Dvě poloupíří dvojčata, rozdílná jako noc a den, se každá po svém i obě společně vyrovnávají s nástrahami života na německém maloměstě, řeší první lásky, nová přátelství i potíže s identitou, a to vše s potrhlým sousedem – amatérským lovcem upírů za zády. A vy si říkáte: No, to bude asi pěkná blbost. Pak se podíváte, no a vidíte… je to blbost. Ale na oddechový večer po náročném dni docela příjemná – pokud tedy nemáte přehnané nároky. Což je třeba dvakrát červeně podtrhnout.
Ovšem ututlat upíří polovinu není tak snadné, jak se zdá. Navíc zatím co konzervativní Silvania by nejraději splynula s davem a byla co nejněmečtější, jak to jen půjde, drsňačka Daka by naopak všechno lidské nejraději skartovala a zařadila se po bok plnokrevných upírů, kteří létají první ligu, s pitím krve se nijak nežinýrují a obecně se na lidi příliš neohlížejí. Takže, když dojde na lámání chleba a dívky narazí na krámek mága, který plní přání, obě se nadšeně chopí příležitosti. Silvania si přeje vymazat svou upíří polovinu a být obyčejná holka, Daka zase touží stát se stoprocentní upírkou. Akorát že…
Hele puška!
Scénárista se zjevně snažil držet Čechovovy poučky: „Když v prvním jednání visí na zdi puška, musí se z ní ve třetím jednání vystřelit,“ což by bylo jistě prima, kdyby zároveň odolal puzení ukazovat v onom prvním jednání prstem a zplna hrdla řvát: „Hele, puška, zírej, puška, no taaak, copak nevidíš tu pušku?“ Zhruba podobný dojem film vyvolává. Hlavně nenápadně, že ano. Jistě, knižní předloha filmu, série Upíří ségry od německé spisovatelky Franzisky Gehm, je sice cílena na mladé publikum, ale proboha, ani mladé publikum snad přece není úplně bl… úplně nedovtipné? Navíc máte ve zbytku času dojem, že tohle už tu přece někdy někde bylo. A támhleto též. Takže první cenu za předvídatelnost získáváááá… (a je vůbec potřeba tuhle větu dokončovat?)
No a kapitola sama pro sebe je humor – je to jako s ohněm nebo internetem: dobrý sluha, špatný pán. A tak tu máme vedle vcelku povedených, relativně subtilních nebo mile potrhlých hlášek či situací, díky kterým se sice do kolen pleskat nebudete, ale nějaký ten úsměv či ušklíbnutí přece jen občas vyloudí, i mnohem tvrdší kalibr. Figurka souseda-upírobijce, která má zkraje lehký potenciál (v rámci nastavené laťky), tak časem začne být víceméně otravná (no dobře, více otravná). A osikovým kůlem do srdce veškeré zábavy je pak fekální okénko na konci. Opravdu bylo nutné? A pokud ano, opravdu muselo být až takhle explicitní?
A hrdě odcválal k Neumětelům
Na svědomí to zřejmě budou mít hlavně dvě skutečnosti. Za prvé, je to sice béčko až céčko, ale zároveň si nehraje na nic lepšího. A jelikož se nebere zbytečně vážně a nesnaží se z mopse udělat irského setra, je z něj nakonec vlastně celkem slušná oddechová podívaná, kde si chyb sice všimnete, ale s trochou štěstí vás nemusí nutně štvát a rozhazovat a užijete si film i s nimi. A možná dokonce právě proto, že to není žádné vysoké umění a trocha amatérství může být svým způsobem roztomilá, když se vezme za ten správný konec. Koneckonců i ten mops má své příznivce, že.
Romantické vztahy mezi postavami jsou čiré jako tatranský potůček a mile nekomplikované, bez jakéhokoli sexuálního podtextu a neustálých zvratů nahoru a dolů, nepřízně osudu a čertvíčeho ještě. Žádné vzbouřené emoce ani noční můry, maximálně sem tam trocha kýče. Kouká se na to nečekaně dobře.
A když připočtete ještě tu podařenější část humorných vsuvek (třeba povolání matky obou poloupírek nebo způsob uchovávání rodné prsti), zajímavou vedlejší postavu mága Aliho bin Schicka (pravda, je to asi jediná zajímavá postava, která se tváří, že by mohla mít i nějakou hloubku…) a drobné kulturní detaily, které jsou docela milým zpestřením (například úryvky původního upířího jazyka, kterými hrdinové štědře špikují svůj mluvený projev, nebo přátelský štulec na uvítanou), je výsledná hodnota nakonec přece jen v plusu, i když jen o chlup.
Ale tak zase… ke štupování ponožek za dlouhých zimních večerů nebo jako guilty pleasure – no neberte to. Nebo vlastně… asi klidně i berte.
Vampírky (Die Vampirschwestern)
Německo, 2012, 97 min
Režie: Wolfgang Groos
Hudba: Helmut Zerlett
Hrají: Marta Martin, Laura Antonia Roge, Christiane Paul, Stipe Erceg, Michael Kessler, Richy Müller, Jamie Bick, Jonas Holdenrieder, Christian Koch