Mýtus vytvořený H. P. Lovecraftem hluboce ovlivnil celý hororový žánr. Myšlenky plíživé hrůzy, šílenství a beznadějnosti zániku u něj získaly (beztvarý) tvar a prosákly do popkultury nejčastěji zobrazovaným Prastarým Cthulhu, o jehož výslovnosti se stále vedou spory. S určitostí se naopak dá říct, že představit Lovecraftovy myšlenky srozumitelnou formou dětem je oříšek. Ve čtyřdílné sérii Horror School se to docela povedlo.
Lovecraft pro děti?
Ocitáme se v Dunwichi v čerstvě vystavěné Lovecraftově střední škole, z níž na náš svět prosakují nepěkné věci oblečené v lidských kůžích snažící se o ovládnutí okolí pod taktovkou svého Pána. Nesetkáme se sice se jmény existujících postav lovecraftovského univerza (bazén pojmenovaný po Whateleym je výjimkou), nejspíš i protože se autor nesnaží o nějakou retrospektivu z 20. let minulého století.
„Lovecraftka“ je současná a velice moderní včetně počítačů, mobilních telefonů a elektronických zámků na šatních skříňkách, a tím je pro dnešního čtenáře ještě reálnější.
Ale chodit tam, to chce kuráž. Nescházejí chapadla, Prastaří, nevyslovitelná řeč, hlídač majáku, odkaz na Miskatonickou univerzitu, zakázané knihy a kultistické gobelíny. Zdařile a uvědoměle použité reálie hororového univerza, díky kterým se každé tmavé zákoutí stává strašidelným, kontakt s dalšími lidmi riskantním a odporné slizké nechutnosti jsou neustále na dosah.
Jak se tohle dá předložit dětem, aniž by z toho okamžitě měly noční můry? Předně se použije trocha nadsázky a uleví se hluboké psychologii postav. Hrdinové jsou pragmatičtí a sympatičtí, ale neprojdou kdovíjakým vývojem a nejde se u nich na dřeň. Knihy jsou poměrně krátké a nabité akcí, která poskytne víc pevné půdy pod nohama před všudypřítomnou bobtnající hrůzou. A taky jsou tu sem tam použité triky, které milosrdně odvádějí pozornost jinam.
Tahle škola je past vedle pasti
Když se ve školních skříňkách objeví krysy a Robert zjistí, že jeho nová kamarádka Karina je duch, začnou se dít další podivné věci, které naleznou ohnisko v učiteli biologie. Profesor (Garfield) Goyle (slyšíte to tam?) totiž není doopravdy člověk.
Situaci trochu odlehčí nález dvouhlavé a nadmíru přátelské krysy a také dorozumění se s Glenem: společný zážitek s chapadly obtočenými kolem těla utužuje vztahy.
Jenže bude nutné postavit se GarGoylovi a všemu co představuje. Není to pro povahy, které nemají rády potkany, pavouky, démony a násilí na křečcích.
Na povrch postupně vyplouvá skutečnost, že Lovecraftova škola byla z velké části postavena ze zdiva vyhořelého zámečku Crawforda Tillinghasta, který zkoumal alternativní dimenze a zašel příliš daleko. Nehodu v jeho laboratoři před třiceti lety prý nikdo to nepřežil, alespoň ne v této rovině reality. Zámeček však existuje dál v jiném světě a je nyní spojen se školou skrze různě stabilní portály.
Ty se snaží získat nad ostatními lidmi moc a všelijak jim škodit, pokud je rovnou nesežerou. Nevyhýbá se to ani dětem, ani dospělým.
Je jasné, že chození do takové školy znamená každý den procházku minovým polem, která je o to horší, že o tom hrdinové vědí. Mohlo by se zdát, že jejich snažení kazit Tillinghastovi plány je poněkud sebevražedné, ovšem opak je pravdou: jen díky němu zůstávají všichni naživu a příčetní.
Plynule přecházíme do druhého dílu jménem Podivné sestry. Na škole se ztratila dvojčata a když se znovu objevila, nic si nepamatovala. Vzápětí jedna ze sester kandiduje na předsedkyni školní rady a našim přátelům dochází, že s nimi není něco v pořádku.
Dívky, nebo spíše hadí stvoření, která obsadila jejich těla, se touto cestou pokoušejí zvětšit vliv svého Pána a neváhají sáhnout i po ošklivém vydírání.
Robert s Glenem a Karinou mají co dělat, aby ochránili sebe, Robertovu maminku a školu od nepěkného osudu. Kniha je poutavá i netriviálním rozuzlením.
