Spřízněnci čarodějů jsou překlad z anglického výrazu, který se někdy používá i v češtině: familiáři. V centru pozornosti se nacházejí nepravděpodobní zvířecí hrdinové, kteří kvůli záchraně země a bezpečí svých čarodějných lidských patronů podstupují celou řadu dobrodružství. A ta jsou podaná způsobem, který v rodičích rozezní nostalgické struny vzpomínek na Dračí doupě – a to jak v dobrém, tak i v tom horším.
Magie, epika, dobrodružné putování a pocit dejà vu
Situace se změní ve chvíli, kdy na návštěvu vpadne královna Loranela a mladé učedníky zajme. Třem zvířátkům nezbývá, než uprchnout a hledat způsob, jak své patrony zachránit před jistou smrtí, což je možné jen po dlouhé a strastiplné pouti napříč královstvím.
Druhý díl navazuje s prodlevou jen několika dní. Po zeleném záblesku přestane fungovat lidská magie a vejde ve známost, že za úplňku zaplaví království armáda nemrtvých. Zvrátit to může pouze nalezení Pohyblivé pevnosti, odkud jsou sesílána kouzla ovlivňující celou říši. A to mohou provést jen tři vyvolení zvířecí kamarádi. Na základě několika stop se nechají vést tajnuplnou ukolébavkou a cestou, kterou už před nimi prošel Aldwynův otec. Nakonec je pro záchranu země nutné opustit i hranice království a čelit nebezpečenstvím mimo známé mapy, přičemž nejhorší je zrada z vlastních řad.
Třetí a čtvrtá kniha se nesou ve znamení obrany království před nemrtvými, objevováním minulosti a rozluštěním proroctví. Přibude násilí, zapamatovatelných postav a v posledním díle i zvratu v prostředí. Nyní však jsou stále dostupné jen v angličtině. Útěchou může být, že první díl je uspokojivě uzavřen a druhý se také dá dočíst bez nutkavého svrbění touhy po dalším pokračování (ačkoli je se třetím spjat opravdu těsně).
Objevování objeveného
To mohou udělat jen díky dobrodružnému putování, kdy se musejí vypořádat s nejrůznějšími nástrahami v podobě nepřátelského prostředí nebo nepřátelských bytostí, pro odlehčení také prokládané návštěvami rodných krajů a občasnou pomocí příbuzných. Díky mazanosti, dobrým nápadům, pestře užívané magii a také spoluprací mezi nimi se vším poměrně úspěšně prokousávají a děj plyne bez významných překvapení od začátku do konce přes, no, přes ten prostředek.
Krystalion si trojici změřil pohledem. Gilbert se zhluboka nadechl a zeširoka se usmál, což bylo vzhledem k zoufalosti situace dost podezřelé. „Co to děláš?“ zeptala se Sylvie.
„Jestli mám po celý zbytek věčnosti zamrznout, tak bych rád, aby mi to alespoň slušelo.“
U stránek nás udrží zajímavá parta hrdinů, která těží z archetypální různorodosti. Příběh je vyprávěn Aldwynovýma očima. Kocourek je sympatický už od první stránky a na zajímavosti mu přidává jeho neznámý pouliční původ. Aldwyn si často umí poradit ve složitých situacích, ale většinu první knihy nemá odvahu kamarádům prozradit, že nemá žádné magické schopnosti. Nicméně pokud o jeho nemagičnosti pochybujete, děláte správně. Sojka Sylvie je otravný šprt všeználek, ale dovede efektivně používat iluze a některá lidská kouzla. Gilbert je dobrácký a trochu hloupý společník, který čas od času vidí budoucnost v kalužích vody a vnáší do vyprávění nevinný humor.
Postavy neprocházejí velkou proměnou, ale spíše sebeodhalováním. Zjišťujeme, že Sylvie je členkou tajné skupiny stavějící vědění nade všechny ostatní hodnoty a kvůli ztrátě sestry si dokonce zahrává s nekromancií. Gilbert má alter ego v podobě nebojácného bahenního válečníka. A Aldwyn má komplikovanou rodinnou historii.
I ostatní zvířata v příběhu vystupují plasticky a zajímavě, oproti lidem, kteří jsou odsunuti do pozadí jen jako nutný šedivý kompars. Obecně ale netřeba hledat složitou psychologii, ve všem si vystačíme se schematickými rysy: zklamaný otec, co si neváží syna, zrádný příbuzný usurpující moc, zhrzený přítel obracející lásku v nenávist atp.
