Už jste to taky slyšeli? Objevilo se Kolo a Fráze! Nová Hra začala. Jo, vy o žádné Hře nevíte? Fajn. Tak se snažte, ať to tak zůstane, protože tentokrát půjde fakt o krk. A teď mě omluvte. Jdu zjistit, jestli mňoukání mojí kočky zapsané v binárním kódu spolu s počtem mobů v osmém levelu Dooma náhodou není adresa stránky s další stopou. Kdybych snad záhadně zmizel, nehledejte mě!
Hra, co trochu je a trochu není, a co na to K?
Existuje Hra. Nikdo netuší, kdo ji organizuje, a nemá ani žádný oficiální název, ale obecná přezdívka pro ni je Rabbits podle poněkud zlověstné kresbičky králíka, která často bývá jednou ze stop.
Hra nemá pevná pravidla. V podstatě ji tvoří série volně propojených asociací a podivných náhod, které zahrnují internet i skutečný svět. Některé jsou legrační, jiné záhadné, a ještě jiné hrozivé. Tyto stopy tvoří určitou logickou cestu, kterou se hráči snaží sledovat. Co čeká vítěze na jejím konci, nikdo přesně neví. Někdo říká, že milion dolarů. Někdo, že členství v CIA. A ještě někdo, že kulka do hlavy.
K je gamerka, ajťačka a taky příležitostná hackerka. Hry jsou její vášeň od dětství, navíc disponuje jistou formou lehkého autismu (nebo možná schizofrenie), která jí umožňuje odhalovat vzory a asociace prakticky všude. Problém však je, že když se do nich ponoří příliš, začíná poněkud ztrácet kontakt s realitou, což končívá komplikacemi jako zatčení nebo psychiatrická internace.
Cesty K a Rabbits se v minulosti střetly už několikrát, a nikdy to neskončilo moc dobře. V důsledku toho se K momentálně snaží držet od Hry stranou, a omezovat se jen na přednášky za účelem přivýdělku a klábosení s partičkou spřátelených nerdů okolo Čarodějovy herny.
Klidným dnům bude ovšem brzy konec. K navštíví Alan Scarpio, milionář považovaný za jednoho z vítězů předchozích kol. Podle něj brzy začne další, jenže tentokrát je s Hrou něco špatně. Scarpio požádá K, aby mu pomohla Hru opravit. Vzápětí ovšem záhadně zmizí a K se svou přítelkyní Chloe a pár dalšími pomocníky se vydává po stopě.
Další kolo Hry začne zanedlouho – jenže tentokrát při něm lidé opravdu umírají. A čím hlouběji do přediva Rabbits K proniká, tím podivnější věci se dějí i okolo ní osobně.
Pokud ovšem prostě jenom nepřichází zase o rozum.
„Řekněte mi, prosím, jestli ještě hrajeme?“
Relativně nejblíže mají Rabbits, románový debut podcastového dramatika Terry Milese, k jiné, o poznání slavnější gamerské knize: Ready Player One Ernesta Clinea.
Ačkoliv prostředí je zcela jiné, mechanismus hledání stop je podobný, a podobný je i samotný styl, zejména pak důraz na obrovské kvantum herních, ajťáckých a popkulturních odkazů. Jsou jich bez přehánění stovky – žhavit Google můžete při čtení prakticky permanentně.
Rabbits navíc dokáží hlavně v první polovině udržet jistou auru paranoidní, zlověstné věrohodnosti, kterou Ready Player One postrádá. Hry podobného typu, takzvané ARG, totiž skutečně existují, a pozadí některých z nich je značně záhadné. Vygooglete si například „Cicada 3301.“
Román je založen na velmi úspěšné sérii Milesových dramatických podcastů stejného jména, což určitý dojem autenticity posiluje.
Rovněž K, vyprávějící knihu v první osobě, jako postava působí věrohodně a docela dobře funguje. V originále, mimochodem, nemá určeno pohlaví, a teprve kvůli českému vydání bylo i autorem schváleno, že půjde o ženu.
