Vše, co vidíme nebo slyšíme, i rozhodnutí, která podle toho činíme, se může změnit v šílenství jediným mrknutím oka. Pevný bod neexistuje. Beznaděj, úzkost, ale nejvíc ze všeho nejistotu o světě i zdravém rozumu lidí. To přináší sbírka povídek hororového existencialisty Briana Evensona.
Horor potřetí a jinak
Maličké nakladatelství Gnóm, které se dosti úspěšně snaží dělat své knihy nejen pečlivě, ale i trochu jinak, se už potřetí v řadě zaměřilo na žánr hororu. Po povídkových sbírkách Lairda Barrona a Philipa Fracassiho přišel na řadu Brian Evenson, u nás známý jen jako autor románu ze světa počítačové hry Dead Space a povídky ve sbírce zaměřené na hru Halo. Nyní dostáváme možnost přečíst si jeho původní dílo, které obsahuje jednak novelu Doupě, a jednak sbírku sedmnácti povídek Zhroucení koně.
Zatímco Doupě zabírá přes osmdesát stran, povídky se pohybují od kratičkých miniatur (Tři potupy, Strnulost), až po téměř sedmdesátistránkový Prach. Co nám tedy Evenson přináší?
Tentokrát bez Providence
Jak Fracassi, tak zejména Laird Barron vydatně stavěl na odkazu H.P. Lovecrafta a budování atmosféry. Evenson kráčí jinou cestou. Jeho styl je naprosto strohý, osekaný o veškeré kudrlinky nebo barvité popisy. Navíc tíhne spíše k SF než prastarým hrůzám z hlubin.
To je poznat už v titulní novele Doupě (a dalších dvou povídkách, které jsou s ní volně spojené), post-apo příběhu z totálně zpustošené Země, kde v podzemním úkrytu přežívá hlavní hrdina, který je možná osobou, ale rozhodně není člověkem.
Typičtější ukázkou Evensonova stylu je ovšem spíše Prach a povídka Zhroucení koně. První nás zavádí na těžební stanci na nehostinné planetě, jejíž malá posádka čelí problému s ničivým všudypřítomným prachem a následně nedostatkem kyslíku. První vražda na sebe nedá dlouho čekat a bezpečnostní důstojník, který už podobnou situaci zažil, rozhodně není nevinným divákem. Zhroucení koně pak představuje muže přesvědčeného, že realita kolem se každý den nevysvětlitelně změní, a to od velikosti domu, až po počet jeho vlastních dětí.
Evenson nedává žádnou odpověď na to, zda mimozemský prach má nějaké vedlejší účinky na lidský mozek a problém s kyslíkem je kritický, nebo je bezpečák Orvar prostě vyšinutý psychopat a hrdina Zhroucení koně trpí pouze následky svého zranění. Postavy nemají šanci poznat, jaká je pravda, pokud vůbec nějaká existuje. A tuto šanci nedostává ani čtenář.
Nejistota zlého snu
Právě nejistota je hlavním zdrojem plíživé úzkosti, jakou čtení Evensonových povídek navozuje. Není to děs z monster, vrahů nebo strašidel. Je to poznání, že realita i naše myšlení je soubor předpokladů, který se může rozpadnout jako domeček z karet. Že nemáme žádnou jistotu, zda člověk stojící metr od nás vidí ten samý svět, jako my.
Že vůbec netušíme, co se mu možná honí hlavou, nebo jakých činů je schopen v další vteřině, naprosto přesvědčený, že koná zcela logicky.
Ani, jakých činů jsme schopni my sami.
Některé povídky v knize neobsahují vůbec fantastický prvek. Vystačí si jen s tím, co můžeme při troše smůly snadno zažít na vlastní kůži (Tři potupy), anebo je nadpřirozeno ponecháno na úvaze čtenáře (Úpění). Krátké kousky jako Obrušování vyvolávají dojem noční můry, snu, z něhož se probudíme zpocení, zírající do tmy, a marně se snažme najít jeho smysl. Možná někde je.
Možná ti zhroucení koně ve skutečnosti nebyli mrtví. Ale hrůza spočívá v tom, že se to nikdy nedozvíme – a nikdy na to nedokážeme zapomenout.
Prvek této nejistoty je coby Evensonův modus operandi přítomen skoro všude. Ani on sám, ani my nevíme jistě, co spatřil, nebo měl spatřit Brent v otcově sklepě v povídce Dojet až za Reno, nebo kdo doopravdy naplnil Méďu Srdcíka™ popelem mrtvého dítěte.
Netušíme, zda noční setkání hlavního hrdiny povídky Okno bylo výplodem jeho představivosti, anebo si pro něj ta bytost po skončení povídky opravdu přišla. Můžeme se leda dohadovat. Evenson je navíc i námětově zcela nepředvídatelný. Nikdy nevíme, kam nás zavede nebo co najdeme v další povídce – kromě nejistoty.
Paranoidní humor a humorná paranoia
Další povídky se charakterem blíží Kafkovým nebo spíše Dickovým schizofrenním vizím: Anonymní vězeň v cele, který možná jen podal špatné Hlášení. Hrdina povídky Cvak, zmítaný křečí halucinací bez konce. Občas vše okoření ještě sarkastický humor mizérie lidské existence: Pocity návštěvníka Přímořského letoviska, který jako by se ocitl na jiné planetě či přímo v pekle, dokonale pochopí každý, kdo byl někdy donucen k podobnému dobrodružství, i když cestování nenávidí.
Obětí Sekty tvořené jednou ženou se stává její jediný podpantoflový uctívač. A povídka Jakoukoli mrtvolu nám zase názorně objasní, proč je důležité, formulovat při obchodním jednání požadavky co nejkonkrétněji.
Gnóm! Stále precizní
Jak už bylo řečeno, snaží se Gnóm, který je prakticky „jednočlennou armádou“, dělat své knihy jinak a pokud možno kvalitněji. Evensonova sbírka v tom směru rozhodně drží laťku. Překlad je tradičně precizní, včetně vysvětlujících poznámek. Tón ilustrací renomovaného Václava Šlajcha se k Evensonově literárnímu stylu skvěle hodí a nechybí opět zajímavé grafické vychytávky.
Proužky v obsahu reprezentující délku povídek, a dokonce polohu vnitřních ilustrací. Maličká čísla povídek v pravém horním rohu. Ztvárnění čárového kódu knihy na zadní obálce. Jakuba Němečka jeho práce evidentně stále baví, a to je moc dobře.
Pro koho je?
Komu je tedy Doupě – Zhroucení koně ideálně určeno? Rozhodně čtenářům, kteří chtějí poznat nové směry či odlišné podoby hororu, než je pouze lovecraftovský či kingovský. Pokud mají rádi i P.K. Dicka, Kafku nebo některé okrajovější formy Weird SF, tím lépe. Naopak ti, co za každou cenu trvají na výrazných fantastických motivech nebo klasických literárních formách, nejspíše Brianu Evensonovi na chuť nepřijdou – pluje už příliš mimo hlavní proud.
Pokud se však nebojíte pokoušet nové hranice a máte rádi výborně zpracované knihy, nejnovější počin Gnómu zkuste. Možná vás nepřiková do křesla v záchvatu děsu. Mrazivý pocit pod kůži a zlou předtuchu světa, který už nedává stejný smysl, co dřív, však vyvolá zaručeně.
Brian Evenson: Doupě Zhroucení koně
Vydal: Nakladatelství Gnóm!, 2019
Překlad: Jakub Němeček
Obálka/Ilustrace: Václav Šlajch
Počet stran: 376 / brožovaná
Cena: 296 Kč
