Mlhavé údolí, strašidelné zvuky a dětský hřbitov domácích mazlíčků. Tento milník literární tvorby vás postaví před otázku, zda znáte své hranice.
Čelili byste raději odvěké hrůze, jen abyste unikli děsivé pravdě?
Snad každý správný horor začíná stěhováním. Když se Luis Creed s manželkou Rachel a dětmi Eileen a Gagem přestěhují na sever do Ludlow ve státě Maine, zdá se, že začíná jejich nový život. Nádherný starý dům obklopený přírodou, klidná práce univerzitního lékaře a příjemný soused naproti. Co víc si přát?
Rodinou idylku kazí jen dvě věci. Cesta u domu, kterou čas od času profrčí náklaďák do chemičky a hřbitov zvířátek v lese na jejich pozemku. Děti z města se o něj starají s péčí sobě vlastní a nehledí hrubek, které napsaly na ceduli – Řbitov zviřátek.
Starý soused Jude na něj záhy přistěhovalce zavede a mezi manželi kvůli tomu dojde k hádce. Rachel se totiž snaží dceru uchránit před jakýmkoliv kontaktem se smrtí, protože samotnou ji poznamenalo dávné úmrtí sestry Zeldy. Eileen se zdá v tomto ohledu vyspělejší než vlastní matka a s pochopením, že i její milovaný kocour Church může umřít se statečně vyrovnává.
Rodinné štěstí trvá od pozdního léta do zimy. Mezi manželi už nedojde k žádné další hádce a ustojí i Luisův dramatický den v práci se smrtelným úrazem studenta. To je na nějakou dobu jediná děsivá událost, které se dočkáme. Mezitím King buduje idylickou atmosféru, hrůza je zde jen přízračná, aby ji vzápětí rozcupoval na kousky.
Nejprve dojde k nevyhnutelnému – sražení Churche kamionem. Naštěstí je v té době Rachel s dětmi na návštěvě u rodičů a Luis, aby předešel další hádce se manželkou, tuto skutečnost zatají a chce kocoura pohřbít na Řbitově zviřátek. Jude mu navrhne jiné místo.
Zavede svého souseda hlouběji do lesa až tam, kde se ozývají tajuplné zvuky a vládne tu neprostupná mlha. Dokonce tu prý můžou narazit na mytického Wendiga. Nic se ale nevyrovná faktu, že se nachází na dávném indiánském pohřebišti. Což je stejně jako stěhování oblíbený hororový prvek.
Že se nevyplatí zahrávat si s magií původních obyvatel pochopí Luis ve chvíli, kdy se mrtvý a pohřbený kocour vrátí a tváří se, jako by se nic nedělo. Stephen King ve vzkříšeném kocourovi vybudoval skvělý konflikt. Jak prohlásil soused Jude:
„Možná jsem to udělal proto, že děti občas potřebujou vědět, že umřít je někdy lepší.“
Jude Luise zasvětí do historie tajemného místa a poví mu o většině případů, kdy tam lidé pohřbili své mazlíčky. Pověděl mu i o tom, že si uvědomuje, že mu víc zavařil, než pomohl, ale zároveň se přiznal, že ho k tomu místu něco nevysvětlitelně táhne. A Luis by si na to NĚCO měl dát pozor. Přesto mu nakonec v nejdůležitější otázce zalže.
Rodina si mezitím zvykla na trochu divného Churche, ale nic je nemohlo připravit na tragédii, ke které se schylovalo. King se obligátně vyhnul jejímu popisování, když odvyprávěl poslední šťastný den a pak vrhl na vyprávění temný stín. Tím změnil dosud chronologické vyprávění a druhé polovině knihy přidal na naléhavosti. Všichni tak trochu tušili, k čemu se v příběhu schyluje, a proto bylo třeba čtenáře aspoň nějak vykolejit.
K samotnému aktu, ač je předmětem celého děje, dojde až na samém sklonku knihy. Předchází mu mrazivé vyprávěn plné sžíravých emocí a rovněž dramatického rozpolcení.
