Stejně jako já i mnozí z vás určitě měli pochybnosti, když byla oznámena produkce dalšího dílu legendární animované série Příběh hraček. Série měla velmi povedený konec ve třetím dílu a na první pohled by se zdálo, že se série už nemá kam rozvíjet. Opak je ale pravdou a kvalita čtvrtého dílu je příjemným překvapením, zvládá totiž nejen stát sám o sobě, ale i retrospektivně obohatit předchozí filmy ze své série.
Je až neuvěřitelné, jak se mezi prvním a čtvrtým dílem kvalita animace posunula a čtvrtý díl určitě stojí za shlédnutí i jenom díky tomu.
A pěkné balení provází i na žánr neobyčejně solidní příběh, který se nebojí dát dětem něco k přemýšlení. Toy Story 4 obhajuje svoji existenci tím, že se ptá, proč existuje.
Zábava nejen pro děti
Samo sebou nebudu zápletku filmu prozrazovat, ale to, že film místy působí až skoro jako dekonstrukce předchozích dílů snad říci mohu.
A tady právě leží asi ta největší slabina filmu – na rozdíl od předchozích dílů série se tolik nevěnuje prozkoumávání témat ze skutečného světa – jako třeba dospívání nebo přátelství, prakticky univerzálních témat v ostatních dílech – ale spíše se ponořuje do vlastního světa, které předchozí díly vytvořily.
To sice možná příběhu poněkud ubírá na nadčasovosti, na druhou stranu se ale zase musí uznat, že charaktery série nikdy předtím neměly víc osobnosti.
Existencialistické aspekty série jsou něčím, co se, věřte tomu nebo ne, relativně často vytahuje v akademických kruzích a tenhle díl v důrazu na tento aspekt jen přidává. Možná vám přijde úsměvné hovořit takto do hloubky o příběhu něčeho, co je „jen“ animák pro děti. To je sice tak trochu pravda, ale zároveň je to i důkazem toho, že jde o něco opravdu speciálního.
Co ale na druhou stranu musím vytknout, je neúměrný prostor, který dostávají jednotlivé postavy. Ačkoli to dává smysl díky směru, kterým se studio rozhodlo rozvíjet příběh, někteří fanoušci budou nevyhnutelně zklamaní. Nenechte se tím ale odradit – pořád s největší pravděpodobností půjde o nejlepší animák letošního roku.
Bombastická podívaná
Technické provedení filmu se tedy nedá shrnout jinak, než takřka perfektní. Sice tady nenajdeme žádnou experimentální animaci, ale jestli je tohle rutina, tak je to rutina dovedená k dokonalosti.
Co potěší obzvláště rodiny s dětmi, je na dnešní poměry povedený dabing s kompletním českým překladem. A to i pro doprovodné písně, které místy doplňují atmosféru filmu.
Skvělá je taky hudba, která si sice možná až příliš propůjčuje z předchozích dílů série, ale jinak si drží vysokou úroveň.
Důvodem pro použití starší hudby je samozřejmě nostalgie a film je občas až agresivní v tom, jak moc se vás snaží rozbrečet. To není nutně špatná věc, ale když tak počítejte, že si vás v kině zkusí pěkně zatahat na city. To už je na sérii ale vlastně klasika.
Je tedy dobře, že jde asi taky o nejvtipnější díl série a film si tak drží svůj emoční balanc v plusu. Ale jen o chlup.
A co bude se sérií dál? Příběh má se čtyřkou sice velmi elegantní zakončení, ale to samé bychom mohli říct o dílu třetím a ten očividně poslední nebyl.
Toy Story 4 má velmi dobře nakročeno k tomu, aby šlo o veliký kritický i finanční úspěch a pokračování by tedy přinejmenším z ekonomického pohledu dávalo smysl. A nebudeme si lhát, to je v současném Hollywoodu často to hlavní, co je potřeba.
Osobně si nedovedu moc představit, jakým směrem by se pátý díl vydal, ale pokud to zase bude něco takhle nového a svěžího, neměl bych nic proti.
Toy Story 4: Příběh hraček
Premiéra: 8. srpna 2019
Režie: Josh Cooley
Hudba: Randy Newman
Scénář: Andrew Stanton, Stephany Folsom
Původní znění: Tom Hanks, Tim Allen, Annie Potts, Madeleine McGraw, Tony Hale, Christian Hendricks, Keanu Reeves, Keegan-Michael Key, Jordan Peele, Ally Maki, a další