Nad Tarantem zapadá slunce a průmyslové velkoměsto je zalito rudou září. K nebesům se vznáší hustý dým parních lokomotiv, které právě vyráží na cestu a z širokých ulic zní hlasy chodců. Lidé, elfové, trpaslíci, gnómové, orkové i ogrové. Ti všichni nazývají Tarant svým domovem.
V jedné z bočních uliček přístavní čtvrti však mladý muž čelí drobné nepříjemnosti. Právě jej obstoupila skupinka poloorků vyzbrojených noži a chtějí peníze. Muž sahá do záhybů dlouhého pláště a k překvapení všech vytahuje revolver. Jeden výstřel. Druhý. Jeden z orků klesá mrtvý k zemi a ostatní se zmateně rozhlíží. Cvak.
Pistole se zasekla. Vzteklí bandité toho využívají a vyráží do protiútoku. V tom ale muži potemní oči a on něco neslyšně zamumlá. Z konečků prstů mu vyletí ohnivá koule a spálí nejbližšího lupiče na popel. Zbytek zděšeně prchá a muž chvatným krokem opouští uličku. Vítejte v Arcanu.
Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura
Není to tak dávno, co jsem se rozepsal o vynikající upíří RPG Vampire the Masquerade Bloodlines. V tomto článku bych chtěl ve vzpomínání na skvělé hry, jež jsem hrál, pokračovat, a rád bych vás tak seznámil s další neprávem opomíjeným dílem.
Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura spojují s Vampire hned tři věci. Zaprvé, dnes již neexistující studio Troika Games. Zadruhé, dle mého názoru se jedná o vynikající hry, které si zaslouží pozornost i po letech a mám na ně spoustu nostalgických vzpomínek. Zatřetí, jedná se o kousky, jež se myslím nedočkaly uznání, jaké by náleželo jejich kvalitě. Chtěl bych to proto napravit, a podobně jako jsem to udělal s Vampire, i Arcanum bych rád oprášil a znovu vynesl na světlo světa.
Hra byla vydána v roce 2001 a já se s ní poprvé setkal právě někdy v této době. Ano, je to již spousta let, ale už jen to, že jsem se rozhodl o tomto díle psát značí, že se nejedná o něco, co by v mé mysli upadlo do zapomnění.
Poprvé jsem ji hrál, když si ji koupil můj táta a zaujal mě především její nádherný manuál, o němž ještě určitě bude řeč. Ani on, ani já jsme tehdy neuměli moc anglicky, což se alespoň v mém případě myslím zlepšilo, takže jsme se ve hře moc daleko nedostali. Uplynula nějaká doba a když jsem chtěl Arcanum znovu nainstalovat, zjistil jsem, že CD zmizelo.
Hledal jsem ho doma úplně všude a nenašel, což mě tenkrát naprosto vykolejilo. O pár let později jsem ale hru viděl přibalenou k časopisu Doupě a ani na okamžik jsem neváhal. Koupil jsem a rozhodně jsem nelitoval. Dokonce jsem si ke hře opatřil i české titulky. Sice má jazyková výbava již byla lepší, ale Arcanum vás zahltí takovou spoustou textu, často dosti uměleckého, že překlad rozhodně přijde vhod. O tom ale také víc až dále.
V počítači jsem pak měl toto dílo, které na dnešní dobu zabírá směšně málo místa, docela dlouho a v podstatě jsem o něj přišel až ve chvíli, kdy jsem kvůli vysoké škole vyměnil PC za notebook. Před pár dny mě ale zachvátila nostalgická nálada, takže jsem se rozhodl, že si jednou pro vždy koupím Arcanum i na Steam. No a dnes jsem se rozhodl, že se o své nostalgické dojmy podělím i s vámi.
RPG ze staré školy
Na úvod asi tolik, že Arcanum je izometrické RPG, jež dnes na první pohled asi nezaujme, ale pod zastaralým kabátem se skrývá dokonalá perla. Toto dílo totiž obsahuje vše, co od skvělého RPG chcete a co hoši z Troiky tak skvěle uměli. Hutnou a komplexní dějovou linku, desítky promyšlených a vypiplaných side-questů, vynikající a propracované charaktery a bohaté možnosti rozvoje postavy.
Chybět nemohou ani takové vlastnosti jako možnost dokončit většinu úkolů různými způsoby a možnost ovlivnit osud nejen jednotlivých postav, ale i měst a celé říše.
