Pokud půjdete do kina na Hvězdné války a očekáváte od toho pohodovou zábavu se spoustou vesmírných stíhaček, výbuchů, dramatického děje a vesmírných čarodějů, kteří mávají světelnými meči a dělá to kššššššš, vrrrrrum, vrrrrum, ze Vzestupu Skywalkera budete naprosto nadšení.
Pokud děj Hvězdných válek máte nakoukaný trochu víc, a nemusíte ani patřit k tvrdému jádru fanoušků, devátý díl bude naprostá tragédie plná nelogičností a zoufale špatných scén. Na čem se ale všichni shodnou, je že nesmrtelná hudba Johna Williamse je naprosto dechberoucí.
I když měl závěrečný díl ságy Hvězdných válek přinést klid do rozbouřených vod fanoušků, které osmý film mírně řečeno rozladil, povedl se mu přesný opak. Na filmu je vidět, jak producentům po osmičce teklo do bot, proto znovu angažovali populárního J. J. Abramse, který znovuzrození Star Wars odstartoval. Abrams dostal za úkol z průšvihu vybruslit a ukončit ságu. Ságu ukončil, relativně důstojně. Ale občas to v tom filmu skřípe, až to bolí.
Tak, pane režisére, kudy vlastně?
Z celé „moderní“ trilogie prostě až moc bije do očí, že jí chybí jasně daný příběh, který mají tři filmy odvyprávět. Epizody I–III odhalily začátek éry galaktického Impéria a přechod Anakina k temné straně, původní Epizody IV–VI pokryly zase konec impéria a návrat „těch hodných“ k moci. No a Epizody VII–VIII přesně vystihují současnou dobu – zářivá forma nemá žádný obsah, žádné poselství ani ucelený rám příběhu, odkud kam se má vydat.
Situaci nepomohla ani výměna režiséra v osmém filmu, který s dějem uhnul úplně do pryč a Abrams v první polovině Vzestupu Skywalkera dělá všechno proto, aby na film navázal a vrátil se k původně zamýšlenému konci.
Projeví se to v naprosto šíleném tempu, které do diváka vrazí jako náklaďák hned v první větě pověstných titulků na začátku filmu. Bum, vrátil se Palpatine, bác, už je na scéně, teď tam je kupa hvězdných křižníků… Úvodních dvacet minut je tak hektických a ohromujících, že nezavřete pusu, pravděpodobně se asi ani nenadechnete.
A děj zběsile uhání dál. Informace létají vzduchem, divák je stěží postřehne, natož aby je nějak analyzoval a dal do souvislostí. To až později, kdy začne tempo zpomalovat se ukáže, jaká to je blbost.
Film postupně zpomalí až skoro na nulu. Najednou má divák čas na dialogy a ty jsou věru… podivné. Hlavní hrdinku Rey tu její protivník Kylo Ren zkouší dostat na temnou stranu síly. Mladá hrdinka se konečně dozvídá, kdo je a je z toho na větvi.
A Kylo… Kylo skončí tak pitomě, jak pitomého Sitha celou dobu hrál.
Teď nechme stranou informace z osmého filmu, které devátý téměř vyvrací, ale i tak je toho na jeden snímek fakticky až moc. Jako kdyby Vzestup Skywalkera suploval celou trilogii a snažil se ji překrýt a odsunout stranou. Nedivím se, že fanoušci zuří. Kdo se v tom bordelu má vyznat? A to ještě Abrams přidá několik naprosto nelogických momentů, s jejichž pomocí (a dost zoufale) uvede děj znovu do pohybu, aby film dokopal k jakémusi ucelenému konci. S tím se budou těžko smiřovat nejen Star Wars fanové ale i běžní diváci, protože takhle laciné řešení stojí za houby.
Světelné meče navždy!
Scény s Rey a vůbec celá Jedi vs. Sith část filmu je bombastická. Předvídatelná, nudně neoriginální (a že tam ten potenciál kurňa byl!), ale stále je to tradiční příběh hodná proti zlému. A dobře se na to kouká, byť světelnými meči mávají jak cepem. Přímo cítíte, že Abrams nesměl vybočit z řady, nedejbože experimentovat. Vzestup Skywalkera je tak jen „další“ Star Wars film, který je naprosto identický jako ty předchozí. Disney má prostě smrtelnou hrůzu z novátorství, aby to náhodou fanoušky nepopudilo a studio nepřišloo miliardy.
