Duel o Středozem je nová desková hra ze světa Pána Prstenů, která přináší napínavé souboje a strategické rozhodování pro dva hráče.
To se takhle sejdou dva hvězdní herní designéři, vezmou svůj nejvýznamnější společný počin a přepracují ho do světa jednoho z nejslavnějších literárních děl 20. století. A pro vizuální stránku si ještě přiberou jednoho z nejobdivovanějších deskovkových ilustrátorů. Uznejte, že takovýmhle rodokmenem se jen tak některá hra pochlubit nemůže!
Očekávání od hry Pán prstenů: Duel o Středozem jsou tedy zákonitě obrovská. Hra 7 Divů světa: Duel, na jejíž mechanismech je novinka založena, se honosí pozicí mezi top 20 nejlépe hodnocenými hrami na stránce BoardGameGeek a je v těchto patrech žebříčku jediným zástupcem kratších a velmi přístupných her.
Vytvořit tedy důstojného nástupce, který bude schopen obhájit si svoji existenci a nebude vypadat pouze jako prvoplánový útok na peněženky hráčů, není tedy malá výzva.
Ale pánové Bauza a Cathala se této výzvy nezalekli, stejně tak s českou lokalizací nelenili pánové z nakladatelství Asmodee Czech Republic (pravděpodobně jej znáte pod letitým názvem Blackfire), a tak se nyní můžeme podívat na hru, jejíž krabici zdobí první z krásných ilustrací od Vincenta Dutraita.
V krabici a na stole
Ano, než se do nové hry zakousneme svými mozkovými závity, projde vždy skenem našich smyslů (dobře, většina hráčů starších 3 let se snad omezí na zrak a hmat), a zde si troufnu říct, že nebudu jediný, u koho první seznámení s touto hrou vyvolá táhlé „aaaaach“.
Ty ilustrace jsou vážně nádherné! Krabice, karty, žetony, deska Středozemě – tahle hra je vážně pastva pro oči.
Nyní malá odbočka. Pokud jste jako já netušili, jak se nazývá onen papírový materiál, který můžete znát třeba z obalů na vejce, tak je to „nasávaná kartonáž“. Pokud teď kroutíte hlavou, proč se to dozvídáte z téhle recenze, pak vězte, že právě z tohoto materiálu je vyroben insert v krabici této hry.
Nevybavuji si, že bych se s tím už u nějaké hry setkal, ale jako špatný nápad mi to nepřijde. Insert vypadá solidně a svoji funkci plní. Ano, pokud krabici párkrát otočíte a protřepete, všechno se vám sesype, ale neznám moc her, kde by to bylo jinak.
Spíše mě zaráží jiná zvláštnost: horní strana insertu je prakticky zarovnaná s okrajem krabice, ale teprve na tuto úroveň se pokládá deska Středozemě a sešity s pravidly, takže ve výsledku se vlastně hra do krabice pořádně nevejde. Úplně tomu nerozumím, prostoru v krabici je dost a insert by podle mne mohl klidně být o kýžených pár milimetrů nižší.
Kromě karet a desky najdete v krabici kartonové destičky lokací, žetony spojenectví s národy Středozemě, kartonové mince, dřevěné dílky jednotek a pevností a nakonec jednu z nejnápaditějších komponent, s nimiž jsem se v poslední době u her setkal, a sice stupnici putování Prstenu.
Jde o kartonový pás s políčky pohybu, na něj pokládané průsvitné „pravítko“, jehož pohybem hobiti utíkají k Hoře Osudu a navrch pokládaný dílek Nazgûlů, kteří jeho pohybem mohou stíhat hobity.
Nad kvalitou zpracování jsem při prvním ohledání spokojeně pokyvoval hlavou, po cca 2 týdnech se ale jeden drobný problém objevil. Karty se začaly samovolně ohýbat do mírné vrtule. Je to pouze kosmetický detail, paradoxně se tak karty i lépe zdvíhají ze stolu, samozřejmě bych ale byl raději, kdyby zůstávaly rovné.
S hrou se vejdete na každý rozumný stůl – potřebujete prostor cca 40×40 cm na nabídku karet, podobně místa na desku Středozemě, stupnici putování a nabídku lokací, no a nakonec nějaký ten prostor pro každého hráče, kam si bude vykládat své karty a lokace a kde bude držet svoji zásobu jednotek, pevností a mincí.
Jak se to hraje
Jak název napovídá, máme v rukou klasickou hru pro 2 hráče. Jeden z hráčů představuje Společenstvo prstenu, druhý Saurona a snaží se dosáhnout vítězství jedním ze tří možných způsobů:
- Dosažením spojenectví s 6 rasami Středozemě, získáním karet s 6 odpovídajícími symboly.
- Dokončením cesty na stupnici putování Prstenu, tedy dosažením Hory Osudu (v případě Společenstva), respektive dohnáním hobitů Nazgûly (hrajete-li za Saurona).
