Mimozemská invaze může začít z různých důvodů. Někdy mají nezvaní hosté hlad, jindy touží po levném ubytování, anebo si jen chtějí trochu zastřílet.
Udělat z vaší planety umělecké dílo patří rozhodně k těm ušlechtilejším motivacím. Jenže ve chvíli, kdy si kosmický sochař na orbitě už vybaluje kladivo a brousí dláto, ji asi moc neoceníte – a to je pouhý začátek.
Umělecké vrtochy
Adrian Tchaikovsky, britský autor známý především svou sérií Děti času, pokračuje v úspěšném tažení žánrem sci-fi s dalším románem Střepy Země. Toto dílo je prvním v sérii Architekti světů a představuje dalekou budoucnost, kdy se lidstvo rozšířilo do vesmíru na mnoho planet. Přesto ho možná brzy nečeká nic jiného než zkáza anebo otroctví.
Střepy Země začínají válkou lidstva a několika spojeneckých mimozemských ras s obrovskými Architekty. Jeden Architekt je velký jako pozemský Měsíc a z neznámých důvodů je jejich oblíbenou činností přetváření lodí nebo celých obydlených planet na propracované sochy. Výsledek je ovšem naprosto neobyvatelný, takže všichni, kteří z budoucího „uměleckého díla“ nestihnou včas utéct, zemřou. Tenhle osud potkal dokonce i Zemi.
Poté, co se lidstvu povedlo přes strašlivé ztráty dosáhnout několika dílčích vítězství, se Architekti stáhli. Lidé nevědí, proč ani kam, jen doufají že už tam zůstanou navždy. Přesto jejich hrozba nad lidstvem stále visí jako Damoklův meč, který se většina snaží více či méně úspěšně ignorovat.
Wild wild Space
Samotný děj knihy se odehrává téměř čtyřicet let po posledním kontaktu s Architektem. Země je zničená, respektive přeměněná v umělecké dílo, lidstvo rozptýlené po vesmíru a rozdělené na politikařící frakce. Ani kosmické cestování není žádná idylka, přinejmenším pokud nemáte dobře vyzbrojený křižník.
Snadno totiž můžete narazit na piráty nebo otrokáře, mimozemšťany s pochybnými úmysly či nebezpečné fanatiky. Nikdo se s nikým většinou nepáře a žádná vesmírná policie neexistuje. Přitom i na mnohých světech je chápání zákonů dosti svérázné.
Posádka transportní lodi
Božský sup se v tomhle všem pokouší uživit, jak se dá, tedy hlavně doručováním zásilek, hledáním ztracených lodí nebo rabováním jejich vraků. Ačkoliv se nás autor snaží důkladněji seznámit s celou sedmičlennou posádkou, brzy se ukáže, že tou nejdůležitější postavou je pilot Idris Telemmier.
Patří mezi chirurgicky upravené lidi, kteří přežili válku, ovšem na to, jak pomáhal porazit Architekta by ze všeho nejraději zapomněl. Jeho síla nespočívá v těle, ale v mysli, která vnímá dál a hlouběji než obyčejní lidé. To z něj bohužel dělá také nadmíru lákavou kořist pro různé otrokáře nebo týpky, které by chtěl mít za zády jen málokdo.
Druhou nejzajímavější členkou posádky je Kris, elitní právnička, která se stará, aby uzavírané smlouvy nebo zakázky Božského supa byly neprůstřelné a ze spousty problémů posádku dokáže „vykecat“ oháněním se místními paragrafy.
Nenapadá mně žádná jiná vesmírná sci-fi, kde by jedním z nejdůležitějších členů posádky byl právník, který navíc neslouží jako nějaká figurka k pobavení čtenáře. Vlastně právě tohle považuji za značně originální prvek. Kromě právničiny se ovšem Kris hodí i to, že umí slušně zacházet s nožem, protože jednání občas mívají sklon se zvrtnout.
Další, kdo přežil válku s Architektem, je Solace patřící k Partenonu – odštěpené frakci lidstva, tvořené klonovanými ženami. I když mají Partenonky stejný genetický základ, záměrné drobné změny v genetickém kódu je činí jedinečnými osobnostmi, jsou si podobné asi jako sestry. Všechny jsou trénované k boji, nejsou to ale bezcitní psychopaté, naopak se zdá, že jako jedny z mála v tomto vesmíru mají jakýsi kodex cti, který opravdu dodržují.
Solace dostane speciální úkol naverbovat Idrise na práci, do níž se mu nejspíše nebude chtít. Napřed tedy musí získat jeho důvěru, takže se přidává k posádce Božského supa, snaží se do ní zapadnout a budovat vztahy s ostatními. Ne vždycky to jde hladce.
