Vylepšujte svou loď, pořádejte nájezdy na ostrovy, získejte největší poklady a poražte všechny ostatní piráty z Macaraiba.
Maracaibo. Už to samotné jméno na člověka dýchne vůní dálek, palmami olemovaných pláží či námořních dobrodružství. Dobře, možná to také trochu zní i jako jméno nějakého koktejlu, ale to už tak nějak jde ruku v ruce.
Každopádně romantičnost názvu tohoto venezuelského města jistě hrála roli v tom, že si jej známý designer Alexander Pfister (znát ho můžete zejména jako autora série Great Western Trail) zvolil za titul své hry. Maracaibo (2019) bylo komplexní euro hrou pro spíše náročnější publikum a získalo velmi příznivá hodnocení.
Železo je třeba kout, dokud je žhavé, a tak v roce 2023 přišlo volné pokračování nazvané Piráti z Maracaiba. Tentokrát jde o titul mnohem přístupnější, cílící někam na pomezí rodinného a hráčského hraní, a díky tomu hezky zapadlo do portfolia nakladelství BoardBros.
Toto malé nakladatelství dochucuje český deskovkový trh tituly jako Útulná Doupata, Naše Osada nebo Mini Express. A Piráti z Maracaiba jsou jeho hlavní novinkou pro rok 2024.
1-4 hráči od 12 let (aspoň budeme-li se řídit doporučením na krabici) mohou tedy vstoupit na kapitánský můstek, protože plachty už se napínají a soutěž o nejvýznamnějšího piráta Karibského moře začíná!
V krabici a na stole
Herní materiál uložený v krabici podlouhlého tvaru lze zahrnuje několik balíčků karet a pestrou přehlídku kartonových komponent a dřevěných dílků. Bohužel chybí jakýkoliv insert, je třeba spokojit se s plastovými sáčky.
Každý hráč obdrží desku pirátského úkrytu, na niž si bude ukládat své poklady, a desku lodi. Ta je celá děravá, má v sobě totiž okýnka, kam si budete pokládat kostičky zaznamenávající různá zdokonalení, která při své plavbě získáte.
To mi přijde jako pěkné řešení, kostičky v okýnkách vydrží na místě, když si do desky strčíte, přitom ale nebylo potřeba použít dvouvrstvý karton, o němž je známo, že výrobu her nepříjemně prodražuje. Deska úkrytu ale žádnou ochranu proti otřesům nemá, takže do té si raději nestrkejte.
Centrem dění pak bude deska Maracaiba (je na ní město a také stejnojmenné jezero, okolo nějž můžete provádět průzkum) a zejména „Karibik“, který si před začátkem hry vytvoříte vyložením karet + 3 kartonových dílů do předepsané formace.
Příprava hry… inu, řekněme, že jsou hry, které připravuju raději. Není to určitě tak zlé, že bych kvůli tomu hru nechtěl ani vytahovat (to by byla škoda), ale těch dílčích kroků není úplně málo, všechno taháte z pytlíků, speciálně pak nemám rád způsob, jakým je třeba vytvořit zmiňovaný Karibik z karet.
Zde je potřeba smíchat karty 3 druhů (rezidence, lokace, vylepšení), ale vyjma lokací použijete při každé hře pouze část dostupných karet.
To je jistě dobré pro variabilitu, ale znamená to, že zmíněné 3 druhy karet musíte držet odděleně, na začátku každé hry vybrat příslušný počet karet od každého druhu, vytvořit z nich dobře promíchaný balíček… no a po skončení partie to pěkně zase celé roztřídíte.
Zároveň počítejte s tím, že hra si vyžádá svůj prostor. Na svoji oblíbenou podložku 120×70 cm jsem hru v sólu či 2 hráčích vměstnal jen tak tak.
Celkový vzhled hry bych označil za neokázalý, přitom ale hezky podkreslující téma a atmosféru hry. Všemu vévodí blankytně modrá barva moře. Nenajdete zde žádné samoúčelné okrasné komponenty, vše má svůj herní smysl, zároveň se ale najde místo na pěkné detaily, které vás vtáhnou do světa plavby po tropických ostrovech.
Nenarazil jsem na žádné problémy s kvalitou zpracování, za spíše úsměvný trapas považuji pár zatoulaných španělských popisků „máx.“ či „más.“, jde naštěstí o okrajovou věc, která nemá vliv na hratelnost hry. Ta je ostatně jinak jazykově nezávislá.
