Když se v Arkhamu otevře dimenzionální brána, obvykle to nevěstí nic dobrého. Tisíce očí, křídel a chapadel obývající studený temný vesmír totiž na tuto chvíli čekají. Čekají na to, až budou moci proklouznout na tento svět a pozřít celou naši realitu. Na druhou stranu, proč se na příchod prastarých netěšit taky? Bude to docela sranda.
Já osobně se ale těším jako malé dítě, protože podle trailerů to vypadá velmi slibně. Hutný detektivní thriller ve zdánlivě opuštěném sídle na izolovaném ostrově, který bude bezpochyby náročným testem naší příčetnosti. V dostupných ukázkách jsme zatím mohli vidět temný kult v podzemí, hrozivé malby v poničených interiérech domu i děsivé halucinace, jež nejspíš nepřichází z našeho světa. To vše obestřeno tajuplným hávem mlhy, v níž se nejspíš ukrývají jak mocné mimozemské artefakty, tak nebezpeční tvorové lačnící po krvi.
Naštěstí pro nás jsou motivy Lovecraftových vizí a snů poměrně oblíbenou proprietou mnohých autorů, takže lze sáhnout k nějakému tomu dočasnému uspokojení. V tomto článku bych se chtěl zaměřit především na výběr několika her, které, alespoň dle mého názoru, skýtají poměrně kvalitní lovecraftovský zážitek. Hovořit přitom chci o třech kouscích pro počítače a jedné deskovce. Nyní už tedy není důvod dál otálet, takže pojďme na to.
Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth
Dostanete totiž vše, co od díla na motivy Lovecraftových knih čekáte. Šílené kulty provádějící lidské obětiny, znepokojivé výjevy a nervy drásající atmosféru ve městě rybích lidí i mořská monstra a prastaré bohy. Za sebe mohu říct, že atmosféra je skutečně povedená a nejednou se přistihnete, že samou nervozitou ani nedýcháte.
Pokud to srovnáme s tím, co již víme o chystaném Call of Cthulhu, tak zde vidím dva hlavní rozdíly. Zatímco připravovaná hra bude nejspíš Lovecraftem velice silně inspirovaný, přesto samostatný příběh, tak dílo z roku 2005 bylo, alespoň ve své první polovině, téměř přesnou adaptací zmíněné povídky. Druhým rozdílem je pak akčnost. Dark Corners of the Earth byla akční adventura, která vás jen na počátku nechala se plížit, ovšem poměrně brzy vám dala do rukou zbraně. To, jestli to byla správná volba nechám na posouzení každému hráči. Nové Cthulhu ale zatím působí, že místo boje se bude více utíkat, a že důraz bude kladen spíše na psychologický teror než na otevřené střety s monstry.
Stručně shrnuto, původní Call of Cthulhu je výborná atmosférická záležitost, která by neměla uniknout žádnému fandovi Lovecraftova díla. Obecně se ale jedná spíše o průměrnou hru, která běžného hráče, zvláště dnes, příliš nezaujme.
Fallout 4
Nebudu se zde rozepisovat o samotném Falloutu, neboť to je téma na samostatný článek, a navíc to opravdu nemá co dělat s tím, o čem se zde bavíme. Přesto bych vás rád upozornil na několik zajímavých momentů, které by neměly být opomenuty. Již v původní hře se totiž nachází dvě lokace, jež více či méně na Lovecrafta odkazují.
První z těchto lokací je Pickmanova galerie. Zasvěceným nejspíš nemusím říkat, že se jedná o přímou inspiraci povídkou Picmanův model, jež, jen tak mimochodem, patří k tomu vůbec nejděsivějšímu, co Lovecraft kdy napsal.
Nechci vám toho moc prozrazovat, abych vám nezkazil případný dojem, který je, minimálně při prvním průchodu, opravdu silný, tak jen zmíním, že povídka i herní lokace se točí kolem hrůzostrašných maleb a kanibalismu. Ačkoliv ve falloutovské lokaci nějaké odchylky oproti originálu naleznete, tak jinak se jedná o zdařilou poctu Howardu Philipsovi. Přeci jen, hra i děj povídky se odehrávají v Bostonu, takže se to přímo nabízelo.
Ještě bych rád připomněl, že i v traileru na nové Call of Cthulhu není nouze o děsivé malby, takže je otázka, zda povídka Pickmanův model nebude zdrojem inspirace i pro toto chystané dílo.
Může se vám to zdát málo, ale mně osobně to skutečně zaujalo a přijal jsem tyto odkazy s povděkem. Není to ale ještě vše ze světa Falloutu 4. Kromě těchto dvou lokací v původní hře je potřeba zmínit i DLC s názvem Far Harbor, kde je již lovecraftovská atmosféra téměř všudypřítomná.