Domnívám se, že to bylo správné rozhodnutí. Ženská identita ke K rozhodně pasuje lépe, a pokud snad někoho chytá psotník při každé nebinární postavě v knize, může být klidný: V celých Rabbits není absolutně nic, co by i jenom vzdáleně připomínalo jakýkoliv sex.
Až potud by se zdálo, že je dílo bezchybné, či alespoň skvělé. Bohužel se brzy objeví mnohem větší komplikace, než budovy měnící počty poschodí nebo holub stěhovavý na fotografii z roku 1975.
Kam jsme se to dostali, a jak sakra odtamtud ven?
První polovině knihy, kdy je děj držen relativně při zemi, lze vytknout máloco. V podstatě stále není jasné, zda podivnosti, které K zažívá, nejsou jen její přeludy, anebo zda nějaká Hra vůbec opravdu existuje, a nejedná se jenom o výsledek obsedantního šťourání posedlých nerdů po souvislostech i tam, kde ve skutečnosti vůbec nejsou. Šrouby se utahují zvolna, napětí stoupá.
Jenže někdy před polovinou to tam autor začne valit: tajemné bytosti. Paralelní reality. Sekty. Vládní konspirace, šílení géniové. Program MK Ultra, manipulace mysli, pokusy s LSD.
S každou další atraktivní přísadou do guláše se napětí paradoxně spíš vytrácí a přehlednost celého děje strmě padá. Uhlídat podobný zmatek nějak uspokojivě by vyžadovalo tak pět šest stovek stran navíc, které však Miles nemá. A tak se ke konci kniha i hlavní hrdinka plácá v chaosu, kde se už může stát úplně cokoliv, s prostým zdůvodněním „nevíme proč, ale takhle to prostě funguje.“
Autor jako by zapomněl, že každá hra potřebuje mít aspoň nějaká smysluplná pravidla, jinak nikoho nebude bavit ji hrát. A pokud si vzpomínáte, jak nakonec dopadl seriál Lost, zde bohužel dostanete něco velmi podobného.
Nedá se zároveň říct, že by byl román úplně zabitý – to by bylo přece jen nespravedlivé. Určitá elementární přehlednost je zachována a některé prvky, jako třeba způsob, jakým se autor vypořádal s možností vícenásobné existence stejných osob v paralelních vesmírech, je zajímavý i originální. Jenomže všechno je to beznadějné utopené, zahlcené, uspěchané. Třeba hlavní záporák má v celé knize snad pouhé čtyři strany.
Dojem o něco zvedne samotný konec. Miles naštěstí nesáhl po nějaké variantě „po dočtení hodinu uvažujte, co se vlastně stalo“, která by všechno pohřbila definitivně. Pointa je srozumitelná a sympaticky smířlivě zpracovaná. Kniha je také uzavřená, což je další plus: Nebudeme čekat na případné pokračování roky, jako tomu bylo u Ready Player One.
Tak co s tímhle levelem provedeme?
Rabbits je v českém vydání krásně zpracovaná kniha a překladatelka Radka Knotková odvedla taktéž vynikající práci. Nedokázal jsem najít ani jediný překlep, ani jedinou chybu v reáliích nebo odkazech – to rozhodně nemohlo být snadné.
Není také pochyb o tom, že výsledek mohl být mnohem horší, než nakonec je. Nic to však nemění na tom, že hlavním dojmem po dočtení je pocit promarněné příležitosti.
Byla to slušná hra.
Ale mohla být ještě mnohem lepší.
Snad v dalším kole…
P.S.: Poslední exemplář holuba stěhovavého uhynul v roce 1914.
Terry Miles: Rabbits
Vydal: Nakladatelství Jota, 2022
Překlad: Radka Knotková
Počet stran: 472 / pevná vazba
Cena: 446 Kč
