Objev tajemného artefaktu v lesích mění životy obyvatel Haven. Stephen King přináší další mrazivý příběh plný tajemství.
Co když v lese zakopnete o mimozemský artefakt vyčnívající ze země? Zavoláte poldy, aby se z vašeho pozemku stal nový Areál 51, nebo se rozhodnete ho vykopat? Hlas v hlavě radí, abyste vzali do ruky lopatu, i když tušíte, že objekt bude mít stovky metrů v průměru.
Jako grafomanský výstřik na tripu se zjednodušeně dá charakterizovat toto dílo Stephena Kinga z roku 1987. Pokud se rozhodnete sáhnout po Tommyknockerech, protože máte Kinga rádi, rozhodně nebudete zklamaní.
To, co na něm fanoušci milují, je čeká na následujících sedmi stech stranách. Rozvleklý děj, zacházející do spousty odboček a rozvláčně popisující vše, co Kinga v souvislosti s dějem napadlo, tak úplně nenudí, ale rovněž se většinou odvrací od jádra věci. Je to trochu jako Nespavost – prostě jen doufáte, že na konci se to rozjede.
Dílo je rozdělené do tří knih, spousta kratších vyprávění by obstála jako samostatné povídky, ale v kontextu celého děje tvoří celek, který dokresluje situaci do detailů.
V první knize dlouze tápete. King vás seznámí s Bobbi Andersonovou, která si žije svůj osamělý spisovatelský život v městečku Haven nedaleko Derry ve státě Maine. V tomto ohledu se King výrazně držel vlastního universa a město Derry není jediný známý pojem, který v knize vystupuje.
Bobbi jednou v lese zakopne o něco fakt divného a od té doby s ní jdou věci z kopce. Její pes Peter cítí, že je něco špatně, ovšem Bobbi, poháněná něčím nereálným, bere lopatu a rozhodne se předmět doličný vykopat.
V její blízkosti se začnou dít zvláštní věci, ale racionální mysl už je ovlivněna tajuplnou mocí zvláštního předmětu. Hladce šedého, který nic nepoškrábe, podivně se chvěje při doteku a spouští jí menstruaci. Prostě to ignoruje a kope.
Hned po Bobbi poznáte jejího blízkého přítele Jima Gardenera. Ten je zrovna pár set mil daleko na básnické šňůře, ale cítí, že jeho kamarádka Bobbi je v maléru. Sám se ocitá v nesnázích, když opět propadne démonu jménem alkohol. Téměř sto stran je čtenář nucen sledovat jeho bizarní život a posedlost aktivismem, než se Gard konečně rozhodne vyrazit Bobbi na pomoc.
Ve druhé knize opouští King Bobbi a Jima, kteří byli téměř jedinými postavami, jež se v knize dosud objevily a které s charakteristikou sobě vlastní rozpitvával, a obrátí svou pozornost k obyvatelům městečka Haven.
Zde už jeho grafomanství obsáhne spoustu obyvatel, rodinných příslušníků i zainteresovaných osob v nejbližších městech. Kromě přítomnosti je obsáhle převyprávěna i minulost konkrétních postav. Pravdou je, že leckdy je to úmorné, ale jak děj postupuje, informace, které čtenář načerpal, se začínají zúročovat a propojovat.
I když lze říct, že místo padesáti stran by sdělení stačilo třeba pět a spousta podružných příběhů by šla vypustit.
Koneckonců jde pořád o jednu a tu samou věc. Co záhadný předmět, o kterém už nikdo nepochybuje, že je létající talíř, dělá s obyvateli městečka. Ti se mění, „stávají se“, něco se vznáší ve vzduchu a způsobuje vypadávání zubů, telepatii a jakousi posedlost „jejich věcí“. Tou je vykopání talíře.
Co se má stát potom, je otázkou až do konce knihy. Mikro příběhy, popisující tragédie, vykreslují přesvědčivý celek, že z obyvatelů se stávají tommyknockeři. K tomuto pojmu se King v úvodu své knihy vyjadřuje.