Co mi přeci jen přijde nešťastné, jsou žetony pro označení postavených rezidencí a pro zaznamenání 50 dosažených bodů. Tyto titěrné kousky kartonu o průměru asi 7 milimetrů vypadají spíše jako to, co po vyloupání hry zbyde a vyhodí se, než jako herní komponenta. Zde bych se opravdu přimlouval za žetonky o fous větší a dřevěné.
Jak se to hraje
Partie hry má tři kola, což znamená, že hráči se celkem třikrát pustí na plavbu napříč Karibikem směrem k Maracaibu. Během plavby budou zdokonalovat svoji loď, pořádat nájezdy na ostrovy, získávat poklady nebo třeba stavět rezidence. Cíl je tradiční: poskládat všechno tak, aby to na konci přineslo co nejvíce bodů.
Hráči se pravidelně střídají na tahu a ve svém tahu pohybují svojí figurkou loďky. Ta se na začátku každého kola nachází nalevo od Karibiku, tedy nejdále od Maracaiba. V jednom tahu lze posunout figurku až 3x na sousední kartu v jakémkoliv směru, ale na konci svého pohybu se musíte nacházet alespoň o 1 sloupec blíže Maracaibu, než odkud jste vypluli.
Karta, na kterou jste dorazili, pak určuje, jaké akce můžete provést. Ostrovy vám dávají kostičku zdokonalení, kterou si umístíte na svoji loď a aktivujete tak okamžitý bonus či trvalou schopnost.
Krom vám ostrovy umožní například provést nájezd, při němž házíte kostkami a v závislosti na výsledku (a schopnostech, které jste nabrali v průběhu hry) získáváte poklady, peníze a body.
Nebo můžete podniknout průzkum, při něm pohybujete figurkou na cestičce podél jezera, kde každé políčko nese nějaký zajímavý bonus. Nebo můžete získat kartu úkolu, což je bodovací podmínka pro závěrečné bodování.
Pak zde máme karty rezidencí, kde si za tučný peníz můžete umístit svůj miniaturní žeton postavené rezidence. Tím si opět aktivujete nějakou bodovací podmínku.
Nejpočetnějším druhem karet v Karibiku jsou vylepšení. Toto jsou karty, které si můžete koupit a vzít k sobě. Vzniklou díru v moři pak nahradíte kartou z balíčku, takže Karibik se pod trupy vašich škunerů bude dynamicky proměňovat a nové příležitosti budou nahrazovat ty, jež vám uzmuli soupeři.
A co tedy karty vylepšení nabízejí? Všechno možné! Body na konci hry, pasivní příjem bodů či mincí na konci každého kola, ale hlavně trvalé schopnosti (např. slevy na nákup karet, zvýšení síly nájezdů), jednorázové bonusy, bodovací podmínky…
Zdá se vám, že se v popisech opakuji? Ano, je to skutečně tak. Výraznou charakteristikou Pirátů z Maracaiba je, že stejné či podobné věci se dají dělat mnoha různými způsoby. Jednotlivé elementy hry se funkčně prolínají, a to, že se zaměřujete kupříkladu na zisk perel stejně jako v minulé partii, neznamená, že neděláte úplně jiné akce a nekupujete jiné karty.
Jmenovat všechny dílčí mechanismy a možnosti není tedy na ploše tohoto textu reálné, zastavím se tak jen u pár stěžejních bodů.
Při plavbě Karibikem se někdo dříve či později dostane až na konec, kde čeká deska Maracaiba. Na ní se můžete (a dokonce musíte) zastavit nejprve na políčku zálivu, a až pak vplout do samotného města.
To se ovšem v prvních dvou kolech může podařit jen jednomu hráči, protože připlutím jakékoliv lodi do Maracaiba kolo končí, všichni se vracejí na začátek Karibiku a tahem dalšího hráče začíná nové kolo.
Až ve třetím kole se po připlutí první lodi „dojíždí kolečko“, aby všichni hráči měli stejný počet odehraných tahů.
Tento princip dává hře zajímavou dynamiku, kdy hráči svým pohybem určují, kolik tahů bude partie mít. Bude-li někdo spěchat a hýbat se v každém tahu o 2-3 sloupce kupředu, bude hra poměrně krátká, bodové výsledky spíše nižší a uspěje pravděpodobně ten, kdo šel přímočaře po bodech, než ten, kdo si rozpracoval velké plány, ale nezvládl je dotáhnout.
