V Becherské čtvrti to začne! Po dlouhých přípravách se konečně přiblížila Epocha II. Několik tisíc lidí se té slavné události ku smutku matky Hydry nedočká, protože skončí strávení na palivo, ale to je součást plánu. Jenom o pár zbylých překážejících elementů se bude třeba postarat klasičtějším způsobem. Pokud se ovšem něco nezvrtne.
Vítejte v Obsidii
Píše se rok 2079, i když těžko říct, před čím nebo po čem. Kdesi v tom, co bývalo, anebo možná někde v jiném světě je USA, stojí průmyslové velkoměsto Obsidie a v něm, obkroužena smrtící řekou bez začátku i konce, Becherská čtvrť.
Magie je všude. V autech, počítačích, kopírkách, výtazích, v klimatizaci svádící každodenní boj se čtyřicestistupňovým, smogem proloženým vedrem, i v lidech samotných. Mnozí becherští občané už ostatně ani moc lidé nejsou, a to, co vylézá po nocích z městské kanalizace, je také lepší nepotkat. Cosi jako policie sice existuje, ale život v Becherské čtvrti má cenu zlomené rybí šupiny.
Kdesi v tomto industriálně magickém peklíčku si žije Alex. Sice už není nejmladší, trochu moc pije, a taky patří mezi „magicky znevýhodněné“, což ji hodně štve, ale na becherské standardy se jí vede docela dobře. Má dokonce i svůj tajný koníček, který zahrnuje jeden zvláštní Nůž a sem tam nějakého pohřešovaného chlápka. Člověk prostě občas musí upustit páru.
Alex pracuje jako recepční v nakladatelství LBA, které ve skutečnosti žádné nakladatelství není, protože se zabývá tajným kopírováním vzácných magických knih. Moc z těchto knih už za roky provozu firmy značně upravila nejen některé další zaměstnance, ale dokonce i samotnou budovu.
Nakladatelství přitom pracuje pro Ministerstvo porodnictví, které ovládá celou Obsidii a připravuje vyvrcholení desetiletí trvajícího tajného plánu. Bohužel jeho předposledním krokem je likvidace všech v budově, a tak Alex čeká zatraceně rušný den – nejspíš poslední v životě.
Slunce zapadá, klimatizace se zastavuje a pár specialistů z ministerstva přichází dokončit práci.
Krátké, ale husté
Stejně jako první svazek nakladatelství Medusa, Tráva Anyi Martinové, je i Ta, co jde první Livie Llewellynové rozsahem novela, kterou na délku krátkého románu vytahuje doslov autorky a předmluva už i u nás slavného Lairda Barrona. Původně vyšla jako součást větší hororové antologie, což má opět společné s Trávou. Tím ale veškerá podobnost končí.
Zatímco Tráva se pokoušela o relativně konvenční vyprávění ve střízlivé rovině, Ta, co jde první je new weird říznutý notnou dávkou Lovecrafta, který místy připomíná horečnatou noční můru. Záplava obrazů, narážek a zmínek na podivné věci, které dokreslují temný svět Obsidie a fascinují právě tím, že z velké části zůstanou nevysvětleny. Síla hororu nespočívá ve vědění, nýbrž v tušení, a Llewellynová to dobře chápe.
Ta, co jde první samozřejmě není ani zdaleka první pokus o „lovecraftiánský new weird.“ Minimálně v sérii Černá křídla Cthulhu jich bylo několik podobných, ale na daném rozsahu je určitě atmosférou nejzdařilejší a také nejkomplexnější ze všech, které jsem měl možnost číst.
Autorka navíc umí pracovat s prvkem překvapení a také suše černým humorem. Alex rozhodně není hrdinka, kterou byste si přáli mít doma, ale přesto není problém držet jí palce dokonce i po vydařeném zvratu, kdy se z potenciální kořisti stává další lovec.
Ostatně, kdo kdy alespoň jednou nesnil o tom, že v práci zakroutí všem těm pitomcům okolo krkem? Tím spíše, pokud na dveře klepe konec světa, jak ho známe.
Přidaná hodnota
Laird Barron ve stylisticky výborné předmluvě mimo jiné suše odhaduje, že plesniví „otcové zakladatelé“ hororu by z hrdinky jako Alex asi dostali psotník. Osobně myslím, že přehání, a třeba sám H.P. Lovecraft se svým smyslem pro humor a po zkušenosti z manželství by Alex rozdýchal docela snadno, opravdu zajímavý je ovšem doslov Livie Llewellynové.
Autorka osvětluje pozadí vzniku novely, a také se přiznává, v jaké velké míře její psaní sloužilo coby účtování s nepříliš radostnou etapou vlastního života. Do jisté míry se to podobná doslovu Trávy, ale Llewellynová působí autentičtěji a její zpověď osobněji, bez sebemenšího náznaku chvástání.
Řekl bych, že tento materiál by mohl být zajímavý i pro toho, kdo se sám pokouší horor nebo jinou podobně laděnou beletrii psát. Navíc se z něj dozvíme i o existence dalších povídek ze světa Obsidie.
Posledním bonusem je pak, opět stejně jako u Trávy, playlist autorčiných doporučených skladeb k četbě.
Přednosti a slabiny
Hlavní slabinou Té, co jde první, je zároveň její největší přednost: Relativně krátká délka. Temná řeka narážek, odkazů a podivných obrazů se valí tak rychle, že pocit úžasu nestačí vyvanout až do samého konce, natož aby příběh začal nudit. Jenže po dočtení jednoho napadne, že chybí i vysvětlení dosti zásadních věcí jako původ Alexina Nože nebo její zvláštní schopnosti, věcí, které by bylo důležitější znát než to, co se vlastně líhne pod Becherskou čtvrtí.
Pokud však česky vyjdou i další povídky z Obsidie, nějakých vysvětlení se třeba ještě dočkáme.
O překlad se postaral Roman Tilcer (postačí myslím dvě slova: Chmurný Válečník), který stojí za celým nakladatelstvím Medusa, takže neočekávejte nic než dokonalou práci. A to nejen, co se týče dokonale vypilované temné atmosféry, ale i některých replik postav a sarkasmů jako „malá kyslíková retardka“ alias Alexina snobská spolupracovnice Vecula Threadneedle.
Obálka renomovaného výtvarníka Santiago Betancura je těžce hororová a nejspíš se nebude líbit všem, ale k ladění knihy se hodí dokonale.
„Máte naši důvěru“
Tak pravil agent Ministerstva Diogenes Sepúlveda k Alex, a totéž mohu na konci recenze prohlásit i já o Té, která jde první.
Pokud máte rádi new weird styl autorů jako China Mieville, případně knihy Tamsyn Muirové (pod obalem Llewellynová prezentuje podobné pojetí magie coby vědy i hru s náznaky jako Zapečetěná hrobka), případně pokud se vám líbily lovecraftovské povídky Ciatlín R. Kiernanové v Černých křídlech Cthulhu, je dosti pravděpodobné, že se vám bude líbit i tato kniha.
V opačném případě očekávejte experiment, který se může, ale také nemusí trefit do vašeho vkusu. Do mého se trefil velmi dobře.
A doufám, že jsem se do podivného, hrozivého i fascinujícího světa Obsidie nepodíval naposledy.
Livia Llewellyn: Ta, co jde první
Vydal: Nakladatelství Medusa, 2022
Překlad: Roman Tilcer
Počet stran: 164
Cena: 279 Kč