- Vojenské přítomnosti (pevností či jednotkou) ve všech 7 regionech na desce Středozemě.
Hra se odehrává ve třech částech, zvaných zde kapitoly. Před začátkem každé kapitoly vyskládáte z karet nabídku podle předepsaného schématu, kdy většina karet je částečně překryta jednou či dvěma dalšími kartami, některé jsou navíc otočeny lícem dolů.
Hráči se pravidelně střídají na tahu a valná většina tahů spočívá ve vzetí jedné dostupné karty, tedy takové, která není překryta žádnou jinou.
Tím samozřejmě dochází k postupnému uvolňování dalších karet a ty, jež na počátku ležely lícem dolů, jsou otočeny v okamžiku, kdy je už nepřekrývá žádná další karta a stávají se tedy dostupnými.
Tento systém, geniální ve své jednoduchosti, je páteří hry a základem její dynamiky. Nikdy se nedíváte jen na to, kterou kartu potřebujete, ale i na to, co tím uvolníte pro soupeře. Je zde i prostor pro kalkulované riziko, a to právě díky kartám položeným lícem dolů. Jistotu, co se na nich ukrývá, mít nikdy nebudete, protože z balíčku pro každou kapitolu zůstanou v každé hře 3 karty nepoužity.
Karet je více druhů, odlišených barvou. Šedé karty poskytují symboly dovedností, jako jsou odvaha, síla či lest. Ty jsou nutné, protože většina karet (zejména v pokročilejších fázích hry) vyžaduje, abyste už určité dovednosti vlastnili, chcete-li si novou kartu vzít. Chybějící symbol však můžete vždy nahradit zaplacením jedné mince, a právě jejich přísun vám garantují žluté karty.
Červené karty umožňují nasazovat jednotky na desku Středozemě, vždy do určitých regionů. V každém regionu smí být jednotky pouze jedné strany, takže pokud například Sauron nasadí 3 jednotky do Rohanu, kde se nachází jedna jednotka Společenstva, tak se přebývající jednotky vykrátí (či vyklátí) a v Rohanu zůstanou 2 Sauronovy jednotky.
Fialové karty vám umožňují přesouvat jednotky na mapě Středozemě, dávají i možnost ochudit soupeře o minci či jednotku.
Zelené karty jsou karty spojenectví s rasami Středozemě. Ty jsou nejen klíčem k jednomu ze způsobů, jak hru vyhrát, ale umožní vám také získávat žetony spojenectví. Ty vám mohou poskytnout cennou trvalou schopnost či jednorázový bonus.
A nakonec modré karty vám umožňují pohybovat se po stupnici putování Prstenu.
Snadno se může stát, že jsou vám ve vašem tahu dostupné jen karty, o které nestojíte, nebo na ně dokonce ani nemáte. Vždy však máte možnost zahrát tah tak, že kartu odhodíte a vezmete si za to 1, 2 nebo 3 mince, podle toho, v které kapitole právě jste.
Místo braní karty však máte ještě jinou možnost: zakoupit si destičku lokace. To je velmi drahé (čti: vyžaduje mnoho symbolů dovedností či nahrazujících mincí), ale nese to s sebou zajímavé efekty, kdy jedním je vždy stavba pevnosti v konkrétním regionu.
Pevnost vám garantuje přítomnost v daném regionu i pokud jsou tam právě nepřátelské jednotky a zas tak snadno o ni nepřijdete. Navíc je ale zisk lokace šikovnou možností, jak přehodit tah na soupeře ve chvíli, kdy mu nechcete přihrát pod ruku kartu, kterou zoufale potřebuje.
Pokud nedošlo ke splnění žádné podmínky pro okamžité vítězství, končí hra po dobrání karet 3. kapitoly vítězstvím hráče, který má jednotky či pevnosti ve více regionech.
Dojmy ze hry
V první řadě je třeba říci: tohle je „dvojkovka“, jak má být. Cítíte neustále, jak se se soupeřem přetahujete na více osách zároveň a na každém tahu záleží. Možná budete lehce na rozpacích, když zjistíte, že dvě ze tří možností okamžitého vítězství postrádají přímý konflikt.
Získáte-li 6 symbolů spojenectví, je jedno, jestli jich soupeř má 5, nebo ani jeden. A ona skvěle provedená stupnice putování Prstenu tak trochu zakrývá skutečnost, že jde vlastně jen o závod, komu se podaří pohnout se o 14 políček.
Znamená to tedy, že vám stačí zaměřit se na jednu oblast a ostatní nechat plavat? Asi tušíte, že takhle snadné to nebude. Jednotlivé části hry jsou propojené, pokud jste už rezignovali na vítězství skrze spojenectví, zelené karty vás stejně mohou zajímat, protože žetony díky nim získané vás mohou podpořit v jiných snahách. A podobně fungují i bonusy z dosažení některých polí na stupnici putování.