Soupeře tedy musíte sledovat, ale navíc si ho často nechcete nechat ani utéct. Doplout do Maracaiba a shrábnout šestibodovou prémii může sice tak či tak (aspoň v prvních dvou kolech) jen jeden, ale nedorazit ani do zálivu už je závažné rozhodnutí, protože zde můžete provést posílené akce nájezdu či průzkumu, a téhle možnosti se nechcete vzdát jen tak snadno.
Naopak přímá interakce mezi loděmi je omezená. Na kartu, kde je váš protivník, vstoupit můžete. Buď mu za to zaplatíte 1 minci, nebo, hrajete-li variantu „Pirátská šarvátka“, si hodíte kostkami o to, kdo bude muset druhému minci zaplatit, vítěz navíc získá 2 body. Nic, co by mělo pro hru zásadní význam, verze se šarvátkou ale může povzbudit pirátskou atmosféru okolo stolu.
Velmi zajímavým způsobem fungují poklady. Těch jsou 3 druhy, a sice zlato, smaragdy a perly. Každému druhu je vyhrazena jedna destička zvláštního ostrova, na který sice nelze vstoupit, ale pokud při hře získáte poklad, berete si ho právě z této destičky. A naopak při různých příležitostech se sem poklady zase doplňují.
To je velice důležité, protože závěrečné bodování pokladů závisí právě na tom, kolik kusů daného pokladu je na konci hry na příslušném ostrově. Např. čím víc je perel na perlovém ostrově, tím víc dostanou hráči bodů za každou perlu, kterou při hře získali. Máte-li už perel hodně, klidně můžete získáním další svůj bodový zisk za perly snížit(!), protože odebráním perly z ostrova snížíte bodovou hodnotu všech perel.
Naopak pokud má hodně perel nahrabáno soupeř, tak srazit takto jejich hodnotu patří k nejvíce uspokojivým zákeřnostem, kterých se v této (celkově spíše méně škodící) hře můžete dopustit.
Hra nabízí několik volitelných modulů ke zpestření hry. Kromě zmiňované Pirátské šarvátky jsou zde například Rubíny (možnost získávat na určitých lokalitách rubíny a následně je prodávat za různé bonusy) či Královské rozkazy (lehce pozměněný způsob získávání a vyhodnocování karet úkolů).
Přiznám se, že tyto moduly považuji spíše za jakousi „hru na znovuhratelnost“, kdy je módou vyžadovat od každé hry nekonečnou variabilitu. Domnívám se, že Piráti z Maracaiba jsou hrou s dostatečnou hloubkou a variabilitou ve své základní podobě, a bez podobných dodatečných nápadů by se klidně obešli. Ale samozřejmě mě přítomnost modulů nijak neruší a někoho možná potěší.
Za nejméně atraktivní považuji pak dvě verze modulu Neprobádané vody, kdy během přípravy hry umístíte karty lokalit či vylepšení lícem dolů, a danou kartu odhalíte až ve chvíli, kdy se rozhodnete na ní ukončit svůj pohyb.
Náhodu v hrách nepovažuji automaticky za negativní jev, často přináší zajímavé osvěžení, ale v euro hrách by z definice pojmu měl být její podíl spíše omezený. Přidávat extra náhodný prvek do této hry, která velmi dobře funguje i bez něj, mi přijde kontraproduktivní.
Zastavit se musím ještě u sólo módu. Zde se utkáte s legendárním pirátem Johnem Silverem, který má svoji vlastní loď a bude se pohybovat napříč Karibikem podle otáčených karet z balíčku pro sólo.
John Silver navenek provádí vše, co vy, tedy získává karty, zdokonaluje loď, provádí nájezdy a průzkum, staví rezidence. Vše je ale samozřejmě zjednodušené, Johnovy akce a zisky se přetavují v body přímočarým způsobem.
Obsluha protivníka mi v první partii dávala zabrat (ale šlo o moji první partii hry vůbec, takže jsem zápolil i s běžnými pravidly), ale po vícerém ohrání musím uznat, že na to, jak dobře simuluje John Silver reálného protihráče, není náročnost jeho obsluhy vysoká.
Obtížnost soupeře je také dobře škálovatelná, jeho balíček mícháte z karet s označením A a B, a čím více béček použijete, tím tvrdšího protivníka si vytvoříte.
Dojmy ze hry
Při prvním seznámení s Piráty z Maracaiba jsem se cítíl poněkud zahlcen množstvým ikonek. Ale po chvíli jsem musel uznat, že ikonografie je velmi dobře promyšlená a po vstřebání základních principů nechává jen malý prostor k tápání. A když přeci jen něco není jasné, je zde přehled ikonek, kde najdete, co potřebujete.
