Arkádové závody mají na videoherním poli své neoddiskutovatelné místo. V poslední době navíc zažívají renesanci, kterou načal svým povedeným remakem Mario Kart pro Nintendo Switch. Po Mariovi tak přichází na řadu populární Crash Bandicoot a především pak zběsilý ježek Sonic, který staví především na týmovém závodění.
Představovat modrého ježka Sonica je pravděpodobně zcela zbytečné. Tato postava patří ke skutečným legendám, která je zde s námi již pěkných pár let. Mimochodem jeho první závodní pokusy se datují až do roku 1994, kdy Sega představila závodní hru Sonic Drift, na kterou v průběhu let tento vydavatel navázal dalšími třemi herními tituly podobného ražení.
Sonic vs. Mario
Vraťme se však zpět do současnosti a podívejme se na aktuální novinku, se kterou jde Sega do boje se skutečně s tvrdou konkurencí. Ostatně, ačkoliv má Sonic na poli závodních her své neoddiskutovatelné místo vždy se maličko krčil ve stínu krále arkádových závodů Mario Kart. V aktuální novince se však vývojáři ze studia Sumo Digital rozhodli vydat maličko odlišným směrem. Už samotný název Team Sonic racing napovídá, že tentokrát se můžeme těšit na hru, ve které je kladen důraz především na týmové mechanismy, kterými se tento titul snaží alespoň trochu odlišit od konkurence.
Druhým aspektem, který Sonicovi proti zmíněnému Mario Kart nemalou měrou pomáhá je bezpochyby jeho dostupnost. Zatímco Maria si nezahrajete nikde jinde než na Nintendu, Sonic je dostupný prakticky na všechny platformy počítačem počínaje, přes Xbox One, či PS4 až po Nintendo Switch, kde má však opravdu tuhého protivníka právě v králi arkádových závodů, kterého se Sonicovi ani tentokrát nepodařilo sesadit. To však rozhodně neznamená, že by snad byl Team Sonic racing špatnou hrou.
Klasický kart racing
Kdo už s podobně zaměřenými závody přišel do styku, bude pravděpodobně moc dobře vědět, co ho zhruba čeká. A ani nejnovější Sonic v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Základní herní principy tak zůstávají napříč časem stále stejné a i když se vývojáři snaží o určité tu lepší, tu zase horší inovace, celkový pocit z jakékoliv arkádové závodní hry je vždy velmi podobný.
Hlavní roli tak hraje především rychlost, schopnost ovládat své auto, ať už ve smyku, tak například s ohledem na přesnost, kdy se budete snažit co nejlépe trefit zrychlovací plošinky, či power-upy. V nich nalezneme celou řadu vylepšení, které nám mohou v závodě pomoci. Ať už krátkodobým zvýšením rychlosti, či zpomalením nepřátel. Právě tyto atributy najdete prakticky u všech arkádových her a rozlišit tak jednotlivé hry od sebe není vždy úplně jednoduché.
Ve třech se to lépe táhne
Tento dojem se autoři u této hry snaží maličko narušit právě zaměřením na týmové závody, které se linou napříč celou hrou. A to do té míry, že je prakticky jedno jestli hrajete sám, nebo s vašimi přáteli. V reálu to znamená, že i když je na trati například 12 postav, žádný z charakterů nehraje vyloženě sám na sebe.
Všechny postavy jsou rozděleny do týmů po třech. Je tedy prakticky jedno, že celý závod vyhrajete, když vaši souputníci dorazí na posledních místech, k vítězství vám to moc nepomůže. Zkrátka musíte vyhrát jako tým a o to jde v této hře především.
V tomto ohledu je naštěstí umělá inteligence na velice dobré úrovni, takže se nemusíte bát, že když se rozhodnete zahrát si single, že by vám to počítačem ovládaní členové týmu výrazněji kazili. Za celou dobu se mi osobně stalo snad jen dvakrát, že i když jsem celý závod vyhrál, mí “spoluhráči” mi to zkazili a skončili jsme na horším místě.
Týmoví parťáci zde ale nejsou jen do počtu. V rámci týmu si můžete mezi sebou posílat sebrané předměty na dráze, trochu se popošťouchnout, či naboostovat svou rychlost ve chvíli, kdy pojedete v ideální stopě vašeho vedoucího parťáka. Všechny tyto mechanismy jsou naprosto intuitivní a skvěle zapadnou do celkového konceptu hry, která právě zaměřením na týmového ducha získává oproti ostatním kart racerům alespoň trochu na originalitě.
