Krotitelé draků - kostka

Společně kráčí vstříc osudu, a aniž by si to možná uvědomovali, jen na nich závisí budoucí existence celého světa. Na co narazí v průběhu své cesty a co najdou na jejím konci? To se možná nikdy nedozvíme!

Nový seriál z hraní Dungeons & Dragons Krotitelé draků vám snad již nemusíme představovat, nicméně pokud by se zde snad našel někdo, kdo o něm ještě neslyšel, tak mrkněte nejdříve na náš článek, který jsme o tomto pořadu již publikovali. Případně na rozhovor s Ladislavem Karpianem, hlavním tvůrcem hry.

Vy ostatní si určitě vzpomenete, že jsme vám slibovali další kousek, tentokrát zaměřený čistě na postavy samotné. Pojďme se tedy společně podívat na minulost zcela různorodé družiny a na to, co je vlastně svedlo dohromady!

Valeriya, za zvuku tisíce zvonů zrozená

Krotitelé draků - ValeriyaMladá enerka utíkala po přeplněné ulici a snažila se uprchnout svým pronásledovatelům. Nehodlala se již vrátit k Artaji, nikdy! Za maskou galantního pána se skrýval jen další sadistický parchant. Na to teď však nesměla myslet, neboť na cestu ke svobodě má pouze jediný pokus. Naštěstí měla na rozdíl od ostatních jednu obrovskou výhodu.

Proběhla okolo stánku s jídlem a zahnula do postranní uličky, jež ve srovnání s hlavní třídou zela prázdnotou. Na jednu stranu mohla utíkat rychleji, zároveň ji však nešlo přehlédnout. Míjela spoustu dveří, ale u žádných se nezastavila, podvědomě věděla, že jsou zamčené, bylo tedy zbytečné zkoušet sahat za kliku.

Náhle svět okolo ní zesvětlal a na kratičký okamžik se ponořil do mléčného závoje. Kus od ní po její levici se pootevřely dveře, v nichž stál mladý chlapeček. Usmál se na ni. Tak rychle, jako se vize zjevila, zároveň zmizela. Když doběhla ke dveřím, byly zavřené, avšak jakmile stiskla kliku, rozletěly se dokořán. Konečně se mohla na chvíli skrýt a načerpat nové síly!

Valeriya se narodila v Iskře, ve statisícovém podzemním komplexu tenebřanů a její příchod byl dlouho očekávanou událostí. Žena mezi enery byla pomalu stejný zázrak, jako pitná voda v Thilerionu, leč o co více vzácná, o to méně svobodná.

Jak bylo ve zdejší společnosti zvykem, Valeryia nikdy nepoznala své rodiče. Od mala byla místo toho vychovávána staršími enerkami, které již nemohly rodit další děti, jež ji měly připravit na její krutý osud. V jedné obzvlášť traumatizující situaci našla v záchvatu zoufalství na pokraji zhroucení cestu do Knihovny – paralelního světa, v němž vyvolení mohli spatřit budoucnost a získat všechny informace vesmíru.

Krátce na to se stala manželkou vlivného a bohatého enera, jenž jak se brzy ukázalo, byl stejně krutý, jako společnost sama. Naštěstí jí dával dostatek prostoru, aby se mohla zdokonalit ve svých nově nabytých schopnostech. Při jedné vizi v rámci průzkumu Knihovny spatřila záhadnou postavu v masce a po usilovném pátrání zjistila, že se jedná o Dráteníka z Dráteníkovy oázy. Netrvalo dlouho a Valeriya věděla, že jej musí vyhledat.

Pirátka Laila, žena, která se zřekla boha

Krotitelé draků - LailaV ukrutné agonii doklopýtala poslepu do místnosti. Alespoň předpokládala, že je to místnost, jelikož se bez svých očí musela spoléhat pouze na svůj sluch a hmat a zatím nebyla schopna pomocí ozvěny určit, kde přesně se v budově nachází. Ze stovek drobných ran jí stékaly pramínky krve, smíšené s hadím jedem. Věděla jediné. Pokud chce přežít, musí dojít až do svého cíle a na to ji zbývalo stále méně času!

S každým krokem se bolest stupňovala a jí ubývalo sil. Doufala, modlila se. Těch pár metrů ji připadalo jako věčnost! Když zakopla o malý schod a svalila se na kamenný oltář, byla již napůl v bezvědomí. Její tělo jakoby reagovalo samo.

Zkřehlýma rukama nahmatala pruh neznámé látky. Jakmile se jej dotkla, ucítila příval nové energie. Byla děsivá! Teď však již nebylo cesty zpět. Pomalu si šátek ovázala okolo hlavy přes zkrvavené oči. Jakmile utáhla poslední uzel, bylo dokonáno.

