Dávno předtím, než vzal televizní obrazovky útokem super úspěšný seriál Hra o trůny, byla tu neméně úspěšná knižní předloha z pera amerického spisovatele George R. R. Martina. Vyplatí se ji číst, i když už jste seriál viděli? A dokončí ji Martin vůbec někdy?
Baví vás příběhy, v nichž jsou muži udatní, ženy cudné, děti nevinné – a nakonec to všechno dobře dopadne? Pak jste tady špatně. Protože Píseň ledu a ohně (respektive v seriálové podobě Hra o trůny), to jsou intriky, nečekané zvraty a každodenní boj o život. A navíc – zima se blíží.
Mimochodem, následující text obsahuje spoilery. Ale nic jiného jste snad nečekali, že ne?
Nelítostný souboj o moc
A taky aby se členové jeho rodu stali hlavními postavami oblíbeného západozemského dramatu s pracovním názvem „zabij si svého Starka“.
Protože zatímco oblohu protíná znamení zkázy – kometa barvy krve a plamene – o moc nad rozdělenou říší bojuje hned několik frakcí. Eddardův syn Robb byl korunován Králem severu. Na jihu prostřednictvím svého syna vládne ambiciózní Cersei Lannister, o trůn usilují oba bratři zesnulého krále Roberta a na scénu se opět vrací rod Železných mužů.
Mezitím se daleko za mořem z ohně a popela rodí i exilová královna, Matka draků a, zdá se, zároveň poslední žijící potomek šíleného rodu Targaryenů. A na severu, za Zdí, kde nikdy nevíte, co je živé a co ne, se mezitím houfují mrtvé armády Jiných, které předznamenávají vládu dlouhé zimy…
Komplexní svět i vyprávění
George R. R. Martin se svou Písní ledu a ohně mezi tyhle super úspěšné autory rozhodně patří. A televizní zpracování stranou – pokud jde o knihy, je to rozhodně zasloužené. Jeho Západozemí je totiž komplexním, promyšleným a do posledního detailu fungujícím světem: světem s vlastní politikou, historií i náboženstvím (které částečně nahrazuje magii, jinak nezbytný element každé dobré fantasy ságy).
Svůj originální svět navíc Martin zalidnil uvěřitelnými a propracovanými postavami. Vsadil přitom na (post)moderní způsob vyprávění: co kapitola, to jiný vypravěč. Střídání pohledů jednotlivých postav, kterého se Martin drží napříč jednotlivými díly, má pro čtenáře hned několik důsledků: pomáhá efektivně budovat svět a rozvíjet paralelní dějové linie v různých koutech světa a v neposlední řadě umožňuje čtenářům nahlédnout do hlavy téměř každé postavě na „herním plánu“. Což, přiznejme si, může bolet. Obzvlášť poté, co zjistíte, s jakou nelítostností George R. R. Martin svoje postavy (a čtenářské oblíbence) likviduje (posíláme pozdravy do Starkovic rodiny).
Tedy až na jedno menší „ale“. Pokud totiž jde o knihy, postaral se George R. R. Martin svým čtenářům o démona většího a nelítostnějšího než všichni draci a Jiní dohromady – totiž o démona jménem Čekání.
Hra o další díly
O důvodech můžeme pouze spekulovat. Svou roli v tom určitě hraje Martinův přístup k psaní, ale dost možná i samotný populární seriál z dílny HBO. Jak totiž sám George R. R. Martin několikrát v nejrůznějších rozhovorech zdůraznil, patří mezi autory, kteří dopředu zcela přesně nevědí, kudy se jejich příběh bude ubírat. A to z jednoduchého důvodu – jakmile to totiž zjistí (a jakmile příběh komplexně zmapují), začnou se nudit.
Zároveň ale seriál, který Martinovy knihy v šesté a sedmé sérii předběhl, mapuje osudy Martinových postav bez toho, že by je napsal Martin sám. A přestože před lety Martin scenáristům seriálu rámcově nastínil, jaký osud pro své Západozemí plánuje, poslední série už vznikají bez jeho přispějí. A objevují tak Martinův vlastní svět místo něj.
Je otázka, nakolik se tohle všechno podílí na neustálém oddalování vydání Vichrů zimy (o Snu o jaru už coby čtenáři snad raději ani nesmíme). Každopádně nám nezbývá než držet Martinovi (i nám samotným) palce, abychom se řádného ukončení celé literární ságy v budoucnu dočkali.
Kniha, nebo seriál?
Viděli jste seriál a přemýšlíte, zda má cenu pouštět se i do knižní předlohy? Krátká odpověď je jasná: rozhodně ano. A ta delší?
Pomiňme nyní obvyklé argumenty o tom, že knižní předloha je vždycky zábavnější než filmová nebo televizní adaptace. Protože bez ohledu na to, jestli to je, nebo není pravda, v případě Martinova knižního opusu jde zkrátka o další způsob, jak do fascinujícího světa Západozemí proniknout – a objevit i příběhy, které se do seriálu nedostaly. Nebo které seriál zcela změnil (namátkou připomeňme třeba seriálový osud celé „martellovské“ dějové linie nebo Catelyn Stark).
Díky tomu, že Martin vypráví celý příběh prostřednictvím různých postav, máte v knize navíc jedinečnou možnost nahlédnout do hlav nejen oblíbencům diváků, jako jsou Jon nebo Tyrion, ale třeba i takové Cersei Lannister – a to rozhodně stojí za to.
Mimochodem, pro český trh sice Martina objevilo nakladatelství Talpress (známé například jako dvorní nakladatelství Terryho Pratchetta), kvalita překladu, kterou českým čtenářům nabídlo, ale byla minimálně sporná. Po zásahu agenta samotného George R. R. Martina později dostalo práva k sáze Píseň ledu a ohně nakladatelství Argo.