Scény s povstalci jsou naopak asi to nejtrapnější, co kdy filmový průmysl vyprodukoval. Ano, scéna na koních na křižníku, kterou ukázal už trailer, zůstala.
A je to jen další ukázka, jak se deset lidí v zasedačce Disneyho předhánělo s nápady, jak udělat film ještě bombastičtější a fanoušky ještě více ohromit.
Není to však jediný WTF moment, který nedává žádný smysl a diváci se u jeho sledování budou cítit docela trapně. Od té doby, co Tolkien a posléze Jackson ve filmu zachraňovali bitvu stylem „orli přilétají“ to zkouší napodobit desítky dalších filmařů a nikdo si neuvědomuje, že to je to je hloupé a laciné řešení. Ve Star Wars to ještě nafoukli a dobarvili.
Frenetické střídání scén
Abrams selhal i jako režisér. Pro vyprávění závěrečné části filmu zvolil ten nejvíc nejhorší styl střídání scén, který byl špatně už v Epizodě I. Naráz nechává vyvrcholit několik dějových linek a místo toho, aby je nechal na diváky působit, rychle stříhá scénu za scénou, tu je v kosmu, tu na planetě, tu zoufale volá o pomoc Poe Dameron, střih a už se bojuje jinde.
Dynamika v každé scéně je jiná, vyprávěné v kuse by dozajista mohly fungovat, ale takhle to je jako když jedete v autě a střídavě mačkáte brzdu a plyn.
Přiznám se, že v životě jsem ještě nebyl z jednoho filmu tak nadšený a tak znechucený zároveň. Některé scény byly naprosto famózní – úvodní desetiminutovka i závěrečný střet Rey. To je prostě lahůdka pro oko a potěcha i pro fanouška Star Wars, kterou navícpodmalovává neředěná hudba Johna Williamse. (Williams si ve filmu dokonce zahrál, krátce se mihne v záběru na planetě Kijimi.)
Jenže film jako celek působí jako naprosto nesourodá směs protichůdných názorů. Připomíná to rodiče před rozvodem, které se snaží vypadat před dětmi jako fungující rodina. Film popírá předchozí epizody a jeho děj je plný nesmyslných rozhodnutí, do kterých byly postaveny dotlačeny umělým způsobem.
Disney to maskuje obrovskou dávkou roztomilých variací na Jar Jar Binkse, zdvojnásobuje počet roztomilých droidů, epickými scénami i odkazy na úůvodní Star Wars.
Recyklovali tak například Billy Dee Williamse, jehož postava Lando Calrissian se najednou zničeho nic objeví na scéně. Dokonce sáhli po záběrech s princeznou Leiou, i když po náhlé smrti herečky Carrie Fisher slíbili, že to neudělají. Využili pro to záběry z roku 2015 a vytvořili jeden z nejsilnějších momentů ve filmu, který následně absolutně zabili dalším vývojem příběhu.
Nadšení i zklamání, vyberte si
Naprosto chápu ty diváky, kteří jsou z posledního Star Wars nadšení. Film obsahuje přesně to, co má podle Disneyho obsahovat film o Star Wars, a to řádně nafouknuté, barevné a přehnané scény plné napětí, vtipu či emocí. Každý záběr se snaží být ještě epičtější než ten předchozí. Jako nenáročná zábava, u kterého si chcete odpočinou a nepřemýšlet, může Vzestup Skywalkera fungovat.
Když poodhalíte barvené pozlátko digitálních orgií, najdete nesourodý, zmatený a sebe sama popírající film, který parazituje na slávě původní trilogie, nenabízí vůbec nic nového a snaží se vybudovat jakýsi Star Wars skanzen, jehož ředitelé ale vůbec netuší, co od něj chtějí. Filmu naprosto schází jakákoliv konzistence a uzavírá ságu, na kterou prakticky nenavazuje.
Star Wars: Vzestup Skywalkera / The Rise of Skywalker
USA, 2019, 142 min
Režie: J.J. Abrams
Scénář: J.J. Abrams, Derek Connolly, Chris Terrio, Colin Trevorrow
Kamera: Daniel Mindel
Hudba: John Williams
Hrají: Daisy Ridley, Adam Driver, Oscar Isaac, John Boyega, Naomi Ackie, Domhnall Gleeson, Richard E. Grant, Lupita Nyong’o, Carrie Fisher (a.z.), Mark Hamill, Anthony Daniels, Keri Russell, Dominic Monaghan, Billie Lourd a další