Aby toho ale nebylo málo, tak tento kousek přináší i jeden obrovský bonus navíc. Tím je originální zasazení do steampunkového světa, kde se snoubí klasická fantasy s viktoriánským sci-fi. Máte zde různé fantaskní rasy, přičemž většina je hratelná, tuny kouzel a magických předmětů, ale taktéž spoustu technologických udělátek, zbraní a vůbec všeho, co souvisí s technikou.
Je pak pouze na vás, zda-li se necháte zlákat jednou či druhou cestou, a nebo zda-li se pokusíte najít kompromis a rozhodnete se pro balanc. Můžete se tak stát mocným kouzelnickým velmistrem, stejně jako zkušeným vynálezcem, ale taktéž můžete čerpat výhod obojího, i když v poněkud menší míře.
Na druhou stranu vám ale ani nic nebrání vzít si klasickou chladnou zbraň, naučit se bojovat, plížit, smlouvat a podobně, a na nějaké magicko-technologické hrátky se můžete vesele vykašlat. Byla by to ale celkem škoda.
Než se detailněji rozepíšu o celém světě a taky o tom, jak se to celé hraje, jen v rychlosti nastíním příběh. Ten je vskutku komplexní, a navíc vám nechci prozrazovat příliš, takže se omezím jen na to základní. Jste cestujícím na výletní vzducholodi, kterou sestřelí neznámé stroje. Přežijete jen vy a od umírajícího gńoma dostanete prsten, který máte odnést jeho právoplatnému majiteli. Chvíli poté vás objeví mladý kněz, který se vydal prozkoumat místo tragédie, a jenž vás považuje za svého boha.
A přesně zde začíná váš příběh, který vás dovede do velkých měst i zapadlých vesniček, do dávno opuštěných dolů a chrámů i do majestátních hradů a rušných továren. To, jak jej projdete už ale záleží skoro jen na vás.
Postavy a hra
Na začátku vašeho dobrodružství si pochopitelně musíte uplácat svého avatara, a už v tomto okamžiku zjistíte, jak moc je celé dílo propracované. Kromě univerzálních lidí totiž máte na výběr i spoustu dalších ras, kdy každá se hodí k něčemu trochu jinému a přináší své bonusy i postihy. Trpaslíci jsou výborní pro rozvíjení technologického umění, ale nerozumí si s magií, zatímco elfové to mají přesně naopak.
Gnómové jsou zase skvělí ve smlouvání, přesvědčování, ale i ve zlodějských dovednostech, ovšem bojovat moc nedokáží. Naopak ogrové jsou odolní siláci, kteří nepobrali moc krásy a inteligence, a tak bych mohl pokračovat. Navíc je zde ještě možnost si vytvořit poloviční rasu, jenž má zmírněné postihy i bonusy.
Téma ras pak ve hře vytváří i jednu z hlubších filosofických linek, které se dílem proplétají, neboť podobně jako v sérii Zaklínač, i zde často narazíte na projevy rasismu a nesnášenlivosti. A zdaleka to není jen o tom, že se lidé posmívají hloupým orkům. Ten pravý dopad to má až v okamžiku, kdy vidíte, jak se prastaří trpaslíci a vznešení elfové s pohrdáním pošklebují nad lidmi. Nemusí se to zdát, ale je to poměrně silný a nepříjemný zážitek.
Na druhou stranu, hra vás nijak neomezuje v přidělování bodíků, které dostanete za dosažené úrovně, takže i z násilnického ogra můžete postupem času vychovat intelektuála, zatímco křehký elf se při troše trpělivosti může stát válečníkem v těžké zbroji. Na druhou stranu ale, bodíků není zrovna moc a možností kam je cpát je až příliš.
Za každou úroveň totiž dostanete jeden, maximálně dva body (na každém pátém levelu) a s těmi si musíte vystačit. Máte nicméně osm základních vlastností (charisma, síla, inteligence atd.), které musíte zlepšovat, abyste mohli rozvíjet další schopnosti. Ty se pak dále dají rozdělit na magii, techniku a obecné, které zahrnují bojové, zlodějské a společenské dovednosti.
Jak je tedy patrné, jedná se o poměrně složitý systém, který vám sice dává velkou míru volnosti, ale hlubší specializace na jednom poli vám logicky výrazně zkomplikuje přístup k těm dalším.
Určitou míru specializace pak lze při vytváření postavy nastavit i pomocí osobního příběhu, který vám podobně jako vaše rasa přinese určité bonusy a postihy. Výběr je přitom vskutku bohatý a velice často se jedná o skvěle napsané, a dokonce i vtipné popisy.
