Na Disney+ dorazil nový přírůstek do série Predátor nazvaný jednoduše Prey (Kořist). Je to neskutečně atmosférická a krvavá řežba, která je plná nevýrazných charakterů a hloupých nápadů filmařů, které z vrcholového lovce ve vesmíru udělají imbecila a z hlavní hrdinky nejsilnější strong female charakter pod sluncem.
Vezměme to ale popořadě. Je snímek Predátor: Kořist špatný? Nikoliv. Je skvělý, protože předchozí pokusy natočit film s Predátorem byly naprosté kraviny? Ne. Je to nadprůměrný film sám o sobě, zejména v první polovině naprosto exceluje, jenže pak jakoby režisérovi ujely nervy, přestal se hlídat a všechno završil naprostou patlaninou.
Snímek se odehrává na počátku 18. století (1716) v lesích a na planinách severní Ameriky, kde pokojným životem žijí lidé jedné malé osady Komančů. Mezi nimi je i Naru, mladá žena toužící víc než cokoliv jiného lovit jako muži. Už od traileru bylo jasné, že to bude další z řady strong female charakterů, která se bude snažit dokázat, že „ženská je ve všem lepší než chlap a jednou rukou sejme i medvěda“.
Naštěstí tomu tak není. Režisér Dan Trachtenberg (Ulice Cloverfield 10) a scénárista Patrick Aison (filmový debutant) vytvořili takovou postavu, aby dokázali, že hrdinka může vzdorovat své roli ve společnosti a současně se u toho nemusí chovat nesnesitelně a nereálně (skoro).
Naru vzdoruje předsudkům i opovržení, ale současně dělá chyby a také za ně platí, takže její vzpoura vůči všem konvencím není zrovna procházka růžovým sadem. Když několikrát málem přijde o život, sama ráda musí uznat, že to asi nebyl nejlepší nápad. Ona to neřekne, ale výraz herečky Amber Midhunter je více než výmluvný.
Indiánka Naru je prostě lidská, přirozená a uvěřitelná. Nepůsobí tak, jak si uvědomělí scénáristé představují, že vypadají silné ženské postavy – takové, které od začátku všechny přeperou, přepijou a potupí a zbytek filmu je nuda.
V případě filmu Prey tomu tak aspoň zpočátku není. Naru vzdoruje, ale současně žije dál svůj život v komunitě komančů a stále více začíná tušit, že je něco v nepořádku. Aby ne, spatří totiž na obloze „divný úkaz“, přičemž diváci v tom záblesku jasně poznají, že to není hromový pták, ale Predátor, který se právě vylodil v kanadské divočině a vydal se na svůj lov.
Je to právě revolta, která Naru nasměruje na stopu mimozemského lovce, takže velmi přirozenou a pro diváky i snadno stravitelnou cestou se potkávají cesty obou dvou hlavních protagonistů. Než se však potkají, mladá indiánka má dost problémů s domácí zvířenou a taková scéna s lovem pumy je skvělá i bez zásahu predátora se všemi jeho udělátky.
Dan Trachtenberg už ve své prvotině Ulice Cloverfield 10 dokázal vytvořit na minimálním prostoru úžasnou a hutnou atmosféru a daří se mu to, i když vyměnil stísněný protiatomový kryt za kanadskou divočinu.
Predátor konečně na lovu
I když snímek zpočátku vypadá jako dokument o přírodních krásách Severní Ameriky, režisér v něm hned dvakrát zopakuje podobnou scénu, ve které nevinnou kořist sezobne větší predátor a toho predátora si pak podá „náš“ intergalaktický predátor. Tímto způsobem, bez jediného dialogu, vysvětluje těm, kteří o „tom“ predátorovi neměli ani potuchy, kdo je a jak se chová.
Ti, co jej už znají, tak očekávají mnoho. Mají důvod. První díl, od jehož natočení letos uplynulo už neuvěřitelných 35 let, až nečekaně úžasným způsobem spojil válečný film se sci-fi hororem a vyvolává strach jen pomocí výrazů herců a velmi sugestivní hudby dodnes. Právem se řadí mezi nesmrtelnou filmovou klasiku a naprostou povinnost pro fanoušky sci-fi.
Na nečekaně kvalitní snímek se pokusilo navázat pokračování, které přeneslo boje z džungle do džungle velkoměsta. Nebylo to ono, rozhodně ne, zejména při porovnání s prvním dílem, ale nebyla to taková katastrofa. Na úspěch Predátora se poté pokusilo navázat několik dalších týmů filmařů a všechny pokusy skončily buď naprostou katastrofou (Vetřelci vs. Predátor 2), nebo minimálně rozpačitě (Predátoři). Nicméně všechny pokusy dříve nebo později selhaly na tom, že se pokusily ultimátního zabijáka nějak skamarádit s lidmi. To nikdo nechtěl. Zejména ne diváci toužící po lovu a boji o přežití.
Dan Trachtenberg a jeho tým to pochopili a divákům po většinu snímku servírují to, co všichni chtějí. Po úvodních pár minutách nezbytného představování se cesty predátora užívajícího si poznávací zájezd za Zemi plnými doušky potkají s cestou Naru a začne lov, na který všichni čekají.
Lov uprostřed lovu
Tady do toho vstupují ještě francouzští trapeři, kteří očividně potkali Predátora již dříve, respektive on potkal je, takže se mladá indiánka dostane do otevřené války. Než stihne zachrochtat, už stojí uvázaná u kůlu uvázaná jako návnada.
