Nad Tarantem zapadá slunce a průmyslové velkoměsto je zalito rudou září. K nebesům se vznáší hustý dým parních lokomotiv, které právě vyráží na cestu a z širokých ulic zní hlasy chodců. Lidé, elfové, trpaslíci, gnómové, orkové i ogrové. Ti všichni nazývají Tarant svým domovem.
V jedné z bočních uliček přístavní čtvrti však mladý muž čelí drobné nepříjemnosti. Právě jej obstoupila skupinka poloorků vyzbrojených noži a chtějí peníze. Muž sahá do záhybů dlouhého pláště a k překvapení všech vytahuje revolver. Jeden výstřel. Druhý. Jeden z orků klesá mrtvý k zemi a ostatní se zmateně rozhlíží. Cvak.
Pistole se zasekla. Vzteklí bandité toho využívají a vyráží do protiútoku. V tom ale muži potemní oči a on něco neslyšně zamumlá. Z konečků prstů mu vyletí ohnivá koule a spálí nejbližšího lupiče na popel. Zbytek zděšeně prchá a muž chvatným krokem opouští uličku. Vítejte v Arcanu.
Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura
Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura spojují s Vampire hned tři věci. Zaprvé, dnes již neexistující studio Troika Games. Zadruhé, dle mého názoru se jedná o vynikající hry, které si zaslouží pozornost i po letech a mám na ně spoustu nostalgických vzpomínek. Zatřetí, jedná se o kousky, jež se myslím nedočkaly uznání, jaké by náleželo jejich kvalitě. Chtěl bych to proto napravit, a podobně jako jsem to udělal s Vampire, i Arcanum bych rád oprášil a znovu vynesl na světlo světa.
Poprvé jsem ji hrál, když si ji koupil můj táta a zaujal mě především její nádherný manuál, o němž ještě určitě bude řeč. Ani on, ani já jsme tehdy neuměli moc anglicky, což se alespoň v mém případě myslím zlepšilo, takže jsme se ve hře moc daleko nedostali. Uplynula nějaká doba a když jsem chtěl Arcanum znovu nainstalovat, zjistil jsem, že CD zmizelo.
Hledal jsem ho doma úplně všude a nenašel, což mě tenkrát naprosto vykolejilo. O pár let později jsem ale hru viděl přibalenou k časopisu Doupě a ani na okamžik jsem neváhal. Koupil jsem a rozhodně jsem nelitoval. Dokonce jsem si ke hře opatřil i české titulky. Sice má jazyková výbava již byla lepší, ale Arcanum vás zahltí takovou spoustou textu, často dosti uměleckého, že překlad rozhodně přijde vhod. O tom ale také víc až dále.
V počítači jsem pak měl toto dílo, které na dnešní dobu zabírá směšně málo místa, docela dlouho a v podstatě jsem o něj přišel až ve chvíli, kdy jsem kvůli vysoké škole vyměnil PC za notebook. Před pár dny mě ale zachvátila nostalgická nálada, takže jsem se rozhodl, že si jednou pro vždy koupím Arcanum i na Steam. No a dnes jsem se rozhodl, že se o své nostalgické dojmy podělím i s vámi.
RPG ze staré školy
Chybět nemohou ani takové vlastnosti jako možnost dokončit většinu úkolů různými způsoby a možnost ovlivnit osud nejen jednotlivých postav, ale i měst a celé říše.
Aby toho ale nebylo málo, tak tento kousek přináší i jeden obrovský bonus navíc. Tím je originální zasazení do steampunkového světa, kde se snoubí klasická fantasy s viktoriánským sci-fi. Máte zde různé fantaskní rasy, přičemž většina je hratelná, tuny kouzel a magických předmětů, ale taktéž spoustu technologických udělátek, zbraní a vůbec všeho, co souvisí s technikou.
Je pak pouze na vás, zda-li se necháte zlákat jednou či druhou cestou, a nebo zda-li se pokusíte najít kompromis a rozhodnete se pro balanc. Můžete se tak stát mocným kouzelnickým velmistrem, stejně jako zkušeným vynálezcem, ale taktéž můžete čerpat výhod obojího, i když v poněkud menší míře.
Než se detailněji rozepíšu o celém světě a taky o tom, jak se to celé hraje, jen v rychlosti nastíním příběh. Ten je vskutku komplexní, a navíc vám nechci prozrazovat příliš, takže se omezím jen na to základní. Jste cestujícím na výletní vzducholodi, kterou sestřelí neznámé stroje. Přežijete jen vy a od umírajícího gńoma dostanete prsten, který máte odnést jeho právoplatnému majiteli. Chvíli poté vás objeví mladý kněz, který se vydal prozkoumat místo tragédie, a jenž vás považuje za svého boha.