Čímž se dostávám k další části a tu tvoří texty a humor. Jak jsem již naznačil, hra vás doslova zaválí obrovským množstvím textu, ať již v podobě dialogů nebo v podobě různých dopisů, novin a knih, na něž při svém putování narazíte. Řada z nich se týká přímo děje, zatímco spousta jiných vysvětluje kontext universa jako celku.
Jedná se přitom nezřídka o složitější čtení, neboť se autoři nebáli používat i archaické výrazy a větné konstrukce, což je jeden z důvodů, proč u této hry preferuji český překlad. Ten je navíc skutečně propracovaný a je vidět, že si s ním autor, vystupující pod přezdívkou Birdman, dal skutečně hodně práce. Výsledek ale rozhodně stojí za to.
Kromě textů jsou ale propracované i charaktery postav, na něž narazíte, a které vám případně mohou i asistovat na vašich cestách. Váš první společník, mladý kněz Virgil je navíc i neskutečně vtipný, takže je vskutku radost jej mít ve skupině po celou dobu hry. No, a navíc je to léčitel, a ke všemu i celkem povedený odkaz na Danteho Božskou komedii.
Ono odkazy jsou další věc, u níž bychom se mohli zastavit, neboť si s nimi vývojáři vskutku vyhráli, ale zmíním to jen stručně. V podstatě se v případě Arcana jedná o další podobnost s Vampire, neboť i tam bylo ukrytých odkazů více než dost. V Arcanu se tak kromě Božské komedie dočkáte i šibalského mrknutí po sérii Fallout nebo rýpnutí do Billa Gatese a Steva Jobse. Důležitější než humor a odkazy je ale pro tuto hru…
Technika a magie
Ano, celé universum je rozštěpené na dva tábory, kdy jedni hájí tradice a přírodní moc reprezentované magií, zatímco druzí jsou zastánci progresivní vědy a techniky. Už zde několikrát padlo, že je možné se pokusit najít balanc a vycházet s oběma stranami, ovšem na druhou stranu se tak nedostanete k těm vůbec nejmocnějším výdobytkům dané části spektra.
Pokud se ale přímo zaměříte jen na jednu z těchto dvou cest a pokusíte se v ní dosáhnout mistrovství, pak musíte počítat i s dodatečnými následky. Zaprvé se s vámi přestanou bavit zástupci opačného tábora, což třeba u obchodníků může být leckdy docela problém, pokud potřebujete prodat nějaké to vybavení. Zadruhé, což je pak možná ještě větší výzva, na vás přestanou působit efekty z opačného spektra.
Příklad za všechny. Na své cestě jsem se rozhodl vydat směrem technologa, přičemž netrvalo dlouho a hra mi začala ukazovat, že jsem se již dost odchýlil od stavu rovnováhy. Můj magický prsten dávající odolnost vůči otravě přestal působit, a navíc na mě již téměř nefungují ani léčivá kouzla sesílaná Virgilem. Ovšem na druhou stranu již nyní mám možnost vyrábět vlastní munici do revolveru a mám přístup k rozličným elektrotechnickým udělátkům.
Čímž se oslím můstkem dostávám k tomu, co vlastně ty dvě cesty obnáší. V technologické části se nachází osm vědních disciplín (od lékařství, přes elektrotechniku až po puškařství), kdy každá obsahuje sedm základních receptů, které si můžete zpřístupnit levelováním, a navíc k nim postupem času můžete přidat další vzácné nákresy, které posbíráte při svém putování.
Jak je patrné, tak hráči jdoucí touto cestou si navíc otevřou možnost efektivně používat v boji střelné zbraně a výbušniny, což rozhodně není k zahození. Navíc se dostanete k řadě vynálezů, jež vám dlouhodobě pomohou zlepšit vaše statistiky.
Cesta kouzel pak obnáší dokonce celých šestnáct magických škol, kdy každá disponuje pěti kouzly. Kromě ovládání živlů a léčení se přitom můžete dostat i k manipulaci s časem nebo k démonologii a nekromancii. Možná je to jen můj osobní dojem, ale ačkoliv mi cesta techniky přijde zajímavější a zábavnější, tak magie je v této hře až příliš silná a hrát s ní je o poznání jednodušší.