Hlavní je mít z čeho vybírat
Mimochodem, když už zmiňujeme single player, slušelo by se podívat na to, co vlastně tento mód nabízí. Je samozřejmě jasné, že většina hráčů si tyto arkádovky pořizuje především na chvíle strávené s přáteli, ale samozřejmě ne vždycky je někdo po ruce. A právě z tohoto důvodu funguje Sonic i v klasickém single player režimu, kde bezesporu oceníte celou řadu herních režimů, které si pro nás vývojáři připravili.
Většina hráčů patrně nejdříve zamíří do režimu Team Adventure, což je v podstatě příběhový režim, který funguje zároveň i jako jakýsi tutorial. V něm na hráče čeká v celkem sedmi kapitolách celá řada výzev klasickými závody počínaje, přes eliminace, až například po cílenou likvidaci soupeřů. Kromě toho je zde vcelku pochopitelně i klasický turnaj, či slalom na body a sbírání kroužků na čas.
A věřte, že i v tomto základním režimu naleznete pěknou řádku výzev, které vám dají pořádně do těla a prověří všechny vaše schopnosti. Obzvláště pokud patříte přesně k těm hráčům, kteří musí mít vše dokončené na 100%, tedy v tomto případě na hvězdičky, které za plnění jednotlivých výzev postupně získáváte.
Kromě Team Adventure si můžete užít i Grand Prix, Exhibition Race, nebo Time Trial, s tím že poslední zmíněný je dostupný pouze v singleplayeru. Ostatně vždy máte na výběr, zda budete hrát v lokálním, či online režimu. Zatímco “lokál” nabízí až čtyři hráče ve splitscreenu, online vám dá naopak možnost poměřit se s hráči z celého světa. Avšak zpět k samotným herním módům.
Grand Prix není v podstatě nic jiného, než klasický turnaj složený ze čtyř tratí. Oproti tomu Exhibition nabízí výběr z jednotlivých tratí. Milým zpestřením je pak možnost vybrat si zda budete hrát v týmovém režimu, jako to funguje v adventure módu, či naopak každý sám za sebe.
I na nějaké ty chyby dojde
Team Sonic racing nabízí za vcelku příznivou cenu pořádnou porci zábavy, která je navíc oproti ostatním kart racerům lehce okořeněna mechanikami týmového hraní. Díky tomu je Sonic bezesporu zajímavou alternativou. Žel bohu ani modrý ježek se nevyhnul nějakým těm chybkám, věcí která vás bude pravděpodobně u této hry mrzet nejvíc je dost malý počet tratí, které se i přes měnící se herní režimy začnou velmi brzy opakovat.
Na další dvě nepříjemnosti narazí především hráči na Nintendo Switch. Prvním a největším záporem této verze je fakt, že oproti ostatním platformám zde Sonic běží pouze ve 30 fps. Ono to sice relativně stačí, ale ve srovnání s Mario Kart 8 Deluxe, který běží v 60 fps, je to zkrátka málo.
Když se navíc rozhodnete hrát ve více hráčích na jedné obrazovce, připravte se na to, že každý hráč bude potřebovat oba dva joy-cony, nebo pro controller. Přitom tlačítek, které tato hra využívá skutečně moc není a hráči by si vcelku bez problému vystačili i s jedním joy-conem. To by se však muselo vývojářům chtít…
Zmíněné chyby sice zcela nenarušují celkový dojem ze hry, ale zároveň jsou přesně tím důvodem, proč nemá Team Sonic racing šanci vystoupat až na samotný vrchol kartových her, přitom nakročeno nemá vůbec špatně. Autoři zde ukázali řadu zajímavých nápadů, grafice není moc co vytknout a samotná zábavnost i hratelnost je na vynikající úrovni. Zároveň se však nedá ubránit pocitu, že inovací na nejnovější díl Sonic racing je přeci jen málo a autoři zůstali takříkajíc napůl cesty.
Team Sonic Racing
Návrhář: Richard Acherki
Vývojáři: Sumo Digital, Hardlight
Režimy: Hra jednoho hráče, Videohra pro více hráčů
Platformy: PlayStation 4, Nintendo Switch, Xbox One, Microsoft Windows
