Kdo by to byl řekl, že hláška „temný jako DC“ nabere zcela nových rozměrů. Joker Todda Phillipse nám přinesl snímek, který je tak temný, psychadelický, depresivní a tak nějak svírající, a celé nám to prostě jen tak nekompromisně a syrově naservíroval, že jsem se po opuštění kina cítil značně rozhozený.
Na Jokerovi je skvělé, že ačkoliv je to komiksový film, tak se tak jenom tváří a dostaneme geniální drama se skvěle vystavěným scénářem, které se nebojí citlivých témat a ukazuje nám jak je těžké (lehké) balancovat na hraně šílenství a realitou. Phillips nám svou vlastní cestou a svým vlastním stylem ukazuje příběh zrodu jednoho z nejikoničtějších komiksových padouchů všech dob.
A to je to, co DC přesně chybělo a je to také to, čemu svědčí ona kýžená temnota, kterou nám stáj DCU pořád cpala. Warneři konečně trefili do černého a máme tu regulérního adepta na Oscara.
Zrod Jokera
Všude jen špína, odpadky, hnus a nenávist. Ta atmosféra z toho filmu přímo tryská. A přesně v takovém světě žije muž, který se jmenuje Arthur Fleck. Žije se svou matkou, o kterou se stará, a která ho vede k tomu, aby celý život rozdával radost a smích.
Až ho jednou na ulici při práci zmlátí banda dětí a po chvíli zase banda namyšlených kravaťáků, věci už se dávají do pohybu čím dál tím rychleji a vy se necháváte strhnout spirálou šílenství v hlavě jednoho muže, který jenom potřeboval pomoc. Ale tu nedostal, protože když jste nikdo – nikoho nezajímáte.
Musím citovat jednu hlášku z filmu, která jen podtrhuje to jak film působí. „Nejhorší na tom být mentálně nemocný je to, že lidé čekají, že se budete chovat jako byste nebyli.“
Celý přerod zničeného pološíleného muže v totálně šíleného usmívajícího se vraždícího, tančícího magora je naprosto fenomenálně vykreslen a do posledního detailu propracován. Režisér vás donutí procházet vším tím bahnem společně s Arthurem a vy se jen marně snažíte ubránit tomu hlásku, který vám říká, že Arthurovi někde v koutku duše fandíte, abyste se pak jen mohli zhrozit nad tím, jak jste mohli fandit takovému šílenému sociopatovi, jakým se Arthur přerodem na Jokera nepopiratelně stane.
Oscar pro Phoenixe
Phoenix kvůli roli Jokera ohromně zhubnul, a protože velkou část filmu sledujete Arthura do půli těla vysvlečeného, tak při každém záběru na Arthurovo tělo vidíte vystupující kosti a z určitých úhlů někdy vypadá jako Glum z Pána prstenů . Jenže nejenom, že kvůli filmu prošel obrovskou tělesnou proměnou, on roli Jokera zahrál jako naprostý démon.
Ale nebylo to jenom o tom, jak zahrál chování a smích. Phoenix dokázal naprosto dokonale zahrát držení postavy, nepřítomné pohledy, velmi specifický běh nebo i tanec, kterého je ve filmu více, než byste čekali. Některé Arthurovy taneční kreace pobavily, z některých běhal mráz po zádech.
Je na snadě srovnat Phoenixova Jokera s Jokerem Heatha Ledgera z Nolanova Batmana. Protože oba se s rolí tohoto ikonického padoucha poprali po svém. Ale oba naprosto geniálně.
No a jestli Phoenix dostane za tuhle roli Oscara, tak to bude druhý Oscar za herecký výkon na poli komiksových filmů, druhá pro DCU a hlavně by to byl druhý Oscar přímo za Jokera. To si může nechat MCU jenom zdát.
Trefa do černého
O to víc je k zamyšlení, že nám takhle dokonalý psychadelický příběh odvypráví režisér Todd Phillips, který měl doteď na kontě jen komedie. Ať už jde o starší Road Trip nebo novější a oblíbenější Pařby ve Vegas a spol. Zajímalo by mě, kam si Phillips došel pro takovou dávku kreativity, šílenství a odvahy natočit něco takhle odvážného.
Film nás také zásobuje opravdu silnými momenty, jako třeba setkání Arthura před proměnou na Jokera a mladého Bruce Wayna, ale daleko více Joker nabízí těžké mindfucky, jakými bylo třeba randění se sousedkou, odhalení pravdy o jeho matce a životě, nebo opravdu nečekané a povedené propojení příběhu se zrodem Batmana.
Joker je také prvním DC filmem, kde na roli kývl slavný Robert De Niro a nemohl si vybrat lepší film pro svoji premiéru. Jeho role je ve filmu velmi důležitá a i on svým dílem přispěje k Arthurově proměně. De Niro si roli vyloženě užíval a bylo to na něm vidět.
A nebylo by tance bez hudby. Po hereckém výkonu Phoenixe asi druhá nejlepší věc na celém filmu. O soundtrack se postarala islandská hudební skladatelka Hildur Guonadóttir, která má na svědomí třeba soundtrack k Sicariu 2 nebo veleúspěšnému seriálu Chernobyl.
Jokerovi také hodně pomohlo to, že dostal eRkový rating. Akce není ve filmu sice skoro žádná, ale když už na ni dojde, je přesně tak krvavá, násilná a šokující, aby jste se zase kousek přiblížili ke zrodu šíleného maniaka. Filmu opravdu nechybí syrovost a brutalita. Zároveň je snímek okořeněn drobnou dávkou humoru a absurdních scén, které jen podtrhují a prohlubují pocit ztracenosti a zmaru hlavního (ne)hrdiny.
Joaquin Phoenix s Jokerem už vyhrál Zlatý Globus a jisto jistě bude mít co mluvit i do Oscarů.
Film je naprosto dokonale řemeslně zvládnutý a postupně spojuje mozaiku zrodu smějícího a vraždícího se Jokera, aby vám nakonec poskládal kompaktní celek, kterému vévodí excelující Joaquin Phoenix.
Vidět tenhle film byl opravdu zážitek. Rozhodně to je jedna z filmových událostí roku a byla by škoda, kdybyste si Jokera nechali v kině ujít.
Joker
Krimi / Drama / Thriller
USA, 2019, 122 min
Režie: Todd Phillips
Scénář: Todd Phillips, Scott Silver
Kamera: Lawrence Sher
Hudba: Hildur Guðnadóttir
Hrají: Joaquin Phoenix, Zazie Beetz, Robert De Niro, Marc Maron, Brett Cullen, Frances Conroy, Shea Whigham, Glenn Fleshler a další