Každý český autor tak nějak uvažuje, jak by bylo super, kdyby vydal román v angličtině. Je to podobný sen, jako když si říkáme „no jo, bylo by fajn vyhrát dva miliony ve Sportce“. Ve fantastice napříč historií takových autorů byla jen hrstka a i v mainstreamové literatuře to s těmi překlady moc slavné nebylo, a to i když počítáme lidi jako Jaroslav Hašek nebo Karel Čapek.
Moji výhodou je, že umím anglicky, v angličtině jsem studoval a v tom jazyce jsem napsal bakalářku i diplomku, což bylo vlastně taky takové sci-fi. Díky tomuhle jsem si občas říkal, že bych mohl zkusit napsat povídku v angličtině.
Začátky s překladem
Takže jsem se začal rozhlížet po překladateli. Osvědčené moudro praví, že překladatel by měl překládat do svého mateřského jazyka, nicméně anglických rodilých mluvčích, kteří umí výborně česky, moc není. Měl jsem ale spoustu dobrovolníků, kamarády a fanoušky, kteří si chtěli zkusit překládání nebo mi prostě chtěli pomoct.
Z toho vzešlo pár úspěchů. Povídka Velitelské rozhodnutí (původně vydána v časopise XB-1) byla přeložena, překlad sice nebyl nejlepší, ale povídku jsem zkusil dát na Amazon jako e-book, abych si vyzkoušel celý systém elektronického nezávislého vydávání (o něm víc později).
Další povídka byla přeložena poněkud kvalitněji, Válečné hry (česky vyšla ve sbírce Zpěv kovových velryb). Tuto povídku jsem už posílal do různých amerických časopisů jako Asimov‘s a získal jsem první odmítavý dopis ze zahraničí. Povídka potom vyšla v antologii od Julie Novákové Dreams from Beyond.
Novela v angličtině
Ironií je, že kvůli problémům v americkém nakladatelství celá antologie stále ještě nevyšla, ale alespoň byla kompletně zaplacená (což je velice příjemná věc, co si budeme povídat). Také jsem se dostal do kontaktu s šéfkou nakladatelství Baen, Toni Weisskopfovou, a ta navrhla, ať nechám přeložit ukázky z některých svých románů a pošlu jí je.
Opět jsem našel nějaké dobrovolníky na překlad a něco nechal přeložit, ale velká americká nakladatelství fungují v rozmezí několika let a vyjádření trvalo dlouho. Navíc jsem při debatách s různými americkými editory zjistil, že i kdyby nakladatelství mělo zájem, většinou potom řeknou „je to super, chceme to, tak nám to dodejte celé v angličtině“.
Nechápejte mě špatně, to není žádný útok na americké (nebo jakékoliv jiné) agenty, nakladatele a redaktory. To je prostě obchodní realita. Opravdu je můj nebo váš český román tak úžasný, že bude potencionálnímu americkému redaktorovi stát za to, aby do něj vložil víc práce a víc peněz než do jednoho z těch stovek rukopisů v angličtině? Jistě, že ne. Ale pokud by rukopis byl celý v angličtině, budou k němu přistupovat jako k jakémukoliv jinému.
Tyhle věci jsem si uvědomoval postupně. Nebylo to tak, že by mi někdo prozradil nějaké šílené tajemství oboru. Šlo o prosté logické zhodnocení situace. Je možné, že někde je nadšený agent či nakladatel, co netouží po ničem jiném než investovat peníze právě do mojí (nebo vaší) knihy a přeložit ji. Ale nevyplatí se na to spoléhat.
Tak jsem se rozhodl nechat si celý román přeložit do angličtiny.
Hledání překladatele
Jednou z možností je agentura, ale agentury si od vás berou hodně velké peníze a navíc vás často nenechají komunikovat s překladatelem přímo (ze zřejmých důvodů, bojí se, že je obejdete a najmete si ho za míň peněz a on si vydělá víc). Zrovna u sci-fi se hodí, když si s překladatelem můžete vyjasnit terminologii. Agenturám jsem se tedy chtěl vyhnout.
Na facebooku je stránka jménem Czechlist (to není překlep, název je slovní hříčka), kde angličtí rodilí mluvčí hledají zakázky na překlad a motají se tam právě zkušení překladatele z češtiny do angličtiny, kteří jsou často cizinci, co umějí česky. Překladatele jsem se rozhodl hledat tam.
Během příštích dvou hodin se objevilo pět zájemců. Tak jsem udělal něco, co jsem nikdy nečekal, že nastane: udělal jsem výběrové řízení. „Jo, vy chcete překládat moji knihu? Výborně, tady je ukázka, přeložte ji, užijte si to.“
A tak jsem potkal svou překladatelku jménem Isabel Stainsby.