Vyhlídková jízda
Tchaikovsky si dal na čas a v knize splétá opravdu komplexní vesmír. Popisuje různá místa, osídlená nejen lidmi, ale i často notně exotickými mimozemskými druhy. Essielové jsou obří tvorové podobní škebli, kteří si podrobili řadu světů, Hannilambrové připomínají kraby a nadšeně obchodují, Naeromanthové jsou nomádský druh, rozebírající celé planety k výrobě svých vesmírných arch, a to je jen malá ochutnávka.
Tchaikovsky má fantazii i schopnost živě popisovat. Třebaže nikdo z jeho „zvěřince“ není přísně vzato nějak těžce originální, dohromady zvládnou zájem čtenáře udržet. Je to jako poprvé vkročit do putyky v Mos Eisley a žasnout, kdo všechno tam hraje v kapele.
Navíc autor dokáže udržet tempo. V tlusté knize se toho děje opravdu hodně, ale Tchaikovsky do textu vkládá připomínky, nenápadně upomínající, o koho nebo co se zrovna jedná, aniž by současně byly otravné pro jedince s vytrénovanější pamětí.
Toto je vybalancováno skutečně zkušeně, s orientací v postavách jsem neměla problém. A kdyby snad někdo přesto tápal, na konci knihy je příloha s hlavními pojmy, postavami, a dokonce i stručným bodovým shrnutím hlavních dějinných událostí před začátkem knihy. Velice pěkně provedené.
Drhnoucí atrakce
Horší to je, když dojde na akci. Tchaikovsky je výrazně silnější v budování světa a popisech než v bojových scénách. Střepy Země obsahují několik vesmírných bitev i osobních soubojů, které jsou však pro mě těmi nejméně přehlednými částmi knihy.
Autor během nich přepíná pohledy mezi aktéry, ale nejde mu to tak dobře, aby bylo hned jasné, kde kdo je a co zrovna dělá. Napsat boj s několika postavami, tak aby byl čtivý a vyvážený, je extrémně obtížné a Tchaikovsky v tomto přes veškerou snahu ztrácí.
Některé vesmírné bitvy pro změnu působí stylisticky toporně díky snaze, psát je jakýmsi lyrickým jazykem, který se k tomu účelu nehodí a do celkového tónu knihy nezapadá. Není to velký problém, spousta knih má akční scény na podobné úrovni, ale Tchaikovsky je ve všem ostatním natolik nad průměrem, že tohle celek stahuje dolů.
Podobně místy skřípe logika, což je asi nejvíc vidět u postavy Solace. Zde totiž autor narazil na dva neslučitelné požadavky: Vytvořil postavu válečnice doslova stvořené k boji, navíc s takřka dokonalým výcvikem. Tím pádem ale tak dalece převyšuje zbytek posádky, že by v bitkách byli pouhé křoví na obtíž, což je v knize postavené jako „týmovka“ samozřejmě problém.
Aby k tomu nedocházelo, anebo to alespoň moc nahlas neřvalo, vypomáhá si Tchaikovsky různými náhodami majícími Solace „přibrzdit,“ aby mohli něco dělat taky ostatní. Jenže tyto brzdy se časem začínají kupit, až to shazuje nejen její postavu, ale také děj – prostě jsou příliš vidět drátky, za které autor tahá.
Příběh samotný ovšem rozhodně špatný není a dynamika pětisetstránkové knihy, je příkladná. Božský sup létá od jednoho cíle k druhému, přesouvá se ze světa na svět při hledání předmětů i dopovědí a také padá z jednoho průšvihu do ještě většího. Útěky, pronásledování, hry na kočku a myš, kde se strany občas dost nečekaně vymění.
Kniha má tempo, které neustále láká číst dále, abychom odhalili záhadu Architektů, a hlavně zjistili, kdo z posádky nakonec všechno přežije. Děj je rovněž relativně uzavřený, třebaže jde o první část, a ne všechno je vyřešeno.
Potěcha pro oko
K vydání trilogie Architekti světů se spojila nakladatelství Planeta9 a Triton. Kniha má tvrdou vazbu s látkovou záložkou, na obálce je Božský sup a překvapení čeká uvnitř, kde jsou na obou předsádkách jeho efektně vypadající schémata. Popisky u nich jsou vybrané z textu a upravené do speciálního fontu románového jazyka, „kolvulštiny“. Toto zpracování je český unikát, originální vydání nic podobného neobsahuje.
Celkově se asi nedá říct, že by Střepy světů byly tím nejlepším, co Tchaikovsky zatím napsal, na to je problémů s akčními scénami a „bůžků ze stroje“ přece jen moc. Ale ostudu autorovi rozhodně neudělají a většina čtenářů nebude mít důvod k nespokojenosti, protože takhle dlouhých knih vystavěných s podobnou pečlivostí ve SF opravdu moc není.
Adrian Tchaikovsky: Střepy Země
Vydal: Nakladatelství Planeta9, Triton
Překlad: Milan Pohl
Počet stran: 548 / pevná vazba
Cena: 419 Kč
