Být panovníkem malého království je určitě skvělý pocit, a co teprve stát se vládcem celé galaxie? Cesta k prázdnému trůnu lazaxského císařství je však trnitá a vyhrát může pouze jeden. Kdo se ujme role vůdce největšího impéria, jaké kdy vesmír spatřil? To závisí pouze na vás!
Od malých šarvátek po epické bity. Od nezávazných dohod po intergalaktické zákony. Od jedné planety po desítky vesmírných systémů. To vše a ještě mnohem více ukrývá Twilight Imperium, které nám na začátku prosince představil Blackfire. Chopte se příležitosti ukázat, co ve vás je, a postavte se do čela armády v cestě za nehynoucí slávou v deskovce, na jejímž konci se můžete smát, cítit hořkost porážky či si vydechnete úlevou.
Úvodem ještě nutno podotknout, že obsahem krabice a příběhem jsme se už zabývali v preview, takže pokud vás zajímá, co vše lze nalézt pod víkem obří bedny, koukněte zde. Na řádcích níže se zaměříme spíše na samotnou hru.
Přípravu zahajte již před koupí hry
Ty z vás, kdo již viděli box Twilight Imperia, určitě zajímá, kolik prostoru hra reálně zabere. Odpověď je prostá – hodně! Fakticky hodně! Ve třech hráčích bez větších problémů zaplníte dva regulérní stoly, ve čtyřech se již budete pěkně mačkat a na hru ve více lidech u takovéto sestavy raději rovnou zapomeňte. Museli byste využít i parapety, skříňky a všechno okolo.
V rámci našeho testování jsme při pěti národech použili tři standardní stoly a se všemi dodatečnými komponentami jsme se vešli tak akorát. Šest bychom nejspíše také uživili, ale v takovém případě by šlo jakékoliv pohodlí zcela stranou. Vám, kdož tedy uvažujete o pořízení této deskovky, doporučujeme promyslet otázky týkající se herních prostor včas.
Jistě, první a nejlevnější alternativou je využít podlahu, ale kdo vydrží sedět šest a více hodin na zemi? Z osobních zkušeností vím, že je to velice nepohodlné a taky nepraktické. Dalším možným řešením je koupit si velkou OSB desku, potáhnout ji tenkým kobercem či plátnem, opatřit protiskluzovými podložkami a položit ji na obyčejný stůl. Možností je ovšem mnoho a záleží pouze na vás, jak se s tím poperete.
Velké rasy, velké karty, velký hangár, velké všechno!
Pokud máte prostor zajištěn, dáme se do přípravy samotné hry. V závislosti na počtu hráčů se nachystá herní plán. Ten se liší ve všech scénářích, přičemž na první pohled je největší rozdíl mezi kláním ve třech a kláním ve čtyřech a více lidech. U nejméně obsazené varianty totiž využijete „pouze“ 28 mapových dílků, zatímco u všech ostatních jich bude 37.
Další rozdíly jsou pak ve startovní pozici jednotlivých národů a rozmístění samotných vesmírných systémů – co článek mapy, to jeden systém. Mimo anomálie, které mají vlastní specifika, naleznete ve vaší galaxii nejčastěji planety a – světe div se – každá je jiná.
Respektive každá poskytuje trochu odlišné množství zdrojů, s nimiž budete v průběhu hry pracovat, a na základě toho budete nuceni volit patřičnou strategii. Jinými slovy stačí, abyste si u stolu vyměnili místa a už to zase bude vypadat trochu jinak. A jakmile vás to omrzí, můžete si složit plán dle vlastní představivosti. Nikde totiž není psáno, že se musíte striktně držet herního průvodce.
Nicméně si myslím, že než se dostanete k potřebě změnit mapu, bude jednodušší prostě změnit frakci. Těch máte k dispozici rovnou 17 a budu se opakovat, ale každá se od sebe liší (jak jinak). Na přehledové kartě svého národa naleznete atributy jednotlivých vojenských jednotek, které jsou kromě mateřských lodí a pár dalších výjimek u všech stejné. Ten podstatný rozdíl se však ukrývá v unikátních schopnostech, jež vám poskytnou vždy nějakou konkrétní výhodu, na základě které můžete rovněž upravit svůj plán postupu.
Aby toho nebylo málo, ke kartě frakce dostanete vlastní velitelské centrum, na němž budete hospodařit s žetony rozkazů (nezbytná součást většiny akcí) rozdělenými mezi úseky taktiky, flotily a strategie. Dále se zde nalézá zboží (platidlo) a co je velice podstatné, máte tu i podrobný přehled důležitých fází kola a vlastností jednotlivých anomálií – čili taková „lamkarta“.
