Zachráníte svět, nebo ho potopíte? Rozbřesk je desková výzva o klimatické krizi od autora Pandemicu. Spolupráce, plánování a tvrdé volby.

S lehkou nadsázkou lze říci, že na jakékoliv téma si vzpomenete, určitě k němu dnes už najdete deskovku. Zároveň je ale očividné, že některým tématům se dostává výrazně větší pozornosti než jiným.

Mezi vody, do nichž se designéři pouštějí spíše obezřetně, patří bezesporu ožehavé politicko-společenské otázky a hry s těmito náměty se také obvykle neřadí ke komerčním trhákům. Lze to chápat, hraní pro lidi často představuje útěk od všedních starostí do jiného světa.

Jednu takovouto hru, která se místo úniku z reality snaží nabídnout zamyšlení a snad i vzdělání (a samozřejmě riskuje nařčení z propagandy) nyní přináší na český trh nakladatelství Mindok.

Hra Rozbřesk si nebere na mušku nic menšího než klimatické změny a stojí za ní autoři Matt Leacock a Mateo Menapace. Pozornost budí samozřejmě první jméno, jde totiž o autora slavného Pandemicu, takže pro kooperativní deskovku o boji s globální hrozbou bychom jen těžko hledali osobu povolanější.

Uchopení tématu

Jakkoliv se autoři mohou u takovéto hry snažit, aby nebyla jejich osobním politickým manifestem (a zjevně se snažili), není asi možné, aby hra nevyjadřovala určitý postoj. Ten je vlastně už ve volbě tématu.Hra stojí na myšlence, že klimatické změny jsou skutečným globálním problémem, který je třeba řešit. Toto řešení pak nutně vyžaduje spolupráci.

Karty projektů, které jsou vaším nástrojem na cestě k záchraně planety, jsou mixem technologických řešení, opatření na jejich podporu, regulačních opatření i občanských iniciativ.

Politicky laděné projekty vycházejí pochopitelně spíše z levicového náhledu na svět, zároveň Rozbřesk rozhodně není žádnou výzvou k revoluci, radikalizaci společnosti vnímá více jako hrozbu a součást problému.

Poselství hry vyznívá tak, že abychom klimatické výzvě čelili úspěšně, žádá si to mix řešení technických i politických, a že úspěchu nelze dosáhnout ani zanedbáním potřeb populace, ale pouze citlivým vyvážením boje o zítřek s uspokojením zájmů lidí současných.

V krabici a na stole

Solidně velkou a těžkou krabici v optimistických pastelových barvách koupíte bez obvyklé přebalové fólie. Hra se hlásí k pečlivému výběru materiálů za účelem minimalizace ekologického dopadu, takže konkrétně plast zde nenajdee žádný. A jak bohulibý záměr dopadl? Určitě ne špatně, ale dokonale také ne.

Lepíkům, kterými je krabice zapečetěna, se dolů moc nechtělo, zbavit se potrhaných zbytků dalo práci. Uvnitř vypadá vše velmi pěkně, na dřevěné i kartonové komponenty je dle mého radost pohledět, téměř vše působí velmi festovně, včetně parádních dvouvrstvých desek.

Výjimkou je bohužel velmi zásadní část celé hry – karty. Ty patří spíše k tenčím, takže jedinci, snažící se rozproudit výkon svých mozkových buněk frenetickým ohýbáním karet v ruce (všichni někoho takového známe…), jim mohou dát dost na frak. A aby někoho náhodou nenapadlo karty obalit (do plastu, že), jsou nacpány do krabiček s nulovou rezervou.

Na uskladnění žetonů tu máme 4 krabičky z vyztuženého kartonu. Skvělé je, že je můžete použít i při samotné hře, nicméně přehlednost uspořádání je inu, jako když 19 druhů žetonů sesypete do 4 krabiček.

Herní plán nepatří k obrům, ale budete potřebovat i místo na karty po jeho stranách a slušný prostor budete potřebovat i pro každého hráče, takže na menších stolech se můžete docela tlačit.

Náročnost přípravy i úklidu mi na poměry rodinných či polohráčských her přijde průměrná.

Jak se to hraje

Hráči v Rozbřesku představují jednotlivé mocnosti či části světa, na výběr jsou USA, Čína, Evropa a Rozvojový svět. V méně než 4 hráčích si vyberete pouze některé z těchto stran, v sólu pak zkrátka představujete celý svět.

