Televizní seriál Star Trek se zrodil v první polovině 60. let v hlavě losangeleského policisty a vizionáře Gena Roddenberryho. Snil o společnosti, která dávno překonala nesmyslné rasové rozdíly a malicherné starosti všedních dní. Jakožto autor scénářů k policejním seriálům té doby měl cestu ke studiím poměrně otevřenou, ale protlačit do ní čistokrevný sci-fi seriál nebylo vůbec snadné. Pilotní díl mu sice přiklepli, ale kapitán Pike (dnes jedna z nejpopulárnějších postav) neuspěl a vzápětí seriál ihned zrušili. Vyšlo to až na druhý pokus a Star Trek vyletěl ke hvězdám.
Animovaný přídavek z let 1974 a 75 poptávku neuspokojil a už toho léta se začal chystat celovečerní film. Mělo jít do značné míry o remake s novou lodí (tehdejší design použil aktuální seriál Star Trek: Discovery) a podtitulem Planeta Titánů. Z plánu kvůli kreativním rozdílům nakonec sešlo, ale ne na dlouho – jen do 25. května 1977
Druhý pokus pro seriál
Star Trek: Fáze II, jak byl pojmenován, se dostal až do produkční fáze – postavil se můstek, strojovna, do role Ilii dorazila sličná Miss India a Miss Universe Persis Khambatta a Spock byl nahrazen vědeckým důstojníkem Xonem [Zonem], protože Leonard Nimoy neměl o další seriál zájem.
Začíná se točit film
Studiu se podařilo na režii zajistit tehdejšího hitmakera Roberta Wisea, autora muzikálů West Side Story a Za zvuků hudby. Ten byl z nabídky na sci-fi nadšený a chápal příležitost jako skvělou možnost stvořit umělecký počin a vyjádřit svou kreativitu a nápaditost. …Která se ale velmi podobala vizi Stanleyho Kubricka a zlí jazykové často a rádi tvrdili, že stvořil druhou Vesmírnou odyseu.
Děj, který není zrovna perlou v galaxii
Posádka zůstala až na dva své velitele celistvá. Post vědeckého důstojníka obsadil Vulkánec Sonak a do kapitánského křesla usedl mladý a ambiciózní kapitán Willard Decker, syn komodora Matthewa Deckera, kterého známe z epizody původního seriálu „The Doomsday Machine“ (Stroj zkázy).
Mezitím se Spock (film už pro Leonarda Nimoye přijatelný byl) na Vulkánu snaží oprostit i toho zbytku emocí, které ještě má, a podstupuje rituální cestu Kolinahr.
Těsně před jejím úspěšným dokončením ale zaslechne volání z dalekého vesmíru – vědomí, kde by žádné být nemělo – od stejného obřího oblaku, který překročil hranice Federace a „vymazal z existence“ tři křižníky Klingonské říše a federační základnu. Tedy kromě volně poletujícího astronauta, který byl chudák odmrštěn kamsi do prostoru.
Hlavní riziko představuje fakt, že obří mrak – měří v průměry dvě astronomické jednotky, tedy 300 milionů kilometrů – tvářící se jako putovní mlhovina, směřuje přímo k Zemi.
Na vyzkoumání a vyřešení této záhady je spěšně vyslána právě stěží dokončená modernizovaná Enterprise. Kapitán Decker je admirálem Kirkem necitlivě spraven o své degradaci na prvního důstojníka a může se vyletět.
Následuje 90 minut vizuálních orgií!
Ve kterých se toho ale věru moc neděje a kostru příběhu doplňují spíš jednotlivé situace, jako je přílet Spocka, epizodka s červí dírou, únos kormidelnice Ilii a její nahrazení identickou sondou, nebo výlet s jetpackem mimo loď.
To vše se odehrává mezi pestrobarevnými průlety dalšími útrobami mraku, který si dle oné sondy s podobou Persis Khambatty, říká V’Ger [vídržr].
Konec přináší uspokojivé, a jak jinak než vizuálně krásné rozuzlení poměrně komplikovaného příběhového konstruktu, aniž by se vytratilo to zajímavé tajemno obestírající celý film.
Jednotlivé složky tapiserie
Gene Roddeberry si skladatele Jerryho Goldsmithe vybral už v 60. letech pro pilotní díl „The Cage“ (Klec), ale z časových důvodů to tehdy nevyšlo. Tady v cestě nic nepřekáželo a byl najat. První verze hudby k filmu ale režiséra vůbec neoslovila a notně zklamanému skladateli byla vrácena k přepracování. Verze druhá určila moderní podobu hudby pro science-fiction na další dekády a nadšeni z ní byli doslova všichni.
Praktické vizuální efekty inženýrů z Lucasovy Industrial Light & Magic (zkráceně ILM) jsou dodnes dechberoucí! Takový průlet raketoplánu s admirálem Kirkem a šéfinženýrem Scottem kolem refitované Enterprise je něco, co bych chtěl vidět na velkém plátně. Jen těžko odhadovat, jak to asi muselo působit tehdy, ale nedokážu si představit fanouška space opery, kterému by toto neučarovalo.
Pokud by se něco dalo označit za bitevní pole, byl jím právě scénář. Gene Roddenberry se nedokázal plně spokojit s žádnou finální verzí a neustále nosil na plac přepsané scény a změny v dialozích, čímž způsoboval nemalé vrásky na čele jak hercům, tak i produkci. Herci se už později odmítali učit scénář dopředu, protože to nemělo smysl, a která scéna se bude zrovna točit, určoval až ranní rozpis. Hektické podmínky, za nichž bylo vytvoření uceleného díla prakticky nemožné.
Naštěstí ale o dvacet let později přišel digitální formát domácího videa a VHS kazety s velkým nadšením nahradilo moderní DVD, které přímo vybízelo k různým sběratelským edicím. Režisér Wise tedy nelenil a oslovil studio, zda by nebylo vhodné vytvořit verzi filmu, jak jej zamýšlel on sám. Okamžitě dostal rozpočet a zrodila se verze o poznání lepší – režisérská – s přepracovanými scénami, stylovějšími efekty a rychlejším střihem. A to je verze, se kterou Paramount počítá i do budoucna. Chystá se totiž její 4K vydání.
Závěrem
Což je sice neotřelé a za normálních okolností bych to i uvítal, ale ne ve snímku, který svou detektivní premisou propracovaný děj očekává, nýbrž nenabízí.
Najdeme tu scény, které budou hýbat každým trekistou až do skonání věků. Zároveň vám každý z oněch fanoušků řekne, že ho to zkrátka nudí. ‚rozporuplný‘ je to jedno trefné slovo.
Star Trek: Film
1979 ‧ 2 h 25 min
Datum uvedení: 6. prosince 1979 (Velká Británie)
Režisér: Robert Wise
Hudba: Jerry Goldsmith
Hrají: William Shatner, Leonard Nimoy, DeForest Kelley, James Doohan, George Takei, Walter Koenig, Nichelle Nichols, Majel Barrett, Persis Khambatta a další