Princezna Zelda už je zase pohřešovaná! Království Hyrule se opět propadlo do chaosu a jen jediný hrdina s tím může něco udělat.
Životní úděl Linka, hlavního hrdiny ságy Legend of Zelda, je absolutně nevděčný. Vždyť kolikrát už za těch sedmatřicet let zachránil svou princeznu a byl znovu a znovu okrádán jak o její společnost, tak i o pracně získaná srdíčka představující životy, slavný meč, koně a mnoho dalšího?
V novém dílu Tears of the Kingdom tomu není jinak. Tento díl navazuje na předchozí pro Nintendo Switch, Breath of the Wild. Princezna Zelda provádí výzkum v podzemí pod hradem Hyrule a Link jí dělá společnost – tedy ochránce a osvětlovače. Když najednou…
Lup! A z namakaného hrdiny je opět téměř naháč s klackem v ruce. Slavný měč jaksi orezl. Velké zlo se opět probouzí a princezna… ano, uhodli jste správně. Je zase fuč.
A aby toho na našeho hrdinu nebylo málo, tentokrát při velkém bada boom přišel o ruku. Naštěstí mu tajemná postava z dávné minulosti království propůjčila tu svou. Vše z dřívějška je zapomenuto. Na Linka čeká nové dobrodružství, ve kterém si osvojí dovednosti, které jsou úplně odlišné od těch z předchozího dílu.
Návrat do Hyrule. Nebo ne?
Tears of the Kingdom je hrou, která zdatně balancuje na hraně nového a důvěrně známého. Harcovníci, kteří prošli Breath of the Wild, se v mnoha ohledech budou cítit jako doma, přesto budou nuceni učit se používat nové dovednosti. No a na nováčky čeká něco opravdu nečekaného. Pokud skutečně nevíte, do čeho jdete, akutně hrozí, že vás tento díl zahltí.
Jsou to jednak funkce a herní mechaniky, kterých je tolik, že se jen stěží vejdou na jediný ovladač. Smiřte se s tím, že budete mačkat kombinace kláves a že krátké stisknutí bude mít jinou funkci než dlouhé.
Druhým zahlcujícím prvkem je rozlehlost mapy, po které vás hra rozhodně nebude vodit za ručičku. Máte daný jeden bod v dáli a to, jak se k němu dostanete, je čistě na vás. Tento díl navíc mapu povýšil – a to doslova. Část království Hyrule se totiž při velkém bada boom rozpadla, vylétla do nebes a zůstala tam viset jako pomník ztracenému království. Nebezpečí pádu je to nejmenší, co vás bude trápit. A tam dole na povrchu…
Království Hyrule se zkrátka změnilo k nepoznání. Jistě, lokace nesou stejná jména a nacházejí se tam, kde byste je čekali, ale všechno podivně pusté a zničené. A ty cáry rudé mlhy na optimistickém výhledu do krajiny taky právě nepřidají.
Zeldovatější než Zelda
Gameplay, alespoň zpočátku, lze označit za „typicky zeldovský“ s jedinou obměnou, která se týká konkrétních nových Linkových speciálních schopností. Stejně jako v minulém dílu, i tady se nacházíte na relativně uzavřeném, i když nikterak malém kusu mapy, ve kterém musíte splnit čtyři zkoušky, naučit se oněm novým speciálním dovednostem, a teprve potom dostanete něco, co vás posune dál do širého světa.
Ten scénář je zkrátka důvěrně známý, jen svatyně vypadají jinak. Nové schopnosti, které bude Link díky své propůjčené zázračné ruce používat, jsou pohyb s velkými objekty s možností ukotvení více objektů k sobě, fúzování různých objektů ke zbraním a štítům pro zvýšení jejich účinku, možnost vrátit objekt v čase a konečně také vertikální proskakování objekty.
Na všech uvedených schopnostech jsou založeny nejen konkrétní zkoušky ve svatyních, ale také samotný pohyb po světě. Takže si budete lepit lávky, stavět lodě či opravovat povozy náhodným kolemjdoucím. Do svých konstrukcí můžete také zakomponovat tzv. Zonai Devices, což jsou různé zlepšováky, například větráky sloužící jako pohon.
