V dystopické budoucnosti nukleárními válkami zničené planety Země se lidstvo uchýlilo do obrovských megalopolí, kde je chráněno před mutacemi a jiným nebezpečenstvím všudypřítomné radioaktivní pouště. Ovšem na chaos ala šílený Max můžete zapomenout, protože zákon je jasný a na jeho dodržování dohlíží soudci, nejlepším z nejlepších je pak soudce Dredd.
Jak je u Dreddových spisů zvykem, tak většinu knihy tvoří kratší akční příběhy, kterým není možno upřít humor, spád a říznost. Jednou za čas se ovšem v magazínu 2000AD, který exkluzivně vydává původní příběhy otištěné v těchto publikacích, dostane i na delší a epičtější putování v rozsáhlejší sáze. Pamatovat můžete například na Prokletou zemi nebo Den, kdy zemřel zákon, z prvních spisů. Tentokrát se jedná o dvaceti šesti dílný epos Soudce Dítě.
Budoucnost Mega-City One v ohrožení!
V „Psi divizi“ soudců je vždy nějaké množství těchto psykerů schopno číst budoucnost a umírající věštec s neskutečně přesnou schopností (88,8% jeho vidin se vyplnilo) má apokalyptické vize. Jedinou možnou záchranou pro město Mega-City One je pak dítě, jež má také silnou schopnost předvídat. Dítě, které nese na čele znamení orla spravedlnosti, Soudce dítě.
Na první pohled snadný úkol vyzvednutí mládence z pustin se zkomplikuje, když se soudce Dredd dozví, že dítě bylo uneseno nechvalně proslulým rodinným Andělským gangem, který je suma sumárum trojice vyšinutých magorů, které těší jen a jen páchání zla a celé této společnosti velí papá Anděl.
Soudce Dredd se vydává po stopách uneseného chlapce a jeho věznitelů napříč celou galaxií a zažívá naprosto neuvěřitelná a šílená dobrodružství. Dostáváme se na planetu, kde je nikdy nekončící válka velkou show, setkáváme se s Mizícím mužem i společenstvím, které pronajímá těla, ale především s Andělským gangem, jehož součástí je i nechvalně proslulý Mean Machine! Jak se Dredd dostává z planety na planetu a dál a dál hlouběji do temnot vesmíru (skoro jako Malý princ Antoine de Saint Exupéryho), zhoršují se i překážky a soudcovský odznak na nehostinných planetách nic neznamená.
Mimo hlavního příběhu Soudce Dítě nás v knize čeká obrovské množství dalších příběhů, ve kterých se nás namátkou seznámíme například s klinikou ošklivosti. Zjistíme, co se stane, když v televizi běží soutěž, ve které se přiznávají zločinci nebo například objevíme nehodu profesora, který se snaží zjistit, co přesně stálo na prapůvodu evoluční cesty člověka.
Fungující akce nebo stárnoucí retro?
Přestože na obálce komiksu a různých internetových zdrojích, jako je Comicsová databáze, oficiální web 2000AD a další, jsou uvedena pod kolonkou scénář pouze tři jména a to John Wagner, Alan Grant, Kelvin Gosnell, tak je nutno už na začátek podotknout, že uvnitř knihy vás čeká zmatení. České vydání Case Files kopíruje přesně původní černobílé vydání a ne novější barevné, a tak uvnitř najdete informace o autorech u každé části jednotlivého příběhu, což není nic neobvyklého.
Horší je, že vás na místech vyhrazených pro autory čekají úplně jiná jména, než jaká slibuje obálka. Nenechte se zmást a vězte, že v magazínu 2000AD tehdy používali mnoho a mnoho pseudonymů nejen pro sebe, ale i pro autorské spolupráce, a prase aby se v tom vyznalo.
Vynecháme-li ovšem malicherné scénáristické personální zmatky, jede scénář na nejčistší vlně anglického punku osmdesátých let. A právě divoká nespoutanost punkových scénářů je to, co krásně kontrastuje s brutální policejní diktaturou Mega-City One. Soudce Dredd, coby naprosto oddaný tělem a duší nastaveným zákonům, neváhá plnit svoje povinnosti bez mrknutí oka i v okamžiku, kdy sedí tribunál, který má rozhodnout zda pochybil ve své práci nebo ne.