Poslední, co zbývá připravit, je prakticky celý zbytek bedny. Je třeba nachystat kopec karet (technologie, úkoly, akce, zákony), figurky, bodovací stupnici, žetony atd. Tím se však nebudeme zabývat, to vám dostatečně objasní průvodce hrou. Jdeme dál.
Zvolte si strategii a vyrazte do bitvy
Twilight Imperium se hraje na kola, z nichž každé se skládá z několika fází, přičemž fáze akcí se neustále opakuje, dokud již nikdo není schopný nic udělat, případně dokud již nikdo nic dělat nechce. Poté nastane (zjednodušeně řečeno) jakýsi generální úklid, při kterém se kolo dle pravidel ukončí a začne se znovu.
Jako u jiných her, i zde jsou podstatné vítězné body. Ty lze získat plněním veřejných či tajných úkolů, případně pomocí specifické akce, a ten, kdo jich jako první získá deset, ukončuje hru a vyhrává. Pokud nestihnete dosáhnout konce bodovací stupnice (to se může ve větším počtu hráčů stát poměrně jednoduše), zvítězí ten, kdo má bodů nejvíce.
Vezmeme-li to trochu podrobněji, na začátku každého kola si po směru hodinových ručiček v pořadí od „mluvčího“ (mluvčí zahajuje první fázi, čte zákony, rozhoduje nerozhodné situace atd.) vezmete karty strategií. Ty vám poskytnou jednu povinnou akci, kterou musíte provést, a zároveň nabídnou jednu volitelnou akci vašim soupeřům. Pochopitelně za úplatu. Navíc má každá karta strategie vlastní číslo, jež určuje herní pořadí.
Následuje fáze akcí, v níž se budete po každé provedené akci střídat mezi sebou v závislosti na iniciativě (viz dva řádky výše) a to tak dlouho, jak si to sami uděláte (viz dva odstavce výše). Možností je hned několik. Mimo strategické akce smíte provádět takzvané taktické akce, akce součástí anebo pasovat (vzdát se hry v daném kole).
Taktické akce zahrnují pohyb po mapě, vesmírný boj, invazi na planety či budování armády. Jejich množství je přímo závislé na počtu žetonů rozkazů v úseku taktiky na vaší kartě velitelského centra a zároveň na vámi dostupných vesmírných systémech. Jinak řečeno, čím menší máte impérium a čím hůř si to naplánujete, tím méně toho provedete.
Akce součástí jsou pak speciální akce, jež vám poskytují vaše frakce, případně jiné karty ve hře, které můžete časem získat.
Jakmile máte všichni splněno, přichází stavová fáze neboli již zmíněný generální úklid. Vyhodnotíte splněné úkoly, odhalíte nové cíle, líznete si akční karty, přerozdělíte si žetony rozkazů, připravíte vyčerpané karty, vrátíte karty strategií a pakliže nikdo nezkolonizoval Mecatol Rex, pokračujete v pořadí od mluvčího opět první fází. V opačném případě se ještě vyhodnotí nové zákony a nařízení.
Ano, v jisté chvíli přichází na stůl vysoká politika. Jakmile splníte výše zmíněnou podmínku, bude až do konce hry po stavové fázi následovat fáze agendy. Nebudeme to zbytečně rozpitvávat, prostě si na konci každého kola odhlasujete nové zákony, jež upraví pravidla na dobu neurčitou. To může někomu prospět a zároveň někoho pěkně zaříznout, ale taková už je demokracie (byť v našem případě více závisí, jak moc vlivní jste – co už).
Z deníku stopařova průvodce po galaxii…
Jak jste si určitě všimnuli, není toho v téhle hře zrovna málo a stále je co přidat. Přestože valná část úspěchu závisí na vašich taktických dovednostech, naleznete zde i prvek náhody. Ten sice nemá až tak zásadní vliv (alespoň v našem případě o konečném vítězi nikdy nerozhodl), ale občas může být pěkně nepříjemný.
Asi nejvýraznější jsou hody na kostkách v průběhu boje. Pokud vám to nepadá a soupeř hází jako bůh, tak se můžete klidně stavět na hlavu, ale nakonec dostanete na budku (pokud se vám nepodaří ustoupit či pokud nechcete, vše funguje stylem „last man standing“ – do posledního muže). Lze to částečně minimalizovat vylepšením vašich technologií, ale ani to není zárukou úspěchu.
