Je konec toku, tak si dejte kapra, salát a vykašlete se na svět tam venku, ať je v něm pravdy sebevíc. Teď vám patří jiné světy a my vás pozveme do těch nejlepších z nich!

  Algor 3 – Pomníky zimy

Jan Hlávka – Jana Vybíralová

Na pokračování téhle parádní české space opery se čekalo zatraceně dlouho, ale vyplatilo se. Císařovna je unesená a padouši si hrají s její myslí. Komando jejích zneuctěných osobních strážců přijímá zadání sebevražedné mise – která se s připojením samotného císaře mění v misi vražednou. Protože nikdo si nemůže dovolit ohrozit algorskou vladařskou rodinu! A do toho další z hrdinů uvíznou na dávno opuštěné výzkumné stanici, kde se potuluje něco smrtelně nebezpečného, co by nemělo existovat. Parádní akce, brutální hororové scény a suchý humor jako vystřižený ze slavné Malazské knihy padlých, které jsou oba autoři fanoušky, ale rozhodně se nesnaží o nějaký sci-fi pastiš. Lepší česká kniha letos nevyšla, sorry jako, Milane Kundero…

 

Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu

Becky Chambersová

Nenápadná malá velká kniha. Teda, malá – ona má skoro pět set stran, ale i když se odehrává ve vesmíru a daleko v budoucnosti, všude je to samý mimozemšťan a hyperprostorový tunel, je to vlastně komorní záležitost. Něco jako Firefly bez přestřelek, ale zato s moc pěknými vychytávkami ve vztahu lidi – všichni ostatní. Má to humor, má to napětí a v závěru, kdy se pokazí, co se pokazit dá a ještě něco navrch, tak z té knihy doslova tryskají i emoce. A garantuju vám, že po jedné jediné větě lodní UI půjdete do kolen. Moc silná kniha a za mě sci-fi roku.

 

 

Město mečů

Robert J. Bennet

Pokračování Města schodů. V něm jsme navštívili kontinent, kterému kdysi vládli bohové – čas, prostor, fyzikální zákony… to vše bylo v jejich moci. Bylo to místo zázraků, ale také hrůzy, protože zbytek světa byl z podstaty věci méněcenný. Dokud nedošlo k revoluci a bohové nezemřeli. Ve Městě mečů nás Bennet uvádí do míst, kde kdysi vládl válečnický kult, jehož pozůstatky mohou ohrozit nejen novou vládu, ale svět živých jako takový. Skvělé postavy, překvapivá zápletka a hlavně promyšlený systém magie a jejích pozůstatků a vlivu na lidi. Moderní fantasy v tom nejlepším slova smyslu.

 

Pád světla

Steven Erikson

Další lahůdka od kanadského mistra. Už předchozí kniha Charkanské trilogie byla síla, ale tady se jde ještě hloub. Erikson se vykašlal na všechny možné poučky, jak se má psát fantasy – hlavně na ty kecy o útěšnosti a únikové literatuře a stvořil něco, co připomíná rozborku balkánský občanský války se všema hnusárnama a podrazama a totálním popřením lidskosti. Steven Erikson je podobně jako třeba Jack Ketchum nasraný chlap, který chce svým čtenářům otevřít oči. Ne všichni to zvládnou, to si přiznejme. Ale také si přiznejme, že druhou takovouhle fantasy nenajdete.

 

 

Pastýřská koruna

Terry Pratchett

Jasně, je to nedopsané – to co se stane na posledních sedmdesáti stranách, by Pratchett jindy popsal na dvou stech a fungovalo by to mnohem lépe, ale jednou ej to poslední autorova kniha, takže my všichni brečíme jako želvy a naposledy si užíváme ten dar kráčet po Zeměploše. Musíme zase pozdravit Toničku Bolavou, rozloučit se s Bábi Zlopočasnou a pohladit kotě Ty. A spoustu dalšího. Pastýřská koruna není, jak už bylo řečeno, tak dlouhá, jak by si zasloužila, ale z každé stránky na vás dýchnou desítky let a knih, které jste s Pratchettem strávili. Někdy jsou prostě okolnosti silnější než sama kniha – a tohle je ten případ.

 

Pohřbený obr

Kazuo Ishiguro

Tohle je teda jako umění, vážení, tak se nelekejte. kdesi a kdysi v postartušovské Británii se vydává na cestu stařeček se stařenkou. Chtějí navštívit syna, ale v cestě jim stojí obři, skřeti, dračice a mlha zapomnění. Jo a taky přestárlý Artušův rytíř a mladý válečník s neznámým úkolem. Tahle kniha není pro každého, ale věřím, že by jí každý měl dát šanci. Je postě jiná. Bravurně napsaná (však má Ishiguro doma Nobelovku), veskrze tragická a bořící nejednu představu, jakou máme o artušovském mýtu. Jakkoliv je Pohřbený obr vážná kniha, víc než co jiného vám připomene montypythonovský Svatý grál nebo melancholickou povídku A. Sapkowského Maladie.

 

Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká

Reklama

Laird Barron

Už sbírka Okultace ukázala, že horor má nového vládce, ale teprve tady se do toho Barron – ten nádherný člověk s klípcem přes oko, co vypadá jako temná verze Guvernéra obcující každý večer s Cthulhu a pak zapřahající psí spřežení na výpravách k temným modlám – pořádně opřel. A tak buduje svými povídkami propojený vesmír, kde přežití setkání se silami temnot není žádná výhra. Zároveň si jen tak mimochodem občas dovolí napsat ryzí hemingwayovštinu nebo zběsilou parodii na všechny možné postapokalyptické horory nebo momentku ze života autora hororů, co trpí depresemi. Jo a ta kniha je navíc krásně udělaná, počin roku, vážení!