Staronový je také pohyb po mapě „tam dole“. Link má opět svůj super-tablet. Místo Sheikah Slate se tu ale jmenuje Purah Pad. Také zde začínáte se slepou mapou, jejíž části si postupně odkrýváte tím, že navštěvujete věže. Už na ně ale nemusíte šplhat. Samy vyhodí Linka do vzduchu, aby si vše mohl svým tabletem naskenovat sám. Technologie zkrátka šly za těch šest let od vydání Breath of the Wild kupředu také v Hyrule.
Oblíbili jste si vaření? Tady si ho taktéž užijete do sytosti. Můžete míchat různé ingredience, abyste dosáhli pokrmu, který vám pomůže nejen doplnit životy, ale také zvýší vaši odolnost vůči chladu, horku, elektřině nebo zrychlí váš pohyb. Kulinářským experimentům se meze nekladou.
Zachována zůstala také náklonnost k číslu čtyři. Čtyři splněné zkoušky ve svatyních znamenají pro Linka vylepšení života nebo staminy. Na čtyři skryté hrozby vás upozorní vědkyně krátce poté, co se vrátíte z oblak na zem.
A stejně, jako jste v Breath of the Wild hledali místa z fotografií, v Tears of the Kingdom pátráte po geoglyfech, v rámci kterých se nachází Dračí slza. Ta odhalí zasunutou vzpomínku, nebo snad vodítko k tomu, kde se princezna Zelda skrývá tentokrát.
Co je teda nové?
Kromě Linkových speciálních schopností, mapy, která se rozrostla do nebes, a příběhu, ze kterého nejednomu hráči i slza ukápla, toho až tak moc není.
Grafika bohužel naráží na limity šest let staré konzole. Navazuje na stylizované zobrazení předchozího dílu, ale nemá ho příliš kam posunout. I když v rámci obrovského trojrozměrného otevřeného světa ždímá z hardwaru maximum a vše běží plynule a bez zásadních grafických glitchů, přece jenom se nevyhýbá tomu, že objekty a textury doskakují do obrazu, jak se k nim hlavní hrdina blíží.
Tears of the Kingdom se pokouší oživit slávu Amiibo, sběratelských figurek od Nintenda, které slavily svůj úspěch zejména v době předchůdce Switche, Wii U, a handheldů 3DS. Nové se vyrábějí stále, ale už jen počtu několika málo typů za rok. A jedním z nich je právě Link s vylepšenou rukou.
Pokud figurku, v jejímž podstavci se skrývá NFC tag, přiložíte k pravému Joy Conu, dostanete ve hře odměnu v podobě masa, bylin, hub a případně i bedny s další, poněkud vzácnější odměnou. Nemusí se však výlučně jednat o tuto konkrétní Amiibo. Fungují totiž i starší kousky.
Máte doma Bayonettu, postavy z Fire Emblem nebo třeba Animal Crossing? I ty vám přihodí pár dobrot. Ze všemožných vyzkoušených typů se však zdá, že právě figurky představující postavy z Legend of Zelda dávají cennější odměnu.
Najít Zeldu a přežít
O hře The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom už bylo řečeno mnohé včetně toho, že se jedná o hru roku. V současné chvíli si troufám tvrdit: Možná.
Zapnout tuto novu hru po zkušenosti s předchozím dílem je tak trochu jako návrat domů. Nové Linkovy schopnosti jsou zajímavé a nabízejí mnoho možností, jak s nimi naložit.
Kombinace otevřenosti světa, který je obří a trojrozměrný, společně s nízkým stupněm návodnosti a velkou spoustou funkcí zakletou pod kombinací tlačítek, byla pro mě osobně zahlcující.
Pocit, že nevím, kam jít, co dělat, nebo jak něco udělat, byl pro mé hraní spíš nepříjemný. Zároveň i přes to všechno se mi Tears of the Kingdom jeví jako snazší než předchozí díl – nikoli v rámci hádanek a úkolů ve svatyních, ale co se týče běžných nepřátel, kteří se volně pohybují v krajině.
Nebo už prostě jen vím, co od titulu s názvem Legend of Zelda čekat. Tady se tvůrci opět překonali.
The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom
Vydavatel: Nintendo
Žánr: RPG s otevřeným světem
Platformy: Nintendo Switch
