Na Malé Straně se vždy děly zvláštní věci. Občas na vás mrkl chrlič, ve stínech jste mohli spatřit strašidlo nebo jen zvláštní holku, co uměla věci, které by nikdo nečekal. Lidem ale vždy stačilo na chvíli zavřít oči a pocit něčeho nepřirozeného se ztratil. Lidem, ale ne čarodějkám, které na Malé Straně žily od nepaměti.
Ginevra VII. Malostranská je neobyčejná dívka. Žije s čarodějnou matkou a dvěma tetami, školní úkoly jí rozfoukává Meluzína a kočka na klíně by mohla být právě tak kočkou, jako opravdovým kočkodlakem. Místo vyjmenovaných slov ji maminka zkouší z bylinek a run (i když ta vyjmenovaná slova musí umět taky, když přijde do lidské školy), a po cestě Prahou si s ní povídají strašidla a domovní znamení. Přesto ale není tak úplně šťastná. Mezi čarodějkami je nejmladší, mezi lidské spolužáky nezapadla (však jí taky říkají Praštěnka) a zamilovat se nesmí. Rozhodně tedy ne do člověka. Jenže co si má počít pubertální děvče? Srdci neporučíš…
Každá rodina má svoji černou ovci
Jiné čarodějky i větrné sylfy si toho pochopitelně všimly. A tak byla čarodějka vypovězena. Ona se svého milého ale nedokázala vzdát, a tak její aura tmavla a tmavla, až byla z porušování Kodexu a ovlivňování lidského osudu úplně černá. Nakonec Jozífek zemřel, a ona se dobrovolně odebrala do podsvětí. Její jméno bylo v rodinném rodokmenu začerněno a nikdy se o ní nemluví.
Ostatní čarodějky z jejího rodu za tu lehkovážnost zaplatily. Dlouho musely dokazovat ostatním bytostem, že jejich aura netmavne, že se nemíchají do lidských osudů, že nevyžadují zvláštní zacházení. Protože čarodějky malostranské, ty musí mít vždycky něco extra. A Ginevra bohužel po své příbuzné zdědila jednu zásadní vlastnost. Zálibu v mužích. Její matka se ji zoufale snaží chránit (především před ní samotnou), ale mládí si cestu najde.
Silné stránky Čarodějek
Třebaže by se to z mého popisu mohlo zdát jinak, toto není příběh o lásce. Je spíše o přátelství a rodině. Dobrodružná cesta dívky, která nedostala moc na výběr, ale poprala se statečně se vším, co se jí postavilo do cesty. A že se ta cesta zdála být zatraceně nebezpečná jak pro ni, tak i pro její kamarádky, Barbaru a Markétu.
Potkává na ní všelijaká česká strašidýlka (vodníka zamilovaného do piva, gnómy s nadáním vyrábět nesmrtelné kvalitní boty, i bludičky a sylfy), mluvící domovní znamení (která na vás shlížejí ze všech popisovaných domů i ve skutečnosti) a duchy z pověstí Malé Strany. Tak si říkám, jestli jsem před přečtením téhle knihy neměla navštívit muzeum strašidel u Karlova mostu.
A co mě hodně bavilo, bylo využití obyčejných věcí k čarování. Kdo potřebuje webkameru a videokonference, když má s sebou příruční zrcátko? Z obyčejných věcí se tak rázem stává něco neobyčejného a tajemného, z řasenky zase docela účinná zbraň. A nevěřili byste, co se dá udělat s klasickým kompaktním pudrem. Barbie taky nevěřila…
Dalším jednoznačným kladem téhle (ani zdaleka ne jen dětské knížky, jak se tváří) je nádherná obálka a ilustrace, dokonce i vnitřní mapa Malé Strany se všemi ulicemi a vyznačenými zásadními místy. Hned se vám podle ní bude lépe dohledávat Dům u zlatého jelena, U černého orla nebo U kamenné mořské panny. Moc doufám, že další příležitostný díl vyjde ve stejné úpravě, protože Striga se opět vyznamenala. To je ta paní, která ilustrovala už Superholky… A obzvláště touhle prací si získá spousty fanynek.
A teď to, co mě maličko trápí
Přestože jsou čarodějky originální (já ty gnómy žeru!) a čtivé tak, že je dospělý sfoukne tak za tři hodinky, drobné nedostatky se jim nevyhnuly. Místy je znát, že byla kniha původně obsáhlejší a asi se hodně krátilo, protože se mi občas stalo, že mi něco jako by chybělo. Z některých postav mám pak dojem, že byla jejich role původně o něco větší. Prostě stejný pocit jako z Pratchettovy Pastýřské koruny. Přesto je ale příběh ukočírovaný dobře a v zásadě to nevadí, jen… náročnější čtenář si asi všimne.
Také mě vytáčela jedna z hlavních postav. Pravda, Barbie to u mě měla od počátku těžké, ale nějak jsem jí ten vývoj postavy úplně nežrala. Na druhou stranu, spoustu děvčat možná donutí k zamyšlení, co se skrývá pod pečlivě přemalovanou fasádou jejich spolužaček.
Číst? Číst!
Suma sumárum jsou tedy Čarodějky v podstatě povinností pro každého, kdo miluje české pověsti, rád se prochází starou Prahou a umí se zasnít. Celý ten kouzelný svět v knize totiž perfektně funguje a vztahy mezi bytostmi nijak zvlášť neskřípou. Nechybí ani vysvětlení, proč ty které bytosti obyčejní lidé nevidí, zatímco jiné si mezi námi vesele žijí. Děvčata do šestnácti let se bez problémů dokáží sžít s mladšími představitelkami, starší dámy s čarodějkami a všichni si budou užívat výlet do čarokrásné Prahy se všemi jejími zvláštnostmi.
Zakomponování reálných domů a znamení pak docílí při každé další procházce Prahou pocitu, že se tu událo něco kouzelného. Vlastně si říkám, že tuhle knížku ocení i chlap, pokud má fantasy a naši Prahu stověžatou aspoň trochu rád.
A třebaže je příběh o mladé čarodějce, nehledejte v něm proboha žádného Harryho Pottera. Tohle je spíš Saxana v 21. století. A nevěřím tomu, že Petra Kubašková alespoň zčásti není opravdovou čarodějkou. Protože se mi tak nějak zdá, že až příliš dobře ví, o čem píše. Prosím o seznámení s Falzettou 🙂 Pokud jste tedy o této knize ještě neslyšeli a knihkupec ji nenabídl (shame!), poohlédněte se po ní. Lepší dětsko-pubertální-pohádkovou věc jsem už dlouho nepotkala.
Petra Kubašková: Čarodějky malostranské
Vydal: Nakladatelství Epocha, 2019
Obálka: David Michálek
Ilustrace: Zuzana Čatajová
Počet stran: 376
Cena: 299,-