Škoda kouzla, které padne vedle je česká karetní hra plná magie, soubojů a taktiky, která překvapí svou hloubkou i zpracováním.
Dnes to bude o jedné menší krabici s atypickými rozměry, nezvykle znějícím názvem, ale především nevšedním příběhem. Stolní hry jsou dnes již velmi seriózním byznysem, ale i v něm se najde prostor pro nadšenecké projekty.
Právě takovým je hra Škoda kouzla, které padne vedle, pod níž je jako autor, ilustrátor a vydavatel v jedné osobě podepsán Jiří Hunyady. Ten svoji ideu, že v nabídce deckbuildingových karetních her něco postrádá, dotáhl až do hotového produktu, se kterým směle vyrazil na český trh konkurovat hrám zaštítěným dobře známými vydavateli.
Dvojkovka, představující nelítostný souboj dvou čarodějů, se k hráčům dostala koncem roku 2023. Nyní, o rok později, vychází i Velké rozšíření (tak se skutečně jmenuje), které kromě haldy nových karet přináší i možnost hrát hru až ve čtyřech hráčích, ale také sólo. V této recenzi se podíváme především na základní hru, ale dotkneme se i zmíněného rozšíření.
V krabici a na stole

Škoda kouzla (říkejme tomu už jen takto zkráceně) je karetní hra. Kromě balíčku karet obsahuje už pouze malý pytlík s žetony a krystaly. Do buclaté krabice se tak obsah vejde s velkou rezervou. Takoví Japonci z vydavatelství Oink Games by vše nacpali do krabice asi tak třetinové. Takhle se vám ale zase do hlavní krabice vejde i malá krabička s rozšířením, takže vše vypadá, jako by to tak bylo od začátku myšlené.
Hru jistě zvládnete zabalit i kompaktněji, což z ní dělá vhodného kandidáta na cesty. Pro samotné hraní ovšem počítejte s tím, že budete potřebovat alespoň menší stůl nebo jinou plochu, kam si budete karty vykládat.
Materiálové zpracování je na úrovni. Karty jsou příjemné na dotek, nemám zde moc co dodat. Více rozdělujícím aspektem této hry bude jistě grafika, kterou lze charakterizovat jako spíše retro styl. Osobně se k ní stavím celkem neutrálně, ale zaznamenal jsem řadu vyhraněných názorů na obě strany. Tohle už si musí každý rozhodnout sám.
Každopádně má vizuál jasný jednotný styl, který podle mě koresponduje s tím, jakou hrou Škoda kouzla je – na rozdíl od samotného názvu, který ve mně evokoval spíše dětskou hru.
Jak se to hraje

Škoda kouzla je soubojem na život a na smrt. Čaroděj stojí proti čaroději a vítězem se stane ten, kdo protivníka zbaví všech životů. Oba protivníci začínají se 7 životy a identickým balíčkem 13 karet.
Ve svém tahu máte k dispozici 5 karet v ruce a 1 žeton many. Klíčovou charakteristikou každé karty je číslo v levém horním rohu. Označuje množství many, které musíte zaplatit k zahrání této karty.
Jelikož jde o čísla od 2 výše, je jasné, že s 1 manou toho mnoho nenakouzlíte, takže budete potřebovat další. Tu získáte tak, že některé karty bez efektu odhodíte, a tím manu odpovídající hodnotě karty naopak získáte. Z 5 karet tedy v praxi jen obtížně zahrajete více než 3, obvyklé budou tak 2, ale výjimkou nebude ani zahrání jen jedné karty.
S manou totiž můžete podniknout ještě jednu věc: koupit si na svoji odhazovací hromádku novou kartu z vyložené nabídky čarodějného obchodu (opět za cenu z levého horního rohu) a získat tak do budoucna karty s vyšší manovou hodnotou a silnějšími efekty.
Tato trojí funkčnost jediného čísla je páteří celé hry. Páteří nesmírně elegantní a dobře fungující, ale to by samo nestačilo, kdybychom okolo ní neměli nějaké to maso. Tím je samozřejmě obsah samotných karet.
Ty se dělí do tří kategorií. Kouzla jsou karty s okamžitým efektem, například útok či léčení. Bytosti a Obrany jsou pak karty, které si vykládáte před kartu čaroděje a tvoříte z nich řadu.

