Temné mocnosti jsou ikonickými entitami navždy svázané se světem Warhammeru. Mnoho smrtelníků se nechalo uchlácholit atraktivními vyhlídkami na nezměrnou moc a věčný život. Co ale každý z bohů temného panteonu představuje? Ke komu byste se přidali vy?
Warhammer se vždy pyšnil komplexním příběhem bohatým na hrdiny, magii, monstra a civilizace. Je to obrovské univerzum píšící vlastní historii, která sebere čtenáři několik desítek večerů. Rozhodli jsme se, že vám ulehčíme prostřednictvím stručného průvodce po temném světě Warhammeru Age of Sigmar o několika epizodách.
Naše první exkurze bude zasvěcena mocnostem, jejichž vliv sužoval Starý svět (tedy svět Warhammer Fantasy Battles) i novodobé Mortal Realms.
Panteon chaosu je velice lákavým, ale zároveň nebezpečným podnikem. Říká se, že každého jednotlivého boha sytí naše činy, emoce a myšlenky. Dá se zjednodušeně říci, že každý z nich reprezentuje určitou, mnohdy odvrácenou a potlačenou, lidskou přirozenost.
Ovládne-li nás vztek a hněv, vzdáváme tím poctu Khornovi. Lžeme svému šéfovi, proč jsme tehdy nepřišli ne super důležitý meeting, ctíme Tzeentche.
Upustíme uzdu svým neřestem a teda ještě jednu pizzu bychom do sebe narvali, Slaanesh vám tleská. Naopak když se odevzdáme svým problémům a necháme po sobě šlapat, ctíme Nurgla. Je to poměrně úsměvná myšlenka, která letmo popisuje postupný proces propadu k jednotlivým temným mocnostem.
V následujících řádcích vás seznámíme s každou božskou entitou, jak se projevuje a co je pro ni typické.
Khorne – Krev, válka, čest
Temný bůh Khorne má hned několik variant svého jména – Kharneth, Khorgar, Blood God, Lord of Murder nebo Hunter of Souls. Mnohé civilizace využívají i jiných verzí a variant tohoto jména, nicméně všechna označují to samé. Je jedním z bohů chaosu, jehož hlavní dominantou je válka, síla, zloba a hněv.
Jeho moc leží právě v těchto silných emocích a smrtelných aktech. Každý takový vykonaný čin posiluje jeho moc a vliv. Ti, kteří touží po přízni a pozornosti krvavého boha, musí zaujmout svou silou, brutalitou a válečnickými dovednostmi.
Říká se, že odměněni jsou jen stateční válečníci nehledě na to, za koho zrovna bojují. Naopak opovrhuje všemi zbabělci a slabochy. Khorne je zároveň také ztělesněním cti a kuráže. Je zvláštní, že ať už je válečníkem ušlechtilý rytíř, nebo šílený berserk, oba mají stejnou šanci obhájit své schopnosti před krvavým bohem.
Válečníci chaosu jsou obecně divocí, neurvalí a někdy i neohrabaní ve svém bojovém umění. Přemíra umění boje sahající až k hranicím teatrálnosti, nemá v čestných a nelítostných soubojích místo. Khorne takovýmito způsoby boje opovrhuje, jelikož v podobných malichernostech se vyžívá jeho rival – bůh chaosu Slaanesh.
Jednou z krvavých ctností je i čestná smrt v boji. Pro Khornovi válečníky není lepšího konce, než zemřít v boji se sekerou či mečem v ruce za halasného vzývání svého boha – „Blood for the Blood God!“ (krev pro boha krve), což zároveň tvoří jednu z mála jejich náboženských litanií.
Jednou ze stěžejních trofejí válečníků jsou setnuté hlavy svých protivníků, které si často připevňují na svoji zbroj či zbraně. Lebky následně nabízejí Khornovi jako dar. Jedinou obětinou je prolitá krev či lebka, která Khorna také často symbolizuje, a jediným chrámem je samotné bojiště.
Někdy proto dochází k obrovským masakrům na obou stranách, jelikož Khornovi je jedno odkud krev teče, ale hlavně že teče. Není lepším způsobem, jak uctít boha krve, než rozpoutat divokou bouři násilí.
Zajímavostí je absence magie, protože Khorne magií opovrhuje – je to nástroj pro zbabělce. Hlavním nástrojem válečníka je jeho síla, nikoli učené brblání a hrátky se svitky. Díky tomuto postoji moc nevychází se svým bratrem bohem Tzeentchem, který naopak magií žije. Ovšem jejich vztah není natolik vyhrocen, jako právě s Khornovým rivalem Slaaneshem, který představuje téměř pravý opak podstaty krvavého boha.
