Poslední z Jediů už vítězoslavně sviští světovými kiny (návštěvnosti jsou skvělé a tržbami si film zacílí někam ke druhé miliardě) a povětšinou sklízí i nadšené reakce kritiků a diváků. Povětšinou. Jako u každého popkulturního fenoménu se samozřejmě najdou i tací, kterým film do oka nepadl. Který tábor má pravdu?
Jak už tomu tak bývá, pravda leží uprostřed. Málokterý snímek se může pyšnit nálepkou „bezchybné dílo“ a do téhle škatulky se prozatím poslední příběh z předaleké galaxie prostě nevejde, spíše by měl padnout do krabice s nápisem „nenaplněný potenciál“. Přesto nám jeho režisér Rian Johnson připravil poměrně zdařilou podívanou, Poslední z Jediů se tak s čistým svědomím zařadí do skupiny nadstandardních zábav. A na následujících bodech si ukážeme šest skvělých a šest ne až tak dobrých důvodů, proč tomu tak je.
Takže ano. Bude to plné spoilerů, čili pokud jste film neviděli a nechcete se připravit o překvápko, šup o článek dál.
Tohle bylo dobré:
- Odvaha
Johnsonovi se rozhodně nedá upřít nedostatek odvahy udělat si věci alespoň v rámci možností po svém. Změny v charakteru Luka, jeho „smrt“, snaha o vybočení z klasického konceptu jediové/sithové, nebo tlačení obou hlavních hrdinů do momentu, kdy už už změní dres, to odvaha rozhodně je.
- Vizualita
Souboj na solné planetě Crait, na které je každý pohyb doprovázený nádherně kontrastními červenými oblaky na bílém povrchu, ukončování skoků hyperprostorem (především útok na flotilu Nového řádu), jedi strom/svatyně na ostrově, kde Luke žije v osamění nebo bojová scéna se Snokeovými vojáky zahalená v červeni (mimochodem, celý ten souboj je skvělý) – Johnson zase a znovu ukazoval, že má moc dobrý cit i pro vizuálno.
- Kylo-Rey vztah
Přestože po předchozí Epizodě, v níž Kylo zabil svého otce Hana Sola (ve kterém se dychtila otcovskou figuru najít i Rey sama), se zdálo neuvěřitelné, že by mezi těmahle dvěma mohl jakýkoliv jiný vztah než „nenávidím tě a zabiju tě“ fungovat, hele, funguje. Dokonce i ta chemie mezi hereckými představiteli obou hrdinů Adamem Driverem a Daisy Ridley šlape na výbornou.
- Reyiny rodiče
A je to venku. Pokud se tedy J.J. Abrams, který bude režírovat Epizodu 9, nerozhodne jinak – což by byla velká chyba, nelogičnost a hovadina. Reyiny rodiče byli nikdo, kteří svou dceru prodali do otroctví. Nemá nic společného se Skywalkery, Kenobim, Palpatinem ani jiným „rodem“ předchozích ság a dějin téhle galaxie – a ukazuje tak, že nejen privilegovaní mají možnost do tohohle příběhu vstoupit a ovlivnit jej. Což nepřímo potvrzuje i samotná poslední scéna filmu.
- Řád Jedi
Sice musel přijít sám mistr Yoda, aby to Lukovi natloukl jaksepatří do hlavy, ale vysvětlení toho, co je vlastně pro řád Jedi důležité, funguje emocionálně i racionálně. A to je dobré.
- Humor
Často dobře načasovaný (Poeův útok na tu vesmírnou ničivou obludu) tak, aby přišel v překvapivou chvíli. Funguje. Tedy většinou.
Tohle dobré nebylo:
- Nedostatek odvahy
Už už to mohl být geniální moment nejen v kontextu této Epizody – Kylo sejmul Snoka a spolu s Rey smazali z povrchu vesmírného i jeho bojovníky, natahuje ke své nové kolegyni paži a hlásá: „vykašleme se na minulost, vykašleme se na všechny ty Jedie a Sithy a zaběhlé konvence, osvoboďme se od toho“, aby… hned na to přesně tyhle konvence naplnil hláškou „přidej se ke mně a budeme vládnout galaxii spolu“, což je vlastně to nejvíc Sithovské, co vůbec jde – „zabil jsem mistra, jsem mistr“. Rian Johnson tak tenhle příběh vypóloval ještě víc, než jak karty rozdal Abrams – a jakýkoliv zvrat v tomhle rozvržení by v další epizodě působil naprosto nelogicky a nepřirozeně a nevěrohodně. Dobro a zlo je teď až hodně pevně usazené. Nuda.
Mimochodem, od téhle chvíle se z Kyla opět stane ufňukaná hysterka.
A ani v dalších momentech nedotáhl Johnson tu svojí odvážnou hru až do konce. Tenhle byl však nejvýraznější.