 

Trhlina

Jozef Karika

Do slovenského pohoří Tribeč byste mě – a ani kolegu Kužela – momentálně nedostali ani za zlatý prase. bavit bychom se o tom mohli až tak v březnu, radši ale v červnu, ok? V Tribeči totiž v zimě mizí lidé. A i když se občas po nějakém čase najdou, už to nejsou oni. Dostali se za skleněnou stěnu a poznali ticho s očima. Jozef Karika pokračuje v dokazování, že horor má první hvězdu na východ od La Manche. Jeho Trhlina vyrůstá z perfektní znalosti jak klasik žánru (hodně se tentokrát hraje s Blair Witch), ale v každém slově a obrazu je ryze slovenská. Majstrštyk.

 

 

Vzpomínka na Světlo

Robert Jordan – Brandon Sanderson

Po dvaceti letech má konečně český fanoušek možnost dočíst jednu z největších fantasy ság historie. Brandon Sanderson převzal otěže po zemřelém Jordanovi ve chvíli, kdy ten nabíral nový dech k zakončení… a dokázal, že nové koště mete ještě líp. Pravda, občas za cenu dost radikálních střihů (což nemyslíme jen filmově, ale občas doslova přes hrdlo postav), ovšem výsledkem je kniha, jejíž stránky hltáte světelnou rychlostí a na každé se něco děje – bitva o osud světa, malá dramata hrdinů, padouchů i náhodných obětí. Ještě nikdo nepopsal rozhodující bitvu mezi Světlem a Temnotou takhle megalomansky (ta kniha je fakt z devadesáti procent o Poslední bitvě!), ale hlavně takhle bravurně.

 

Živel

Jess Kidová

Tak jako tahle detektivka z Irska sedmdesátých let (potažmo padesátých) minulého století je žánrově na hraně. Hlavní hrdina se vrací do městečka, kde se pravděpodobně kdysi narodil a kde mu asi zabili matku. Spojence má jen ve staré nadšenkyni pro divadlo a pak v mladých ženských, pro které je prostě neodolatelný. Jo a taky vidí a slyší mrtvé a má z toho solidně ro…ný mozek. Jenže důvod, proč budete nadšením z téhle knihy očůrávat patníky od Brna po Dublin, je hlavně nádherný jazyk, kterým je napsána. Autorka i překladatel se vyřádili a tak šťavnaté klení i popisy jste dlouho nezažili. Tohle chce audioknihu jako máloco!

 

 

 

PRŮSER ROKU

Problém tří těles

Liou Cch´sin

Hitovka z Číny, kde se točí i velkofilm, takže to bude hitovka ještě větší. Plus hitovka v Americe, kde objevili, že v říši středu taky píší sci-fi. A teoreticky je to vlastně zasloužený – lidstvo čelí invazi, aniž by o ní vědělo, všude po světě páchají vědci sebevraždu a do toho zajímavá virtuální realita a něco fyzikálních teorií… Jenže také je to kniha, která prostě vznikla v místě, kde je třeba držet hubu a krok. není to tak nápadný jako v jiných věcech, ale o to důslednější. Podívejte se, kdo jsou padouši, co se říká o minulosti, co je největším cílem všech kladných postav. Tohle je stranická literatura, ať si říká kdo chce co chce.

 

 

PROBLÉM ROKU

Stavitelé Arestonu

Josef Pecinovský

Tuhle knihu jsem připravoval k vydání, takže mi tak nějak utkvěla v hlavě. Víte, je to vlastně protiimigrantská agitka, jen ve vesmíru a ještě přepálenější než vlhké sny Tomia Okamury. Na což má autor právo – a ve svém okolí mám ověřené, že některým lidem se to líbí. Nu, prosím. Ale co mi přijde zajímavé – Pan Pecinovský a pár dalších, kteří si prošli komunismem a dost dlouho psali knihy o řekněme až vznešeném lidském duchu nebo aspoň nebezpečí fanatismu, najednou myšlenkově otáčejí o sto osmdesát stupňů – nebo se u jich objevují kdysi potlačované myšlenky. A netýká se to jen migrantů, ale třeba i postoje k MeToo. Asi jsem staromilec, ale myslel jsem, že fantastika nás posouvá dopředu, ne zpátky do středověku. Schválně omrkněte.

 

 

ČEKATEL ROKU

Mno, ne všechno se stihne přečíst. Takže hele – mám velký očekávání od knihy Kena Liu Ctnosti králů. Jednak to vypadá na parádní svět, který bude radost objevovat. A jednak je Ken Liu zodpovědný za anglický překlad Problémů tří těles. Takže jsem zvědav i na to, co postavy myslí a vůbec jakou má ta kniha „ideologii“. Fakt jsem napjatý. V případě, že nebudu spokojený, je tu pořád nový Dan Abnett a jeho Ravenor. Sláva Císaři a svatému trůnu Terry!

UložitUložit

Reklama

Nejprve četl Rumcajse a Vinnetoua, pak objevil Conana a Zaklínače a nebylo co řešit. v současnosti se prodává coby nakladatelský a časopisecký redaktor. V mainstreamu předstírá, že je intelektuál, ale narve Warhammer kamkoliv. I do Kafky. Ovládají ho kočky a je na to hrdý.