Začíná jaro a zvířátka v Javorovém údolí se probouzejí do počátku každoročního shonu sběru surovin a dobrot, která by jim usnadnila zimu. Vy se ocitáte v roli jedné z rodin zvířátek, které se snaží zabezpečit svá doupata pro příští zimu.
O čem to je?
Hra Útulná doupata jsou rodinou hrou k jejímž základním mechanikám v zásadě patří worker placement (umisťování dělníků) propojený s prvkem náhody v podobě hodů kostkou a jejich umisťování.
Jako hráči máte možnost umístit nevelký počet svých rodinných příšlušníků – dělníků – na vybraná místa na herním plánu. Vaším úkolem je získat co nejvíce vítězných bodů reprezentovaných symbolem srdce na kartách, které si za získané suroviny můžete pořizovat. Easy as that. Nic komplikovaného ani objevného chtělo by se říct. Ale…
Hru začínáte s deskou vlastního doupěte, jehož pánem jste se právě stali. Stejně tak dostanete pod kontrolu jednu z pěti rodin zvířátek. Za jejich přežití v příští zimě se tak stáváte osobně zodpovědní. A protože všechna ta zvířátka jsou very nice beautiful rozhodně nechcete být těmi, kdo zapříčiní, že zimu nepřežijí .
Jak to vypadá
BoardBros nám přinesla krásně zpracovanou a stejně krásně ilustrovanou hru. Autorka ilustrací Shawna JC Tenney vsadila na zvířátka, širokou paletu barev a cute design obecně. A světe div se, funguje to.
Hra je krásná po vizuální stránce stejně tak po stránce haptické – dřevěné figurky zvířátek, spousta barevných kostek, nejrůznějších karet ze silného papíru a pořádných papírových žetonů. V symbolice na kartách i na samotných žetonech je snadné se orientovat. A to nejen podle vyobrazení ale i podle barevného podkresu pod symboly, což může v rychlosti orientace občas pomáhat.
Zároveň jsou někdy zmíněné symboly s barevným podkresem trochu nekonktrastní. Až tak že třeba kámen a dřevo se svým podkladem splývají. I přesto, že chápu výběr podkresových barev, možná by mohl světlejší odstín v orientaci pomoci. Takto mám ze dřeva a kamene jen hnědý a tmavošedý flek.
Ze hry rozhodně nemám pocit přeprodukovanosti, jako u některých jiných podobných titulů. Použité komponenty jsou funkční, mají smysl a navíc dobře vypadají.
Jak se to hraje
Hra je rozdělena do měsíců podle toho, jakou variantu hry si vyberete. To je mimochodem velmi hezký detail, moci si vybrat na jak dlouhou hru mám chuť a energii. V případě hraní s menšími dětmi je rozhodně fajn moci si zahrát hru jako celek bez toho, že byste ji museli ukončit předčasně, protože se děti už prostě nedokáží soustředit. Máte tedy vybranou variantu, připravený herní plán, hráčovo doupě a můžeme se do toho pustit.
První věcí v každém tahu je příchod nového poutníka. A kam jinam než do vesnické hospody, to dá rozum. Tento poutník přináší do hry variabilitu, specificky zajímavou nabídku, ke které se nemůžete běžnou cestou dostat. Navíc svým specifickým efektem ovlivní celý herní měsíc (kolo). Na vás už je, jestli si jeho nabídku vyberete. V takovém případě pošlete jednoho člena své rodiny do hospody.
Pak přichází společný krok pro všechny hráče – hod rodinnými kostkami. Tímto způsobem se s určitostí dozvíte 2 z 6 čísel, které budou k mání pro hlavní část vašeho tahu.
Když už víte s jistotou 2 ze 6, začínáte pracovat s určitou formou nejistoty a svým způsobem se snažíte o základní risk management. Teoretizujete a dumáte, co a v jaké kombinaci by vám později v kole mohlo na zbývajících 4 kostkách padnout a kam byste mohli v tuto chvíli poslat své dělníky. A to je to co dělá tuhle hru tak zajímavou a zábavnou.
A když si takko podumáte, pošlete svoje dělníky na příslušná pole na hracím plánu. To vše podle toho, jakou strategii máte a co si přejete v tomto kole získat. Míst je hracím plánu překvapivě mnohem více, než máte dělníků a tak se běžní A/P (analysis/paralysis) hráči mohou trochu zaseknout…
A pak se hodí společnými vesnickými kostkami.takto hozené hodnoty jsou pro tento měsíc (herní kolo) neměnné.
V tuhle chvíli začíná tah pro každého hráče.
Každý hráč si ve své části tahu vezme své rodinné kostky a přidá je k vesnickým na návrší. Tak se píše v pravidlech hry, nicméně z vlastní zkušenosti s šikovností svých rukou jsem zavedl house rule, že je není nutné přenášet na vesnické návrší, že je je možné umístit přímo z vlastního doupěte.
Aktivní hráč začne umisťovat kostky na místa, u kterých má postavené své dělníky. Volba spočívá v tom, jaké z kostek dáte na jaké místo. Hodnota přidělených kostek může mít i různý přínosv podobě množství surovin, druhu surovin… Některá místa budou chtít i více než jednu kostku. To vám zmenšuje počet míst, ze kterých získáte suroviny, ale zase to bývá celkem vyvážené v množství nebo pestrosti toho co dostanete.
Aby se přeci jen alespoň trochu umenšila možnost, že padnou všechna čísla špatná, vy prostě nic nezískáte a ostatní vám utečou o parník, jsou tu k dispozici náplasti (jak trefné 🙂 ). Těmi je možné hod konkrétních kostek zmenšovat, nebo zvyšovat.