- Tohle není můj Luke
Sám Mark Hamill to v posledních dnech začal prohlašovat – tahle verze Luka Skywalkera prostě nesedí. Ten slavný hrdina, který se popasoval se všemi v Epizodách 4-6, se takhle sesypal a stal se arogantním, nesympatickým chlapíkem, co přizná porážku a místo pokusu o nápravu své chyby se raději stáhne do ústraní? Ne, tohle není Ten Jedi, kterého hledáme.
- Vedlejší postavy
Na obou stranách bojiště Johnson s vedlejšími postavami řádil ne zcela povedeně. „Vedlejšáci“ byli slabinou i předchozí Epizody, v Posledním z Jediů jsou pak slabinou ještě větší. Zatímco staré trilogie Star Wars operují většinou jen s trojicí – čtveřicí hrdinů, tady jich jsou nejednou kvanta. A Johnson přidal další. Takže je vám naprostá většina ukradená. Nikdo neví, co s Finnem – ten kluk je tam tak zbytečný, že mu museli udělat vedlejší misi, která vlastně vůbec nic neřeší a jenom nepříjemně tříští pozornost. A navrch mu přihodí holku, aby mohli mít naprosto nedůvěryhodný vztah.
Generál Hux, vůdce toho hrozivého Prvního řádu? Hysterická figurka, která je vlastně jen naprosto k smíchu (Grand Moff Tarkin by tohohle chlapíka zadupal do prachu) – ostatně stejně jako celý ten jeho oddíl, který vklídku ze svých Star destroyerů klidně čumí, jak jim osamocená stíhačka Poea Damerona (mimochodem jediná vedlejší postava, která zaznamenala posun pozitivním směrem) v poklidu likviduje jejich mega-ničitelskou loď. Jak tihle amatéři mohli rozbít Republiku?
- Smrti a nesmrti
Hele, smrt Lukea je v pohodě. Dobrá scéna. Co jsem ale naprosto nepochopil, je smrt nesmrt Leiy. Teď nemyslím tu scénu vrcholící v princeznin WTF průlet vesmírem – okej, vládne silou, to bylo jasné i dříve, takže se prostě umí pohybovat ve stavu beztíže a ty teploty na ní fungují pomaleji, může být. Ne, vzhledem k tomu, že Carrie Fisher logicky nenatočí další film (a věnování „naší princezně“ v závěrečných titulkách je nejsilnější moment Posledního z Jediů), měla v samotném závěru zemřít i její postava.
Přitom ani nebylo potřeba mnoho dotáček – stačila jediná scéna. Vyčerpaný Luke umírá/splyne se sílou – jeho plášť padá – střih – to samé se děje s Leiou, životem unavená dvojčata odcházejí spolu. Emocionální paráda, katarze jako hovado. Takhle bude muset princezna umřít někde bokem mimo záběr, což nejspíš trapně vysvětlí v úvodních titulkách Epizody 9. Nebo uvidíme její pohřeb. Nuda.
Zato absurdně umírá víceadmirálka Holdo, což je vám v ten moment naprosto ukradené, protože byla na plátně kolik? Celkem tak tři minuty? Nebo ne ukradené, je to směšné – proč musela umřít, to ty lodě schopné létat rychlostí světla nemají autopilota? A když už tedy musí umřít, proč svůj „velký přínos“ neudělá dříve? A proč vlastně neseznámí Poea se svým plánem? Postava Laury Dern se po celou dobu chová nelogicky, a proto její hrdinská smrt vůbec nikoho nezasáhne.
A nesmrt Finna, jehož sebeobětování mohlo být jedním z vrcholů filmu? Ach jo.
- Kdo je sakra Snoke?
Snoke umírá – a přestože je ta scéna dobře podaná, hlavou vám přinejmenším po jejím vstřebání musí svištět: Jako fakt? Podle toho, co jsme viděli, byl tenhle „chlapík“ silnější než Imperátor nebo Darth Vader a oni ho nechají zmizet ze scény takhle snadno a ještě bez vysvětlení, kde se vlastně vyhrabal? Nebo to byla smrt nafejkovaná a ještě ho uvidíme, což by bylo prostě k smíchu? Otázky, samé otázky. Na to, aby byl Snoke pouhým macGuffinem, se ten oblak záhadna kolem něj stavěl příliš důkladně.
- Disney
Je to tak, ta disneyovská uniformita a cílení na celé rodiny dolehly i na Star Wars. Předně, kromě těch, kteří umírají, se hrdinům nic nestane. Vyváznou takřka bez škrábnutí, kde jsou sakra usekané končetiny? Vždyť kdo v tomhle univerzu nepřišel o ruku, jako by nebyl. (Jamie Lannister approves.)
Ne, místo toho přidají někdy až nemístně infantilní humor a další dva tři druhy hyper-roztomilých tvorečků, jejichž plyšáky a další merch budou rozjuchaní dětští návštěvníci chtít pod stromeček. Protože tohle je byznys, bejby.