Vaším cílem je dosáhnout „drawdownu“, bodu, kdy vaše uhlíkové emise poklesnou pod úroveň, s kterou si je planeta schopna ještě poradit. Toho musíte dosáhnout během maximálně 6 kol, zároveň během této doby nesmí teplota Země stoupnout přes kritickou mez a také nesmíte nashromáždit příliš mnoho komunit v krizi.

Každé kolo sestává z pevné sekvence fází. V globální fázi máte šanci začít nový globální projekt, z jehož efektů můžete později čerpat všichni.

V lokální fázi dostanete v každém kole do ruky nové karty lokálních projektů a následně se spustí jádro celé hry, kdy se snažíte vykombinovat co nejlepší řetězec akcí. Základním cílem je odstranit z vaší herní desky žetony zdrojů emisí. Ty mají více druhů průmysl, doprava, zemědělství, ovšem speciálním způsobem fungují žetony energie.

Zatímco u ostatních zdrojů emisí se musíte pouze zbavit příslušných žetonů a přechod na čistější alternativy je pouze implikován, u energie musíte „špinavou“ energii přímo nahrazovat energií zelenou (mezi tu patří mimochodem i jaderná), abyste uspokojili poptávku. Ta navíc s každým kolem poroste.

Nedostatečná produkce energie vás potrestá žetony komunit v krizi, což pocítíte menším přísunem karet v dalších kolech, v krajním případě i předčasnou prohrou.

Dalším cílem je připravovat se na dopady krizí, které vás čekají na konci kola. Jednu vždy vidíte dopředu, další se odhalí až v samotné fázi krizí. Můžete jim někdy předcházet (např. obětováním karty), krize samotné pak budou páchat škody nejrůznějšího druhu, například budou oslabovat vaši společnost ztrátou žetonů odolnosti (sociální, infrastrukturní, ekologické). Zvyšovat svoji odolnost můžete opět díky některým lokálním projektům.

Mechanicky pracuje hra s pěkným karetním systémem, kdy během celé hry budujete 5 sloupečků z karet. Spustit můžete vždy pouze akci svrchní karty sloupečku, ale síla akce, či dokonce podmínka pro její provedení, odkazuje často na symboly v záhlaví karet.

A zde už máte přístup k symbolům ze všech karet v daném sloupci. Kartu z ruky tedy nemusíte položit jen na vršek sloupečku, často ji naopak zastrčíte dospod, abyste skrze její symboly posílili akci karty vrchní. Tato dilemata budou tím, čím vám Rozbřesk zavaří hlavu.

Odvážným a zajímavým rozhodnutím designérů bylo ponechat lokální fázi bez jakékoliv struktury hry. Hráči mohou hrát simultánně každý sám za sebe, radit si a domlouvat se, dokud se všichni nerozhodnou, že už pro dané kolo skončili.

Poté nastává fáze emisí, kdy vyhodnocujete vyprodukované a pohlcené emise. Pokud jste stále nedosáhli drawdownu, tak kostičky emisí, jež planeta a technologie nedokáží „sekvestrovat“ (ano, také jsem toto slovo nikdy předtím neslyšel) poputují na stupnici teploty a mohou vést k jejímu zvýšení.

Pak poněkud depresivní fáze krizí, kdy se to na vás začne valit. Budete házet kostkou planetárních změn a vyhodnocovat karty krizí. Čím výše už vyšplhala teplota, tím více hodů kostkou i karet. Dominové efekty, které se zde dokážou spustit, být opravdu drsné.

A nakonec máme fázi růstu, kdy zvýšíte poptávku po energii, a můžete se vrhnout na další kolo.

Pokud jste nejpozději v 6. kole dosáhli drawdownu a přežili i následnou poslední fázi krizí (tedy nedošlo během ní k zvýšení teploty či počtu komunit v krizi na úroveň znamenající prohru), můžete si poblahopřát k záchraně světa!

Dojmy ze hry

Rozbřesk je jako stvořený, aby vzbuzoval rozporuplné reakce. Ano, je to euro, ale tahle hra stojí na tématu. Stojí za ní zjevně obrovské množství práce na tematických kartách (každá obsahuje QR kód, pokud si na anglické stránce hry chcete o daném tématu přečíst více) a ladění toho, aby hra nebyla přehnaně komplikovaná a přitom mechanismy dávaly tematicky smysl.

