Talisman, staromódní, vizuálně překonaný, legendární. Tak by se dala popsat deskovka, kterou pamatují převážně starší hráči, ale která může leccos nabídnout i těm, kteří kouzlo deskových her objevili teprve nedávno.
Trochu hype na úvod
První edice Talismanu je jen o tři roky mladší než jsem já. A kdo mě zná, ví, jak moc stará hra to je. Avšak stejně, jako já, i tahle hra je sice stará “tělem”, ale mladá duchem. Nakonec vám povím, proč si to myslím.
Proč o tom mluvím? Téhle hře je aktuálně 38 let.
… 38 let.
Ještě jednou… 38 let.
Talisman je o dekádu starší než Osadníci z Katanu.
O dvě dekády starší než další evergreen deskoherních začátečníků a mladších hráčů Carcassonne. A o více než třicet let (!!!) starší než nejúspěšnější hra Vládi Chvátila, Krycí jména.
A přesto, přese všechno, se dostává na naše herní stoly stále znovu a znovu.
Hrajeme ji dokonce tak moc, že se Rex hrám vyplatí vydat v češtině její revidovanou 4. edici. A dokonce i s rozšířením pojmenovaným Ledový chlad.
Většina starších… a nebuďme korektní, starých hráčů, se s touto hrou ve svých deskoherních začátcích potkala. Tehdy to bylo díky legendárnímu vydavatelství Altar, které nám přineslo její druhou edici. Na tu krabici s drakem a krčícími se dobrodruhy se nezapomíná.
Tehdy jsme tu moc zajímavých her neměli, respektive neměli jsme o nich povědomí a tahle hra tedy byla jako zjevení. Její původní verze se podle všeho snažila o převedení tehdejších RPG systémů na hrací stůl. V zahraničí se jednalo o Dungeon and Dragons a u nás v té době o nejznámější a “… kdo ho nehrál, jako by nebyl…” Dračí doupě.
A podle mě se to povedlo.
RPG systém putování, levelování, lootování, okrádání jiných postav, bojování s příšerami…
To vše se podařilo přenést z fantazie hráčů na stůl, kde si mohli své protivníky skrze karty a ilustrace už i fyzicky prohlédnout a nespoléhat se jen na to, že jim záporáka výmluvný PJ / DM vykreslí v jasných barvách.
U hraní Talismanu jsme trávili hodiny a hodiny a většinu z nich rozhodně nepovažuji za promarněnou.
Trochu čistého vína… nebo raději holby piva?
Co si budeme povídat. Jak je Talisman starou hrou, tak je ve většině ohledů i hrou překonanou. Její herní design fungující v 80. letech je pro dnešního hráče už prostě pasé. Mimo. Fakt velký špatný.
Hra je sama o sobě čisto čistý „ameritrash“, tedy atmosférická hra, a pro její běh jsou rozhodující a určující kostky. Díky kostkám, a kvůli kostkám, se ve hře děje naprosto všechno.
Jedna z mála věcí, které můžete vědomě ovlivnit, je kterým směrem se po hodu kostky vydáte. Všechno ostatní – jak daleko dojdete, jak dopadne souboj s příšerou, kterou tam potkáte, jaký efekt na vás bude mít setkání s cizincem, nebo co se na tom místě s ohledem na specické lokace stane, je určováno hodem kostkou.
Jediná malá šance, jak ovlivnit opravdu hodně velký špatný hod, je žeton Osudu, díky kterému se můžete pokusit jeden hod přehodit.
Co padne potom je ovšem svaté a tím se musíte řídit.
Hra se hraje ve třech soustředných kruzích, po kterých díky hodu kostkou putujete, a na jednotlivých lokacích se setkáváte… inu s mnoha věcmi.
Můžete najít předmět, který vám v něčem pomůže, můžete se setkat s pomocníkem, který se k vám za úplatu přidá, s cizincem, který bude mít nějaký efekt na vaši postavu.
Můžete se potkat s nepřítelem, se kterým většinou budete muset bojovat, ať už silou, nebo svou vůlí. A i když by se mohlo zdát, že jde o open world nebo snad dokonce sandbox, není tomu tak. Chodíte stále dokola. Třeba jako v Člověče nezlob se, nebo v Dostizích a sázkách.
Postupem času zesílíte natolik, abyste mohli vyzvat Strážce mostu a po jeho porážce postoupíte do středního kruhu, kde možná potkáte některého z protihráčů, kterého sem přenesl Vor, efekt nějaké karty…
A děj se opakuje, možná spíš stále pokračuje. Levelujete se, získáváte další předměty a snažíte se najít jedinou věc, skrze kterou můžete hru vítězně ukončit. Talisman. Když už ho nakonec získáte, můžete se pokusit vypravit do vnitřního kruhu, kde dojde k rozuzlení. Zbývá už jen pár kroků k cíli. Ke Koruně Moci.