V knize jsou narovnaná klišé a fantasy stereotypy jeden vedle druhého, takže to hezky ubíhá, ale je to povrchní, těží se ze zaručených postupů a nepouští se do experimentů, snad jen v převrácení rolí lidí a zvířat. V příběhové výstavbě do sebe hezkly zapadá, ale její zvraty či rozuzlení se dají často předpovědět. Když člověk přemýšlí nad případným poselstvím pro čtenáře, nachází ho celkem prvoplánově v morálním odkazu apelujícím na rodinu, přátelství a vzájemnou pomoc navzdory odlišnostem.
„Drží je v hladomorně propadlého paláce. Ale je tam strážce. V cestě vám stojí sedmihlavá Hydra z Mukrete. Pokud chcete bezpečně projít kolem, musíte nestvůru uspat zvláštním práškem, který umí vyrobit pouze Alchymista z Hor.“
Svět je popsán jako ta nejtuctovější fantasy, což tak strašně moc připomíná dobrodružství v DrD, která nás uchvátila v desíti letech, ale s nástupem puberty se propadla do kategorie okaté dětinskosti. Názvy míst, i tvorů, které se tam objevují, mají svůj půvab, ale ukazují i na intelektuální hranice takového světa: groblouni, merčilky, rumlini, Propadlý palác, Most zrady, Odlehlý hvozd, Nekronův labyrint. A samozřejmě nepostradatelná mapa na prvních stránkách, přičemž celé královstvíčko se dá přejít za tři dny.
Magie je velmi všeobecná a její systém požaduje slovní průpovídky ve verších nebo pseudolatině, hodí se kouzelná hůlka a kouzelné přísady. Jediná zajímavost je rozlišení magie lidské a zvířecí, což také v příběhu hraje významnou roli. Systém společnosti je klasicky feudální a samozřejmě spravedlivý, přičemž za hranicemi království číhají nejrůznější zla a nebezpečí. Zkrátka prostor pro hlavní hrdiny, který jim umožní ukázat všechny přednosti a nedostatky takového univerzálního světa.
Ale je důležité uvědomit si, že knihy cílí na děti, které se poprvé setkávají s něčím jiným než čistokrevnou pohádkou a nemají s rozvinutým žánrem fantastiky zkušenost. A na ně to může velice dobře fungovat.
Odpočinek, hřejivé objetí a dobrý konec
„První kmen požádal Agora a farsandské levitující pavouky, aby vystavěli Pohyblivou pevnost. Pevnost se nikdy neobjevila na stejném místě dvakrát, a tak se jí nemohl zmocnit nepřítel. Vyvolat ji dokázala pouze Koruna sněžného pantera.“
Je ale poznat, že námět čerpá z příznivě nastaveného receptu smícháním spolehlivých ingrediencí, ale v detailu tomu schází jiskra, která by sérii vyzdvihla mezi jedinečná díla. Radost a pobavení ovšem může přinést i tak. Knihy mají jemný pohádkový nádech, svým neuspěchaným rytmem a způsobem výstavby i řešení konfliktů působí hebce, neškodně a odpočinkově. Takže když dojde třeba na sežrání čaroděje přerostlým knihomolím červem, necítíme prakticky žádné negativní emoce, snad jen překvapení. Motiv putování a představy, že na konci dobře splněného úkolu čeká odměna, je pro děti dobře uchopitelný a samotné eskapády během cesty jsou podány barvitě a zajímavě, že člověk celkovou ztrátu myšlenky snad i odpustí.
Dobro nakonec vítězí nad zlem, nepřátelům se vposledku dostává po zásluze potrestání a ti dobří dokáží díky schopnostem nebo chytrosti překonat jakoukoli překážku. Příběh také obsahuje humor pramenící z nadání nebo nešikovnosti postav, který podtrhuje přátelskost obou knih. Ty jsou také jazykově bohaté a mohou přispět k rozvíjení slovní zásoby. Čtení usnadní četné ilustrace, vydání má velká písmenka a knihy odsejpají, ačkoli svojí tloušťkou mohou odradit. Svůj potenciál ale mají při předčítání dětem a mohou tak potěšit i rodiče, když už ne rozvinutostí příběhu, tak společně prožitým a příjemně stráveným časem.
Adam Jay Epstein, Andrew Jacobson: Spřízněnci čarodějů
Vydal: Nakladatelství Mladá fronta, 2011
Překlad: Anna Vrbová
Počet stran: 314
Cena: 299 a 319 Kč
Vhodné pro: děti 8–11 let