Sky Team je kooperativní hra při níž zažijete pilotování dopravního letadla se všemi jeho úskalími a radostmi skrze letiště celého světa.
“Výška 1000 stop!“
„Runway?“
„Volná!“
„Podvozek?“
„Vysunutý!“
„Kafe?“
„S mlékem, nebo bez?“
Povolání pilota patří rozhodně k těm, o kterých mnoho lidí sní a jen malé části z nich se tento sen splní. Proto také přitahuje pozornost tvůrců literárních, filmových, ale také herních.
A právě se slibem usadit hráče do kokpitu dopravního letadla a absolvovat přistání na některém ze světových letišť přichází na naše stoly Sky Team. Tuto novinku od autora Luca Rémonda a vydavatelství Scorpion Masqué u nás lokalizovalo vydavatelství Blackfire a jde o kooperativní hru pro 2 hráče na zhruba 20 minut.
V krabici a na stole
Menší krabička upoutá krásnou ilustrací a ani po otevření nečeká zmlsané oči žádné zklamání, vše je vyvedeno v elegantním a sjednoceném vizuálním stylu. Z krabice na vás hned vykouknou komponenty potřebné pro první hru, tedy přistání na letišti v Montrealu.
Herní deska, kostky, zástěny, žetony letadel a kávy (oficiálně „žetony soustředění“) a pár ukazatelů a posuvníků. K základnímu scénáři se váže i pravidlový sešit Hladké přistání.
V zakryté části pod jednoduchým papírovým insertem pak najdete karty dalších letišť a komponenty spojené s dalšími mechanismy, které v těchto scénářích použijete. A k tomu si otevřete druhý přiložený sešit nazvaný Letový deník.
Jde o pěkné členění, protože vám umožňuje se co nejsnáze připravit na první hru a nenechat se přitom zmást součástmi, které vás začnou zajímat až později. Naopak do budoucna se musíte smířit s tím, že pravidla máte rozdělena do dvou sešitů, to by ale vzhledem k jednoduchosti hry nemělo příliš vadit.
Pravidla jsou strukturovaná a napsaná srozumitelně, ke všemu jsou názorné nákresy a příklady. Na problém jsem narazil u vysvětlení fungování radiostanice, kde doporučuji řídit se vizuálním příkladem a nenechat se zmást nešťastně formulovaným textem.
Z produkce hry je zřetelně cítit snaha vyhnout se použití (zbytečných) plastů. Hra nepřichází zabalená ve fólii, krabice je pouze zapečetěna lepíky. Vnitřní členění, jak bylo zmíněno, je papírové a jediný pytlík, který ve hře najdete, je z recyklovaného papíru.
Ačkoliv myšlence velmi fandím, tohle už na mě bylo přeci jen moc a jeden plastový pytlík jsem si do hry přiřadil. Idea, že titěrné dílky budu skladovat v neprůhledném a neuzavíratelném papírovém pytlíku, byla už poněkud mimo moji komfortní zónu.
Také zmíněná papírová přepážka v krabici poněkud poletuje a občas budete v krabici prohledávat skuliny, abyste našli právě to, co potřebujete. Tohle celé naštěstí není vážným problémem z jednoduchého důvodu: tahle hra nepřekypuje množstvím komponent, takže žádného dlouhého hledání se bát nemusíte.
Prostorové nároky po rozložení jsou také skromné, hru si klidně užijete někde v improvizovaných podmínkách. Třeba v letištní hale. A prostorově kreativnější jedinci by to zvládli asi i v letadle.
Jak se to hraje
Sky Team se řadí mezi kooperativní hry s omezenou komunikací. Hráči si v rolích hlavního pilota a kopilota připraví každý své kostky a zástěnu, za níž budou kostky skrytě házet. Pod herní desku zasunou podlouhlé ukazatele výšky a přiblížení. Zatímco ten první je univerzální a slouží k odpočítávání 7 herních kol, druhý je specifický pro letiště a scénář, o který se pokoušíte.
V každém kole hry si hráči za zástěnami hodí každý čtyřmi kostkami a od té chvíle až do konce kola již nemohou mluvit. Poté začnou kostky střídavě umísťovat na ovládací prvky na herní desce. Barvy políček pro kostky jasně ukazují, kam může dávat kostky pilot (modré kostky & modrá políčka) a kam kopilot (vše v oranžové).
Je třeba říci, že každý z členů posádky má sice trochu odlišné úkoly, ale zodpovědnost je rozdělena v zásadě rovnoměrně a označení „pilot“ a „kopilot“ je tak spíše tematické, než že by naznačovalo nějakou hierarchii.
