Když před lety vstoupil do kin první Pacific Rim, měl Guillermo del Toro s obřími roboty a monstry z jiné dimenze velké plány. Příběh vyložil tak, aby se dal rozpracovat do dalších pokračování a ve hře byl i animovaný seriál. Nakonec ale všechno dopadlo úplně jinak a fanoušek z toho radost opravdu mít nebude.
Koupě předchází pád
Pokazilo se to vlastně hned úplně na začátku, u prvního dílu Pacific Rim. Snímek nevydělával tak, jak si studio představovalo a dlouho nebylo jisté, jestli vůbec nějaké pokračování bude. Už už to vypadalo, že to zachrání tržby z asijského trhu – sequel dostal zelenou a del Toro začal pracovat hned na 3 verzích scénáře. Pak ale studio Legendary koupil čínský zábavní konglomerát Dalian Wanda a při předávání moci nabral projekt další zpoždění. Guillermo nakonec nevydržel a raději natočil jiný film o monstrech sobě blízkých – Tvář vody.
V projektu ho na postu režiséra nahradil Steven S. DeKnihgt – do té doby známý spíše jako scénárista seriálů jako Buffy – přemožitelka upírů, Spartakus a Daredevil. Původní scénáře se zahodily – mimo jiné proto, že počítaly s návratem Charlieho Hunnama, ten už byl ale vázán v jiných projektech. Nový režisér se pak nechal slyšet, že byl se svým týmem nucen spáchat nový scénář během tří týdnů… no, mohlo tohle dopadnout dobře? Nemohlo, nedopadlo a do kin ve čtvrtek vstoupila katastrofa opravdu kaiju rozměrů.
Příběh svařený ze špatných dílů
Nacházíme se deset let po událostech prvního filmu. Od uzavření trhliny do jiné dimenze se na Zemi už žádná další monstra – kaiju – neobjevila. Na pobřeží přesto dále hlídkují obří roboti – jaegeři – ovládaní dvojčlennými posádkami. Hrozí jim ale, že budou nahrazeni automatizovanými drony, vrcholného to díla čínské vědátorky.
Seznamujeme se s Jakem Pentecostem, synem hrdiny prvního filmu Stackera Pentecosta (Ne, nemáte si ho pamatovat. Ne, v předchozím filmu o něm nepadlo jediné slovo. Ano, na rozdíl od Creeda moc dobře věděl, kdo je jeho tatíček. Ano, z Idrise Elby – hrdiny to dělá tak trochu Idrise Elbu – parchanta…).
Každopádně ten se za války nechal vyhodit z programu pilotů jaegerů, v současnosti žije jako squatter v Malibu zničeném monstry a živí se krádežemi součástek robotů ze smetišť. Tam potkává i mladičkou Amaru, která je na rozdíl od něj do jaegerů blázen. Jednoho minijaegera si dokonce sama sestavila. Oba dva skončí ve vězení, odkud je vytáhne Jakeova adoptivní sestra Mako Mori pod podmínkou, že Jake se stane instruktorem pilotů jaegerů a Amari kadetkou ve výcviku.
Spolu s Jakeovým “rivalem, ale jenom jako” Lambertem, hejnem pubertálních, otravných a nezapamatovatelných kadetů a dvojkou vědců z jedničky se pak snaží nejprve čelit neurčité hrozbě dronů a pak je samozřejmě opět potřeba zachránit svět před zničením vesmírnými monstry kaiju…
Když je vám za herce trapně
Pacific Rim rozhodně není film, na který jdete do kina kvůli geniální dějové lince a super inteligentním dialogům, protože děj se nedá popsat jinak než urážlivým výrazem. Jdete na něj kvůli epickým bitvám obřích robotů a ještě větších monster z vesmíru. Odvíjející se příběh vás ale nutí kroutit nevěřícně hlavou už v kině. V první části se domníváte, že půjde o rodinné drama, o Jakeovo odcizení od otce a vztah se sestrou (tak by snad tvůrci i ospravedlnili fakt, že dva hlavní protagonisté předchozího filmu, pro které byla tak rodina důležitá, po synovi/bratrovi ani nevzdechli).
Tahle linka je ale po prvních 20 minutách a cameu Rinko Kikuchi úplně zaříznuta a místo toho najednou sledujete rádoby detektivku s drony a “šílenou a zlou, ale jen jako” vědátorkou. Ani to ale nevydrží a oslím můstkem se přenesete do konspiračního a akčního finále, kde se konečně ukážou i kaiju. Vzhledem k tomu, že bitky monster a robotů jsou to, kvůli čemu na film primárně jdete a dostane se vám jenom po jedné a až úplně na konci, je to k breku a pak k vzteku.
Dialogy jsou pak přímo za trest, Bůh ví za co. Především v momentech, kdy scénář (opakovaně!) předepisuje Johnu Boyegovi, aby byl jako Jake “vtipný”, je vám za něj vysloveně trapně. A chudák Scott Eastwood… ten to schytává od tvůrců úplně stejně jako Chris Hemsworth v prvních dvou Thorech (než se přišlo na to, že je nejenom atraktivní, ale dokáže i hrát, improvizovat a být vtipný).
Cailee Spaeny jako mladá Amana je rozhodně nadějná a svou přirozeností a bezprostředností odolává tuposti scénáře nejdéle, ani ona ale nevydrží. O hejnu kadetů složených hlavně z vycházejících hvězdiček především asijské kinematografie škoda mluvit.
Největším zklamáním je pak návrat vědeckého dua z prvního dílu. Většinu času nejsou ve filmu k vidění spolu a když jsou, je to utrpení (a za to, co tvůrci udělali z Dr. Newtona Geiszlera, by měli začít dostávat výhružné dopisy). Ke konci už trpíte průběžně, kdykoliv někdo otevře pusu, a s láskou vzpomínáte na Charlieho “moc toho nezahraju, ale aspoň vám to pěkně povyprávím” Hunnama.
Už žádné další Transformers, prosím!
Jediné, co by na filmu mohlo být dobré, jsou jaegeři. Ale jen do chvíle, než si uvědomíte, že už to nejsou ta mohutná, reálně působící, těžkotonážní a zrezivělá obří mechanická monstra, která jste si zamilovali v díle prvním. To, co skutečně dostanete, jsou čtyři naleštěné, až na barvu stejně působící CGI plechovky, které jako by vypadly z tisícího pokračování Transformers.
Čestnou výjimkou je minijaeger, kterého ze šrotu postaví Amana, z něho byl měl i del Toro jistě radost. Jinak je veškerá nápaditost z prvního dílu pryč. Nudu umocňuje i fakt, že celou dobu jste na jedné základně v Číně, o existenci dalších se dozvíte až na konci filmu. A to z jednovětného oznámení, že všechny ostatní základny byly zničeny (bye bye, celosvětová spolupráce).
Rozsudek s pokračováním
Pokračování Pacific Rim působí jako pilot k dopolednímu seriálu na Disney Channel a ne jako velkorozpočtový blockbuster do kin. Pokud je vám deset let a už se vám stýská po nedávno zrušených Transformers, můžete mu dát šanci. Koneckonců, tvůrci téhle legrace už tahají šrajtofle na díl třetí.
Pokud jste fanda jedničky (a hlavně del Torova rukopisu v ní), trochu mentálně (ne nutně fyzicky) dospělejší a náročnější divák, filmu se obloukem vyhněte. I citově nezainteresovaného diváka, který šel do kina na nenáročnou akční oddechovku, čeká jediné – zklamání!
[review]