To si myslím, že se autorům podařilo skvěle. Při troše snahy hru zvládnou i hráči bez velkých zkušeností s moderními deskovkami, takže hra může sloužit i jako vzdělávací pomůcka mimo deskoherní komunitu. V tomto směru nemá asi konkurenci, jedinou další rozšířenější hrou o změnách klimatu je CO2: Second Chance od Vitala Lacerdy, což je vysoce komplexní hra.

Podíváme-li se na Rozbřesk z mechanického úhlu, jedobré být připraven na pár možných problémů. V první řadě je zde dost silný vliv náhody při tažení karet (projektů i krizí). Nemohu se zbavit dojmu, že jde částečně o záměr, protože některé zdroje nejistoty (např. Karty krizí odhalené až v okamžiku, kdy nab účinnosti) by šlo snadno odstranit.

A opět: tematicky to dává smysl, planeta ani lidstvo nejsou stroje na páčku, nejistota je vudypřítomná. Herně to ale pro mnoho hráčů může být rušivé.

Také zmíněná volná struktura kola může vést k velmi odlišným výsledkům. Někde se bude živě diskutovat a kooperovat, jinde vše ovládne alfa hráč, ale také je možné, že si každý bude tiše řešit problém sám za sebe a na žádnou pořádnou kooperaci ani nedojde.

A ač to není optimální přístup, zkušení hráči (a u nich bych riziko podobného stylu hraní viděl především) budou i tak mít dobrou šanci hru vyhrát, fatální postih za nedostatek koordinace zde nečekejte.

Stěžejní karetní mechanismus jinak funguje velmi hezky, budování sloupečků se symboly přináší uspokojivý pocit stále silnějších akcí. Karty využíváte více způsoby (na akce, na symboly, k odhození jako platbu za některé akce), což vám dává možnost aspoň částečně čelit zmiňované náhodě. Nicméně ta si s vámi i tak bude umět zašpásovat.

Tuhle hru si zkrátka musíte trochu dovařit sami, a to očekáváními a naladěním, se kterými k ní přistoupíte.

Rozbřesk nabízí způsoby, jak si upravit obtížnost vstupními parametry či přidáním výzev, které vám mohou hru usnadnit či ztížit. To je výborné pro uzpůsobení hry pro potřeby konkrétní herní skupiny, zvýhodnit či znevýhodnit můžete dokonce i jednoho hráče.

Pomáhá to také znovuhratelnosti, nicméně zde si myslím, že hra narazí na jisté hranice dané onou omezenou komplexitou. Po určitém počtu partií se u zkušených hráčů asi začne dostavovat pocit repetitivnosti.

Pozitivně bych se nakonec chtěl vyjádřit o kvalitě pravidlového sešitu, je přehledný, dobře se v něm vyhledává a vysvětlení pravidel je srozumitelné.

Závěr

Rozbřesk je hrou, která mechanicky smysluplným, zároveň ale i poměrně přístupným způsobem zpracovává jedno z nejpalčivějších společenských témat naší doby klimatické změny.

V tomto směru se jedná o unikát. Myslím si, že jsem ještě nehrál hru, která by takto dobře vyvážila hratelnost se snahou vzdělávat bvykle bývá jedna z těchto složek více obětována ve prospěch druhé.

U Rozbřesku tento kompromis cítím pouze v omezené míře. Projevuje se především silnou nevypočitatelností hry, což dává smysl tematicky, ale pro řadu hráčů může být nepříjemné.

Odhlédneme-li od tématu, máme v rukou solidní moderní euro hru, která ale ničím dalším významným nevybočuje z davu. Ano, jsme rozmazleni tím, že kvalitních her dnes vychází více, než je normální smrtelník schopen oehrát.

Snad ještě jedním specifikem vás tato hra může nalákat: karetně kombinačních her (ve stylu např. Mars: Teraformace) sice na trhu máme dostatek, ale možností užít si tento druh zábavy v kooperativním módu je přeci jen znatelně méně.

Ale ano, o to téma tu jde především. Pro mnohé bude jistě důvodem, proč hru kategoricky odmítnout, díky němu si ale může najít cestu i na stoly těch, kteří deskovkám intenzivně neholdují. To byl zjevně i záměr autorů, kteří odvedli spoustu promyšlené práce. Pokud vás myšlenka hry aspoň trochu zaujala, rozhodně doporučuji dát jí šanci.

Rozbřesk

Vydavatelství: Mindok

Autoři: Matt Leacock, Matteo Menapace

Ilustrace: Mads Berg a kolektiv autorů

Překlad: Michal Stárek

Počet hráčů: 1–4

Věk: 10+

Délka hry: 60–90 min