Khorne samotný je popisován jako obrovský válečník, jehož hlava se podobá psovité šelmě. Na jeho těle hrají svaly nevídaných rozměrů, které jsou navíc pobité plátovou zbrojí. V ruce třímá svoji zbraň.
Ornamenty a runami zdobený meč s názvem „Ender of Worlds“, „Allslaughter“ nebo jiná podobná označení, která ale připisují tomuto artefaktu stejnou vlastnost – a to absolutní destrukci všeho.
Díky moci runové čepele je zbraň natolik destruktivní, že je schopna protrhnout závoj samotné reality. Khorne sedí na mosazném trůnu na vrcholu hory z krvavých lebek. Lebky nejsou pouze protivníků poražených jeho jménem, ale také jeho nejvěrnějších šampionů. Dimenze tohoto boha chaosu tvoří obrovská údolí a pohoří, která jsou tvořena z velké části právě ze sesbíraných lebek. Každý den a každou chvíli přibývají další a další trofeje pro slávu a moc krvavého boha.
Nebe je zatažené pod hustým nánosem prachu z vybuchujících vulkánů a v ruinách starých měst se nacházejí arény, kde se mezi sebou rvou válečníci toho nejhrubšího zrna. Pod Khornovým trůnem neustále probíhají bitvy, kde démoni a válečníci bojují mezi sebou navzájem ne proto, aby pokořili svého soupeře, ale protože je sužuje neukojitelná touha po boji samotném.
V dimenzi krvavého boha nikdy nenalezneme mír nebo příměří, panuje zde nekonečná válka.
Každý padlý bojovník či démon přispívá tomuto velice nehostinnému kraji svojí lebkou a jeho krev se vsákne do země, aby tak pomohla tvořit krvavé řeky brázdící zemi plnou brutálních zjevů. Samotným srdcem této hororové násilné pustiny je Mosazná citadela (v originále „Brass Citadel“), která je snad starší než samotný čas. Tvoří tak enormní symbol moci a síly boha krve.
Tzeentch – ten co tahá za nitky osudů
Jedním z panteonu bohů chaosu je temný bůh Tzeentch, který je rovněž znám jako „Ten, co mění osudy ostatních“, „Velký konspirátor“ nebo „Architekt osudu“. Jeho hlavní doménou je praktikování magie, tvoření intrik a podvodů. Jeho spletitá síť nejrůznějších tajných úmyslů, vědomostí a manipulací je téměř všepronikající.
Změna, ať už fyzická či myšlenková je pro něj natolik přirozeným procesem, že nic v přítomnosti tohoto boha není jisté. Tzeentch je členem temného panteonu společně s jeho bratry Khornem, Slaaneshem a Nurglem.
Své pakty rovněž navazuje s nejnovějším členem – Rohatou krysou. Tento velký architekt nedává přednost přímému střetu v bitvách se smrtelníky, jak upřednostňují jeho pošetilý bratři, nýbrž holduje ukájení hladu po vědění, magii a moci.
Neztrácí čas zahazováním se brutální silou či svádivými technikami, ale uplatňuje svoji mazanost a lstivost skrze ostatní vladaře, kteří nakonec bojují za něj. Jeho síla spočívá v nepředvídatelnosti, tajnůstkářství a pletichaření, kdy jde bratr proti bratru, král proti vlastnímu království, přítel proti příteli…
Od ostatních bohů se Velký konspirátor liší svým velice exotickým vzhledem. Jeho kůže se skládá z tisíců měnících se obličejů, které naříkají nebo se vysmívají každému, kdo na ně pohlédne.
Mluví řečí zmatenou, opakující se, zpochybňující každé slovo, často si protiřečící nebo mluvící v hádankách. Pravá podstata boha změn je natolik komplexní a nepředvídatelná, že jakékoli pochopení, byť jen střípku jeho osobnosti, je pro smrtelníka zhola nemožné.
V každém velkém městě pracují v utajení kulty zasvěcené temnému bohu změn za účelem plnění jeho rozkazů a plánů, ať už se jedná o důmyslnou korupci vlády nebo o čerpání zakázaných vědomostí.