Hlavně je ale vše provázáno systémem braní karet z nabídky, tohle je středobod, kde se vše sbíhá a od kterého se vše odvíjí. Hráči jsou jen dva, takže nenechat soupeři to, co potřebuje, je stejně důležité jako získat to, co potřebuji já. Takže na specializaci zapomeňte, budete muset na soupeře tlačit na více frontách a podobně odolávat i jeho tlakům.
Hra skvěle graduje. První tahy ještě mohou vypadat trochu jako nezávazné šolichání, ale napětí začne rychle stoupat a ve třetí kapitole, kde jsou karty nejsilnější, je pocit balancování na ostří nože všudypřítomný.
Jak je to ale s tématem? Tato otázka vzbuzuje vzrušené diskuse okolo této hry, takže se jí nejde vyhnout. Inu, řekněme si jasně: téma je zde přítomné opravdu převážně v abstraktní podobě.
Hra neobsahuje žádný text, dokonce ani názvy karet. Souboj stran, které snad nemohou být odlišnější, je zde reprezentován hrou bez jakékoliv asymetrie. Úsměv pak může navodit představa, jak Sauron ovládne Středozem získáním spojenectví s hobity, elfy a tak dále.
Takže zde je opravdu třeba mít dobře nastavená očekávání. Pokud si chcete zahrát vynikající dvojkovku, krásnými ilustracemi se nechat vtáhnout do atmosféry světa Pána prstenů, ale nevyžadujete konkrétní příběhové detaily z knihy, kterou zřejmě dobře znáte, pak se natahujete po správné krabici.
Pokud ale tematicky čekáte od hry něco více, budete zřejmě zklamáni. Pevně věřím, že nikdo soudný od hry bez textu nečeká příběhový zážitek na úrovni hry Pán Prstenů: Putování po Středozemi a také snad každý chápe, že hra na 30 minut a s pravidly na 8 stránkách neposkytne zážitek srovnatelný s epickou Válkou o Prsten.
Ale třeba zmíněná absence asymetrie ledaskoho zaskočit může.
Vyhnout se také nemůžeme otázce, jak novinka obstojí v porovnání se svým předchůdcem, tedy hrou 7 Divů světa: Duel. Rozhodně je třeba říct, že se nejedná o pouhý reskin, hra přináší své vlastní prvky, jako putování Prstenu a boj o ovládání Středozemě, naopak v jiných oblastech zjednodušuje či ubírá.
U nových prvků lze někdy vystopovat příbuznost s obsahem dvou rozšíření původního Duelu, takže jde o jakousi reflexi postupného vývoje původní hry (k Duelu o Středozem se prý rozšíření neplánují).
Z mého pohledu je nový Duel konfliktnější, je zde zjednodušena ekonomika a naopak větší důraz je kladen na přímý střet. To je spojeno i s tím, že už neexistuje žádné vítězství na body – buď dotáhnete do konce jedno z kritérií okamžité výhry, nebo rozhodnou vojáci a pevnosti.
Pokud jde o celkové prožívání hry, řekl bych, že sedmidivový duel mě intenzivněji vtáhne do hry již v prvních tazích, ale jeho tolkienovský bratříček to přinejmenším vynahrazuje silnou gradací a velkolepým finále.
Předchozí řádky snad někomu pomohou s odpovědí na otázku, zda má smysl vlastnit hry obě. Osobně si v tomto netroufnu vynést kategorický soud. Hry jsou to stále velice podobné, znalec původní verze nebude mít pocit, že hraje něco zcela nového. Ale třeba je obměněná verze vaší oblíbené hry právě tím, co hledáte. A k tomu ty ilustrace… ale to už bychom se vrátili zas na začátek.
Závěr
Pán Prstenů: Duel o Středozem je vynikající zábavou pro 2 hráče na 30-40 minut. Skvělou hratelnost zdědil po hře 7 Divů světa: Duel, na jejíchž mechanických principech stojí, přináší však také svůj osobitý přístup a trochu odlišný typ zážitku.
Opatrnější musí být ti, kdo by od hry s tímto názvem čekali hlubší tematičnost. Téma je zde totiž přítomno spíše povrchově, a to zejména skrze nádherné ilustrace.
Pokud se přes to dokážete přenést, nabízí se vám rychle odsýpající a napětím plná hra, kterou si užijí dospělí i děti cca od 10, ale v mnoha případech už třeba od 8 let.
Pán Prstenů: Duel o Středozem
Vydavatelství: Asmodee CZ
Autoři: Antoine Bauza, Bruno Cathala
Ilustrace: Vincent Dutrait
Překlad: Mirka Jandová
Počet hráčů: 2
Věk: 10+ (určitě to zvládne i mnoho osmiletých)
Délka hry: 30 min