Neváhá poslat nikoho do kázeňských zařízení i za nejmenší přešlap proti zákoníku. Slouží jako opěrný pilíř, na kterém jsou příběhy stavěny. Jeden by si myslel, že půjde o monotónní a repetitivní příběhy, ale Wagner už dávno dokázal, že opak je pravdou. Díky unikátnímu krátkému formátu, ve kterém příběhy vycházely, jde o akcí nabité a velmi originální komiksy, které neváhají zabrousit i do satiry, kdy můžeme jako příklad v této knize uvést kapitolu o klinice ošklivosti, která se jasně vymezuje k nastupujícímu kultu “krásy”.
Sebrané spisy Soudce Dredda jsou sbírkou kratších i delších příběhů, a tak by se dalo předpokládat, že se dostaví klasická slabina sbírek, kdy některé povídky jsou slabší a jiné lepší. V Dreddově případě jsou to dobré povídky a několik skvělých, a pokud kvalita kolísá pouze v nadprůměrném spektru, tak není co vytknout.
Jestliže hovoříme o tom, že na scénáristických židlích seděla velká jména anglického komiksu, která se následně prosadila i ve Spojených státech (například Alan Grant je jméno, které rezonuje snad každému), tak v kolonce kreslířských botů pak najdeme vyloženě titány komiksové kresby.
Jedno jméno za všechny je určitě Brian Bolland, jehož kresba je zároveň relistická, ale přesto si pohrává s cartoonovou podobou v zobrazení emocí a jeho čistá linka je českým čtenářům nejznámější z komiksu Kameňák, který dodnes patří mezi to nejlepší, co lze v repertoáru velké dvojky (vydavatelství DC a Marvel) najít.
Nutno dodat, že Brian Bolland je jen jedno z jmen, která vyvolávají nadšení. Dalšími jsou namátkou Mike MacMahon, Steve Dillon nebo Ian Gibson. A stejně jako u výše zmíněného megatalentovaného Bollanda, i tito autoři mají jasnou, čistou a přehlednou kresbu. I přesto, že každý z malířů je unikátní svým talentem a stylem, tak je zde udržována jednota, co se týká vizuální podoby reálií jako jsou uniformy, technologie a další, což je naprosto pochopitelné.
Vzhledem k častému násilí a bizarnosti, která se v obsahu kreseb objevuje, je až k nevíře zjistit, že kresba byla velmi často cenzurovaná editory! Nečekejte tedy žádné extrémně brutální výlevy násilí a hektolitrové cákance krve, protože jedním z cílových publik tehdejšího magazínu 2000AD byli i teenageři. Naštěstí absence gore a bohapusté nezřízené brutality nijak nevadí, možná až naopak nezabírá drahocenné místo, které při šesti stránkách na část příběhu autoři měli a vše funguje jak má.
I přes všechno, co jako obrovský fanoušek anglického komiksu na sebraných spisech chválím, není Dredd bez chybičky. Je potřeba si uvědomit, že příběhům je letos krásných 40 let a od roku 1980, kdy původně vycházely v magazínu 2000AD, uteklo mnoho vody a vkus čtenářů se hodně změnil. Zatímco někomu přijde Dredd jako fajn retro akčňárna, spousty dnešních čtenářů shledá komiks zkrátka moc ukecaný, a to i přesto, že stárne mnohem lépe, než americké komiksy té doby, ale co si budeme povídat, ty taky zrovna nikdo moc nečte.
Jako českému čtenáři nám navíc určitě uteče spousta dobového kontextu a přesně tahle sebraná vydání jsou něco, kde bych si přál víc prostoru pro slova autorů (pokud ještě žijí).
I přesto, že se Dredd těší stoupající oblibě a nachází si svoje cílové publikum (což dokazuje i zkrácení doby, kdy čekáme na vydání dalšího dílu, na druhou stranu o moc delší než sedm let mezi prvním a druhým dílem to být nemůže…), tak se obávám, že bude Dreddovi ještě nějakou dobu trvat,než se bude prodávat dnešnímu publiku jako na běžícím pásu.
John Wagner: Soudce Dredd: Sebrané soudní spisy 03
Vydavatel: Nakladatelství Crew, 2019
Překlad: L’udovít Plata
Počet stran: 384
Cena: 449 Kč
