Když jdete na cokoliv týkajícího se Predátora, nabízí se pro tematický kontext pustit si něco z téhle franšízy, ideálně původní film s Arnoldem z roku 1987, protože potom máte alespoň jistotu, že když nový predátorský biják nebude stát za nic, alespoň ten den uvidíte něco kvalitního.
I to je možný úhel pohledu, že se na tyhle mimozemské flekaté atlety s hi-tech výbavou, dredy a kostmi trofejí kolem krku, schopné vykuchat elitní jednotku a ještě si přitom vyšťourávat zbytky svačiny mezi kusadly, díváme jako na jakýsi nadhodnocený kultovní poklad. O to to má možná Evoluce v očích diváka těžší, protože na kultovní poklady se nesahá.
Něco jako lasice kolčava
Je větší! Je silnější! A má dva psy! To je to základní, co o evolučně pokročilém Predátorovi víme.
Z trailerů můžeme poznat i to, že tvůrci měli k dispozici dítě a neváhali jej použít. Tamtéž rovněž zjistíme, že hlavní voják Quin McKenna (Boyd Holbrook), který stojí v čele skupinky protipredátorkého odboje, určitě nezískal kulturistický titul Mr. Universe. Podle všeho nemá ani titul “taťka a manžel roku”. I přesto mu budeme asi muset držet palce, aby dostal tu mrchu s kusadly před ústím jícnu.
Abych byl přesný, Mr. Universe, ano, velký Arnold Schwarzenegger, dostal nabídku si zde zahrát nějaký štěk, ale odmítl ji, protože to byl jen štěk. Nabídku dostal i zápasník Conor McGregor, tomu se zase nezdál honorář. Zbyl tak Holbrook, který ale také ukáže, že není žádné ořezávátko.
Jednička a Dvojka
Vážnější je to, že “Predátor” se stal (pochopitelně v patřičném univerzu, kde se vyskytuje) oficiálně pojmenovaným druhem, odtud tedy to možná zmatečné střídání malých a velkých písmen, v tomto textu. Někdy je Predátor název filmu, někdy je to pojmenování konkrétního exempláře, někdy je to živočišný druh, podobně jako “lasice kolčava” nebo tak něco.
Ten kluk se jmenuje Rory McKenna (Jacob Tremblay) a má aspergera (si vygooglete). Mezitím je predátor Jednička zkoumán v něčem, co asociuje pověstnou Area 51. Ke zkoumání je přizvána evoluční bioložka Casey Bracket (Olivia Munn). Když se Jednička vymkne kontrole, začnou se dějové linky spojovat a dostaví se predátor Dvojka (ten veliký, se psy, v originále nazývaný jako “Ten Predátor”), který jde po něčem a nezastaví se před ničím.
Hororové sci-fi drama? Nemáme
Pokud čekáte napínavé drama na pomezí sci-fi a hororu, můžete se začít ošívat, když dostanete naservírovánu vtipnou akční podívanou. Pokud z toho začnete dělat drama, že to není to správné “predátorské”, přesedněte si do jiného sálu. Pokud to přijmete, můžete se docela mile bavit.
Výchozí předpoklad je, že záchranu před vesmírným lovcem může zajistit jednotka mířící řekněme do blázince (a že někteří k tomu mají řádný důvod…), tedy to není žádný výkvět vojenské elity. Vlastně se tahle skupinka vyšinutých rozhněvaných mužů (jména postav si pamatovat netřeba, je zmíním, že mimo jiné mezi nimi je např. Alfie Allen — Theon Greyjoy z GoT, za zmínku stojí ještě Trevante Rhodes) projeví jako srdcaři, v některých případech však jen do chvíle, kdy jim je právě to srdce vystřeleno z hrudi.
Někdy ve třetině filmu se ustanoví základní otázka genetické podobnosti. Osouložil snad kdysi někdo nějakého mimozemšťana? Nejsem si jistý, jestli je genderově korektní, že ji někdo nedoplnil o protipól… Nic, tenký led.
Rozuzlení téhle otázky však přinese jiný pohled na všechen ten binec s vytrháváním páteří, lovením trofejí a tak.
Co děsivého se stalo ve střižně?
Je to zábava, dokud se nezačnou dít do očí bijící hlouposti. Třeba, když postavy zkouší cestovat na pohyblivých věcech, na kterých se udržet nelze. Nebo mimozemské technologie zde fungují na remote principu, a to i na Zemi. Nejsem si jist na jakém protokolu, ale funguje to na kilometry, spíše desítky kilometrů.
