Upíři, vlkodlaci, magie a mnohočetný milostný trojúhelník. Zní vám to povědomě? Nejste sami. Knižní série Upíři z Chicaga americké autorky Chloe Neill vstupuje na stejné pole jako slavnější Stmívání nebo třeba Vampýrská akademie. A jaký je výsledek?
27 letá studentka anglické literatury Merit má za sebou pěkně blbou noc. Nejprve ji na cestě univerzitním kampusem přepadli a málem vysáli do poslední kapky krve.
Následně ji sice v poslední chvíli zachránil vysoký, švarný a zatraceně sexy blonďák, bohužel ji během té záchrany tak trochu přeměnil na upírku. Ups.
Nezkušená Merit si teď musí zvykat nejen na svět upírů, vlkodlaků, fae a dalších nadpřirozených bytostí, ale i na život v upírském Dómu, k němuž ji nově váže řada povinností…
Upíři. Všude samí upíři
Sérii Upíři z Chicaga má na svědomí americká autorka Chloe Neill.
První díl s názvem Holky někdy koušou publikovala v roce 2009, českého překladu se chopilo nakladatelství Fantom Print o pět let později (z plánované 13dílné série zatím přeložilo a vydalo celkem deset dílů).
Vsadilo přitom na zdánlivou jistotu – totiž upíry.
Přestože zlí jazykové tvrdí (a tvrdili už v době vydání prvního dílu), že upíři jsou dávno passé, faktem je, že upíři táhnou dodnes (a je vlastně úplně jedno, jestli jde o ty z Nočního klubu, nebo Vampýrské akademie, fandové obou žánrů prominou).
Série Upíři z Chicaga navíc upírskou tematiku mixuje s oblíbenou urban fantasy. A nejen to. Navzdory tomu, že hlavní hrdince Merit už dávno není -náct, série Upíři z Chicaga fungují také jako čistokrevná young adult. A tenhle žánr je v posledních letech v rámci knižního trhu trefou do černého.
Young adult šílenství
O tom, jestli young adult šílenství odstartoval Harry Potter, nebo Stmívání, se takhle zpětně můžeme jen pohádat.
Faktem ale je, že žánr young adult (tedy příběhy o silných dětských nebo dospívajících hrdinech, často vycházející z klasických fantasy nebo paranormálních motivů) v posledních letech bere knižní pulty útokem.
Počítejte se mnou jen ty nejznámější: to máme dystopické série Hunger Games, Divergence nebo Univerzita výjimečných, romantické ságy Vampýrská akademie, Třpytný dvůr nebo Pokrevní pouta, urban fantasy Kostičas, dobrodružného Percyho Jacksona nebo třeba sérii Skleněný trůn vycházející z klasického fantasy settingu (a tady radši skončím, než mi dojdou prsty na rukou).
Young adult fantasy je dnes zkrátka všude plno. A kde je něčeho hodně, tam je snadné najít to dobré – i to, co se zas až tolik nepovedlo. Desetidílná série Upíři v Chicagu do oné první skupiny bohužel nepatří. Ve skutečnosti totiž nejde o obyčejnou young adult – ale o young adult dovedenou k dokonalosti tak, až se začíná stávat parodií na sebe samu.
Problém č. 1: hlavní hrdinka
Vezměme si třeba samotnou hlavní hrdinku Merit. Je tak obyčejná. Tak neobyčejná. Zkrátka Univerzální Young Adult Hrdinka, verze 1.0.
Zakřiknutá knihomolka, nikam nezapadající a plná strachů a pochybností – o sobě, o svých schopnostech i o svém vzhledu.
Veškeré pochybnosti ovšem berou za své ve chvíli, kdy v ní přeměna na upírku odhalí její pravé já a z Merit se okamžitě stává super sexy a oblíbená holka do nepohody i do ostrého boje – prostě Univerzální Young Adult Hrdinka 2.0.
Nosí kůži, umí to s katanou, na co sáhne, to se jí daří, a muži z ní omdlévají, případně ji alespoň tajně zbožňují (zajímavé je, že tihle omdlévající muži jsou vždy mladí, krásní a neuvěřitelně přitažliví, což je shoda náhod, k níž v reálném životě, musím potvrdit z vlastní zkušenosti, bohužel nedochází).
Literatura používá pro podobný typ hrdinek pojmenování Mary Sue – a zrovna Merit je Mary Sue jako vyšitá.
Autorce zřejmě nestačí všechna ta kůže, ideální postava a břitká vyřídilka, kterou Merit oplývá, a Merit proto pro jistotu obdařila ještě baletní průpravou, super hustými a dlouhými vlasy, dokonalým metabolismem, a navíc také neuvěřitelným štěstím a kouzlem osobnosti.
