Démon, šerif a zloděj jdou do světa. To není začátek vtipu, ale epického dobrodružství.
Možná jste četli mangu Akiry Torijamy. Tenhle příběh vás ale zavede ještě dál.
Je sice malý a růžový, ale neskutečně mocný. Řeč není o nikom jiném, než princi démonů, samotném Beelzebubovi. A právě s ním se setká šerif Rao, kterému po třech dekádách přetrvávajícího sucha došla trpělivost a rozhodl se najít jezero z legend a navrátit alespoň nějaký vodní zdroj do vyprahlých končin písečné země – Sand Landu.
A proč se nevydat na takovou cestu právě v doprovodu démonů? Do auta se vejde ještě jeden, takže šup, Thiefe, nasedat, vyrážíme.
Začátek hry, která vyšla v posledním dubnovém týdnu 2024, poměrně přesně sleduje původní stejnojmennou mangu z roku 2000, jejímž autorem byl Akira Torijama. Základní koncept zahrnující krádež tanku královské armády, velké zjištění o šerifově minulosti a vodní komplot zůstává ve hře zachován.
Že tu půjde o něco víc, je však patrné hned v úvodu hry, kdy je představena čtvrtá hlavní postava. Geniální mechanička Ann se v původní manze vůbec nevyskytovala. Pro pozdější příběh má však naprosto zásadní význam.
Hra Sand Land, stejně jako animovaný seriál, který měl premiéru jen o pár týdnů dřív na Disney+ a na jehož tvorbě se samotný Torijama podílel, objevem vodního zdroje ani zdaleka nekončí. Legendární prvek Aquanium, který stál za katastrofou před třiceti lety, je totiž objektem zájmu sousedního království – Forest Landu. A zde půjde o spiknutí přesahující nebe a peklo.
Jste připraveni nasednout do tanku a vydat se napříč ne jednou zemí, ale hned dvěma?
Tankistou snadno a rychle
Přestože tím, kdo inicioval výpravu, je šerif Rao, hlavní hratelnou postavou je v tomto případě Beelzebub. Thief je jeho poddaný démon a jak jméno napovídá, zlodějské řemeslo mu není cizí. Čtvrtá do party, Ann, je jednak mechanička a jednak má jisté nevyřízené účty ve Forest Landu.
Každé epické dobrodružství potřebuje pořádnou základnu. A tak, když se ústřední čtveřici podaří ujet s ukradeným tankem, na přání Ann přijíždí do města Spino. To je poměrně vybydlené a ve špatném stavu, ale má garáž, ve které je možné opravovat, vylepšovat a stavět vozidla.
Město samotné se stává nejen útočištěm, ale také jedním velkým vedlejším questem. Jeho starosta má přání – aby Spino opět ožilo. Pokud se stane centrem obchodu v centrální části Sand Landu, bude to zajímavý bonus.
Beelzebub a jeho sebranka tak nemusí pouze sledovat hlavní úkol – najít vodu a zastavit armádní komplot. Sand Land nabízí opravdu rozsáhlou mapu a na ní velké množství drobných úkolů, které často končí tím, že se dotyčný zadavatel přestěhuje do města Spino. V lepším případě si tam otevře nový obchod či dílnu, díky čemuž můžete nakupovat více věcí, nebo si třeba přebarvit tank z písečného maskáče. Klidně na růžovo.
Vedle průzkumu otevřeného světa a řešení záhady, kam se poděla všechna voda, tvoří hlavní herní prvek stavba vozidel a jejich používání – nejen v bitvě. Abyste se dostali do některých míst, potřebujete zvláštní způsob přepravy. A tak si za pomoci blueprintů, které najdete nebo koupíte, a spousty dalších materiálů, postavíte mecha na skákání do výšek, motorku, která jezdí tak rychle, že vás dostane přes tekuté písky, nebo vznášedlo, jež zvládá i vodní plochy.
Satan nebo Lucifer?