Hra je opravdu bohatá na možnosti, co můžete dělat, jak sbírat body a jak vše kombinovat. To, že se podobné věci dají dělat různými způsoby, zaručuje pokaždé radost z hledání jedinečné cesty k úspěchu. Má to ale i svoji odvrácenou stránku, jednotlivým akcím chybí nějaká tematická srozumitelnost a intuitivnost, místy celý design působí trochu přeplácaně.
Dusit vás hra bude nejspíše jen jednou věcí, a to pocitem nedostatku času. Připravte se na to, že spoustu skvělých příležitostí budete muset nechat plavat, protože za 3 kola zkrátka nemáte šanci uskutečnit všechno tak, jak byste rádi. Tahle hojnost možností může být problémem pro hráče tíhnoucí k analytické paralýze, zaseknout se tady opravdu není těžké.
Přesto ale Piráty z Maracaiba řadím mezi středně těžkými euro hrami spíše k odlehčenějším titulům vhodným i pro rodinné hraní se staršími dětmi. Důvodem je hlavně to, že jde o „hodnou hru“.
Méně zdatného hráče hra odmění nižším skóre, ale neotráví ho tím, že by se někde zasekl a dalších 5 tahů nebyl schopen nic kloudného udělat. Došly vám peníze? K nájezdům nebo průzkumu nejsou potřeba, naopak zde můžete nějaké získat. A v nejhorším se zastavíte na kartě, na niž nemáte, a místo jejího koupení si vezmete 5 mincí. V dalším tahu už to určitě bude lepší.
Takže si klidně užijete už první partii, protože i v ní určitě zažijete momenty, kdy se zaradujete, jak vám to hezky vyšlo. Přitom prostor pro růst bude pravděpodobně obrovský, a po 10 partiích se nad svými prvními bodovými výsledky budete už usmívat.
Interakce mezi hráči není vyloženě intenzivní a má spíše nepřímou podobu, ale je o to zajímavější. Jde zaprvé o určování tempa a trvání hry, kdy počet tahů v každém kole vyplyne z rychlosti hráče nejvíce uhánějícího do Maracaiba.
A pak také popisovaný systém bodování pokladů, který zavání mechanismem jakési tržní ceny. Tedy… tematicky mám spíše problém vysvětlit, oč se vlastně jedná, ale herně to funguje výborně.
Bezprostřední interakce je pak víceméně omezena na zmíněné šarvátky, které jsou spíše pro pobavení, než že by měly velký herní dopad, ale o co jiného, než o zábavu, nám při hrách nakonec jde, že?
Velmi pozitivně vnímám sólo mód, John Silver je velmi reprezentativní náhradou živého protivníka. Nesbírá si body jen tak v paralelním vesmíru, jak to někdy u umělých soupeřů bývá, ale svým pohybem či získáváním pokladů vás bude ovlivňovat podobně jako u stolu sedící protihráč.
Závěr
Piráti z Maracaiba jsou poctivé a dobře promyšlená hra s potenciálem oslovit velmi širokou cílovou skupinu. Zkušení hráči ocení pestré kombinační možnosti, které hra nabízí, příležitostní si hru užijí bez zbytečných frustrací.
Samozřejmě je třeba brát v potaz, že jde již o středně náročnou hru, takže pro desetileté dítě protřelé hrami jako Splendor, Azul či Jízdenky, prosím můžou Piráti být hezkou výzvou a krokem mezi komplexnější hry, ale na babičku, která doteď hrála maximálně žolíky, to s touhle hrou raději nezkoušejte.
Hra funguje dobře ve všech počtech hráčů, velmi povedený je také sólo mód.
Drobné zklamání by snad mohl pocítit někdo, kdo by podle tématu očekával akční dobrodružný zážitek. To by bylo smutné nedorozumění, protože Piráti z Maracaiba jsou celkem klasickou kombinační euro hrou.
Ale pokud máte chuť polechtat mozkové závity počítáním bodů a do toho se nechat lehce vtáhnout do světa nebezpečných moří, skrytých zátok s poklady a rumového oparu, mohu vám tuto hru rozhodně doporučit.
Piráti z Maracaiba
Autoři: Ralph Bienert, Ryan Hendrickson, Alexander Pfister
Vydavatelství: BoardBros
Ilustrace: Christian Fiore, Odysseas Stamoglou
Překlad: Marek Dvořák, David Navrátil, Michal Peichl
Počet hráčů: 1-4
Věk: 12+
Délka hry: 50-100 minut