A přesně zde začíná váš příběh, který vás dovede do velkých měst i zapadlých vesniček, do dávno opuštěných dolů a chrámů i do majestátních hradů a rušných továren. To, jak jej projdete už ale záleží skoro jen na vás.
Postavy a hra
Gnómové jsou zase skvělí ve smlouvání, přesvědčování, ale i ve zlodějských dovednostech, ovšem bojovat moc nedokáží. Naopak ogrové jsou odolní siláci, kteří nepobrali moc krásy a inteligence, a tak bych mohl pokračovat. Navíc je zde ještě možnost si vytvořit poloviční rasu, jenž má zmírněné postihy i bonusy.
Téma ras pak ve hře vytváří i jednu z hlubších filosofických linek, které se dílem proplétají, neboť podobně jako v sérii Zaklínač, i zde často narazíte na projevy rasismu a nesnášenlivosti. A zdaleka to není jen o tom, že se lidé posmívají hloupým orkům. Ten pravý dopad to má až v okamžiku, kdy vidíte, jak se prastaří trpaslíci a vznešení elfové s pohrdáním pošklebují nad lidmi. Nemusí se to zdát, ale je to poměrně silný a nepříjemný zážitek.
Na druhou stranu, hra vás nijak neomezuje v přidělování bodíků, které dostanete za dosažené úrovně, takže i z násilnického ogra můžete postupem času vychovat intelektuála, zatímco křehký elf se při troše trpělivosti může stát válečníkem v těžké zbroji. Na druhou stranu ale, bodíků není zrovna moc a možností kam je cpát je až příliš.
Za každou úroveň totiž dostanete jeden, maximálně dva body (na každém pátém levelu) a s těmi si musíte vystačit. Máte nicméně osm základních vlastností (charisma, síla, inteligence atd.), které musíte zlepšovat, abyste mohli rozvíjet další schopnosti. Ty se pak dále dají rozdělit na magii, techniku a obecné, které zahrnují bojové, zlodějské a společenské dovednosti.
Jak je tedy patrné, jedná se o poměrně složitý systém, který vám sice dává velkou míru volnosti, ale hlubší specializace na jednom poli vám logicky výrazně zkomplikuje přístup k těm dalším.
Čímž se dostávám k další části a tu tvoří texty a humor. Jak jsem již naznačil, hra vás doslova zaválí obrovským množstvím textu, ať již v podobě dialogů nebo v podobě různých dopisů, novin a knih, na něž při svém putování narazíte. Řada z nich se týká přímo děje, zatímco spousta jiných vysvětluje kontext universa jako celku.
Jedná se přitom nezřídka o složitější čtení, neboť se autoři nebáli používat i archaické výrazy a větné konstrukce, což je jeden z důvodů, proč u této hry preferuji český překlad. Ten je navíc skutečně propracovaný a je vidět, že si s ním autor, vystupující pod přezdívkou Birdman, dal skutečně hodně práce. Výsledek ale rozhodně stojí za to.
Kromě textů jsou ale propracované i charaktery postav, na něž narazíte, a které vám případně mohou i asistovat na vašich cestách. Váš první společník, mladý kněz Virgil je navíc i neskutečně vtipný, takže je vskutku radost jej mít ve skupině po celou dobu hry. No, a navíc je to léčitel, a ke všemu i celkem povedený odkaz na Danteho Božskou komedii.
Ono odkazy jsou další věc, u níž bychom se mohli zastavit, neboť si s nimi vývojáři vskutku vyhráli, ale zmíním to jen stručně. V podstatě se v případě Arcana jedná o další podobnost s Vampire, neboť i tam bylo ukrytých odkazů více než dost. V Arcanu se tak kromě Božské komedie dočkáte i šibalského mrknutí po sérii Fallout nebo rýpnutí do Billa Gatese a Steva Jobse. Důležitější než humor a odkazy je ale pro tuto hru…
Technika a magie
Pokud se ale přímo zaměříte jen na jednu z těchto dvou cest a pokusíte se v ní dosáhnout mistrovství, pak musíte počítat i s dodatečnými následky. Zaprvé se s vámi přestanou bavit zástupci opačného tábora, což třeba u obchodníků může být leckdy docela problém, pokud potřebujete prodat nějaké to vybavení. Zadruhé, což je pak možná ještě větší výzva, na vás přestanou působit efekty z opačného spektra.