Laila Bardo, původem z Ostrovů Murén, představujejednu velkou neznámou. Když přišla do Dráteníkovy oázy, byla již slepá, avšak očividně jí to nečinilo vůbec žádný problém. Jakoby to pro ni nebyla žádná překážka, ba právě naopak. Se zbraní v ruce se stává doslova mistrem v umění boje a nejeden pošetilec nalezl smrt pod její čepelí.

O její minulosti se toho moc neví, taky hlavně z důvodu, že si ji sama Laila bedlivě střeží. Z tvrzení některých pozorovatelů jsme se dozvěděli, že se v její přítomnosti až nezvykle často vyskytují hadi, díky čemuž vznikly jisté hypotézy, že by snad mohla mít něco společného s hadím bohem Ssethem. Je ovšem velice nepravděpodobné, že by se nějaký uctívač tohoto boha dostal až tak daleko na jih od Dračího chvostu. Navíc její starost a péče o slabší a nemohoucí je zcela v rozporu s chováním Ssethových přisluhovačů.

Jistá je pouze jedna věc. Ať již Laila skrývá ve své minulosti cokoliv, rozhodně to nejsou radostné vzpomínky, jinak by se o ně jistě podělila.

Vegana, barbarská princezna na útěku

Krotitelé draků - VeganaZáře měsíce se odrážela od bílého sněhu a plnila okolí dostatečně silným světlem, aby bylo vidět. Ač tedy byla noc, v místnosti bylo šero. Vegana seděla na posteli zády opeřená o zeď. Rukama objímala svá kolena a nervózně sledovala dveře. Děsila se toho, co bude následovat, proto měla svou natahovací pilu položenou vedle sebe. Vůně motorového oleje jí dodávala alespoň trochu pocit bezpečí.

Taj odešel do hospody již před pěti hodinami, a jak bylo většinou zvykem, vracel se krátce po půlnoci. Záleží pouze, v jakém to bude dnes stavu. Pokud zůstalo jen u piva, pravděpodobně půjde rovnou spát. To byla ta nejlepší alternativa. Nanejvýš bude chtít ještě ulevit tlak ve svém rozkroku. I s tím byla Vegana smířena. Jestli však došla řada i na kořalku, bude navíc agresivní a v poslední době se jeho útoky čím dál tím víc stupňovaly. Dnes ale byla ochotna se bránit!

Tiše seděla a čekala. Čekala, co se bude dít…

Vegana pochází ze severního Almadiru, kde se narodila do jedné z nejmocnějších rodin, coby jediný potomek svých rodičů. I proto byla od mala vychovávána jako válečník, místo toho, aby se učila číst a psát jako správná dáma.

V průběhu dospívání se jí dlouhou dobu dařilo odhánět nápadníky, hlavně také díky svým bojovým schopnostem, ovšem blaho klanu má vždy přednost před osobními preferencemi a tak byl sjednán svazek, který navíc sama nevědomky stvrdila přijetím kenkua Bobse, coby svatebního daru.

Jak se později ukázalo, její nový manžel byl násilnický alkoholik. Dlouhou dobu se snažila snášet jeho přítomnost a tvrdé chování, avšak po několika incidentech, které byly již daleko za hranicí únosnosti, nadešel čas na změnu. Jednoho dne, zatímco Taj vyspával kocovinu, vyrazila spolu s Bobsem na cestu.

Celý život snila o tom, jaké to je asi na jihu. Netušila však, že se pro ni stane novým domovem. 

Bobs, inteligentní kenku s kariérou cirkusáka

Krotitelé draků - BobsVšudypřítomné ticho rušilo pouze vrzání dřeva. Loď se nekontrolovatelně houpala ve vlnách moře, jež se postupně tišilo po velké bouři. Bobs byl promočený až na kost, naštěstí mu chlad nečinil nijak závažné potíže. To se ovšem nedalo říct o jeho pronásledovatelích.

Nikdy nemohl zůstat dlouho na jednom místě, jelikož by jej našli. Opatrně se tedy pohyboval a snažil se v podpalubí co nejvíce využít všemožných zákoutí, které obrovská nákladní loď nabízela. Nevěděl, kolik členů jeho skupiny ještě žije. Poté, co byli prozrazeni, nastal chaos a vypukla jatka. Na to teď ovšem nesměl myslet. Musel nějakým způsobem přežít, než loď dopluje na pevninu a doufat, že se mu ji podaří nepozorovaně opustit.

Pomalu se prosmýkl kolem hromady beden a vykoukl za roh. Spatřil minimálně tři postavy. S těmi by si dokázal poradit, ale určitě by na sebe upoutal pozornost dalších. To v tuhle chvíli nemohl riskovat. Zůstal tedy na místě a čekal, až se pomalu přemístí jinam. Musel být trpělivý.

Ptačí člověk, neboli kenku Bobs, připlul do trpasličího přístavního města Brunnarna lodi, o níž se později začalo hovořit jako o lodi mrtvých. Mnozí lidé se děsili představami, co musela posádka lodi při své plavbě zažít, avšak pro Bobse to nebylo nic v porovnání s tím, co zažil ve své domovině.

