Někdo tvrdí, že O’Malleyovi jsou piráti, kteří ke svému bohatství přišli lupem, jiní zase věří, že nebesa pláčou, když ženy tohoto rodu umírají. Jenže je za slávou a bohatstvím opravdu něco tak dobrodružného a tajemného?
Ty časy, kdy rod O’Malleyových byl váženým a uznávaným, jsou dávno pryč. Stejně tak jako rodinné bohatství. Poslední loď z velkého O’Malleyovic impéria ztroskotala ještě za dob dědečka Miren a peníze pak už tak nějak samy vyvanuly z rodinné truhlice. Jediné, co připomíná tu dávnou slávu, jsou pomalu se rozpadající a zanedbané zdi Skřetna, rodinného sídla, které stojí na útesu čnícím nad mořem, kde snad vyhlíží zase slibnou budoucnost.
Přesně na to myslí i Mirenina babička, a když se jí nepovedlo obnovit zašlou slávu a bohatství vlastními silami, ani za pomoci dcery, všechno teď vsází na jedinou kartu. Na dobré provdání své vlastní vnučky a zachování všech rodinných tradic.
Miren tak má pojmout za chotě příbuzného, protože krev se nesmí ředit. Prvorozené dítě bude pak pokračovatelem rodu, druhorozené obětované moři a třetí jako úplatek odevzdáno církvi pro dobré vztahy.
Ptal se ale někdy někdo Miren, jak to vnímá? Po jaké budoucnosti touží ona? Její babička ovšem vládne pevnou rukou, a tak mladou dívku pomalu semílají kola osudu, který pro ni píšou druzí.
Angela Slatter je australská spisovatelka s desítkou knih a nepočítaně povídek na svém kontě, za které získala také řadu ocenění. Její poslední vydaná kniha All The Murmuring Bones (2021) vyšla jako první v českém překladu, díky čemuž můžeme konečně nahlédnout na její um. Mimo jiné v nejbližší době bude spisovatelce vycházet v původním jazyce další gotický román The Path of Thorns.
Vraťme se ale zpět k titulu Pláč zavržených předků. Máme tu podzim, sychravé a deštivé počasí. A právě pro tohle časové období k šálku teplého čaje a zavrtání se do deky je tahle kniha jako dělaná. Jako by nejen zvenčí, ale také z jejích stran prosakovala vlhká, nepříznivá atmosféra rozbouřené noci.
Pláč se ukrývá pod tajemným a magickým žánrem jakožto gotický román, který si pohrává se slovy, využívá jejich melodičnost a barvitost. Mnohdy jste tak přeneseni do područí popisů, které ovšem nejsou nikterak ubíjející, ale podpoří celkové kouzlo příběhu.
Staré panské sídlo, jeskyně v místech, kde moře dobývá skalní útes nebo hluboké hvozdy. Tam všude se ukrývají nejen usedlíci a pocestní, ale také celá řada magických bytostí. Není tak radno se toulat o samotě, aby vás nedostal nějaký ten obživlý nebožtík, kterého si vzalo moře. A nebo třeba mořské panny, které zrovna támhle vykukují z vln mezi chaluhami?
Samozřejmě také nesmí chybět ani špetka toho čarodějnictví, které se line celou knihou jako tichý společník zasahující do neměnného. Ukazuje se, že magie vlastně není dobrá nebo zlá, ale vždy je to o člověku, který jí užívá, a jeho záměru. Žádné vrhání barevných světelných paprsků z rukou ovšem nehledejte. Vše vychází z obětin, lektvarů nebo třeba voodoo panenek.
Pro uskutečnění toho tajemného je vždy potřeba nějakého prostředku, a tak o to víc působí zdejší magie nenásilně jako součást běžného světa, která ovšem probíhá skrytě. Vždyť jak jsem se již zmínila, v tomhle světě hraje svoji roli církev, která čáry nikdy neměla ráda. O té se kniha ovšem zmiňuje okrajově spíše pro doplnění reálií.
A právě v tomto světě žije Miren, z počátku působící jako „upejpavá dívka“, která se řídí vším, co babička říká. Jenže pak vezmou události rychlý spád a ona musí jednat. Prokáže, že je řádnou O’Malleyovic dívkou nebo ji osud pohltí? Velmi se mi líbí její smysluplný vývoj napříč celou knihou, který ne každému může být po chuti, ale vždyť lidé nejsou vždy podle našich představ a přání a každý je unikátní.
Otázkou je, když je hlavní hrdinkou mladá dívka, je tohle young adult literatura? Je pravdou, že na paškál přijdou i přátelství, vztah nebo sňatek. Miren ovšem vše řeší nejen dle možností své doby a prostředí, ale také vzhledem ke své povaze. Takže žádný romantický příběh opravdu nečekejte. A vzhledem k tomu, že jsem zde již zmínila zombie, naopak nějaká ta krev bude prolita. Kniha je tak spíše temným fantasy, které se zavděčí mladému i staršímu čtenářstvu.
Ale i přesto se Pláč snaží udržet alespoň ždibec pohádkovosti ještě skrze příběhy, které se prolínají jejími stránkami. Rodina O’Malleyových má totiž knihu, kam zapisuje rozlišné příběhy. Nikdo už netuší, který z nich je pravdou a který je jen vysněnou historkou, stále si ovšem uchovávají svůj půvab zdejší magické krajiny, která ač se s nikým nemazlí, ukrývá spousty tajemství.
A právě z této knihy si společně s Miren čteme a jsme tak vytrženi alespoň na chvíli z kola děsivých událostí. Zároveň tyto příběhy zde nejsou pro nic za nic, protože jak jsem zmínila, některé z nich jsou historií tohoto rodu a nakonec jej více a více dokreslují.
Můj náhled na knihu zakončím tím, co naopak uvidíte na první pohled a tím je jistě obálka. Ta byla převzata z původního australského vydání. Skví se na ní mořská panna, tedy její ocas, který se noří do mořských hlubin. Ovšem obálka zde nefunguje pouze na první pohled, ale také na ten druhý.
Zkuste sundat přebal a zjistíte, že pod ním se nachází na pevných deskách úplně stejný motiv zvlněné vody, pouze bez mořské panny. Takový ten efekt, kdy hledíte do moře, něco uvidíte, ale po mrknutí oka je to pryč. Byla to opravdu mořská panna? A jakou roli sehraje v tomto příběhu? To se dozvíte, jakmile jí otevřete a doslova přečtete jedním dechem.
A. G. Slatter: Pláč zavržených předků
Překlad: Anna Mabbettová
Vydal: Nakladatelství Ocelot Publishing, 2022
Počet stran: 328 / pevná vazba
Cena: 399 Kč
