Parní vlaky od svého stvoření vyvolávaly nadšení a své kouzlo mají i dodnes. Obrovská kovová monstra uhánějící po nově položených kolejích směrem k novým obzorům a obchodním možnostem. Zisk, zisk je přece hlavní důvod existence vlaků, ne? Ne? V Liliputánii tedy stoprocentně ano.
V oblacích páry
Jako železniční magnát sedíte na ředitelském křesle společnosti a máte na starost stavbu kolejí a stanic, nákupy a provoz vlaků, obchody na akciovém trhu a vyplácení dividend ze zisku… A celý tento kolotoč řídíte s cílem vytěžit z něj co nejvíce peněz. Jde tedy hlavně o ekonomické strategie.
Možná vás nepřekvapí, že tyto výše popsané „vláčkové“ hry jsou velice komplikované a zaberou nejméně celé odpoledne. Hra 18lilliput se rozhodla čelit těmto neduhům a nabídnout verzi 18xx hry, která je jednodušší a dá se dohrát do dvou hodin. I proto se Leonhard Orgler, rozhodl zasadit téma své hry do příslovečné země pidimužíků z Gulliverových cest
(Literární okénko: Kde že leží ta Liliputánie? – Pokud vám tohle vrtá hlavou, tak vám rád doplním vzdělání. Liliputánie (v originále Lilliput, s dvěma „l“ mezi dvěma „i“), je ostrovní království pidimužíků nacházející se na jižní polokouli, které na svých objevitelských cestách objevil roku 1699 Lemuel Gulliver, který zde s Lilliputy žil do té doby, než byl vypovězen za urážku císařského majestátu. Nebyl to však poslední z jeho objevů.
Za svého života se tento velký objevitel dostal i do země obrů, setkal se s učenci na létajícím ostrově Laputa a žil s inteligentními mluvícími koňmi. Gulliver za svá dobrodružství vděčí fantasii Jonathana Swifta (1667-1745), který Gulliverovy cesty napsal jako satirickou parodii na cestovatelské romány a společenskou kritiku tehdejší Anglie. Díky své fantasknosti a humoru je dílo dodnes oblíbené a dočkalo se i několika filmových zpracování, z nichž nejnovější je z roku 2010, ve kterém se hlavní role Gullivera ujal Jack Black.)
Hra si tak udržuje obdobně satirický pohled na liliputskou společnost, což je vidět na schopnostech postav, kde pokladník může zpronevěřit peníze a soudce si vesele každé kolo připisuje na účet úplatky, a také v pravidlech, kde je omezený počet akcií vysvětlen tím, že se prostě někde „ztratily cestou“. Poslední milou vazbou na Gulliverovy cesty jsou názvy scénářů z rozšíření, které odkazují na další Gulliverovy výpravy.
Co je v krabici
Po otevření se vám z krabice s rozměry větší knihy vysype na stůl 33 kulatých žetonů stanic, balíček herních peněz, téměř sto karet standardní velikosti, více než sto karet tratí nestandardní čtvercové velikosti, deska akciového trhu, bloček, pravidla ve třech jazykových variantách a nálepky na prvně zmiňované kulaté žetony (ne nutně v tomto pořadí).
Kvalita materiálu je standardní. Jako ve všech případech mě mírně irituje, že barva dřevěných žetonů nesedí k barvě na kartách, ale to je naštěstí řešeno nálepkami. Grafika na penězích a kartách postav je mile pohádková a vláčky vypadají taktéž krásně. U zbytku komponent to taková sláva není, dílky trati jsou dosti strohé, a ačkoliv jsou přehledné, vyobrazit na nich alespoň pár domečků či kusy krajiny by výrazně pomohlo celkové atmosféře. I když se design dílků trati posunul od klasických černých čar typických pro 18xx, za mě je to stále nic moc ve srovnání s ostatními hrami na trhu.
K dílkům trati se váže další moje výtka, a to že jsou ze stejného materiálu jako karty, a působí tak velice pofiderně. Mnohem více bych ocenil, kdyby dílky byly z tvrdého kartonu, jako jsme zvyklí třeba u Carcassonne. Pravda to by asi negativně ovlivnilo cenu hry, která je nyní velice příjemná.
Kromě komponent nutných pro základní hru, je více než polovina dílků trati v krabici určena pro rozšíření. Je zde několik terénů pouště moře či hor, které lze pro hru použít dle chuti nebo dle čtyř připravených scénářů. Další hromada dílků je určena pro 3 různé varianty, které buď přidáním několika málo dílků mění dynamiku hry, nebo hru výměnou všech dílků měst naprosto přetváří.