Existují dvojice povinných políček, kam musí oba hráči umístit po kostce v každém kole. První je ovládání náklonu, kde se letadlo nakloní ve směru kostky s vyšší hodnotou. To samo o sobě nemusí vadit, pokud náklon udržíte ve stanovených mezích, ale pokud to přešvihnete, zakusíte jeden z řady způsobů, jak okamžitě prohrát hru.
Nejste na akrobatické přehlídce, ale přistáváte se 150 lidmi na palubě! Každopádně při samotném dosednutí musíte být zcela srovnaní, některé scénáře od vás navíc vyžadují specifický náklon i v konkrétních fázích přiblížení. Nesplnění těchto podmínek vede opět k okamžité prohře.
Druhou povinnou dvojicí políček jsou motory. Součet hodnot obou položených kostek rozhodne, zda se v daném kole na ukazateli přiblížení posunete o 0, 1 nebo 2 políčka. Zde máte v průběhu hry určitou volnost, ale podstatné je, abyste posledního políčka s letištěm dosáhli současně s tím, kdy váš ukazatel výšky hlásí, že dosedáte. Pokud tuto podmínku nesplníte, pak… ano, modří už vědí (a oranžoví také).
Vaše přiblížení ovšem komplikuje hustý letecký provoz reprezentovaný žetony letadel na ukazateli přiblížení. Abyste si zajistili volnou cestu, musíte položit kostku na ovladač radiostanice. Co kostka, to jedno odstraněné letadlo. Asi netřeba říkat, co se stane, když se pohnete do prostoru, kde vám ještě poletuje jiné letadlo.
No a pak tu máme nastavení klapek (v gesci kopilota), vysunutí podvozku a aktivaci brzd (obojí má pod palcem pilot). Tyto ovladače po vás chtějí konkrétní hodnoty kostek, někdy je také nutné aktivovat je v předepsaném pořadí.
Musíte se jim během hry věnovat průběžně, aby vám na konci přistání svítily všechny kontrolky zeleně (pouze u brzd to můžete uhrát i pouze s částečnou aktivací, ale o to precizněji musíte pracovat s motory), jinak… však víte.
Pokud se vám nějaká kostka nehodí k ničemu lepšímu, můžete ji vždy použít k získání žetonu kávy. Ten pak můžete kdykoliv spotřebovat a upravit hodnotu jedné své kostky o 1 nahoru či dolů.
To je jeden způsob, kterým se můžete vzepřít hodnotám, které vám na kostkách padly. Druhým je pak žeton přehozu, který vám dává možnost znovu hodit libovolným množstvím ještě nepoužitých kostek, ovšem tyto žetony budete mít nejčastěji k dispozici pouze 2 za hru.
Odvolali jste z cesty všechna letadla, vysunuli všechny podvozky a klapky, trefili jste se na letiště a zvládli zabrzdit? Gratulace, právě jste úspěšně dokončili přistání!
Když se od základního přistání v Montrealu posunete k dalším letištím a jejich scénářům (rozděleným do 4 obtížností), přidáte si do hry i další prvky. Omezené či dokonce unikající palivo. Brždění na ledu, které ještě zvýší adrenalin v závěrečném kole, kdy dosedáte. Vítr, se kterým musíte počítat při regulování rychlosti.
Stážista, kterého musíte zaškolit a který představuje starost i výpomoc zároveň. Časový limit, který vás donutí rychle se rozhodovat pod tlakem odtikávajícího minutníku. Ale také přijdou do hry karty schopností, které vám dávají šanci na zajímavé výhody, pokud jich ovšem dokážete šikovně využít.
Dojmy ze hry
Na úvod musím říct, že kooperativní hry s omezenou komunikací a informací mám rád. Líbí se mi princip, kdy u každé akce musíte přemýšlet jak nad jejím herním účinkem, tak nad tím, co daná akce řekne vašim spoluhráčům. A Sky team v tomto ohledu funguje naprosto skvěle! Před každým kolem vám dá možnost si trochu vydechnout a domluvit se.
Vaše domlouvání by podle pravidel mělo být tematické („musíme se srovnat a odstranit letadlo, které nám překáží“) a nemělo by zahrnovat konkrétní hodnoty kostek, což je poněkud vágní omezení, ale ve výsledku si každý asi najde styl, který mu vyhovuje. Vržením kostek pak končí vaše právo mluvit a začne nesmírně intenzivní pasáž, kdy zvažujete priority, přebíráte a přenecháváte iniciativu a snažíte se vytušit, co očekávat od svého spoluhráče.
Položíte kostku a skoro nedýcháte napětím, jestli váš partner bude mít vhodnou hodnotu do páru. Lámete si hlavu, jestli právě teď je správná chvíle pro použití žetonu přehozu či soustředění, nebo jestli si je nechat na ještě horší časy. A vzápětí se radujete, že jste přestáli kritickou pasáž a najednou máte pocit, že je vše zase pod kontrolou.
