Hráčské políbení ze starých dobrých časů je excelentním návratem ke klasikám JRPG, ale svůj potenciál zcela neproměňuje. Příběhu osmi dobrodruhů, jejichž osudy se postupně protínají, chybí jakási esence umění – své řemeslo ovšem zvládá na mistrné úrovni! A tentokrát na počítači.
Vydání jsme se dostali už v červnu 2019. Jak to celé dopadlo, není zcela jednoduché posoudit. Octopath Traveler je totiž věrným potomkem rodiny japonských her na hrdiny a to sebou přináší jistá omezení, která se nepovedlo zlepšit, natožpak překonat. Je tedy na vás, jestli se rozhodnete zatnout zuby a sledovat osm dobrodruhů v průběhu bezmála sto osmdesáti hodin.
Reprezentativní a tradiční epos
Už samotný vizuál je příjemným mostem mezi starým a novým. Zatímco pixelová grafika spritů (postav) a prostředí jako ze starých SNES konzolí odkazuje na žánrové začátky, nezapomíná na nutnou aktualizaci – vizuální efekty ve vysokém rozlišení, efekty osvětlení, hrátky se zaostřováním a rozostřováním pozadí atd. Styl si vysloužil označení HD-2D a nostalgickému hráči rozhodně může snadno učarovat.
Forma vítězí nad obsahem
V západním světě je takové silné narušení aristotelské poetické linky úvod-zápletka-vyvrcholení-rozuzlení-závěr takřka nemyslitelné a tvůrci často bojují s vydavateli, aby se mohli vydat experimentálnějšími směry.
Jenže o tom Octopath Traveler vlastně vůbec není a odvaha východního vypravěčství je v něm hodně zasutá a skrytá, přesto stále přítomná.
Hrdinové mají své příběhy rozděleny do několika kapitol, které rozkrýváte pro každého zvlášť. Není mezi nimi žádná spojitost, všichni jsou z jiného koutu země, nemají žádné společné přátelé, nespojuje je nic krom toho, že jednoho dne musí opustit familiérní kout svět a vydat se za dobrodružstvím.
Teprve až za dobrých osmdesát, ne-li mnohem víc hodin, se začnou objevovat nenápadné spojitosti vedoucí ke spiknutí ohrožující celý svět. A právě toto velmi pomalé a postupné budování zápletky je skutečným vítězstvím scénáře. Osobní mikropříběhy se naprosto přirozeně a nenásilně mění v ošlehaný fantasy epos a tím z něj zase udělala něco záživného a pohlcujícího.
Hrdinové s bázní a hanou
A nakonec nedospělá obchodnice Tressa je snad jediným skutečným závanem originality – její příběh popisuje spanilou jízdu obchodníka, nikoliv klasického dobrodruha, jenž v širém světě sbírá zkušenosti. Postupně se z její iniciační pouti stává klasický western.
Je to ovšem něco, co je třeba vzít na pováženou. Příběh JRPG nemá být utvářen, ale objevován. A vzhledem k tomu, v jak tradičních kolejích se Octopath Traveler drží, je to něco, co dnešní časově vytížený hráč musí zvážit.
Hra sice obsahuje „party banter“, rozhovory mezi postavami, které se jednou za čas dají aktivovat, když vám k tomu hra dá sama povel, ale ty jsou krátké, bezobsažné a přítomné snad jen proto, aby tam byly. Prohlubování postav či budování jejich vztahů se nekoná. A tohle na design JRPG neshodíte. Tohle ti mám vážné za zlé, Travelere!
Umění války a game design
Mezi příběhovými kapitolami je k dispozici rozlehlý a nádherný svět, kde primární interakci představuje hledání skrytých zákoutí s různými poklady, plnění bohužel zcela nadbytečných vedlejších questů (na druhou stranu tyto ale napomáhají tomu, aby herní svět nebyl prázdný a pustý a jistou živost dodávají úspěšně) a potom především náhodně generovaná bojová setkání.
Soubojový systém má řadu dalších drobných mechanismů, s nimiž si lze vyhrát a které osvěžují zavedené systémy tahových bojů. Přesto se nevyhne několika nešvarům – je zábavnější hrát za slabší postavy, abyste využívali jejich specifických vlastností – např. Lovkyně může během hry odchytávat zvířata a pak je povolávat během dalších střetů.
Bylinkář umí z ingrediencí namíchat různé podpůrné či oslabující substance nebo elementální „granáty“ atd. Nic z toho není tolik zapotřebí, pokud ovšem máte v družině plně vycvičeného mága – ten se už na nízkých úrovních naučí drtivá plošná kouzla a de facto přebíjí nutnost silněji taktizovat s ostatními postavami. S mágovými společníky brzy spadnete do stereotypu, že je využíváte k rozbíjení štítů a pak v několika krátkých kolech vypustíte ohnivé koule a ledové bouře a vykračujete si vesele dál… Škoda.
Věčný boj konzolistů a hráčů na počítači
Deník samotný je výborně zpracovaný, se všemi nutnými podrobnostmi. Na začátku každé kapitoly vám text poskytne krátké shrnutí. Inventář vám nabízí automatickou optimalizaci vybavení vaší družiny, aniž byste museli sami porovnávat jednotlivé předměty atd.
Vzhledem k žánru a typu hry to není žádný skutečný problém a hra se pořád hraje nejlépe s konzolovým ovladačem, ale je to drobná vada na kráse.
Takový jednoduchý model s konzolí ovšem zformoval důležitý prvek – tzv. grind, to jest časté, repetitivní souboje, jejichž cílem zajistit stabilní přísun zkušeností pro rozvoj vašich postav, a zdrojů, např. léčivé lektvary, peníze, nové vybavení atd.
Zatímco při cestování do práce je grind to pravé ořechové, abyste zabili půl hodinu ve vlaku, u počítače se vám taková možnost ztrácí. Jste-li dostatečně požehnaní, abyste si našli třeba tři čtyři hodiny času nepřerušeného hraní na počítači, polovinu z toho ztratíte stereotypním porážením řadových nepřátel, které není ani součástí žádného úkolu a v horším případě ani nepředstavují výzvu.
Závěrem
Souboje výborně aktualizovaly starý tahový systém a přidaly řadu možností, s nimiž si můžete vyhrát, ale naráží na podstatu svého game designu, který se pro počítač tak trochu nehodí, pokud nejste skalní fanda.
Přese všechno mě Octopath Traveler stále drží ve svém zajetí a vracím se k němu rád. Třebaže další náhodný souboj mě už nutí protáčet oči v sloup, paradoxně jsem si ani jednou neřekl „už dost“ a nemám pocit zcela promarněného času (jako například u Dragon age: Inquisition! Sto šedesát hodin mého hořkého života, které mi už nikdo nevrátí!). Jedno ovšem zůstává jisté – pokud máte pro JRPG slabost a nevlastního žádnou pekelnou konzoli, Octopath Traveler bude vaše sázka na jistotu a litovat nebude jediného halíře, ani jediné vteřiny.
Octopath Traveler
Vývojáři: Acquire
Autor: Kakunoshin Futsuzawa
Vydavatel: Square Enix
Platformy: Nintendo Switch, Microsoft Windows (recenzovaná verze)
Hudba: Yasonuri Nishiki