Tajemství, dvorní intriky, krajina jak z fantasy filmu, hrůza, děs, nečekané hrdinství, zrada, krev, mozky a charakterový vývoj. Ne, tohle nejsou typické ingredience Hry o trůny, nýbrž shrnutí základních prvků seriálu Kingdom. Tohle korejské překvapení je excelentně napsaný epos, který svou partii šachu rozehrál s nečekaným mistrovstvím!
Zcela nahodile se ke mně dostal taky seriál Kingdom internetové televize Netflix, která letos v lednu tímto počinem otevřela své produkční dveře v Jižní Koreji.
Trocha omáčky na úvod
Ten by měl být obsazený současnými hvězdami domácí produkce, ale troufám si říci, že českému divákovi jejich jména mnoho nenapoví (třeba se mýlím a kulturní výměna mezi našimi zeměmi je na mnohem vyšší úrovni). Hvězdy jsou to nicméně herecky velmi zdatné.
Svěží vítr zamořeného žánru
Okolo naší éry a v makrokosmu rozpadající se civilizace řešíme mikrokosmos osobních utrpení skupinky přeživších, kteří buď vyzdvihnou upadající zákony civilizace jednadvacátého století, nebo čelí vlastnímu etickému rozkladu. Do toho ještě spousta krve, mozků a dalších poznávacích znamení gore.
Příběh je zasazen do romantizované minulosti, obsazen symbolickými monarchistickými figurami a iniciovaným hrdinou je princ, který bojuje proti temným silám. Spojení starobylého mýtu, moderního typu příběhu a ke všemu orientální poetiky funguje absolutně fantasticky.
Bylo nebylo…
Jedním takovým steakem byl bohužel také syn vysloužilého dvorního lékaře, který svůj důchod trávil vedením izolované nemocnice uprostřed lesů. Sem se vrací přemožen žalem, aby čelil svým pacientům, jež pomalu doslova umírají hlady.
Jediní, kdo se jídla netkli, byl onen voják a vrchní sestra. Přežijí počátek moru, který mrtvé vrací zpět k životu a který se začíná šířit Koreou jako lesní požár.
Mladá královna je těhotná a její syn by měl tudíž být novým nástupcem na trůn – pokud se narodí před královou smrtí. Současný princ se proto obává, že jeho otec ve skutečnosti již zemřel a on sám je tak obětí politických intrik na převzetí moci, které povedou k jeho krátkému a bolestivému konci.
Kouzelný šém Hry o trůny
Vedle aktualizace lehce vyčpívajícího subžánru fantastiky dělá Kingdom ještě jednu věc naprosto excelentně: svůj příběh postupně vrství. Na začátku jsou nám představeny jednoduché dějové motivy a postavy samotné působí možná až moc archetypálně.
Čím víc se však komplikuje příběh, čím víc je nám dáno vidět pod pokličku intrik, tím víc se prohlubují i samotné postavy, z archetypů se stávají živoucími lidmi, kteří musí čelit fatálnímu moru.
Jeho zbabělý osobní strážce, jehož pozice pro něj byla spíš klidným místečkem s plným břichem a jakž takž dostačujícím platem pro manželku s dítětem na cestě, objevuje dopad svých povinností a z lehce pitoreskní figurky se stává důstojným bojovníkem s posláním…
Brutalita je pak přiměřená žánru a korejským zvyklostem, nesnaží se ovšem zahltit divákovy smysly, přítomna je spíš jako nezbytné scénické minimum, není nijak akcentována.
Nezmínil jsem ovšem ještě jednu věc, která je pro Kingdom absolutně zásadní a na které staví ze všeho nejvíc.
Ryba smrdí od hlavy
Političtí představitelé jsou občas na jednu stranu komické figurky, jež slouží k odlehčení vyprávění a dávají vám prostor se jednou za hodinu nadechnout, na druhou jsou zdrojem toho skutečného hororu – na základě iracionálních tradic, neochoty přemýšlet, na základě ignorování neoddiskutovatelných faktů odmítají situaci řešit a z pozice autorit u moci dělají jen všechno horší. Kde by bylo možno aplikovat rychlé a efektivní řešení, tam končíme jen zbytečným vyhrocováním a rozšiřováním problému.
Zároveň se Kingdom nesnaží být nějakým věcným komentářem. Tak, jako je mýtický jeho základní příběh, je „mýtická“ i jeho kritika – adresuje obecný problém dějin a lidstva, nikoliv současnou aféru nebo aktuální stav společnosti. Politizování per se se důsledně vyhýbá – alespoň v očích evropského diváka neznalého detailů současné korejské politiky.
Skrytý fenomén, který byste si neměli nechat ujít
Hloubka a tempo vyprávění je skvělé, kombinace historie, fantasy a hororu, tropů z anime a mangy a přitom stále realistického přístupu (např. bojových scén) funguje na jedničku. Herecké výkony bezchybné, vizuál dechberoucí – jak scenérie, tak kostýmy, masky, souboje.
Na závěr mě napadá ještě jedna věc – Kingdom se vlastně rozkládá mezi dvěma současnými fenomény. Na jedné straně již tolikrát zmíněná Hra o trůny, na druhé překvapivě – Černobyl.
Za mě Kingdom zkrátka nemá chybu a věřím, že na konci ledna, kdy byl publikován, odstartoval extraordinérní seriálový rok, během kterého se neztratil. Netflix už ohlásil produkci druhé série a neoficiální dohady říkají, že v únoru 2020 bychom se jí měli dočkat.
Kingdom
Jižní Korea, 2015, 5h 9m (44 – 57 minut za epizodu)
1 série, 6 epizod
Režie: Kim Seon-hoon
Scénář: Kim Eun-hee
Hrají: Joo Ji-hoon, Ryoo Seung-ryong, Bae Doo-na, Kim Sang-ho, Heo Joon-ho, Jeon Seok-ho a další