Bohové chasou nejsou vzájemnými spojenci a pokud ano, tak pouze tak činí nutný strategický úskok, aby mohli udeřit s ještě větší silou proti druhému. Takto vedou neustálý boj o mocenskou převahu nad ostatními bohy. Tento téměř nekonečný konflikt pojímá Tzeentch svým osobitým způsobem.
Pro něj je to tzv „The Great Game“, neboli velká hra. Nejen, že se tím bůh nekonečného vědění a magie neskutečně baví, ale také mu jeho postavení loutkaře otevírá mnoho možností. Krmí tím své vlastní ambice a zároveň vyhledává nejlepší způsoby, jak vyvrátit plány svých rivalů.
Takovéto pomyslné pískoviště, na kterém si bůh změn pohrává, tak tvoří příběhy převracející tok dějin všech žijících civilizací. Strategická tažení a akce Architekta osudu mohou být stejně tak matoucí, jako on sám.
Někdy si i sám sobě způsobuje překážky a komplikace, aby je mohl překonat zcela jiným řešením, které nakonec vyústí ve zcela jinou situaci. Osud pod jeho taktovkou tak tvoří spletitou konstrukci příčin a následku, kdy jejich pořadí může být úplně jiné, než by jeden na první pohled očekával.
Každý bůh má svůj protějšek – svého rivala. Ani Tzeentch není výjimkou. Navzdory malicherné krvežíznivosti Khorna a melodramatičnosti Slaaneshe, jeho největším rivalem je Nurgle, pán rozkladu a hniloby. Pocity jako naděje, touha či revolta jsou nezbytným předpokladem ke změně jakéhokoli druhu.
Tyto předpoklady ovšem Nurgle neguje svojí nakažlivou ideologií, která je charakteristická pro svoji odevzdanost, zoufalství, neschopnost měnit tok věcí a následně se jim plně odevzdat.
Proč by měl cokoli měnit, když se jim může přizpůsobit a lépe tak proniknout k samotné podstatě problému? Tento postoj je pro Tzeentche nanejvýš iritující, protože stagnace či přizpůsobení nemá v jeho říši místo.
Nurgle – Utopte se v apatii
Doménou temného pána Nurgla je šíření veškerých nemocí a pohrom, které infikují jak jednotlivce, tak celé národy a civilizace. Společně s chorobou se hlásí o slovo i prázdnější nálady, lhostejnost a odevzdanost do zamořených vod osudu.
Navzdory tomu, jak Nurglova armáda rozsévá strach a obavy do různých končin Mortal Realms, samotný bůh je někdy popisován jako žoviální, vtipkující, komunikativní a odměňující.
Proto se mu také říká „Velký otec“. Není radno propadnout jeho lichotkám a příjemnému tónu diskuze s ním. Cílem pána chorob je uvrhnout Mortal Realms do stavu hniloby a rozkladu. Sám považuje choroby jako dar života.
Dá se říci, že on sám oslavuje život, ale svým pokrouceným a zvráceným způsobem. Každá mrtvola, každý nakažený les či krajina je novým domovem pro jeho červy a larvy, které začínají přetvářet a konzumovat kontaminované území na jednu z Nurglových zahrad.
Takové jsou jeho dary a jsou pouze nepříjemné pro ty, kteří je odmítají nebo se jich straní.
Jak taková zahrada vůbec vypadá? Je to krajina či půda nanejvýš typická pro toho, kdo vytváří a šíří nové zhoubné choroby a jedy. Jsou to džungle, lesy a bažiny, kde raší život v té nejprazvláštnější podobě. Vzduch je prosycen výpary a mikroorganismy infikující všechno a všechny.
Jedovatost okolních rostlin je všudypřítomná, jediná oděrka o trnité houštiny může způsobit nekonečnou agónii. V poslední době, kdy se Nurgle rozhodl expandovat svůj vliv do všech zemí Mortal Realms, se jeho zahrady hemží démony a kreaturami za hranicí představivosti.
V houštinách se nachází malé potvůrky, které hledají kohokoli, s kým by si mohly pohrát. To je poměrně velice paradoxní vlastnost těchto démonů chaosu, navzdory jejich smrtonosnosti a nechutné hrůzostrašnosti je většina malých ohyzdných skřítků veselá a hravá.
V srdci největšího jedového pralesa dlí sám Nurgle a ve svém kotli vaří nové nemoci a jedy, které následně zkouší na svém osobním uvězněném ochutnavači, aby tak dosáhl perfektního efektu.
Tato bytost je natolik znetvořena a mučena efekty různých jedů a elixírů, že se neví, jak dlouho ještě vydrží. Jakmile je emulze dostačující, Nurgle začne z kotle rozlévat a šířit novou infekci do všech světů přes své sluhy.
