První řada seriálu Strange New Worlds, původně zamýšleného jako pouhý spin-off Star Trek seriálu Discovery, má za sebou ohromující úspěch. Podle mnohých jde od počátku novodobé historie Star Treku dokonce o první seriál, který tím skutečným Star Trekem opravdu je.
Znovu do stejné řeky
Filmový a seriálový Star Trek má za sebou vcelku divoké období. Nejprve si prošel fází klinické smrti, která začala desátým celovečerním filmem Nemesis, z něhož se stal naprostý propadák, a završila se předčasným ukončením prequelového seriálu Enterprise – podle mnohých přesně ve chvíli, kdy začal být skutečně dobrý.
V roce 2009 se sice podařila resuscitace v podobě filmu J.J. Abramse, jenže s dalšími dvěma pokračováními si fanoušci začali stále hlasitěji pokládat otázku, jestli to, co se do nového tisíciletí probudilo, je ještě vůbec opravdu Star Trek.
Poté přišel seriál Discovery, který měl být novou vlajkovou lodí, a kromě nového vizuálu i většiny posta, měl přinést také změnu samotného stylu vyprávění. Namísto jednotlivých epizod teď měly dějové oblouky trvat přes celé seriálové řady, namísto zaměření na kapitána se hlavní postavou stala první důstojnice Michael Burnham, zatímco kapitáni se během děje střídali, to celé v dosti temnějším pojetí.
Jenže se ukázalo, že Discovery ukusuje víc, než jsou fanoušci ochotni spolknout. Své diváky si sice našla, ale stejně tak se množily kritické výhrady, od těch věcných až po více či méně rozhořčené hejty mířící jak na tvůrce, tak na hlavní představitelku Sonequa Martin-Greene.
A tak jsme se nakonec dočkali Strange New Worlds, Star Trek seriálu, který se pokusil vstoupit znovu do stejné řeky: Na palubu Enterprise, k jejímu kapitánovi a epizodickému stylu vyprávění.
Všeho s mírou, ničeho příliš
Řekněme to rovnou: Strange New Worlds stojí a padá s Ansonem Mountem v roli kapitána Christophera Pikea. Poprvé v novodobé éře Star Treku tu máme kapitána, který se nesnaží pouze imitovat buď agresivní „kovbojskou“ sebedůvěru Jamese T. Kirka anebo intelektuální rezervovanost Jeana-Luca Picarda.
Anson Mount ztvárňuje kapitána, který v první řadě naslouchá – všem, které na svých cestách potkává, ale především vlastní posádce. Sice dokáže sáhnout po zbrani a jednat rázně, pokud je to potřeba, ale zároveň upřímně věří, že nad silou může skoro vždy zvítězit domluva, a prostá neokázalá slušnost zmůže víc než harašení zbraněmi.
Doplňuje ho posádka, která je směsí postav nových i starých a fanouškům dobře známých. Počínaje Spockem Ethana Pecka, který možná není dokonalý (ano, Leonard Nimoy byl pouze jeden), ale rozhodně působí lépe než filmový Quinto, a konče okouzlující sestrou Chapelovou v podání Jess Bush.
Nikdo přitom nekončí jako křoví nebo pouhá stafáž, každý má své unikátní rysy a na rozdíl od Discovery také po většinu času nebudí dojem, že se na můstku vlajkové lodi Hvězdné flotily ocitl pouhým omylem, protože se neustále nachází krok od hysterického záchvatu.
Po velmi dlouhé době tak ve Star Treku konečně vidíme skutečně funkční posádku, která působí sehraně a lidsky včetně občasných potyček nebo vzájemného špičkování na můstku. Posádku, která zároveň není pouhým doplňkem k one man show, jakým je vcelku neskrývaně Star Trek: Picard.
Posádku, o kterou se dokážeme bát, a ne jenom odtažitě sledovat, co všechno dokáže zbabrat.
Více světla do temnoty
Druhý důvod, proč je Strange New Worlds považován za konečně opravdový nový Star Trek, lze shrnout jediným slovem: Optimismus.
Star Trek si vždy potrpěl na poněkud růžovější, utopičtější a morálnější zobrazení budoucnosti i lidí než jiné SF seriály. Třebaže za to občas sklízel posměšky, J.J. Abrams spolu s Discovery ukázali že jedna nebo dvě temněji laděné epizody občas mohou být vítané osvěžení, ale o neustálé potoky krve nebo různé „grimdark vymoženosti“ typu psychopatického kapitána stojí málokdo.