Na první pohled na hře Sand Land zaujme její grafická podoba. Jedná se o plně trojrozměrné prostředí, které však bylo žádoucí přiblížit původní manze. Vznikl tak zajímavý mix, který svou barevností a prací s liniemi a stíny na postavách na první pohled připomíná starší díly Borderlands, ale v anime stylizaci a za využití novější verze Unreal Enginu.
Velká péče byla věnovaná protagonistům, a to jak po stránce výrazové, tak i hlasové. Všechny důležité postavy opravdu mluví, pouze náhodní kolemjdoucí bez dalšího questu, kteří vám řeknou jednu větu, svůj hlas nemají. Dabing zajišťovali stejní herci jako pro animovaný seriál.
Pokud si hru pustíte v japonském znění, bude se váš démonický protagonista jmenovat „Beruzebub“ a jeho otec, král démonů, Satan. V anglickém znění však získáte „Bielzebuba“ a Lucifera.
Testovaná verze na PC umožňuje ovládání jak na klávesnici s myší, tak i na ovladači. Vzhledem k tomu, že hra vyšla také pro konzole, jsou veškeré funkce a ovládání přizpůsobeny gamepadu, přičemž přechod mezi ním a klávesnicí je naprosto plynulý – stačí stisknout jediné tlačítko nebo pohnout myší.
Co je také naprosto plynulé, je přechod mezi jednotlivými vozítky. Projíždíte sto dvacítkou širé písečné pláně, vítr ve vlasech a mezi rohy, když uvidíte skálu s lootem na vrchu. Dvěma stisknutími se bez sesednutí přenesete na záda skákajícího mecha, který vás vynese k pokladu. Odtud uvidíte nepřátelské jednotky, a tak seskočíte a opět se plynule přenesete do dalšího stroje, tentokrát tanku. I tak může vypadat běžná průzkumná výprava napříč Sand Landem.
Poté, co vás hlavní příběhová linka vyšle do sousedního království, Forest Landu, se otevřou úplně nové scenérie – skalnaté, ale na rozdíl od země písku jsou hojně porostlé vegetací. Sousední stát tak působí spíš jako nový kontinent. S tím přichází také nová podkresová hudba a další rozšíření příběhu.
Pustiny Sand Landu nejsou ani zdaleka pusté. Budete potkávat obchodníky a horko těžko přežívající běžné lidi, daleko spíš ale narazíte na členy některého z gangů. Jednak jsou tu Junkeři, kteří se živí hledáním užitečného odpadu (ti díky svému oděvu vypadají opravdu jako z Borderlands), a pak také Wannabe Junkers, kterým se očividně v práci tolik nedaří.
Dále tu máme pětici klanů banditů, jež nesou označení podle karetních symbolů. Ti všichni jsou zdrojem jak vedlejších questů, tak i spousty zajímavých tankových bitev.
Pokud půjdete pouze po hlavní lince, můžete se těšit na cca 20-25 hodin hry. V případě, že se rozhodnete opečovávat město Spino, počítejte s více než 40 hodinami. V případě touhy po kompletaci a objevováním všech zákoutí mapy na vás čeká více než 60 hodin v barevných světech Akiry Torijamy.
Když musíš, tak musíš
Máme tu ne jeden, ale hned dva rozsáhlé světy, řadu unikátních vozítek, epický úkol na záchranu světa ne jednou, ale hned dvakrát, a do toho jisté environmentální poselství. Co by se asi tak mohlo pokazit?
Počítejte s tím, že se jedná o japonskou hru. Některé prvky příběhu tak nebudou dávat příliš smysl. Nezřídka se vám dílčí boss, kterého jste právě porazili v epické tankové bitvě a z jeho mecha udělali hromádku šrotu, otevřeně vysměje a prohlásí, že se s vámi vůbec nemá cenu zahazovat. A pak ho potkáte znovu s vylepšenou technologií pro ještě efektivnější démonskou eliminaci.
