Nejnovější zpracování pověstí z dávné skandinávské mytologie vzbuzovalo po celkem vydařeném traileru u fanoušků žánru nemalá očekávání. Kdo se ale těšil, že se mu dostane věrnější verze příběhů Thora a Lokiho, ten se nedočkal. Protrpět nanicovatý děj s tou nejrozmazanější kamerou za posledních pár let je skutečně jen pro ty nejotrlejší.
Film Valhalla napsal a natočil dánský (v Brně narozený) režisér iráckého původu Fenar Ahmad. Volně přitom vycházel ze stejnojmenné dětské komiksové série z roku 1979 a na její motivy natočeného dětského animovaného filmu z roku 1986.
Příběh severských sourozenců
Vypráví příběh dvou sourozenců – Tjalfeho a jeho sestry Roskvy, jejichž rodinu navštíví mocní bohové Thor a Loki. Tjalfe díky Lokiho našeptávání poruší Thorův příkaz, stane se za trest Thorovým sluhou a musí s ním odejít do říše bohů. Roskva, která se nechce odloučit od bratra, se tajně vydá na cestu s nimi. Všichni pak čelí nebezpečí v podobě obrů a vlka Fenrira, kterému bylo předpovězeno, že sežere slunce a zapříčiní Ragnarok – konec světa …
Začátek je povedený. Vypravěčův monolog Vás naláká na další děj (ten se bohužel nekoná, ale o tom později). Hudba je sice nepokrytá vykrádačka Pána Prstenů, ale poslouchá se pěkně a k vyprávění sedí. Scény ze života rodiny a Thorovo vyprávění příběhu o děsivém vlkovi má atmosféru u nás známé a milované skandinávské pohádky – Ronji, dcery loupežníka. Jste příjemně naladění na vývoj věcí příštích.
Vizuál a herci
Problém je, že ono už nic moc nepřijde. Trikově zvládnutý vlk Fenrir, občas nějaká ta úchvatná severská příroda. A když jsem u toho pěkného pokoukání, zmiňme ještě Thora – ten by mohl mít u některých šanci.
Tím ale výčet toho lepšího na filmu končí. S příchodem do Asgardu – říše bohů – začíná už jen zmar a bída. Bohové ve vedlejších rolích jsou přehlídka marnosti. Vypadají hrozně (Odin – bůh bezdomovců? Cosplayer Alana Moora? Vyberte si.) a chovají se hrozně. Za celý film kromě pití a zvracení nevykonají nic pořádného, pouze občas máchnou mečem nebo něco náhodně zahlásí. Nejvíc o nervy je Frigg – nejspíše nově bohyně bezduchého pohledu…
O moc lépe na tom nejsou ani hlavní představitelé. Hlavní hrdinkou příběhu měla být asi Roskva. Říkají to všichni okolo (především Frigg, ta když nezírá, tak do omrzení opakuje, že Roskva je VYVOLENÁ). Rádi byste jí to uvěřili, ale film nám v tom moc nepomáhá. Hraje si s kamením a neví, proč má halucinace na houbičkách, občas jí z břicha proudí proud světla a neví, proč a na bohy si dost dovoluje (a severští bohové sklopí uši a poslouchají, ha ha).
Nakonec má k bohům proslov o tom, že se nemají hádat, protože je lidé potřebují. To je ale taky dost těžké uvěřit, protože jestli si dává film s něčím práci, tak s vyobrazením bohů jako něčeho, co lidi fakt nepotřebují (však vypadají, že jen co jí to odkývají a Roskva zmizí za duhou, začnou zase chlastat jak … Dáni?). Nic, co by vám umožnilo vytvořit si k ní vztah a fandit jí, naopak, spíš doufáte, že už konečně někam zmizí.
Její bratr Tjalfe je naprosto nevýrazný a po titulcích už vlastně nebudete vědět, k čemu ve filmu byl. Sázíte tedy na Lokiho, který je v původních mýtech jednou z nejzajímavějších a nejkomplexnějších postav. Bohužel, i Loki po úvodu většinu času jen zírá a do děje zasahuje minimálně. Zajímavé je pouze herecké obsazení, Lokiho vnímáte spíš jako prince z Tisíce a jedné noci než jako severského boha. To ve finále nemusí být špatně – Loki je koneckonců napůl obr a od ostatních se odlišuje, tak proč to nepojmout takhle. Přinejmenším se bude mít publikum o čem přít.
Ten zbytek
Takže herecké obsazení jsme probrali, a co ten zbytek? Ani tam není čeho se chytit. Chce film vyprávět o lovu na uprchlého vlka? O Lokiho pletichách? Má být o souboji Thora proti obrům? Má být o úpadku bohů Asgardu a nástupu předpovězené dětské bohyně? Vše nakousnuto, nedotaženo. Odkazy na mýty (především na konci filmu Thorovy úkoly) znalé jen rozladí, protože ve filmu nedávají smysl (což potvrzoval nevěřícný smích na předpremiéře). Pro neznalé to budou jen náhodné scény bez kontextu a budou se u nich nudit. Když nepochodíte s mytologií, zkusíte to tedy jinak. Sourozenecká soudržnost? Slušné zacházení s jinakostí? Touha uchopit šanci na lepší život? Divák zoufale hledá, čeho by se chytil a najednou tu máme konec filmu.
Hudba, která na začátku vypadala slibně, bohužel také sklouzne do nekonečné nudy a všemu nasadí korunu příšerná kamera. Vzhledem k tomu, že sedíte v kině, nejedná se o pirátskou kopii a distributor avizoval velkolepou fantasy podívanou, hledáte poruchu nejdříve na své hlavě. Až pak vám dojde, že tak amatérsky roztřesenou a věčně nedoostřenou kameru aby dneska jeden i na youtube pohledal.
Podtrženo, shrnuto, ambice natočit civilní, temný příběh s hororovými prvky se opravdu nenaplnila. Místo toho diváka čeká v kině jen zdlouhavá otravná nuda.
Příběhy inspirované skandinávskou mytologií jsou stále přitažlivé téma. Dva roky zpátky převyprávěl příběhy asgardských bohů znovu Neil Gaiman v knize Severská mytologie a byl z toho bestseller. Příběhy Thora od Marvelu, co pár let válcují kina (nutno ale říct, že tam je původního materiálu jen co by se za nehet vešlo). Seriál Vikingové má sice to nejlepší už za sebou a letos se šestou řadou rozloučí, celkově se ale především první sérií řadí mezi kvalitní a úspěšnou televizní tvorbu.
To je jen pár příkladů toho, že severská mytologie je neskutečně bohatá na dobré příběhy, kterými se současná tvorba může inspirovat a úspěšně je převyprávět pro dnešní publikum. Způsob, jakým to ale udělala letošní Valhalla, zřejmě moc fanoušků nezíská.
Valhalla: Říše bohů
2019, 105 min
Režie: Fenar Ahmad
Scénář: Fenar Ahmad, Adam August
Kamera: Kasper Tuxen
Hudba: Jens Ole Wowk McCoy
Hrají: Roland Møller, Dulfi Al-Jabouri, Jacob Lohmann, Stine Fischer Christensen, Reza Forghani, Asbjørn Krogh Nissen, Andreas Jessen a další