Nurglova podoba nabývá velice často bublajících kontur plné hnisu. Jeho maso je sešlé, mokvající a hojně osídlené organismy nejrůznějšího druhu. Z rozevřených ran a čelistí se valí v nekonečných vlnách špína, hnis a hmyz, který v nekonečném bzukotu obklopuje těla všech Nurglových přisluhovačů.
Stejně jako ostatní bohové, i on vede se svými bratry boj o moc známou jako „The Great Game“. V pořadí je většinou třetím nejmocnějším bohem, hned za zkázonosným Khornem a pletichářským Tzeentchem.
Za jeho rivala můžeme označit nejnovějšího boha v temném panteonu – tedy skavení Rohatou krysu, která se připojila v dobách pádu Starého světa (pozn. svět z období Warhammer Fantasy Battles).
I když se může zdát, že oba mají dost společného, Nurglovi se nelíbí způsoby a ideály krysího boha.
On, jakožto architekt a tvůrce nových nemocí, si přeje po všech světech rozšířit svůj pokřivený způsob života, zatímco Rohatá krysa vyhledává pouze absolutní destrukci bez vyhlídky na nový život nebo pozdější přetvoření.
Díky tomu na Rohatou krysu kouká spatra jako na krátkozrakou a bezduchou, a proto s ní nedokáže vycházet jako s plnohodnotným spojencem.
Slaanesh – Hedonismus je váš nový životní styl
Slaanesh byl nejmladším přírůstkem do původního panteonu temných bohů chaosu, dokud nepřišla Rohatá krysa. Tento temný princ je zosobněním vášně, potěšení, kreativity a umění nejrůznějšího druhu.
Libuje si v luxusu, obžerství a nadpřirozené kráse. Pouze to, co je naprosto dokonalé a krásné natolik, aby smrtelníka naprosto očarovalo a uzemnilo, je právě doménou temného prince Slaaneshe.
Když umělec vybičuje své schopnosti až na samotný práh svých limitů, a ještě o něco dále – Slaanesh se v pozadí usmívá. Stejně tak když se smrtelníci oddávají rozkoším, touhám, neřestem a závislostem…
Za tím vším může být Slaanesh, který to ještě více přikoření. Jeho následovníci prožívají pocity, které jsou za hranicemi naší fantasie. Nabízené požitky a zkušenosti jsou natolik lákavé, divoké a návykové, že nejeden smrtelník okamžitě propadne neukojitelnému hladu po větší intenzitě.
Mnoho slabých se tak svíjí v neukojitelném a užírajícím bažení po uspokojení svých tužeb v jakékoli formě.
To je ale pouze jedna Slaaneshova tvář. Krom extatických požitků je jeho doménou i celkové estetické cítění, které má mnohdy formu až dokonalého perfekcionismu. Ti, kteří inklinují k tomuto chování, jsou nepříčetnými vládci, šlechtici či velmi bohatí obchodníci.
Život v luxusu je pro ně automatický a cokoli narušuje jejich představu o ideální formě či schopnostech, je okamžitě odstraněno či poupraveno dle zkreslených představ. Mnoho umělců se tímto způsobem trýzní, aby dosáhli téměř božské dokonalosti ve svých schopnostech, dokud z toho jednoho dne nezešílí.
Krása a utápění se v rozkoších všeho druhu láká mnoho smrtelníků, kteří se tak vrhají do uzavřených společenstvích a kultů Slaaneshe.
Avšak netuší, že Slaanesh si stejně tak jako v extázi a euforii, libuje i v nekonečné a prostupující bolesti. Bolest je něčím stejně nádherným jako pocit euforie, který často tento negativní pocit provází.
Vyznavači se tak často mučí navzájem, ať už se jim to líbí nebo ne. Je to jakýsi druh rituálu uctívání temného boha – křik, naříkání a sténání je univerzální modlitbou posilující boha rozkoše a utrpení. Vyznavače tak můžeme naleznout i v řadách kurtizán a profesionálních společnic, jejichž šarm dokáže okouzlit jakéhokoli smrtelníka, kterého si následně odvedou do svých komnat.
Nikdo nemůže tušit, co je následně čeká, a i kdyby ano, touha otupí veškeré racionální myšlení a ochotně kráčí vstříc své zkáze s úsměvem na rtech. Oběti jsou mučeny tak dlouho jak to jenom jde, protože jde hlavně o prožívané pocity, nikoli o smrt.