Rychle si našel cestu k místnímu cirkusu Bizaar Bazar, do nějž díky své kopírovací schopnosti a přesné mušce okamžitě zapadl. Při svých vystoupeních objeli nejprve všechna města jihu a poté vyrazili ještě dál, až se postupně dostali na sever. Mezitím se z kenkua a jeho dokonalého imitačního kabaretu stal doslova pojem. V cirkusu Bobs našel novou rodinu a přátele, avšak nic nemělo dlouhého trvání, neboť zde kromě slávy zažil Bobs také největší zradu svého života. Za pár zlaťáků jej principál Bernard Ramour prodal barbarským seveřanům.

Tak se stalo, že se mladičký kenku stal svatebním darem pro princeznu Veganu a aby neutekl, byla mu k noze přikována železná koule – jakoby útrap v jeho životě nebylo už tak dost. Když se začal pomalu smiřovat s tím, že jeho osud nadobro zpečetěn, rozhodla se Vegana uprchnout a vzít jej s sebou. Bobs se dostal opět na svobodu a mířil na jih, vstříc nové kapitole svého života v Dráteníkově oáze.

Mikhailo Pereplut, z elitního snipera vyvržencem

Krotitelé draků - MikhailoVšude kolem panoval chaos. Z toho co slyšel, pochopil, že byla přehrada napadena arbořany. Tohle by mohla být jeho chvíle, stačilo se jen dostat na povrch. Vstal z provizorní postele, jež byla jediným vybavením jeho pokoje, a pootevřel dveře. Magický zámek po několika výbuších přestal fungovat, což byl první předpoklad k úspěšné cestě na svobodu.

Chodba byla osvětlena slabšími světelnými krystaly, jež sice ani zdaleka nedosahovaly síly slunečního svitu, ale stačilo to, aby se mohl zorientovat. Jeho směrem se blížil strážný, který pravděpodobně mířil ke schodišti na opačném konci podlaží. Jakmile se dostal na jeho úroveň, otevřel dveře dokořán a vtáhl ho do pokoje, kde jej ihned povalil na zem.

V tu chvíli začal Mikhailo jednat zcela instinktivně, tak jak byl vycvičen v armádě. Výsledkem byla protivníkova pistole v jeho ruce, s níž namířil vyděšenému muži přímo mezi oči. Ozvěna výstřelu mu pak ještě pěknou chvíli rezonovala v uších. Na krátkou chvíli zavřel oči, nadechl se a pokusil se uklidnit. Teď nesmí udělat žádnou chybu…

Mikhailo Pereplut  byl již od útlého mládí ve Sjerci trénován v boji na blízko i na dálku, přičemž v tom druhém obzvlášť vynikal. To jej dostalo až do elitního oddílu třetí skupiny Poštolek, v němž si zanedlouho vybudoval pověst nejlepšího střelce.

Zhruba v té době se také zamiloval do mladé enerky Eleny, o kterou se ovšem musel dělit i s ostatními muži. Jejich láska ale utrpěla mnohem více ve chvíli, kdy si ji odkoupil čistě pro sebe jeden vysoce postavený ener z Iskry. I přesto se ale Mikhailo nevzdával a tajně se s Elenou scházel, dokud je jednoho dne neodhalili.

Trestem mu bylo vyhoštění na základnu v zamořeném Thilerionu, kde měl hlídat tajnou laboratoř. Když se však po krátké době nakazil snětí, stal se sám pokusným králíkem. Díky útoku arbořanů se mu podařilo uprchnout dřív, než ztratil i poslední zbytky zdravého rozumu, ale zvěrstva, jež při experimentech zažil, navždy změnila jeho pohled na svět.

Naštěstí se dostal do Krancelu, kde mu byl díky silné moci druidů zastaven postup jeho nemoci. Zde nakonec strávil dva roky a poté, co mu bylo do hlavy voperováno zařízení LEM, ovládl tajemství arborské magie. S touto novou mocí se vydal do Dráteníkovy oázy, kde jak doufal, nalezne coby vyhnanec nové útočiště.

Tajemný Dráteník z oázy téhož jména

O některých charakterech se toho ví poměrně mnoho o jiných zase téměř nic. Bohužel, to je daň za překvapení. Překvapení, která na nás čekají v průběhu samotného seriálu. Jedním z nich je i záhadná postava, s níž se chtějí všichni naši hrdinové setkat, jež se stala hybatelem mnoha událostí. O koho se jedná a jakou roli sehraje v celém příběhu, to ví nejspíš jen Ladislav Karpianus. A pokud chcete na tuto otázku získat odpovědi i vy, mrkněte na startovač, jelikož to máte všechno ve svých rukou.

Poznámka: Web Fantasymag.cz, jako nejčtenější žánrové médium zaměřené na sci-fi a fantasy v ČR, je hlavním mediálním partnerem projektu Krotitelé draků