Alina. Zesláblá světlonoška zkoušená osudem, na kterou se nyní upírají zraky a modlitby obyvatel snad celé Ravky. Sankta Alina se musí vzchopit, postavit se svým nepřátelům, stejně jako svým spojencům a připravit se na velké tažení za třetím umocňovačem. Kdyby se ho zmocnila, získá Ravka naději na novou, slunnou budoucnost. Jen Alina je schopná rozpustit Vrásu. Jen Alina je schopná porazit Temnyje.
Hlavní děj
Vyvrcholení trilogie o Alině Starkov začíná v temnotě. Tedy skoro. Rozhodně nikde, kde by bylo dostatečné světlo na to, aby jej Světlonoška mohla přivolat v plné síle.
S ubývajícím světlem její síla slábne a její již tak chatrné zdraví se s nedostatkem slunce příliš nezlepšuje. I když je v prozatímním bezpečí mezi „svými lidmi“, její moc je potlačena.
Z černého koně války se stala jen figurka na pozadí. Kulisa. Bezcenná loutka bez duše, bez světla, bez moci.
Ravku mezitím sužuje Temnyj a jeho vláda. Získává spojence a pátrá po Alině, seč může. I když sama nic nedělá, Alina také nabírá stále více spojenců. Občas nečekané. Ti jí nakonec pomohou dostat se zpět na výsluní (doslova). Potřebuje ovšem třetí umocňovač.
Proto se se svými spojenci vydává na zdlouhavou pouť, na jejímž konci snad nalezne naději na spásu celé ravky. Po cestě se setkává se starými přáteli a společně se snaží připravit na nadcházející bitvu.
Čtenářčiny dojmy
Než začnu s úplnou kritikou, ráda bych vyzdvihla světlé momenty. Kniha je rozhodně lepší než předchozí. Blížíme se do finále, vycpávek je tedy méně a všechno se tak nějak blíží tomu zdárnému konci. Sem tam se objeví kudrlinka zápletky, jinak je to dost přímočaré.
Což nevím, jestli je na škodu nebo ne. Pořád mám z knihy trochu rozporuplné pocity. Možná právě kvůli té přímočarosti a odfláknutým zápletkám.
Abych to specifikovala blíže – zápletky jsou brutálně předvídatelné a vůbec nerozvinuté. Příběh jede, jede, najednou BUM! – zákruta/zápletka, ale totální klišé. Snad jediná chvíle, kdy jsem (ne)byla tolik překvapená, jako zklamaná, byl konec. Některé věci prostě měly zůstat tak, jak byly.
V hlavě se mi nabízely tři možné konce, možná čtyři. Bohužel způsob, jakým byl ten finální proveden, byl předvídatelný, jalový a celkově vzato prostě tristní. Ale možná už jsem jen dospěla a jistá díla mne vyškolila v tom, že mám očekávat to absolutně nejhorší.
Kromě toho byl děj nekonečně zdlouhavý. Sice měl větší spád, než děj knihy předchozí, i tak se ale táhl. Postavy byly neměnné, statické, člověk by si nejradši vyškubal vlasy, když si je představil v reálném životě. Neustále jsem si musela připomínat, že to je především Young Adult záležitost, a že je to chováním spíše přiblížené mladším čtenářům. Asi.
Doufám. Jinak bych si musela stát za svým a opakovat to, co minule – autorka má skvělé nápady, co se týče charakteristik různých postav, jen je prostě nedokáže prodat. Dialogy mezi nimi jsou neustále stejné. Stačí si přečíst jednu interakci a můžete si být jisti, že po zbytek knihy už přímou řeč číst nemusíte.
Buď si v ní totiž vylévají srdíčko nebo se hádají. Vlastně nic, co by nějak výrazně ovlivnilo a rozproudilo děj. Což je paradoxní, vzhledem k tomu, že dialogy slouží právě k tomu, aby se děj urychlil. Najde se ovšem i část, kdy je dialog pro děj důležitý a mnohé nám odhalí. Jinak jsme však většinou odkázáni na Alinin vnitřní monolog.
Potešení pro oko?
Zkázu a naději jsem četla ve čtečce a e-book měl ještě v úvodu obrázek staré obálky, tedy tu, na které je ženská postava a ve spodní části žlutý pták. Budu se opakovat, ale postavy na obálkách prostě ne-e. Rozhodně ne ty, kterým je vidět do tváře. Ráda si postavu nějak představuji.
Pakliže na mě před každým otevřením knihy kouká někdo, kdo byl pravděpodobně zamýšlen jako „ilustrační hlavní hrdina“, úplně mi ty moje představy zkreslí. Sice jsem měla e-book, takže jsem se těmto „setkáním“ více či méně vyhnula, i tak mi to ovšem velice překáží v mém běžném vkusu (čti: „nebetyčně mě to vysírá“).
Zpátky ke žlutému/zlatému opeřenci. Stejně jako u ostatních knih hádám, že by měl symbolizovat umocňovač, po kterém se Alina a její malá suicide squad pachtí. No, místo Ohnivého ptáka je na obalu spíš větší kanárek připomínající Big Birda ze Sesame Street. Opět, nová obálka je prostě a jednoduše mnohem lepší.
Shrnuto a podtrženo
Abychom to zakončili bez zbytečných příkras: pokud do knížky Zkáza a naděje jdete s jakousi nadějí, že konec bude epický a boží, čeká vás spíš tak maximálně ta zkáza. Je to vysloveně oddychovka, nic náročného, témata se neustále opakují a kniha je nabitá klišé.
To, co se v první knize zdálo jako osvěžující a roztomile naivní, se v pokračování stává ohranou písničkou. Postavy se v průběhu děje nijak nemění, dělají přesně to, co se od nich dá čekat. Proto je lepší jít do čtení celé trilogie bez jakýchkoliv očekávání. Sice podvědomě přijdou, ale aspoň vás to nezklame příliš brzy.
Autorka se často a zbytečně soustředí na nezajímavé věci, které opakuje neustále dokola. To děj akorát protahuje, což po chvíli může čtenáře začít otravovat.
Postavy jsou ale zajímavé a celkový námět velmi atraktivní. Bohužel mi stále přijde, že obzvlášť v posledních dvou dílech trilogie šel potenciál celého příběhu úplně do kopru, protože autorka upřednostnila spíše citovou složku věci. Ta však není tak dobře vyobrazená. Možná proto, že jí je v díle až nadbytek? Těžko říct.
Četla jsem spoustu recenzí na celou trilogii a názory jsou poměrně odlišné, i když na Goodreads si konkrétně tato kniha vyžádala 4 hvězdičky a na Databázi knih získala 82 %. Já bohužel budu muset jít s hodnocením o něco níže.
Byť mi kniha přišla jako dobrá oddechovka a s radostí se zakousnu do Šesti vran, Zjizveného krále a dalších příběhů ze stejného univerza, rozhodně ve mne nezanechala dostatečnou dávku dlouhodobějšího nadšení, abych si jí pamatovala nebo v budoucnu znovu přečetla.
Jako knížka do vlaku nebo k moři ovšem bohatě postačí a člověk se s ní i pobaví.
Leigh Bardugo: Zkáza a naděje
Vydavatel: Fragment, 2018
Překladatel: Julie Žemlová
Tvůrce obálky: Kamila Flonerová
Ilustrátor: Keith Thompson
Počet stran: 344
Cena: 194 Kč (e-kniha)
