Nepoplete Santa Claus hlavu českým dětem? Dá se prostřednictvím zahraničních zvyků navázat na české tradice? A dokáže vyniknout nápad o muži v červeném kabátě mezi přehršlí dnešních vánočních pohádek?
Na co se těšit?
Příběh Santa Clause je pohádkou o výrobci hraček, který byl sice chudý, přesto jeho srdce překypovalo citem. To se prokáže ve chvíli, kdy otrhaný klouček nahlíží do výkladu hračkářského obchodu a zamiluje se do dřevěného vojáčka.
Claus vypátrá, že je ušmudlanec sirotkem a rozhodne se mu vysněnou hračku vyrobit. Na Štědrý den nepozorovaně proklouzne do jeho ložnice, vojáčka uloží do červené punčochy a za oknem vyčká na probuzení dětí. Výkřiky a radost jsou nezměřitelné. Zdá se, že Claus našel smysl svého života a rozhodne se, že do příštích Vánoc vyrobí hračky pro všechny chudé dítě z jejich města.
„A tak to opravdu udělal. Mnoho let vyráběl hračky, až mu brada i vousy zbělely jako sníh. Jeho žena mu stále pomáhala a oba byli stále šťastní jako dřív. Když se lidé ve městě dozvěděli o jeho štědrosti, začali mu říkat Santa Claus – hodný strýček Claus.“
Claus nebyl pyšný. Trápilo ho, že místní o jeho štědrostí ví, rozhodne se proto s manželkou město opustit, aby našli nové útočiště. Místo dost velké na to, aby mohli vyrábět hračky pro všechny děti na světě.
Začíná strastiplná cesta na sever. Díky dobrosrdečnosti manželů a jejich chuti pomáhat se však brzy spřátelí s Laponci a objeví kouzlo létajících sobů. A když Laponcům prozradí účel své cesty – obdarovávat chudé děti – sám král Laponců jim věnuje kouzelné saně a přidá k nim vyprávění o jejich vzniku.
„Avšak tajemství zázračnosti těch saní se projeví jen tehdy, když jich někdo použije z lásky k ubohým a potřebným lidem. Už od časů krále Olafa čekáme na někoho s takovým posláním, na někoho, jako jste vy, Clausi.
Není žádným překvapením, že se manželé Clausovi dostanou až na Severní pól, kde se spřátelí se skřítky. Tam pak společně vybudují Vánoční město obsahující poštu, příbytky skřítku i Santa Clause, ale především továrnu na hračky.
Kniha však obsahuje daleko víc. Popisuje, proč se skřítkové drží od civilizace dál, přestože tomu tak kdysi nebylo. Jak vznikla tradice se zdobením vánočního stromu. Nebo proč se zpívají koledy a je důležité, aby lidé trávili čas pohromadě.
To už ale popisovat nebudu. Nerada bych zkazila překvapení a kouzlo bezprostředního pocitu po prvním dočtení…
Pro malé či velké čtenáře?
Protože se blížily Vánoce, četli jsme tento příběh teď každý večer. Dcerka jej vyžadovala, a přestože jsou jí čtyři roky a kniha obsahuje devadesát šest stran, hltala každou větu v ní.
Text není jednoduchý. Řekla bych (byť informace není uvedena), že je určen předškolákům a mladším školákům, přesto díky nádherným ilustracím dítě drží pozornost. Mně, jako mámě, jsou pak bohaté popisy více než sympatické. Dovolí mi, vychutnat si pohádku také, a především rozvíjí fantazii a slovní zásobu našich potomků. Poslední dobou se setkávám s plytkými texty pro nejmenší, proto je Příběh Santa Clause jako klenot mezi pozlátkem.
Stavba vypravování je ideální. Začátek rychle naváže na cestu na Severní pól, malý čtenář se nestihne nudit a už obdivuje létající soby a roztomilé skřítky. Závěr je trošku delší, na druhou stranu popis balení dárečků, štědrovečerní hostina nebo rozbalování překvapení je přesně to, co děti chtějí prožívat. Ani tady nedošlo na přeskakování stránek či vynechávaní nezáživných pasáží.