Porovnáme-li úvodní epizodu Discovery, ve které se rozpoutá válka, dojde ke vzpouře, masakru značné části Hvězdné flotily a odsouzení hlavní hrdinky k smrti, s pilotním dílem Strange New Worlds, ve kterém kapitán Pike odvrátí zničující planetární válku tím, že si s oběma stranami promluví, je to kontrast, jehož si nelze nevšimnout, a který se poté táhne celým seriálem.
Rozhodně to přitom neznamená, že by všichni byli permanentně šťastní a všechno sluníčkové a skvělé. Právě naopak, skoro každý člen posádky se nějakým způsobem vyrovnává s vlastními stíny, počínaje velitelkou Ostrahy La’an Noonien-Singh, které dýchá na záda neblahé rodinné dědictví předka masového vraha a tyrana Khana, a konče samotným Pikem.
Ten dostal možnost spatřit svoji vlastní budoucnost, a jak fanoušci dobře vědí, rozhodně nemá důvod se na ni těšit.
Co s námi vůbec udělá, pokud zjistíme, kdy a jak přesně zemřeme? Staneme se lehkomyslnějšími? Začneme se životem hazardovat v přesvědčení, že kdo má viset, ten se neutopí, anebo nás naopak ochromí úzkost a nerozhodnost? Představuje takové poznání vlastního konce – a jeho neodvratnosti – při velení výhodu nebo osudovou slabinu? To je otázka, kterou si Christopher Pike musí klást, a na klidu mu rozhodně nepřidává.
Stejně tak způsob, jakým tvůrci seriálu přepsali rasu Gornů, ze které udělali cosi mezi vetřeleckými xenomorphy a hejnem vražedných kobylek, má do nějakého přehnaného sluníčkaření hodně daleko – a to jsme se ještě nedostali k Romulanům.
Přesto však právě optimismus starého Star Treku, jehož se Discovery a minimálně první dva novodobé filmy pokusily zbavit coby archaické přítěže, nakonec Strange New Worlds přináší nejvíce bodů k dobru.
Není diamant bez kazů
Ne, Strange New Worlds není dokonalý seriál. Především se nedokáže tak zcela rozhodnout, čím chce vlastně být: remakem „klasické série“ s Jamesem T. Kirkem (který se objeví též, byť jen jako vedlejší postava), anebo jejím prequelem ve stylu seriálu Enterprise?
Mnohé epizody zcela přiznaně čerpají ze vzorů původního Star Treku. Například finále první řady je předělávkou klasické epizody Balance of Terror, což zároveň znamená, že originality najdeme pomálu. Ano, v první řadě není žádná část vyloženě špatná. Jenže tam ani není žádná, která by vám vyrazila dech, a tah na nostalgii od úvodní znělky až po vzhled uniforem občas působí až příliš vykalkulovaně.
Totéž platí o vzhledu lodi a vizuálu, který se snaží míchat staré i nové prvky, ale přitom stále obsahuje třeba nenáviděné abramsovské lens flare a mnohé akční scény působí spíše jako nepřehledná rvačka pěti černochů v tunelu.
Dalo se tomu vyhnout? Nejspíše ne. Šlo to udělat líp? Snad ano, ale domnívám se, že ne o moc líp.
Kupředu do neznáma
Strange New Worlds má svoje kazy. Přesto je to konečně Star Trek seriál, u něhož nepochybujeme, že k odkazu Star Treku skutečně patří, seriál, který dokáže uspět přesně v místech, kde zejména Discovery selhává.
Navíc, vlastně jsme teprve na začátku – a ta pravá cesta, kam se dosud nikdo nevydal, nás s kapitánem Pikem a jeho zatraceně sympatickou bandou ještě čeká v dalších sériích.
Star Trek: Strange New Worlds
USA, (2022–2023), 18 h 47 min (Minutáž: 46–63 min)
Režie: Akiva Goldsman, Jonathan Frakes, Amanda Row, Maja Vrvilo (více)
Scénář: Henry Alonso Myers, Akiva Goldsman, Sarah Tarkoff (více)
Kamera: Glen Keenan, Magdalena Górka, Ian Anderson
Hudba: Nami Melumad
Hrají: Anson Mount, Ethan Peck, Jess Bush, Christina Chong, Melissa Navia, Rebecca Romijn, Celia Rose Gooding, Babs Olusanmokun, Bruce Horak a další