Novou kartu pak musíte vždy přiložit zleva nebo zprava k těm stávajícím. Zde fungují v první řadě jako živé štíty – mají totiž vlastní počet životů a běžné útoky musí mířit nejprve na karty v řadě (přesněji na jejím kraji). Samotného čaroděje schovaného za řadou karet vůbec nezasáhnou.
Kromě toho ale bytosti mívají schopnosti, které se aktivují vždy na začátku kola. Takovou schopností je velmi často útok, takže nemusíte ve svém tahu seslat jediné útočné kouzlo, a stejně můžete soupeři notně pocuchat ofinu, protože špinavou práci za vás odvede kostlivec či démon stojící před vaším čarodějem.
Aby si čaroděj stojící za hradbou karet nemohl být úplně jistý, existují i kouzla s útokem na konkrétní cíl (lze jej namířit na jakoukoliv kartu či na čaroděje samotného, bez ohledu na řadu karet před ním) nebo třeba velmi zákeřné kletby, které vám odebírají životy na začátku každého kola.
Dalším důležitým efektem je zmrazení, které zasažené kartě na jedno kolo znemožní aktivovat její schopnosti, případně znemožní čaroději, je-li aplikováno přímo na něj, sesílat útočná kouzla.
Posledním důležitým konceptem jsou různé druhy magie. Každá karta patří pod jednu magickou kategorii (neutrální, lesní, ledová, ohnivá, temná), což je znázorněno barevným odlišením. Hraní více karet stejné barvy vám pak nese možnost odhazovat z balíčku méně silné karty, ale také možnost povýšit čaroděje na 2. úroveň. Zvýší se vaše maximum životů, stanete se odolnější vůči kletbám a hraní karet příslušné barvy bude pro vás od té chvíle levnější.

Hráči se pravidelně střídají na tahu a hra okamžitě končí ve chvíli, kdy počet životů jednoho z čarodějů klesne na nulu.
Dojmy ze hry
Abych v těchto stresuplných časech ušetřil čtenáři trochu nervů, prozradím nyní pointu celého povídání. Moje dojmy po prvních partiích byly poněkud rozpačité, a k dalšímu hraní mě přiměla především zodpovědnost úkolu recenzenta. Ještě že tak, protože se pocity začaly významně obracet k lepšímu, a nakonec mohu směle říci, že si hraní této hry opravdu užívám.
A teď trochu podrobněji. V prvních dvou partiích jsem měl pocit, že bez nějakého hlubšího smyslu hraju karty. Když mám šanci, zaútočím, když jsem zraněný, vyléčím se nebo zahraju obrannou kartu, do toho občas něco koupím z obchodu. Soupeř tak nějak podobně, takže se v tom chvíli plácáme, než se to někomu hodně dobře nebo špatně sejde, a partie se překlopí na stranu jednoho z nás.
Ať už jsem byl vítězem či poraženým, chyběly mi při hře pocity jako „teď jsem to pěkně zahrál“ nebo naopak „aj, teď mě převezl, tohle byla chyba, tohle musím udělat příště jinak“. Tedy přesně ty pocity, které člověka motivují, aby hru hrál znovu.

Tohle se začalo měnit, když jsem už měl solidní přehled o kartách, které mám v základním balíčku, i představu, co se tak dá koupit. Prvoplánové hraní karet se změnilo v kalkulované riziko, nakupování se stalo cílenějším a na stole začaly vznikat zajímavé kombinace. Hra ohromným způsobem rozkvetla.
Když se vám třeba podaří vybudovat řadu karet tak, že dobře chráníte bytost, která každé kolo dává soupeři bolestný zásah, tak ten se pocit, že jste to dobře zahráli, bezpečně dostaví. Mix efektů karet funguje opravdu dobře. Každý přístup k hraní má svoji slabinu, skrze kterou se můžete soupeři dostat na kobylku, získáte-li pro to ty správné karty.
Závěrečné hodnocení
Škoda kouzla, které padne vedle je sympatickým počinem českého autora, který se rozhodl jít vlastní nevyšlapanou cestou. Hru může brzdit její schopnost udělat silný první dojem: má sice neotřelý, ale dlouhý název, poněkud retro grafiku a spíše generické téma.
I první herní dojmy byly na mé straně poněkud smíšené, ale poté, co jsem pochopil, jak hru hrát, zjistil jsem, že mám v ruce velmi zábavnou hru pro dva hráče plnou zajímavých taktických rozhodnutí.
Připravte se na nezanedbatelný podíl náhody, ale to není nutně špatná věc. Přináší to jisté vzrušení a odrazuje to hráče od snahy vše dokonale strategicky propočítat (to zkrátka nejde), takže hra pak má spád.

Pokud si hru oblíbíte a pocítíte potřebu si ji oživit, jistě oceníte i možnosti, které vám dává Velké rozšíření. Naopak nejde o ten druh rozšíření, který by měl velkou šanci změnit váš názor, pokud vás tolik neoslovila už základní hra.
Škoda kouzla, které padne vedle
Autor, ilustrátor a vydavatel: Jiří Hunyady
Počet hráčů: 2 (s Velkým rozšířením 1–4)
Věk: 8+
Délka hry: 30 minut (v reálu může být 15 minut, ale i hodně přes hodinu)