A postavy?
Těžko soudit, zda se naše představa skřítků shodne s představou autora, moje malá je však zcela spokojená. Všichni – od zvířat, přes lidi, až po kouzelné bytosti – jsou dostatečně vykresleni. A i přes ilustrace, které nedávají volnost fantazii, jsme po dočtení vytvořily obrázky vlastní rodiny skřítků i s jejich domečkem. Shledávám proto popisy postav za uspokojivé a ve své podstatě i realistické.
Jedinečné ilustrace
Už při prohlížení obálky zatajíte dech. Ilustrace v knize vás pak dokonale očarují. Právě díky nim děti neztrácejí pozornost a poctivě vyčkávají, než přečtete text až do chvíle, kdy kopíruje obrázek pod ním. Působí tak věrohodně, že se dokonale shodují s příběhem. A když říkám dokonale, myslím tím dokonale. Dítě neoblafnete. To si okamžitě všimne, zda létající sob umísťuje na stromek stříbrnou nebo zlatou hvězdu.
Nesmím zapomenout ani na mapu Vánočního města nebo recepty na vánoční ovocný pudink, ořechový perník v županu nebo jablkovo-cibulový koláč. To vše v knize totiž objevíte.
Co na Santu Ježíšek?
Musím se přiznat, že když mě malá požádala, abych jí knihu předčítala, měla jsem hrůzu v očích.
„Nepopletu jí tím hlavu?“
„Nezanevře na Ježíška?“
„Dokáže se čtyřleté dítě vyrovnat s cizí tradicí?“
Dokáže.
Příběh je totiž tak realisticky vykreslen, že ani můj drobeček neměl problém cestě muže s dobrým srdcem uvěřit. Díky dětské zvídavosti a propletenci s Laponskem jsme popadli atlas, zkoumali výpravu na sever, přičemž jsme si nejen vysvětlili jednotlivé světadíly a jejich umístění na mapě, ale také jejich tradice. Od českého Ježíška, přes amerického Santa Clause, až po ruského Dědu Mráze.
Knize přičítám další plusové body za osvětu a autorovi děkuji, že se nespokojil s málem a promyslel vše do detailu. Přesně ty totiž dílo posouvají zase o kousek výš.
Chybička se vloudila
Kromě superlativů jsem při čtení objevila i dvě slabiny. První z nich jsou chybějící kapitoly. Příběh je celistvý, neobsahuje žádná rozdělení na části a upřímně tam chybí. I dospělí čtenáři jsou spokojenější, když si můžou říct: „Ještě jednu kapitolu a jdu spát,“ jak po tom přesvědčit neunavitelně dítě, že nastal ten správný okamžik zavřít oči?
Druhou výtku směřuji k cílové skupině. Pokud je opravdu pohádka určená dětem, které se právě učí číst, nebudou pro ně titěrné písmenka složitá?
Na druhou stranu – co když to byl autorův záměr? I přestože si dítě může číst samo, chtěl, aby rodiče trávili s mrňouskem více času a předčítali mu před spaním? Pokud ano, naprosto to chápu a výtku přehodnocuji na klad. Není totiž nad společně strávený čas s knihou…
Závěrem…
Příběh Santa Clause je opravdu nádherný. Od samotného textu, který je čtivý a dobře vystavěný, přes ilustrace až po jeho poselství. O skřítcích a kouzelných městech je mnoho pohádek, o nezištné štědrosti, uvědomění si toho, co člověk má a za co může být vděčný, však daleko méně.
Vřele doporučuji. A nejen jako čtivo na Vánoce.
Protože…
„… úsměv na dětské tváři se mu vryl hluboko do paměti…“
Clement Clarke Moore: Příběh Santa Clause
Vydal: Nakladatelství Príroda, 1993
Překlad: Eva Dolejšová
Obálka: Milan Spál
Počet stran: 96