Mohu se rozepsat o zmateném střihu anebo o nepřehledném použití množství postav. Občas si totiž lámete hlavu, a některé momenty nezvládáte rozklíčovat, kdy se stalo tohle? Kdy zmizela nebo jak se vzala v daném kontextu ta či ona postava… Tento syndrom nesou i soubojové scény, občas je střih tak zběsilý a scéna temná, že musíte zamžikat a zamyslet se, kdo, že to vlastně právě zemřel. A tím to nekončí, protože než si protřete oči a provedete odečet mrtvol, jsou mrtví další tři lidé. Takže se nedopočítáte a skóre je nepřehledné, i když ono je to jedno.
Tedy ono se přestříhávalo třebas i proto, že natáčení se účastnil Steve Wilders, jenže na něj jedna nejmenovaná herečka, která hraje evoluční bioložku, ano ta, napráskala, že je evidovaný jako sexuální násilník, takže Wilders už není a muselo se stříhat. Určitě to nebyl jediný zásah.
Samostatnou kapitolou je potom ten klučina s aspergerem, i když připoustíme, že poruchy autistického spektra nejsou invaliditou, ale v určitém slova smyslu evoluční výhodou. S tím se zde poměrně pracuje. Rory je ale až příliš univerzálním autistickým géniem a jeho sociální dovednosti jsou sice zpočátku adekvátní, leč scénáristé (Shane Black, Fred Dekker — již dříve funkční scénáristická dvojka. Mimochodem se jim říká Black&Dekker, znáte to, takové ty samodomo přímořezky, vrtačky…) mu připravili chvilky, v nichž by sebou přinejmenším seknul, ne-li skončil se záchvatem.
Osobně mi přišlo škoda, že nebyla více vytěžena scénka odehrávající se v průběhu Halloweenu. Halloween, masky a Predátor v ulicích, to mělo potenciál, ale stalo se jen to nejnutnější.
Pak tu máme psy. CGI animované psy nepotřebujeme. Jde z nich cokoli, včetně zeleně fosforeskující krve, jen ne strach. Stejně tak nepotřebujeme 3D provedení, žádnou kvalitu navíc divákovi nepřinese, možná naopak.
Alien vs. Predátor Evoluce 0:1
Moc fajn je věc, kdy pár šáhlejch vojáků potká ženskou a chtějí být milí. A vlastně je i fajn, že tu máme toho autistu, protože je potřeba se mít o koho strachovat.
Shane Black ignoruje všechno, co se stalo v Predátor 2 (1990), v Predátorech (2010), o predátorských eskapádách s Vetřelci nemluvě. Jeho etalon kvality je zjevně Predátor z roku 1987.
Vracíme se do džungle a v džungli je z tématu vyždímáno to nejlepší. A i přes všechen digitální počítačově generovaný marast na konci, nenudí. Jestli míní Shane Black s predátory dál nějak pracovat a závěr filmu máme brát jako pozvánku k pokračování, proč ne, můžeme se klidně těšit.
Je celkem jedno, jestli je ten obrovský predátor lovcem anebo plní nějakou zakázku. Při interpretacích filmu je zmiňována souvislost mezi predátořími nájezdy a globálním oteplováním. Protože ohrožení lidstva jsou pojmenována vágně, je tu prostor hovořit o obecné genetické degradaci lidstva, konečně ten ultimativní predátor nemá zájem téměř o nikoho, protivníci jsou pro něj jen prostě překážka v misi, kdežto v původním filmu byly vojáci jednak adekvátní výzvou a také skvělý a sběratelsky cenný genetický materiál.
V Evoluci je část soubojů dobojována na rovině technologií a schopností užívat ty pokročilejší. Což můžeme reflektovat jako výpověď ne o evoluci predátorů, ale i té lidské.
Je mi líto, kamarádi Vetřelci, ale v tomhle souboji Alien vs. Predator mohou mít predátoři ještě navrch. Nemusíme tvrdit, že toto byla nejzdařilejší evoluce, není to však špatné znovunakopnutí téhle mašinerie.
Doporučuji jako povinný lov všem sběratelům trofejí z téhle série a ostatním jako vtipnou a přímočarou vybíječku bez nesmyslně korektního hraní si na to, že lze míti boje o život bez krve.
Predátor: Evoluce (The Predator)
USA, 2018, 108 min
Režie: Shane Black
Scénář: Shane Black, Fred Dekker
Hudba: Henry Jackman
Hrají: Boyd Holbrook, Trevante Rhodes, Jacob Tremblay, Keegan-Michael Key, Olivia Munn, Thomas Jane