Jak se to hraje
Komplexnost 18xx her je zde zredukována díky mechanismu akčních karet. Z nich si na vždy hráč na tahu vybere jednu kartu a provede jednu ze dvou akcí na ní vyobrazených. Výběr karet probíhá ve stylu otevřeného dvoukolového draftu, kdy si v plném počtu hráčů první hráč vybere jednu kartu po něm druhý a třetí. Čtvrtý hráč poté bere rovnou dvě karty a tah přechází zpět k třetímu, druhému, a nakonec i prvnímu hráči. Každý tak zahraje dvě akce za kolo. Na výběr jsou akce koupě vlaku, postavení nového dílku trati, postavení nové stanice, nákup akcií či založení nové společnosti a také lze pomocí akční karty přijít k nějakým penězům (ačkoliv to není nejlepší zdroj).
Tyto peníze si společnost může nechat nebo je může vyplatit akcionářům ve formě dividend. Každý z hráčů, který vlastní akcie této společnosti, dostane takový podíl ze zisku, který odpovídá podílu akcií, který vlastní. Tedy pokud červená společnost vydělá 100 lilliputských liber, její ředitel s 50 % akcií dostane 50Ł.
No a pak se jede další kolo, dokud se jich neodehraje daný počet (8 nebo 9 dle počtu hráčů). Avšak ještě před začátkem dalšího kola se posune technický pokrok dopředu, což znamená že se otočí další karta vlaku v depu, čímž se otevře nový modernější model. To má za následek, že staré modely vlaku zastarávají a rezivějí. Technický pokrok se projeví i tím, že se postupem času odemknou nové dílky tratí, kterými můžete vylepšovat stávající dílky, aby vám vynášely více peněz.
Takto tedy probíhá partie 18lilliput, avšak tento přehled hry je velice strohý, jelikož nechci zabíhat do detailů a výjimek a omezení, které je nutno dodržet. A těch není v pravidlech málo. Ačkoliv jsou pravidla krátká (10 stran) a poměrně přehledná, některé věci v nich dokážou zmást a v množství informací jsem se ztrácel a zahrát hru správně hned napoprvé se mi nepodařilo i přes přehledové karty hráčů a souhrnné tabulky akcí v pravidlech (které musím pochválit).
Avšak tento mechanismus také svádí k dlouhému přemýšlení při počítání toho, jestli v důsledku faktu, co si vyberu získám víc, než soupeř. Jelikož hra neobsahuje žádnou náhodu, tak přímo svádí tomuto počítání, což u některých jedinců může vyvolat i analytickou paralýzu, kdy se pro samé přepočítávání nebudou schopni hnout z místa.
Když už je řeč o počítání, tak je potřeba říci, že v téhle hře budete počítat poměrně dost. Kromě rozmýšlení tahů je třeba spočítat zisky společnosti, vyplácení dividend, nákupy a prodeje vlaků a akcií. Nejedná se o žádné složité rovnice, ale násobilku a součty potřebovat budete. Také nejspíše v průběhu první hry zjistíte, že papírové peníze přítomné v krabici jsou spíše na obtíž a budete si peníze zapisovat na přiložený bloček.
To, že hra neobsahuje náhodu, z ní nedělá monotónní zábavu. Kromě interakce s hráči je zážitek každé partie jiný díky zvolené kombinaci postavy a startovní společnosti, jelikož jak postavy, tak společnosti poskytují jedinečné schopnosti, které hráče mírně zvýhodňují.
Bál jsem se, že bude existovat nějaké přesílené kombo postavy a společnosti, ale naštěstí jsem na žádné nenarazil. Hra je velice příjemně vybalancovaná, a to i v ohledu strategie, kdy hráč stavící velkou železniční síť a hráč s jednou stanicí a hromadou akcií skončili s obdobným obnosem.
18lilliput můžete hrát v 1 až 4 hráčích. Ze zkušenosti mohu doporučit hru ve 3 lidech. Sólová varianta je díky nulové náhodě spíše komplexním hlavolamem či matematickou hádankou než hrou, ale pro osvojení si pravidel a osahání herních mechanismů je poměrně užitečná.
Finální Verdikt
Hra 18lilliput naprosto splňuje, co si předsevzala. Nabízí hutný strategický zážitek v poměrně krátkém čase a bez nutnosti vlastnit titul z ekonomie devatenáctého století.
Leonhard Orgler – 18lilliput
Vydal: Fox in the Box
Počet hráčů: 1-4
Doporučený věk: 10+
Doba hry: 90 min.
Čeština: pravidla ano, herní materiál je bez textu
Cena: 850 Kč
Dostupnost: Ve specializovaných obchodech a na stránkách výrobce