Pokud to opět krátce shrnu, tak pokud pomineme, že Fallout 4 je sám o sobě výbornou hrou, tak pro milovníky Lovecrafta se zde ukrývá několik chutných jednohubek. Pokud chcete hrát hru jako takovou, tak zmíněné odkazy jsou pro vás dalším relevantním důvodem a můžu říci, že vám díky své obsáhlosti hra jistě pomůže přečkat značnou část čekání na Call of Cthulhu. Na druhou stranu, kupovat si ji, navíc s přídavkem Far Harbor, jen kvůli těm několika atmosférickým místům se opravdu nevyplatí. Zpracovaná jsou ale skvěle.
Sunless Sea
Zároveň se dá říci, že se taky jedná o takovou spíše jednohubku, ovšem tento kousek se vám skutečně vyplatí. Přináší totiž originální a uhrančivou malovanou grafiku, desítky zajímavých a propletených příběhů, a hlavně pochmurné prostředí oceánu, v jehož vodách číhá nejedna hrozba.
Koncept hry je poměrně jednoduchý. Ovládáte lodičku, se kterou plujete mlžnými vodami vstříc dobrodružství. Na jednotlivých ostrovech pak získáváte artefakty, najímáte posádku nebo čelíte různým úkolům a nebezpečím.
Sunless Sea je vskutku originálně pojatá záležitost, která ovšem neosloví každého. Její zvláštní atmosféra podtržená melancholickou hudbou vám umožní se ponořit, někdy doslova, do tíživé atmosféry Lovecraftových temných zákoutí a budete zažívat přesně to, co při čtení mistrových děl. Strach z neznámého, obavy z nedozírných dálek, ve kterých mohou číhat nepředstavitelné děsy a zaujetí fantaskními, a často bizarními, postavami a událostmi. Nevím, jestli jde úplně přesně vyjádřit, v čem je toto dílko tak skvěle lovecraftovské, ale každopádně to můžete okusit sami. Stojí to za to.
Arkham Horror
Co vás asi zaujme hned z kraje po otevření krabice je nádherné zpracování hry, ale i její obsáhlost. Do rukou se vám totiž dostanou desítky, ne-li stovky karet, všechny krásně vyvedené, stejně tak graficky zdařilý, a mimo to neprakticky velký, herní plán a nesmírně propracovaná, leč složitá pravidla.
Ano, naučit se hrát tuto hru není otázkou jednoho odpoledne a její dohrání není otázkou jedné nebo dvou hodin. Musíte se vybavit dostatkem času, trpělivosti a chuti do hry. Pokud se nevzdáte po prvním pohledu do knihy pravidel, tak se můžete těšit na úžasný zážitek, který by nejedna počítačová hra mohla závidět.
Musím říct, že ačkoliv jsem tuto deskovku zatím okusil jen dvakrát a stále si netroufám tvrdit, že její pravidla plně ovládám, tak dojem ve mně zanechala jen ten nejlepší. Díky licencovaným názvům a pojmům je hra skutečně povedenou adaptací Lovecraftova světa a atmosféricky vás vtáhne a nepustí. Pokud k tomu máte dostatek času a pár podobně ujetých přátel, tak se dočkáte výsostně zdařilé lovecraftovské zábavy. Jen ještě jednou varuji, že pravidla a herní mechaniky nejsou z nejjednodušších, takže to berte v potaz dříve, než si tento krásně provedený a dokonale promyšlený, leč poměrně drahý kousek pořídíte.
Černá křídla se snad blíží
Pokud vás z nějakého důvodu nezaujmou zrovna tyto hry, popřípadě pokud budete chtít nějaké další, tak možnosti určitě ještě jsou, jen vám je nemohu osobně doporučit, neboť jsem je nehrál. Zvlášť mě to mrzí u fantasy řežby Bloodborne, která bohužel vyšla jen pro PlayStation.
Nicméně kromě hraní se vždy ještě můžete uchýlit ke knihám, jež bezesporu skýtají stejně hodnotný, ne-li lepší zážitek. A nemluvím jen o originálním Lovecraftovi, jehož knihy patří spolu s Kingem a Gaimanem k mým vůbec nejoblíbenějším.
Další možností jsou pak sbírky Lovecraftem inspirovaných povídek, které nesou název Černá křídla Cthulhu. Ty sestavil S. T. Joshi a jedná se zatím o tři svazky, přičemž kvalita jednotlivých dílek se značně liší. Některé jsou ovšem vskutku vydařené.
Ať již ale zvolíte jakoukoliv z možností, tak doufám, že si ji náležitě užijete. Já se jdu nyní dál těšit na chystané Call of Cthulhu, ze kterého vám snad již brzy budu moci přinést své dojmy.