Ve svazku Žabí válka se čtenáři dostane jisté retrospektivy v podobě nejedné historky z válečné zóny – řádění žabích monster zuří po celých Spojených státech a svůj kousek záře reflektoru si užijí všichni – Liz, Abe, Johann, Roger i kapitán Daimio.
Celou knihu lze nejlépe charakterizovat jako „historky z fronty“. Že je situace vyhrocená, je patrné již delší dobu a tato sbírka nám přináší další střípky z neutuchajícího boje Úřadu pro paranormální výzkum a obranu.
Střípky, které možná nejsou zásadní pro pochopení celého příběhu a jeho smyslu, ale které dodávají celému konfliktu větší plasticitu, ukazují další odlesky charakterů našich hrdinů a pomáhají přiblížit onen vysilující rozměr, který věčné boje mívají.
V neposlední řadě jsou také jakýmsi „odskočením“ od tragických událostí knihy Černý plamen, které mohly nechat čtenáře v emočně neutěšeném stavu. Pokud se tedy nebojíte vydat se přímo do přední bitevní linie, tak neváhejte.
Celou knihu tvoří pět samostatných povídek odehrávajících se na různých místech USA v průběhu tak zvané Žabí války. Každý příběh si bere za protagonistu jiného člena Ú.P.V.O. a akcentuje odlišný rozměr jejich práce (resp. často akcentuje právě ten rozměr práce, který je pro daného agenta typický).
První povídka, které se s Guyem Davisem zhostil kreslíř Herb Trimpe (známý především díky své práci na Hulkovi v sedmdesátých letech), klade do popředí homunkula Rogera, který zde vystupuje v rázném stylu vojenského velitele, po vzoru kapitána Daimioa (kterým je, jak jsme již viděli minule, zcela fascinován a úspěšně jej napodobuje). Mise zavede jeho jednotku k jezeru Talutah, kde se setkává s vůbec prvními žabími monstry – tedy proměněnými bratry Cavendishovými (viz Hellboy 1: Sémě zkázy).
Zatímco Hellboy a Abe Sapien měli plné ruce práce se záludným Rasputinem, bývalí bratři Cavendishové se zmocnili ostatků své matky, aby je odnesly neznámo kam. Celá povídka přispívá do žánru „soucit s nepřítelem“ a vyvolává otázku, nakolik jsou přeměněná monstra vevnitř stále ještě lidmi.
Příběh druhý, stvořený tandemem Guy Davis a John Arcudi, tedy „domácími“ autory celé série, se vydává cestou zcela opačnou a ukazuje na první pohled vlídnou stránku uzdravujícího náboženského kultu. Čtenáře jistě nepřekvapí, že se z něj záhy vyklube apokalyptický žabí kult, který obludnými praktikami rekrutuje nové a nové členy.
Svou tvrdou a nesoucitnou masku zde bude muset ukázat kapitán Benjamin Daimio (tedy jde o masku, kterou ukazuje světu po většinu času). Příběh dá vzpomenout na atmosféru třetího svazku Žabí mor, hororovou atmosféru však vystřídala spíše akce.
Asi nejvíce vystihuje ducha knihy příběh třetí, kterého se po výtvarné stránce zhostil komiksový matador John Severin (ze stejné generace jako Stan Lee, se kterým i spolupracoval). Třetí povídka je totiž líčena očima řadových vojáků z Ú.P.V.O., jména zvláštních agentů jsou vyslovována s úctou a jméno Hellboye až s posvátnou bázní.
Atmosférou si příběh nezadá s nejednou střílečkou – plížení se po tmavé lodi a hledání monster, zatímco kolegů ve zbrani postupně ubývá a ubývá. Klíčové je, zdali je vojenský žánr váš šálek kávy, anebo nikoliv – ostatně to platí pro celou knihu.
Další příběh je zaměřen na Johanna Krause a jeho schopnosti média a opět se točí kolem nelidskosti nepřátel Ú.P.V.O., nebo spíše jejich hranic. Zatímco agenti Úřadu se běžně potýkají s nemyslícími a zuřivými bytostmi, agent Kraus zažije zvláštní zkušenost, kdy na něj dotírá šestice duchů zemřelých žabích monster, kteří ne a ne dojít klidu v posmrtném životě (čímž vykazují známky spíše myslících tvorů disponujících duší, nežli nemyslících barbarských stvoření).
I toto extempore nám nabídne vhled do stylu práce daného hrdiny a asi nejvíce ze všech povídek svazku nabídne něco té hutnější hororové atmosféry.
Poslední, tedy pátý příběh se točí kolem Liz Shermanové, nicméně je vyprávěn z perspektivy řadové pracovnice Ú.P.V.O. Ashley Strodeové. Příběh o tom, jak se mohou zdát ti nejdůležitější hrdinové odtažití a na svém piedestalu až nedostižní asi jako jediný z celé knihy prohlubuje zážitek z předcházejících knih a dodává hloubku Lizině zvláštnímu kómatu. Přestože jde o povídku takříkajíc z bojiště, jde zde především o emoce, lidskou komunikaci a vztahy.
Žabí válka pokračuje v zavedené tradici povídkových sbírek, ovšem stejně jako první a druhý svazek série Ú.P.V.O. je celkový dojem o poznání slabší, než u titulů jako je Smrt, Žabí mor, nebo Černý plamen – v těch se nám totiž dostává hlubokého a propracovaného příběhu, který má rozšiřuje obzory Mignolovy mytologie, nechává popouštět uzdu fantazie a překvapuje novými motivy a tématy.
Žabí válka naproti tomu nikterak nepřekvapí a drobné epizody ze života Úřadu sice dotvoří celkový obraz, ale bez jejich znalosti bychom se v tomto případě obešli. Nejde rozhodně o špatnou četbu, ale působí do jisté míry poněkud jako výplň.
Důvodem může být především absence originálního nápadu – většina motivů je něčím důvěrně známým, s čím jsme se již v rámci série již setkali a je to předloženo bez pokusu ukázat věc v novém, neotřelém světle.
Exkurze do minulosti univerza, okultní pátrání, apokalyptické kulty, či introvertní pyrokinetička je něčím, na co jsme si, jako čtenáři, již zvykli a očekáváme trochu víc. Žel bohu se tedy sérii Ú.P.V.O. stále nedaří dostát očekáváním, která byla vzbuzena výtečnými povídkovými kusy Hellboye. Ke cti je však třeba přiznat, že tyto povídky laťku nastavily nesmírně vysoko a není to jen tak, se s nimi porovnávat.
Žabí válka tedy představuje příjemný, ale nikoliv nezbytný přívěsek celé série – radikální fanoušci se bez něj neobejdou a ostatní jistě neurazí.
Ú.P.V.O. – Žabí válka
Scénář: Mike Mignola, John Arcudi
Kresba: Herb Trimpe, Guy Davis, John Severin, Peter Snejbjerg a Karl Moline
Vydal: Nakladatelství Comics Centrum, 2021
Překlad: Alexandra Niklíčková
Počet stran: 144
Cena: 420 Kč