Jde o jakousi povídačku: „Nad ránem a o noc dřív tommyknockeři, tommyknockeři zaťukali u dveří.“ Evropskému čtenáři to nic neříká, ovšem ten americký zjevně bude obeznámen, že jde o něco děsivého. Těžko říct. V knize se tak označují měnící se obyvatelé. Je to synonymum pro mimozemšťany, přesto autorovo slovo úvodem naznačuje spíše tradující se a historický význam.
Ve druhé knize děj nabírá otáček, vše spěje do té nejtemnější části lidského těla a jakákoliv snaha o zastavení ztroskotá. Pohromě, v níž mnozí čtenáři tuší zkázu lidstva, se zdánlivě nedá zabránit.
Naděje vzplane, když se ve třetí knize objeví Bobbiina sestra Anne, lidská hyena, rozhodnutá vzít věci do svých rukou. Jenže ona i spousta dalších, jejichž optikou začne čtenář nahlížet na odehrávající se dění, přichází už pozdě a můžou jen sledovat zkázu.
Je tu ještě možnost na záchranu, když jediný člověk, který může něco udělat, je alkoholikem, který se rozhodne naprosto ignorovat vše kolem?
V závěru knihy se ukáže, že šest set stran bylo jen budování atmosféry k myšlence, která má prezentovat, že navzdory přemrštěné inteligenci může být člověk pořád hloupý. Je sice super, když dokážete vyrobit levitující automat na kolu, benzinovou kapsli, vysavač ovládající tlačítka výtahu, ale k čemu vám to je, když to stojí lidské životy?
Jde o parafrázi na vrcholový byznys nebo o temnou stranu lidské mysli? I když je otázka naléhavá a aktuální, byla položena až příliš pozdě. Jako když nastoupíte na Titanic a na dně oceánu vás požádají o lodní lístek.
Nelze ovšem rozporovat, že jde o kvalitní čtení. Rozpitvávat, jestli jsou u Kinga postavy živoucí, přímá řeč plyne a popisy nejsou zavádějící, je snad úplně zbytečné. Jasně že všechno funguje a klidně byste věřili, že to všechno se v lesích Maine odehrálo.
Jen těch odboček a zdržování je tam příliš. Třeba když na posledních stránkách potřebujete přesně vědět, co se v následující vteřině stane, ale King se zatoulá a pocity hlavního hrdiny rozpitvá názornou vzpomínkou na dávné pubertální klání v pojídání hamburgerů.
Když už jsem zmínila Maine, nelze vypustit, že zde je King opravdu doma, nejen bytostně, ale i literárně. Své universum stvořil kolem města Bangor, kde by se mělo nacházet i Derry, Ludlow a další. Nastrčených Easter eggů je tu habaděj a jejich lovení si užije zběhlý i běžný čtenář.
Jestliže bych měla knize vytknout pár chybek a překlepů, vše s přehledem smázne grafické zpracování, obzvláště ilustrace na přebalu, deskách a na vnitřním potahu knihy.
Zatímco u jiných knih Stephena Kinga je pozornost věnovaná jen přebalu, zde dostal přední český ilustrátor Jiří Dvorský více prostoru a výsledek je skutečně dechberoucí.
Nejen jeho stylem, ale i výstižností celého díla, které je do detailů ztvárněné. Skvělá práce, na niž může být český výtvarník právem hrdý.
Jen perlička na konec – úvodní ilustrace „Vítejte v Heaven“ vzbuzuje několik dojmů. Jde o chybu, nebo o záměr? Odpověď se nabízí přesně taková, jakou chcete dostat.
Stephen King: Tommyknockeři
Vydal: Pavel Dobrovský – BETA s.r.o. (2024)
Překlad: Milan Žáček
Ilustrace: Jiří Dvorský
Počet stran + vazba: 700, hardback
Cena: 531 Kč