Tahle hra nemá vůbec složitá pravidla a opravdu ji odehrajete za slíbených 20 minut, ale je to 20 minut skutečně silného a pohlcujícího zážitku.
Samozřejmě si musíte zvolit scénář, který pro vás představuje přiměřenou výzvu. Přes první obtížnost („rutinní přistání“) se zkušenější hráči po úvodním osahání hry asi brzy přesunou k druhé („výjimečné podmínky“). Tady jsme se nechali namlsat úspěchem na první pokus a rovnou pokračovali k obtížnosti třetí, tedy „pro elitní piloty“.
Zde už jsme podle očekávání narazili (doslova), ale když jsme na třetí pokus přeci jen úspěšně přistáli ve větrném Riu, měl jsem pocit, že bych si na uklidněnou a za odměnu měl dát míchaný drink někde na pláži.
Takže je to dobré a přitom jednoduché? Ano, ale nejen to. Dobrých her s jednoduchými pravidly je spousta, ovšem nejčastěji jde o hry víceméně abstraktní, jakkoliv se to třeba snaží maskovat obrázky zvířátek.
Tvůrcům Sky Teamu se v tomto směru podařil opravdu majstrštyk, vytvořili jednoduchou hru, která zároveň dýchá tématem. Když se prvky jako vysouvání podvozku a náklon letadla potkají s emocemi, které hra dokáže navozovat, člověk snadno zapomene, že ve skutečnosti pokládá kostky na kus kartonu a nechá se přesvědčit, že opravdu sedí v kokpitu Airbusu či Boeingu a na jeho rozhodnutích závisí životy stovky pasažérů.
Omezená komunikace je obecně šikovný mechanismus, jak v kooperativní hře vyřešit problém alfa hráče, který má tendenci převzít otěže celé hry a degradovat ostatní na diváky. To u těchto her zkrátka nejde. Tím, že mezi koly je komunikace povolena, tak Sky Team jistou míru dominance jednoho z hráčů umožňuje.
Funguje to podle mě velmi hezky, protože zkušenější hráč může takto nováčkovi usnadnit první partie analýzou situace a nadhozením obecných tipů, ale vlastní herní rozhodnutí už pak musí každý dělat sám.
A jak je to se znovuhratelností? Hra nabízí 20 scénářů (+ 1 úvodní) ve 4 obtížnostech, další scénáře si pak můžete stáhnout z oficiální stránky hry. Scénáře využívají různé kombinace prvků jako vítr či omezené palivo. Ty dávají hře vždy trochu odlišnou dynamiku a nenechají vás hrát pokaždé stejně.
Na druhou stranu jádro vašich úkolů zůstává stejné, takže po nějaké době se jistý pocit stereotypu dostavit může. Nicméně na poměry menších jednodušších her hodnotím znovuhratelnost jako velmi solidní.
Závěr
Sky Team je mimořádně povedenou hrou, která má šanci oslovit různé cílové skupiny. Pro deskoherní nadšence může být skvělou volbou pro chvíle, kdy není čas nebo síla na něco většího a delšího.
Ale tuhle hru vysvětlíte i přátelům, kteří deskovkám jinak neholdují, zejména pak, pokud je osloví téma. Označení „rodinná hra“ by u hry striktně pro 2 hráče mohlo být matoucí, ale Sky Team si skvěle užijete s partnerem nebo s dostatečně herně vyspělým dítětem.
Krabice uvádí věkové doporučení 12+, to bych ovšem bez obav snížil na 10+ a v deskoherních rodinách budou určitě s úspěchem zasedat do kokpitu i mladší děti.
Hra skvěle pracuje s tématem a atmosférou a na 20 minut vás dokáže vtáhnout do vzrušujícího úkolu, který sdílíte se svým parťákem. Úspěch závisí na vaší sehranosti, předvídavosti, rozvaze i rozhodnosti, a samozřejmě také na potřebné troše štěstí.
Hledáte-li časově nenáročnou dvojkovku, případně něco napínavého, nebo snad novou kooperativku do sbírky, pak se Sky Team významně hlásí o vaši pozornost. A jste-li dokonce příznivci kooperativních her s omezenou komunikací, pak máte před sebou naprostou špičku tohoto subžánru a Sky Team byste zkusit opravdu měli!
Sky Team
Vydavatel: ADC Blackfire
Autor: Luc Rémond
Ilustrace: Eric Hibbeler, Adrien Rives
Překlad a korektura: Lukáš Potužník, Pavel Illichmann, Michal Ekrt
Počet hráčů: 2
Minimální věk: 12 (dle recenzenta 10, pro snadné scénáře až 8)
Délka hry: 20 min