Jak jinak si vysvětlit, že tento upírský nováček přeskakuje staletí a staletí výcviku a okamžitě dosahuje na pozice a pocty, o nichž si mnohem starší upíři mohou leda tak nechat zdát?
Problém č. 2: vedlejší postavy
Dobrá, dobrá, hlavní hrdinka se tedy nepovedla. Jak je to ale s postavami vedlejšími?
Pokud se teď ptáte, k čemu tak výjimečná a okouzlující hlavní hrdinka vedlejší postavy vlastně potřebuje, zřejmě jste za život přečetli málo špatné young adult – přece k tomu, aby jí dělaly patřičnou stafáž!
Veškeré vedlejší postavy (Meritinou nejlepší kamarádkou počínaje, současnými i bývalými nápadníky a nepřáteli konče) totiž jako by v ději měly jedinou úlohu: ve dne v noci řešit hrdinku a její (jak jinak než milostné) trable. Obvykle je to pouze úsměvné.
Když ale dojde na scénu, kterak hrdinka schází ze schodů, aby – ach, osude – natrefila na svého bývalého milého s jeho expřítelkyní, a veškeré osazenstvo super drsného upírského Dómu noci nemá nic lepšího na práci než okounět a s očima navrch hlavy si šeptat za jejími zády, je to vysloveně směšné.
Ve světle účelu, který vedlejší postavy v rámci celé série mají, se pak nemůžeme divit ani tomu, že jakékoliv rozpracovanosti nebo snad náznaku charakterové hloubky se sice nedočkáme, zato však dostaneme spoustu „kapiček potu stékajících po mužných břišních svalech“ a také velmi detailního popisu toho, co mají jednotlivé postavy právě na sobě.
Zajímavé je, že autoři a autorky podobného typu literatury většinou módním vkusem zamrzli někde v devadesátkách – přestože nechvalně proslulé oblečky Sookie Stackhouse z další upírské série True Blood dodnes zůstávají nepřekonány.
Problém č. 3: děj
Současné Chicago, v němž se potkávají lidé, upíři, čarodějové, vlkodlaci a další nadpřirozené bytosti, slibuje spoustu srandy.
Nebo aspoň potenciálu. Ten však, a musím říct, že bohužel, zůstává neproměněný.
Místo skutečného děje se (minimálně v prvních třech dílech) potkáváme pouze s kulisami pro hrdinčiny milostné peripetie.
Autorka na každém kroku jako by jasně dávala najevo, že o děj tu jde ve skutečnosti až v poslední řadě – a tak například i ve chvíli, kdy hrdinka pátrá po sériovém vrahovi, veškeré pátrání slouží především jako akcelerátor hrdinčina laškování s momentálním nápadníkem (a tak i špatně napsaná akční scéna nakonec slouží jen k tomu, aby se v dešti kulek hrdinka dojímala nad tím, jak se k ní hrdinovo tělo mužně tiskne).
Celé tohle „nadpřirozené“ Chicago navíc působí až prvoplánově papundeklově.
Drsní upíři se chovají jako parta středoškoláků (se vším, co k tomu patří), vlkodlaka poznáte podle toho, že jezdí na motorce a neironicky říká holkám „kotě“, činnost supertajného policejního oddělení spočívá ve vzájemném pošťuchování (za co tihle lidé berou peníze, těžko říct).
A jídelníček všech zúčastněných sestává prakticky jen z krekrů, lékořice obalené v čokoládě a minisýrečků nabodnutých na párátkách.
Což je mimochodem častý motiv napříč young adult žánrem – jako by autoři a autorky své hrdiny zkrátka nechtěli nechat normálně najíst.
Dodnes se občas v noci budím ze spaní s hrůznou vzpomínkou na bezskrupulózního superpadoucha Coriolana Snowa, který se v Baladě o ptácích a hadech rozněžňuje nad domácím ovocným koláčem. Au.
Špatná kniha (knihy), ale cílovku si najde
Jak jste asi pochopili, sérii Upíři z Chicaga tu dnes chválit nebudeme.
Je to neoriginální, špatně napsaná a místy i diskutabilně přeložená, navíc s přebalem, který v metru ani v šalině rozhodně s hrdostí vytahovat nebudete.
Jako ale všechno, i Upíři z Chicaga si svou cílovku najdou. A soudě podle nadšených komentářů na Databázi knih i našli.
Sečteno, podtrženo: pokud hledáte špatně napsanou romantiku v papundeklovém fantasy settingu, jsou pro vás Upíři z Chicaga to pravé. Jinak se téhle sérii ale raději obloukem vyhněte.
Chloe Neill: Upíři z Chicaga
Vydal: Nakladatelství Fantomprint, 2014-2019
Překlad: Petra Kubašková
Počet stran: 250 – 300 / brožovaná
Cena: 230 – 290 Kč