Jde to prachobyčejnou ťapačku s házením kostkou. Navíc v tazích dalších hráčů nemůžete dělat téměř nic, než doufat, že vás ten proklatec nedohoní, nepřepere a neukradne vám talisman, který jste marně minulou hodinu a půl hledali. Nedá se plánovat, předpokládat jen minimálně, ani moc taktizovat.
Z pohledu moderního deskohráče je tahle hra prostě špatná, nevyvážená, a hlavně, hlavně je dlouhá. A to o tolik delší, o kolik víc hráčů ji hraje.
Na krabici je napsáno, že Talisman může hrát až šest hráčů a upřímně, tahle informace je děsivá. Grafika možná byla v první edici krásná a inovativní, ale dnes je taková obyčejná.
V průběhu let se hře dostalo úprav, takže „Kň“ už nám z karet nezařehtá a některé z legendárně silných postav jsou upravené, ne už tak silné jako dříve.
Z pohledu moderního hráče (rozumějte novodobého hráče posledních let) tahle hra nezaboduje a na konci mého hodnocení by tak Talisman měl cca 45-50 % ze 100.
Ale. Všechno má své ale.
V čem je její úspěch?
Všechno, co jsem o Talismanu napsal o odstavce výše, platí. Bez výhrad a bez výjimky.
Zároveň pro ni platí i všechno, co napíšu dále. A přesto, že to bude kratší, to pro mě bude zároveň mnohem důležitější.
Víte, tahle hra má atmosféru.
Talisman má svoje kouzlo.
Je to hra pravidly jednoduchá až triviální.
Zahrát si ji dokážete i s prvostupňovým capartem (chápejte, žákem 1. stupně ZŠ), protože prostě jen házíte kostkou a jdete kam chcete a můžete. Rozhodnutí o dvou stranách.
Pokud bych měl mluvit moderními termíny, tak je to ideální hra pro lidi, co znají pouze už jednou zmíněné Dostihy a sázky, nebo Člověče nezlob se.
Princip je stejný, ale atmosféra je diametrálně odlišná.
Možná je to stejné, jako když jste kdysi propadli kouzlu Dračího doupěte, máte svou postavu, o kterou se staráte, hýčkáte si ji, posilujete a ošklivě se díváte na kohokoliv, kdo by jí chtěl jakýmkoliv způsobem ublížit. Protože ta postava je vaše.
Další plus téhle legendy je v jejích hráčích. Pokud se vám sejde parta správných hráčů užívajících si roleplaying, máte vyhráno. A pokud do takové party přivedete nehráče, o jeho další závislost je postaráno a už se ho nejspíš nezbavíte.
Ano, čas je u téhle hry limitujícící právě pro nové hráče, na druhou stranu, kolika z nás čas ubíhá bez povšimnutí, pokud se bavíme tou správnou hrou?
Orientace v pravidlech je pro mě, jakožto hráče, jednoduchá. Začátečníkům pomůže rejstřík a na poslední straně pravidel „lama stránka“, aneb jak postupovat při setkání. K překladu měla hra hodně textů, a i když občas hráč tápe v pochopení některých detailů, dá se k významu snadno dojít.
Dostali jsme solidní figurky a obecně jako celek slušně kvalitní komponenty.
Hra může být pokaždé trochu jiná.
Postav na výběr je dostatek, karet setkání také, zaklínadla, nákupy… toho všeho je dostatek, aby si hráč při různých hrách mohl volit různé směry svého počínání.
Navíc nováčka protáhnete jednoduchými mechanismy, které se od začátků Talismanu moc nezměnily.
Soubojové systémy, vylepšování postav od nikoho k někomu, pohyb po hracím plánu, pohyb skrze hod kostkou, roleplaying, vypořádávání se s různě silnými / slabými postavami… Prostě začátek pro začátečníka.
Suma sumárum
Pokud jsou deskové hry prostředkem pro dosažení cíle, abychom se s partou dalších lidí společně pobavili, trávili spolu čas a užívali si ho, tak Talisman i přes svoje nesporné stáří, překonanost v herních mechanismech a další nešvary, je rozhodně dobrou volbou.
Podle toho, co jsem napsal, se dá snadno poznat, na které straně světa s ohledem na adorování, nebo zatracování Talismanu, stojím. Talisman mám rád a rozhodně bych ho doporučil komukoliv, kdo by si chtěl vyzkoušet nějakou RPG atmosférickou deskovku.
Jako vstupenka do světa “dospělých” (složitějších) her mi Talisman přijde ideální.
Talisman; Dobrodružství meče a magie, Revidovaná 4. edice
Vydavatelství: Rex hry
Autoři: Robert Harris
Český překlad: Petr Pelikán
Počet hráčů: 2-6
Minimální věk: 12+ (dle vydavatele), 8+ ( dle recenzenta)
Délka hry: 90 – 120 min (čím víc hráčů tím víc času)
Jazyk: Čeština