Třetí díl, Podezřelý šprt, začíná přívalem hmyzu do všech školních zákoutí. Ovládá je tvor v podobě Howarda Merglera, toho času předsedy školní rady a oblíbence všech učitelů. Přátelé se musejí pokusit odhalit, o co mu jde, a zastavit to. Obnáší to hodně bzučení, žihadel a štípanců, křupání krovek a larvího hemžení, které není pro slabé žaludky. I tentokrát společnými silami, osobní odvahou a odhodláním dokáží odvrátit hrozící katastrofu – už třetí, a to ještě neskončil podzim.
Ovšem zima na sebe nenechá dlouho čekat. Její sugestivní a mrazivý příchod popisuje poslední díl jménem Příšerná učitelka, ve kterém lokální bouře zasype Dunwich závějemi a uvězní několik posledních lidí ve škole. Tentokrát si s většinou potíží musí poradit sám Robert, který chytře uniká tvorovi vypadajícímu jako knihovnice Carcassová a čelí dokonce samotnému Tillinghastovi, ačkoli překazit jeho plány se mu tentokrát tak docela nepodaří.
Víc, než se do knih vešlo
Kniha vždy končí vyřešením stěžejního problému a zároveň nás napíná novým a lákavým cliffhangerem a to svým způsobem platí i pro poslední díl.
Je zde vidět promyšlená příběhová výstavba bez pomocných berliček náhod, která eskaluje nebezpečí a hrozby uvěřitelným způsobem a budí dojem, že nerozvinuté nápady nebo naznačené odbočky byly přehlédnuty schválně.
Nebo aspoň většinou. Autor si připravil mnohem širší pole světa, než nakonec využil; napovídá tomu nejen otevřený závěr, ale také náznaky z průběhu četby: nestvůrou je i otec dvojčat a dobře ví, co se děje, ačkoli nevíme, kdy se nestvůrou stal. Hlídač majáku Warren loví “chlúlhlúly“, kteří se maskují za kraby a žáci je v podob zárodků vynášejí ze školy na podrážkách.
Postupně dorůstají nespecifikovaných (ale velkých) rozměrů. Úplně nejasná je epizoda související s Glennovou rodinou ve třetím díle (odvádí pozornost a není uspokojivě vysvětlena). Není zcela zřejmé, co je zač Píp a Kvík, protože ten si s příšerami někdy dovede překvapivě poradit. A tak podobně.
Karina je významná pomocnice obou chlapců a zároveň duch z Tillinghastova zámečku, který touží po úniku, jenže také jednoznačně hraje druhé housle a zdaleka nevyčerpává svůj příběhový potenciál.
A už zmíněný domácí mazlík, dvouhlavá krysa Píp a Kvík, několikrát pomohl přátelům ze šlamastyky a jeho inteligence a schopnosti překračují parametry běžných hlodavců.
Je také dobré podotknout, že hrdinové jsou většinu času v defenzívě: problémy přicházejí za nimi, nebo jsou odhalovány díky všímavosti. Nenajdete tu myšlenku postavit se Tillinghastovi čelem a jeho nekalé rejdy prostě vyřešit. Ostatně logiku to má, protože nelze čekat něco tak hrdinského od dvanáctiletých dětí, které se taktak vyhrabou z každé zlé pasti.
Důvěryhodnost zvyšuje i fakt, že tito nejsou jediní, kdo ví, co se tu děje. Čas od času v knihách narazíme na další postavy, které stojí na jedné či druhé straně barikády a mají k celému sporu co říct nebo udělat.
Bát se či nebát?
Pokud toužíte po hororu, tyto knihy ho nabízejí vrchovatě a rozmanitě, ale ne zcela prvoplánově. Velký ústupek je učiněn ve prospěch dobrodružné akce: mladí čtenáři ocení stručnost a rychlý spád děje dávkovaný do přehledných kapitol. Čtení je usnadněno několikero ilustracemi v každém díle. Velká škoda je toho občasného rozmachu, který celek drolí, a stejně tak neuzavřeného konce.
Ale výsledný dojem je pozitivní a Lovecraftka se může vydatně zasloužit o zájem o klasická hororová díla, na kterých postavila své základy.
A co vy, tušíte, z čeho je postavená vaše škola?
Charles Gilman: série Horror School. Šílený učitel, Podivné sestry, Podezřelý šprt, Příšerná učitelka
Překlad: Drahomír Michnová
Vydal: Fragment
Počet stran: cca 120 (dle jednotlivého dílu)
Cena: cca 250 Kč (dle jednotlivého dílu)