Filmy jako Suicide Squad, Batman V Superman nebo Justice League si na sebe sice možná vydělaly, ale doslova pohořely na většině dalších úrovní. Avšak co se seriálů týče, jde o úplně jiný příběh. Zatímco většina filmových adaptací DC komiksů poslední dobou slepě tápe od omylu k omylu, mezi seriály nejdeme některé skutečné klenoty žánru. Titans je jedním z nich.
Už nejsou pro děti
Je tedy velice dobře, že seriál zvládá sloužit i jako skvělé seznámení s komiksovými postavami. Formát příběhu svým způsobem funguje také jako ansámbl a dává dostatečný prostor všem svým postavám. Fakt, od kterého by se mohly větší produkce z dílny DC jako například již zmíněná Justice League, hodně co přiučit.
Je ale třeba si také přiznat, že tato žánrová transformace z na děti zaměřených animáků do mnohem temnějšího a místy brutálního světa této iterace nebyla tak úplně hladká.
Nakonec mi s mírným překvapením nezbývá než podotknout, že letošní Titans jsou nejlepší variací na ‚temné‘ DC které můžete nalézt na televizních obrazovkách. Je úsměvné, že to, co celé roky pomotávaly hollywoodské blockbustery na stříbrném plátně, se televiznímu seriálu povedlo hned v první sérii.
Ve stínu titánů
Technické provedení je další dobré překvapení. Tohle je možná trochu kontroverzní tvrzení, ale myslím, že v porovnání s marvelovskými souputníky seriálu (jako například Daredevil nebo Jessice Jones), je střih a práce s kamerou v Titans o třídu nebo dvě výš.
Což je velice dobře – Titans se totiž, jak už je u televizních produkcí o superhrdinech zvykem, soustředí spíše na klasickou akci než na ‚super-schopnosti‘ samotné. Relativně realistické provedení příběhu by působilo spíše komicky, pokud by akce, která příběh provází, nebyla na stejné úrovni. To se naštěstí nestalo a akční scény mají místy skoro perfektní, brutální příchuť.
Pokud komiksovou scénu jen trochu sledujete, možná si budete pamatovat kontroverzi, kterou vyvolalo zpracování oranžové ‚mimozemšťanky‘. Jako tuhle ohnivou slečnu produkce totiž obsadila herečku Annu Diop, která nejenže je o poznání starší než většina iterací této postavy, ale také je jiné barvy pleti – černé. Internetové vztekání se nad rasou postavy, která stejně žádnou skutečnou rasu nemá, vypadá poněkud úsměvně.
I přesto se ale nemůžu pomoci a přijde mi, že celé drama je ohromně zveličené a v jádru o ničem. Diop postavu nakonec zahrála dobře. Ačkoli její kostým je asi ten nejvýraznější z výše zmíněných přešlapů, fotky z produkce druhé série ukazují, že kanadské kostymérky se ze svých chyb přece jen poučily.
Jeden z aspektů série je herecké obsazení. Již zmíněná Anna Diop se svou rolí odvádí dobrou práci a to samé můžeme říct i o zbytku ansámblu. Branton Thwaites jako Dick Grayson/Robin a Teagan Croft jako Rachel Roth/Raven jsou zde bezpochyby to nejbližší k hlavním postavám a zároveň duší a srdcem celého seriálu. Naštěstí taky podávají jeden z nejsilnějších výkonů této série.
Co se týče ostatních detailů technického provedení, je obstojné. Obzvláště používání CGI není nic speciálního a možná sice neurazí, ale určitě taky nijak nezaujme.
Soundtrack seriálu, ačkoli místy docela derivativní, je velmi dobře provedený a zejména pak musím zmínit titulární znělku seriálu, která má výborný rytmus a bezchybně diváka ‚nahodí‘ do správné nálady.
Titans je tak trochu ve stínu velkých jmen DC Comics jako je třeba Batman, jak co se postav v příběhu týče, tak seriálu samotného. To je svým způsobem ale dobře a přinejmenším z části naschvál – tento fakt dovede nalákat na druhu sezónu seriálu, která právě začala.
A pokud je na vás čekání na celou druhou sérii i tak moc dlouhé, vždycky je tady Doom Patrol – seriálový souputník, který s Titans sdílí nejen některé postavy, ale také tvůrce.
DC Titans; 1. série
Předloha: Greg Berlanti, Akiva Goldsman, Geoff Johns
Premiéra: 12. října 2019
Hrají: Brenton Thwaites, Teagan Croft, Anna Diop, Ryan Potter, Alan Ritchson, Minka Kelly, April Bowlby, Lindsey Gort, Bruno Bichir a další