V tuhle chvíli přichází zásadní moment všech workerplacement her. Vyhodnotíte veškerá pole, na nichž jste měli své dělníky a ke kterým jste mohli přiřadit hozené kostky. Některá pole nejsou zisková, nicméně dají se na nich vaše těžce nashromážděné suroviny směnit za “potěšení a udělátka”, která vám přinášejí to co potřebujete nejvíc. Vítězné body. Bez těchto karet jednoduše nevyhrajete.
Může se vám stát, že některé kostky nebudete moci využít, protože se prostě nehodí k polím, na kterých stojí vaši dělníci. V takovém případě si po vyhodnocení všech polí a při návratu vašich dělníků domů vezmete tolik náplastí, kolik se jich vrátí bez surovin. Je tu také možnost vědomě nevyhodnotit pole, na kterém máte svého dělníka a vzít si za něho náplast.
Co téhle části tahu dodává jisté kouzlo je možnost vytvořit si svým způsobem engine. Pořadí ve vyhodnocení jednotlivých polí si totiž můžete zvolit. Díky tomu si v daném tahu budete moci například koupit požadované Potěšení, Udělátko, nebo získáte dostatek zdrojů abyste rozběhli efekt karty poutníka z hospody.
Pak si vyberete zpět všechny své kostky a tím váš tah končí.
Nastává další společný krok. Údržba. Vykonají se určité kroky popsané v pravidlech a pokud se stane, že při výměně dojdou lesní a luční karty, znamená to, že přišel první sníh a hra končí.
A nastává bodovací fáze. Poslední výroba Udělátek a Potěšení, sčítání bodů, odevšad odkud je můžete získat a Voilá… je tu vítěz.
Suma sumárum
Útulná doupata jsou veskrze moc pěkně zpracovaná hra. Nejsou jen hezká, designeři dbali na detail a dali si práci i s drobnostmi. Například karty potěšení s Deskovými hrami, na kterých jsou všem deskohráčům jistě velmi známé tituly. Neprozradím, které to jsou. Najděte si je sami.
Krom svého vzhledu hra nepřináší vlastně nic nového. Je to vlastně klasický worker placement, jak jsem psal už ze začátku. Prostě někde umístíte workera, vyhodnotíte dané pole, získáte zdroje a ty pak utratíte za body (rozumějte karty na nichž ty body jsou). Easy as that.
Jenže to není tak úplně pravda. To co odlišuje Doupata od jiných generických wrokerplacementů je ten moment, kdy hráči kalkulovat s náhodou teprve v budoucnu hozených kostek. Risk management, push your luck… říkejme si tomu jak chceme. Tohle je ten moment, který dělá hru tak zajímavou a hratelnou.
A zároveň je to důvod, proč to není jen další obyčejná snadná rodinka. Není to snadná rodinka, protože právě ten moment kalkulace, tlačení na pilu a případné vyrovnávání se s neúspěchem při volbě nesprávných polí, je tím co menší děti ještě nezvládnou, ale starší už zvládnout mohou.
Myslím, že se hra dá hrát velmi jednoduše i stylem, někam je postavím a je budu čekat jestli mi něco padne. V takovém stylu se nicméně ztrácí prvek strategie a vědomého rozhodování.
Starší děti už takového rozhodnutí jsou schopny. Starší děti a děti, které jsou zvyklé od mala hrát. Rozhodně s rodičovskou reflexí toho co a proč dělali a k čemu to vedlo. To znamená, že se musím opravit. Doupata jsou rodinnou hrou pro rodiny se staršími dětmi.
Kde vnímám, že má hra mezeru je její deklarovaná délka. Na rodinnou hru je 45 minut akorát, jenže to se vám při “rodinném” počtu spíše nestane. Je pravdou, že hráči si rozmýšlejí umisťování svých workerů a kostek v podstatě ve stejném čase a nedochází tak úplně ke klasické A/P. Nicméně i přesto, je hra delší. A to obzvláště ve 4 lidech a při dlouhé variantě hry. Proto velmi výrazně kvituji a jsem vděčný za kratší variantu hry, která se tím tak zpřístupnila právě těm, na které byla mířena.
Co mi u hry trochu vadilo byl zdlouhavější setup a úklid hry. To jsou však už jen drobné detaily.
Hra je také krásným příkladem multiplayer-solitaire her. Je v ní minimum interakce mezi hráči. Jediné, kde můžete ovlivnit hru jiného hráče je při nákupu Pokušení a Udělátek. Jinak spíše ne.
Hezkým interkativním detailem by bylo například, kdyby se kostky mohly hráč od hráče měnit v souvilosti s tím, jestli při svém kole použijí náplasti zkušeností a jakým směrem kostku přetočí. To by jistě mohlo být zajímavé. Zároveň by to velmi zásadně prodloužilo hru, protože by se předpřipravená strategie měnila tah od tahu.
To, že jsou hry od BoardBros v mém hledáčku už od jejich začátku, není tajemství.
To, že se Kids table board gaming (KTBG) do mého hledáčku díky této hře dostanou také, bylo tajemstvím i pro mě. Věřím, že se vyplatí dávat si pozor a těšit se na hry obou zmíněných vydavatelů.
Protože Útulná doupata rozhodně stojí za to.
Útulná doupata
Vydavatelství: BoardBros, KTBG
Návrh hry: Roberta Taylor
Ilustrace: Shawna JC Tenney
Jazyk: Čeština
Česká verze: D. Navrátil, M. Dvořák
Počet hráčů: 1-5
Minimální věk: 8+ (podle vydavatele), 11+ (dle recenzenta)
Délka hry: 45 (podle vydavatele), 90-120 (dle recenzenta)
Cena: 949,- Kč