V tomto bodě je nutné si zanadávat na filmaře, protože Francouze téměř trestuhodně zredukovali na absolutní minimum a současně z nich udělali naprostá zvířata. Ano, bílí Evropani zdevastovali americký kontinent, ale tahle agitka se nám přece nemusí vkrádat do každého filmu, natož do sci-fi filmu o vesmírném zabijákovi, že?
Nicméně, jak je tato epizoda krátká, filmaři na ní nešetřili krví ani násilnostmi. Je už zvykem, že každý nový filmový Predátor má trochu jiné zabijácké náčiní. Tradiční vysouvací břity na zápěstí a střelná zbraň na rameni patří do základní výbavy, ale tento vesmírný lovec je trochu více naturální.
Nemá kovovou masku svých kolegů z budoucnosti, ale jakousi kostěnou čepičku na čele, používá kopí kombinované s palcátem a pár dalších vychytávek. Svým způsobem je trochu primitivnější než Predátoři z „naší přítomnosti“. Filmaři se tím naivně snažili dát najevo, že u národa schopného vytvořit neviditelnou kamufláž a mezihvězdné cestování dokáže i 300 let znamenat technologický pokrok.
Děsivý zabiják
Nicméně tento „protopredátor“ neztratil nic na své děsivosti. Naopak, nejvíce se blíží k původnímu Predátorovi v guatemalské džungli. Je velký, silný, nelítostný, děsivý… prostě Predátor, na kterého jsme tak dlouho čekali. Když začne vydávat ty své klapavé zvuky, přistihnete se, že v souladu s postavami na obrazovce se ani nehýbáte a jen stěží dýcháte.
O to více zamrzí, že filmaři se sice pokusili dát do snímku „tradiční“ predátorský lov, ale místo skrývání a pomalého vybíjení hlavních postav se všechno semele v jedné divoké a téměř neustávající akční bitevní scéně. Červená i zelená krev létají vzduchem v efektivních záběrech a nečekaných překvapení.
Závěr filmu ale filmaři naprosto a totálně zkazili. Celou dobu se jim dařilo udržet strong female charakter na uzdě. Až jsem měl chuť jásat, jak skvěle se podařilo vytvořit hlavní hrdinku tak, aby splňovala všechny požadavky moderní doby a současně to nedopadlo katastrofou.
Jenže pak v samotném závěru, kde i Arnold Schwarzenegger měl na mále a pomohla mu vlastně jen náhoda, se komančský strong female charakter přepne do full estrogenního módu a pustí se do Predátora téměř holýma rukama.
Závěrečný gambit má napětí, divákům se bude líbit, ale stejně je to kravina, jak dokáže padesátikilová indiánka s kamenným tomahawkem cvičit s dvousetkilovým mimozemským zabijákem. A pointa závěrečného souboje, nezlobte se na mě, ale to je naprostá hloupost, která z predátora dělá naprostého trotla a vlastně neguje celé jeho předchozí působení. Dál už to nebudu rozvíjet, protože bych spoileroval.
Nadprůměrný film, ale nepropracovaný
Predátor: Kořist je svým rozsahem spíš povídka, která jen velmi vágně představuje a rozpracovává své postavy. Hlavní hrdinka i její bratr jsou naprosto generické postavy, které krom své rasy nevybočují ze zavedeného řádu. Ostatní jsou tam jen spíš jako kulisy, které tu a tam pronesou pár vět a pak je sejme Predátor. Je to špatně? Na takto krátkém prostoru nikoliv.
Dan Trachtenberg dokáže s minimalistickým scénářem velké věci. Jen škoda, že měl očividně slabší rozpočet, takže v některých scénách mu už CGI zvířata silně pokulhávají. Naštěstí film trvá jen hodinu a půl, což je přesně tak dlouho, aby filmaři udrželi napětí a jednoduchý příběh v pohybu. Kdyby film pokračoval dál, s tak chabě načrtnutým dějem a postavami by se rázem stal nudným a nezáživným.
Originálním počinem je komančský dabing, do nějž si můžete snímek přepnout a místo klasické angličtiny sledovat postavy skutečně „v originále“, jenže je to stále dabing, takže občas trochu pokulhává. A když si rekvizitáři dali tu práci, aby indiánům dali do ruky pazourkové hroty oštěpů a šípů, je až smutné vidět, jak zbytek týmu ničí jejich práci, když si strong female charakter přiváže tomahawk na provázek a stane se z ní kung-fu bojovnice.
Vysloveně divně, téměř až trapně pak skončí scéna s bambitkou, která se původně objevila ve snímku Predátor 2 z roku 1990 a tento prvek měl oba snímky spojit, jenže ta pistole skončí v úplně jiných rukách, takže buď jsou filmaři pitomci, nebo spoléhají na pokračování…
Dobrý lov, ale trofej z něj nebude
Predátor: Kořist je nadprůměrný snímek, který se hrdě hlásí k legendárnímu prvnímu dílu a svým pojetím se k němu také nejvíce blíží. Rozhodně má více „predátorské“ atmosféry, než všechny ostatní filmové pokusy.
Snímek obsahuje řadu blbostí, za což může opět pitomá snaha udělat přesílený strong female charakter, postavy by si rozhodně zasloužily větší propracování (nebo aspoň lepší dialogy), ale film je dobrý. Není špatný, ale ani nejlepší.
Predátor: Kořist / Prey
Režie: Dan Trachtenberg
Scénář: Patrick Aison
Kamera: Jeff Cutter
Hudba: Sarah Schachner
Hrají: Amber Midthunder, Dakota Beavers, Mike Paterson, Nelson Leis a další…