Slaanesh se na rozdíl od Khorna smrti vyhýbá a užívá si požitků, které život nabízí. Khorne je pro hrdinou smrt a sbírání lebek padlých, Slaanesh naopak teatrálně kličkuje a nechává svou oběť pomalu vykrvácet, zatímco si užívá pohled vyhasínajícího života.
Také styl boje je značně odlišný – Khornovi válečníci sekají a drtí brutální silou, zatímco válečníci Slaaneshe tančí kolem svého oponenta v neuvěřitelné ladnosti a rychlosti. Boj je považován za jakýsi druh představení, které si zaslouží své publikum, uznání a krásu.
Proto šermíři, jejichž duše jsou zasvěceny Slaaneshovi, jsou jednimi z nejlepších široko daleko.
Kdybychom se měli bavit o podobě samotného Slaaneshe – obecně se mluví spíše jako o „onom“ Slaaneshi, jelikož každá půlka jeho těla symbolizuje obě pohlaví. Nikdo nemůže popsat jeho opravdový vzhled.
Je i velice pravděpodobné, že obraz Slaaneshe je pro každého jiný na základě individuálních představ o kráse a božskosti.
V poslední době se ale kolem temného prince šíří nejrůznější zvěsti, jelikož už dlouho neprojevil známku své přítomnosti či aktivity. Jeho vyznavači jsou velice znejistěni touto skutečností a vznikají mýty, které říkají, že je Slaanesh mrtev, nebo že se inkarnoval do jednoho z jeho nejvěrnějších přisluhovačů.
Takové klevety pak tříští celé kulty na jednotlivé tábory, které mezi sebou vedou války. Skutečnost leží úplně jinde.
V dobách, kdy vyvrcholil konec starého světa, Slaanesh pozřel miliony elfských duší, které měl v plánu trávit celé věky. Takové množství Slaaneshe vysílilo natolik, že téměř upadl do kómatického stavu – doslova se projedl ke spánku. Jeho bažení po konzumaci všech zbývajících elfských duší ho ale dostalo do okovů Sigmarova panteonu.
Tyrion, Teclis a Malerion vytvořili léčku, do které Slaaneshe lapili a uvěznili. S pomocí Morathi se pak z něho snažili osvobodit aspoň zlomek duší, které pozřel. Ovšem pro ty, kterým se podařilo uniknout ze spárů temného boha už nebyl život takový, jakým byl předtím.
S každou osvobozenou duší se ale přibližují k probuzení plného potenciálu temného boha, který se pomstí za tak nehorázné zacházení. Nikdo ovšem neví, co se bude dít, až se Slaanesh probudí..
Rohatá krysa – Vše musí shořet
Už v dobách dávno minulých uctíval krysí národ Skavenů boha zvaného Rohatá krysa. Tato bytost je do jisté míry protknuta tajemstvím a nejistotou.
Skaveni ji považují za svého patrona, ačkoli původně tvořilo ono označení „Rohatá krysa“ spíše nejvyšší a nejmocnější postavení ve velké radě třinácti vysoce postavených Skavenů.
Časem ale takovéto postavení dostávalo čím dál, tím větší rozměr, dokud se Rohatá krysa nestala nedílnou součástí každého Skavena.
V posledních apokalyptických dnech Starého světa nabyla takového vlivu, že byla bohy Chaosu přijata mezi sebe, ovšem nikoli jako plnohodnotná božská entita v očích ostatních bohů.
Po většinu času zůstává tato prazvláštní bytost ukrytá ve stínech, pozorující své krysí děti, jak prohryzávají a podkopávají základy mnoha civilizací a světů. Je ale pouze otázkou času, kdy se bude těšit většího vlivu, než ostatní temní páni, kteří ji tolik podceňují.
Závěrem
U Warhammeru neexistují jednoduchá vysvětlení ba ani stručné popisy. I takovýto výčet je pouze hrubým vyobrazením pravé podstaty zla, které prožírá Mortal Realms, a možná i mnohé další světy. Existuje mnoho jemných odstínů a podob sil chaosu, proto je doporučena mimořádná obezřetnost.
Je úsměvné, jak leckteré motivy a vyobrazení chaosu imitují situace z naše reálného každodenního života. Naši první pouť napříč světem Warhammeru bychom mohli ukončit otázkou na zamyšlení. Do jakého odvětví chaosu byste pravděpodobně zapadli na základě vašeho počínání?