Zdravý rozum hlavního hrdiny jej odrazuje od toho, co se chystá udělat, ale to NĚCO ho k tomu zároveň nabádá. Schválně nemluvím konkrétně, protože věřím, že je tady ještě pořád někdo, kdo knihu nečetl nebo viděl jen film.
Remake z roku 2019 se totiž v podstatné části rozchází s knižní předlohou. Jeho filmový předchůdce z roku 1989 je zase snímkem, k němuž King nejen psal scénář, ale zahrál si v něm i malé cameo.
I když se Kingovi dařilo budovat atmosféru, napínat čtenáře a stavět své hrdiny před těžká osudová rozhodnut, tak knižní závěr byl vyloženě odfláknutý. A buďme upřímní, není to poprvé.
Čtenář nemá po podrobném seznamování a sžití se s hrdiny prostor na dostatečné rozloučení a opuštění příběhu. Po náznaku vševědoucího zla čekal pravděpodobně od finálního děje trochu víc. Nelze mluvit ani o uceleném nebo otevřeném závěru, protože paseku, kterou hlavní hrdina nadělal, musí ještě někdo uklidit, jinak zůstává konec až v přílišné míře na bedrech čtenáře.
Přesto děsivost nosného tématu je skvěle zpracovaná, že nelze popírat úspěšnost knihy. Vždyť jde již o páté tuzemské vydání! Sice se tam ještě chybička vyskytne, ale tak drobná, že ji nelze přičítat na vrub redaktorovi, nýbrž systému, na který je vyvíjen neúměrný tlak.
À propos nějaká ta chyba se dá připsat i samotnému autorovi. King jako zastánce nepoužívání příslovce, byl schopný v této knize napsat, že se tiše podíval. Sem tam užití příslovce není ani podle Kinga chyba, ale copak to jde se hlasitě podívat? A je to vlastně problém autora nebo překladatele?
Hodnotit zrovna u Kinga běžné aspekty vyprávění jako tempo, dialogy, popisy je naprosté plýtvaní časem mým i čtenářovým. Nečeká vás po této stránce žádný zádrhel, vše plyne pomaleji úměrně zvyšujícímu se napětí. Vytkla bych jedině pár postav, které splynuly dohromady, což je vinou standardně vysokého počtu vedlejších hrdinů. Je to takový Kingův podpis, naštěstí v naprosté většině to nepředstavuje problém.
Někdo by mohl vytknout, že děj je možná předvídatelný, ale hlavním sdělením knihy není prostý akt, k němuž dojde ani jeho nechutnost a nemorálnost (pořád se snažím nespoilerovat). To zásadní, co si má čtenář odnést je právě smíření se smrtí a přijetí jí jako přirozené součásti života, seč může být sebe víc bolestivější. A tom ta kniha je.
V souvislosti s Řbitovem zviřátek si dovolím ještě zmínit kapelu Ramones. King jako jejich věrný fanoušek citoval skladbu Blitzkrieg Bop v tomto románu. Luisovi nejednou v hlavě zní slavné: hey ho, let´s go (i když v překladu nápěv snadno zanikne).
A pokud jste někdy přemýšleli, co má společného Kingovo Pet Sematary se skladbou Pet Sematary, a proč ani jeden z umělců neumí napsat správně Pet Cemetery, tak vás můžu uklidnit, že skladba od Ramones vznikla údajně u Kinga ve sklepě na základě jeho románu. Minimálně já můžu po tomto zjištění konečně klidně spát.
Poslední věc, kterou je třeba na knize a konkrétně tomto vydání vyzdvihnout je ilustrace na obálce od Anežky Kůlové, která vystihla atmosféru a přilákala oko potenciálního čtenáře.
Ze všech vydání u nakladatele Beta-Dobrovský ji hodnotím jako tu nejlépe podařenou. Takže pokud nepotřebujete knihu mít kvůli vzteklé číče na přebalu, tak mi došly argumenty, kterými vás nalákat ke koupi.
Stephen King: Řbitov zviřátek
Vydal: Pavel Dobrovský – BETA s.r.o. (2024)
Překlad: Ivan Němeček
Obálka: Anežka Kůlová
Počet stran: 346 / pevná vazba
Cena: 378 Kč