Další proměnnou jsou akční karty. Ty si v průběhu hry dobíráte, a pokud vám chodí nesmysly, zatímco soupeř na stůl sází jedno peklo vedle druhého… co k tomu říct? Snad jen: příště to zkuste lépe zamíchat.
Posledním elementem vyšší moci jsou karty tajných úkolů. I ty můžete čas od času získat, a pakliže splníte patřičnou podmínku, získáte cenné vítězné body. A jak jistě již tušíte, někdy jdou podmínky splnit snáze a někdy ani nemá smysl se o to pokoušet.
Byť se může zdát, že náhody je na tak velkou strategii mnoho, v konečném důsledku to nemusíte ani poznat. Ostatně matematická pravděpodobnost docela funguje. Pokud budete házet šesti kostkami a soupeř pouze jednou, kdo má větší šanci? No, to záleží…
Suma sumárum
Twilight Imperium je – jak to jen popsat – obří. A to v mnoha ohledech. Pomineme-li reálné rozměry hry, tak nejvíce asi ve směru strategickém a taktickém. Jakožto hráči musíte totiž sledovat velkou spoustu věcí, a přestože drobné zaváhání nemusí mít vůbec žádné následky, máte-li za soupeře ostřílené profíky, může vás to stát vítězství. Nic však není černobílé.
Při našem testování nebylo hráče, který by alespoň jednou nepadl v bitvě a v konečném důsledku to pro něj znamenalo „pouze“ zdržení. Přece jen pokud někdo vyrazil na bodovací stupnici strmě vzhůru, ostatní se postarali o to, aby zase trochu ubral plyn. A přesně tento fakt hru relativně dost prodlužuje. Na bojišti nejste sami a jak to v životě bývá, slabší většinou uzavřou alianci proti silnějšímu. To vás nutí přemýšlet nad tím, co vlastně chcete provést, což může chvilku trvat.
Na stůl se tedy dostává otázka: nečekají pak hráči příliš dlouho na svůj tah? Jak kdy. Výhodou strategických akcí je, že se do nich mohou zapojit i soupeři, tudíž i mimo svůj tah máte možnost hrát. Dále, pokud jste zavlečeni do bitvy, aktivně se podílíte na tahu oponenta. Jiné taktické akce však mohou zabrat od pár sekund až po několik minut a zde platí přímá úměra – čím více hráčů, tím déle to trvá. Nicméně vám to mnohdy ani nepřijde, protože stejně většinou v průběhu cizích tahů sami přemýšlíte, co budete dělat. Hra má tedy i přes svou délku poměrně příjemné tempo a šest hodin nám uteklo jako nic.
Jelikož je mnoho prvků navzájem propojených, občas se stane, že se budete muset na pár minut ponořit do hloubkového studia pravidel, avšak rejstřík v přehledu funguje dobře, takže se dá vcelku rychle dohledat, co je třeba. U některých karet jsme ale bojovali a zde by nebylo od věci vidět anglický originál – přece jen překlad nemusí být vždy úplně košer.
Celkem by se hodilo, kdyby každá karta měla vlastní číslo, pomocí něhož by se dalo na internetu snadno dohledat podrobnější vysvětlení, případně snáze najít konkrétní vlákno v diskusi (obdobně jako u karet setkání ve Scythe). Toto budiž námětem pro zlepšení do budoucí páté edice. O extrémní prostorové náročnosti se raději ani bavit nebudeme.
Jistě by se toho našlo více, ale nic není dokonalé a pozitivní pocity jednoznačně převládají, a to je hlavní. Navíc variabilita hry je tak velká, že i po mnoha kláních to bude zase něco jiného.
Závěrem je velmi důležité zdůraznit jednu věc! Tahle hra je opravdu pro hardcore hráče, tudíž pokud neholdujete strategiím a máte rádi rychlé a jednoduché hry, téhle se raději vyhněte. Všem ostatním, kteří již delší dobu toužíte po něčem velkém, doporučuji alespoň jednou si to vyzkoušet. A co se náročných hráčů týče – vy už stejně dobře víte, o čem je řeč.
Christian T. Petersen, Corey Konieczka, Dane Beltrami – Twilight Imperium (čtvrtá edice)
Vydal: ADC Blackfire Entertainment
Počet hráčů: 3-6
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 360+ min.
Čeština: pravidla ano, materiál ano
Cena: 3100 Kč