Příklad za všechny. Na své cestě jsem se rozhodl vydat směrem technologa, přičemž netrvalo dlouho a hra mi začala ukazovat, že jsem se již dost odchýlil od stavu rovnováhy. Můj magický prsten dávající odolnost vůči otravě přestal působit, a navíc na mě již téměř nefungují ani léčivá kouzla sesílaná Virgilem. Ovšem na druhou stranu již nyní mám možnost vyrábět vlastní munici do revolveru a mám přístup k rozličným elektrotechnickým udělátkům.
Čímž se oslím můstkem dostávám k tomu, co vlastně ty dvě cesty obnáší. V technologické části se nachází osm vědních disciplín (od lékařství, přes elektrotechniku až po puškařství), kdy každá obsahuje sedm základních receptů, které si můžete zpřístupnit levelováním, a navíc k nim postupem času můžete přidat další vzácné nákresy, které posbíráte při svém putování.
Cesta kouzel pak obnáší dokonce celých šestnáct magických škol, kdy každá disponuje pěti kouzly. Kromě ovládání živlů a léčení se přitom můžete dostat i k manipulaci s časem nebo k démonologii a nekromancii. Možná je to jen můj osobní dojem, ale ačkoliv mi cesta techniky přijde zajímavější a zábavnější, tak magie je v této hře až příliš silná a hrát s ní je o poznání jednodušší.
Kromě toho ale můžete zlepšovat i neutrální dovednosti, jako je třeba smlouvání, opravování předmětů, páčení nebo hledání a deaktivace pastí. U těchto universálních a prakticky využitelných dovedností ale platí, že do nich nejenže musíte cpát své bodíky, ale navíc musíte najít učitele, který vás vycvičí na konkrétní stupeň expertízy. Až potom se vám totiž zpřístupní přidružený efekt.
Ačkoliv to celé možná zní příliš složitě, a je pravda, že napoprvé to úplně jednoduché není, tak po určité chvíli se s celým systémem lze poměrně dobře sžít. Navíc je dobré si uvědomit, že spor magie a techniky zde nepředstavuje jen rozdílné možnosti, jak hru projít, ale rovněž filosofický spor tradice a modernity či přírody a (nejen) lidského snažení. Na obou stranách barikády přitom narazíte na liberály i fanatiky, přičemž právě v dnešní době lze v této rovině najít snad ještě více paralel s realitou než v době vydání Arcana.
Ty věci okolo
Co se týče grafiky, tak ta logicky odpovídá době svého vzniku, takže se ani nedá moc divit tomu, že pro dnešního hráče se jedná asi o nejtvrdší oříšek. Pokud bych ji měl k něčemu přirovnat, tak by to bylo o rok starší, a dodnes kultovní, Diablo II, ačkoliv dle mého osobního názoru je na tom Arcanum přeci jen o špetku lépe.
Na druhou stranu, a možná je to jen můj soukromý názor ovlivněný notnou dávkou nostalgie, i navzdory zastaralému vizuálu má hra své určité kouzlo. Města i vesničky se zdají být živé a různá zákoutí i široké bulváry mají přesně tu atmosféru, jakou byste od nich čekali. Svým způsobem je velice vtipné i to, jak vám režijní poznámky v dialozích přibližují to, co vám herní engine neumožňuje vidět (př. „postava před vámi se zamračila a nervózně přešlápla“).
Někomu se to z dnešního pohledu může zdát minimálně úsměvné, na druhou stranu, pokud jste zvyklí číst, tak vás to nerozhodí. A ještě vám to dá pocit, že i takové médium jako je počítačová hra může rozvíjet fantazii.
Dobře, grafika tedy není žádná výhra v loterii, ale úplně něco jiného platí o hudebním doprovodu. Myslím si, že soundtrack k Arcanu je nesmírně povedený, a ačkoliv není nijak agresivní, tak se vám vryje hluboko do paměti. Rozhodně je to jeden z aspektů, který pomáhá dotvářet celkovou výjimečnou atmosféru tohoto díla.
Kromě praktických herních informací a vysvětlivek navíc dostanete i čtivě podanou historii a příběhové pozadí celého universa, a to vše obohacené o řadu ilustrací. Nejenže vám to tedy pomůže snáze proniknout do všech komplexních mechanik, ale navíc vám to i dodá spoustu zajímavostí kolem, které vás vtáhnou do děje skoro víc než sebelepší grafika.
Slovo závěrem
Pokud překousnete nemoderní grafický kabát, tak se vám Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura odmění hodinami zábavy, během nichž pokecáte s desítkami osobitých postav, splníte tuny velice zajímavých úkolů a rozpletete nejednu složitou záhadu. To vše v originálním světě magie, techniky, nestvůr, tajemství a dobrodružství.