Tvůrci se pokusili narušit jednotvárnost gameplaye zařazením některých speciálních úkolů a lokací. Naštěstí quick time eventy, Japonci tolik oblíbené, napočítáte v celé hře na prstech jedné ruky. Potom jsou tu místa, kdy vám hra vnutí boční pohled, takže na chvíli hrajete plošinovku.
Nejotravnější jsou ale lokace, kde by bylo tak snadné nasednout na vozítko a celou situaci vyřešit jedním dlouhým skokem nebo přeplutím na vznášedle, ale přivolání mecha je přesně v tuto chvíli zakázané, a tak musíte hopsat po svých.
Souboje v tanku jsou samy o sobě zábavným prvkem. Můžete si je ještě ozvláštnit vylepšením svého obrněného vozidla o různé typy zbraní. Oproti tomu pěstní souboje s Beelzem působí dost těžkopádně a jaksi vynuceně vzhledem k charakteru postavy. A jsou místa, kde je opravdu musíte absolvovat, ale jsou tu i taková, kde proti pěšákovi vytáhnete svůj oblíbený tank.
Dalším speciálním typem úkolů jsou stealth mise, kde se plížíte za rádoby náhodně umístěnými bednami a musíte něco vyzvednout na vojenské základně nebo ve vesnici, aniž byste byli spatřeni. Na jednu stranu se jedná o zajímavé oživení a pouze středně otravný herní prvek. Na druhou stranu ale víte, že byste základnu hravě dokázali vyčistit v otevřeném souboji. Jenže hra vám nedá možnost. A cestu zpátky po vás už pak taky nikdo nechce.
Navigaci po mapě v rámci questů můžeme označit přinejmenším za nevyváženou. Zatímco v některých případech vám zapíchne špendlík někam doprostřed pustiny zahalené mraky a dělej, Beelzi, co umíš, jindy se průjezdové značky posouvají po třech stech metrech a hra vás tak nutí projíždět již dříve navštívenými lokacemi, přestože v blízkosti destinace máte odemčený fast travel point.
Ani hledání cesty samotné není vždy pouze zábava a radost z průzkumu. Některé lokace mají přesně vytyčenou cestu, po které musíte přijít, takže i pokud byste se rozhodli nějaký skalní útvar prostě přeskákat na mechanických nohách, dříve či později narazíte na neviditelnou stěnu. Ve městě Spino jich taky pár najdete.
Záporák zlejší než peklo
Jak teď, po vypsání všeho, co mi na Sand Landu vadilo, nebo mě minimálně otravovalo, napsat, že i přesto jsem si hru opravdu užila? Pro fanoušky Torijamy je to nezbytnost.
Věřím ale, že si hru jako takovou užijí zejména ti, které baví průzkum širých otevřených světů. Sednout na motorku a projíždět mezi písečnými dunami prostě má své kouzlo, stejně jako objevování, kde můžu sehnat další blueprinty a materiály na stavbu nového typu mecha.
Souboje by se možná mohly stát poněkud repetitivními, ale od toho mají i nepřátelé širokou paletu vozidel, takže můžete vysledovat, které má výhodu proti kterému – trochu jako kámen, nůžky, papír, tapír, Spock.
Hra má navíc sice mírně překombinovaný, ale jinak velmi silný příběh, na jehož konci i slza ukápne a zjistíte, jaké to je, když je hlavní záporák ještě zlejší než princ pekelný (i když on je protivný především tím, jak neumí prohrávat a musíte ho zkopat do kulaté krychle několikrát).
A ani závěrečnými titulky hra nekončí. Pořád můžete lovit achievementy, dostavět město Spino nebo porážet šéfy jednotlivých gangů, na které je vypsaná odměna. Vyplatí se proto do Sand Landu občas vrátit. K vidění je tu toho spousta. A až se vám omrzí písek, skočte si do vedlejší země lesů.
SAND LAND
Vývojář: ILCA, Inc.
Vydavatel: Bandai Namco Entertainment Inc.
Platformy: PC, Xbox Series X/S, PlayStation 4, PlayStation 5