Kromě toho ale můžete zlepšovat i neutrální dovednosti, jako je třeba smlouvání, opravování předmětů, páčení nebo hledání a deaktivace pastí. U těchto universálních a prakticky využitelných dovedností ale platí, že do nich nejenže musíte cpát své bodíky, ale navíc musíte najít učitele, který vás vycvičí na konkrétní stupeň expertízy. Až potom se vám totiž zpřístupní přidružený efekt.
Ačkoliv to celé možná zní příliš složitě, a je pravda, že napoprvé to úplně jednoduché není, tak po určité chvíli se s celým systémem lze poměrně dobře sžít. Navíc je dobré si uvědomit, že spor magie a techniky zde nepředstavuje jen rozdílné možnosti, jak hru projít, ale rovněž filosofický spor tradice a modernity či přírody a (nejen) lidského snažení. Na obou stranách barikády přitom narazíte na liberály i fanatiky, přičemž právě v dnešní době lze v této rovině najít snad ještě více paralel s realitou než v době vydání Arcana.
Ty věci okolo
O příběhu, postavách i mechanikách by se dalo hovořit a psát opravdu dlouho, ale asi nejlepší by bylo, pokud byste dali hře šanci a prožili to na vlastní kůži. V této části se proto zmíním už jen o technických záležitostech.
Co se týče grafiky, tak ta logicky odpovídá době svého vzniku, takže se ani nedá moc divit tomu, že pro dnešního hráče se jedná asi o nejtvrdší oříšek. Pokud bych ji měl k něčemu přirovnat, tak by to bylo o rok starší, a dodnes kultovní, Diablo II, ačkoliv dle mého osobního názoru je na tom Arcanum přeci jen o špetku lépe.
Na druhou stranu, a možná je to jen můj soukromý názor ovlivněný notnou dávkou nostalgie, i navzdory zastaralému vizuálu má hra své určité kouzlo. Města i vesničky se zdají být živé a různá zákoutí i široké bulváry mají přesně tu atmosféru, jakou byste od nich čekali. Svým způsobem je velice vtipné i to, jak vám režijní poznámky v dialozích přibližují to, co vám herní engine neumožňuje vidět (př. „postava před vámi se zamračila a nervózně přešlápla“).
Někomu se to z dnešního pohledu může zdát minimálně úsměvné, na druhou stranu, pokud jste zvyklí číst, tak vás to nerozhodí. A ještě vám to dá pocit, že i takové médium jako je počítačová hra může rozvíjet fantazii.
Dobře, grafika tedy není žádná výhra v loterii, ale úplně něco jiného platí o hudebním doprovodu. Myslím si, že soundtrack k Arcanu je nesmírně povedený, a ačkoliv není nijak agresivní, tak se vám vryje hluboko do paměti. Rozhodně je to jeden z aspektů, který pomáhá dotvářet celkovou výjimečnou atmosféru tohoto díla.
A atmosféra byla pro autory skutečně na prvním místě, neboť jí podřídili téměř vše. Důkazem tohoto je i manuál, o němž jsem se již lehce zmínil, a který musím uvést i zde. Fascinoval mě už tenkrát, a myslím, že by fascinoval i dnešní hráče. Dnes jsme totiž zvyklí na šest až osm stránek, na nichž se dočteme, že nemáme hrát, pokud jsme epileptici a kam napsat pro technickou podporu. Manuál k Arcanu je však nefalšovaná kniha mající přes sto stran, kterou v dnešní době dostanete alespoň v podobě PDF.
Kromě praktických herních informací a vysvětlivek navíc dostanete i čtivě podanou historii a příběhové pozadí celého universa, a to vše obohacené o řadu ilustrací. Nejenže vám to tedy pomůže snáze proniknout do všech komplexních mechanik, ale navíc vám to i dodá spoustu zajímavostí kolem, které vás vtáhnou do děje skoro víc než sebelepší grafika.
Slovo závěrem
Jistě, celou dobu zde píši značně subjektivně a mé hodnocení je výrazně ovlivněno nemalou dávkou nostalgie, přesto si na závěr dovolím říci, že byste měli této hře dát, podobně jako Vampire, určitě šanci, neboť v obou případech se jedná o fantastický zážitek i navzdory tomu, že jde již o více jak deset let staré hry.
Pokud překousnete nemoderní grafický kabát, tak se vám Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura odmění hodinami zábavy, během nichž pokecáte s desítkami osobitých postav, splníte tuny velice zajímavých úkolů a rozpletete nejednu složitou záhadu. To vše v originálním světě magie, techniky, nestvůr, tajemství a dobrodružství.
