Osm příběhů. Osm cest. To je Octopath Traveler, který vtrhnul na konzole a PC už podruhé. A aby to náhodou nebylo málo složité, dvojka je třetí hrou v sérii a zároveň první, která vyšla i na PlayStation.
Tahle osmice nabízí opravdu široké vyžití, ale rovnou varujeme: je to japonské RPG klasického střihu – od složitosti pravidel, přes rozsáhlý příběh, až po expení v podobě nekonečného opakování stejných soubojů.
Pokud vás tohle, navíc v pixelartové grafice, neláká, sáhněte po jiném titulu. Jestliže se ale rádi ponoříte do děje, tahle hra vám jich nabídne hned osm. A to se vyplatí!
Osm příběhů, mnoho cest, jak hrát
Možná nejtěžší úkol vás čeká hned na začátku: vybrat si svého hrdinu. Je jich osm, což není málo, navíc má každý jiné schopnosti a důvod vyrazit do světa. Který tedy bude ten pravý?
Je tu sarkastický klerik Temenos, který vyšetřuje záhadné úmrtí představeného církve posvátného plamene a kolem kterého se stahují hejna heretiků. Magický vědec Osvald sedí v nejtěžším vězení na severu za vraždu své ženy a dcery, ale ví, že musí uprchnout a najít pravého vraha.
Zlodějka Throné se měla stát nástupkyní šéfů cechu, ale jediné, po čem skutečně touží, je svoboda. Lovkyně Ochette musí vystopovat trojici posvátných zvířat, která by měla ochránit její ostrov před blížící se katastrofou.
Na západním kontinentu se na cestu vydává lékárnice Castti, která ztratila paměť a teď nechápe, proč ji lidé odsuzují jen na základě bílé uniformy řádu. Válečník Hikari je mladší z princů rodu Ku, ale právě jeho si otec vybral jako následníka, což samozřejmě nelibě nese starší z bratrů. Takže tu máme příběh o zradě a hledání přátel, kteří pomohou ukradený trůn mladému princi získat zpátky.
Tanečnice Agnea chtěla být slavná a procestovat svět stejně jako její matka, vesnice v lesích na severu je však pro její talent příliš malá, a tak se vydává na cesty okouzlovat širší publikum. A nakonec vyráží do světa také obchodník Partitio, jehož rodina postavila celé prosperující město kolem stříbrného dolu, ale poté o hlavní zdroj obživy kvůli podvodu přišla.
Je jen na hráči, pro který z příběhů se rozhodne, přičemž výběr jednoho neznamená, že se odstřihne od těch ostatních. Ba naopak – poté, co s vybraným hrdinou projde první kapitolou a vydá se do světa, může dojít do míst, kde přebývají ostatní postavy. Postupně je může přibrat do party, prožít si také jejich úvodní kapitolu a vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím, nebo spíš dalším kapitolám v jednotlivých příbězích.
Čtyři z osmi
Z osmi hrdinů však může partu tvořit pouze čtveřice, čímž se dostáváme k možnostem kombinovatelnosti nebo znovuhratelnosti. Můžete si posbírat všech osm a partu pravidelně obměňovat podle aktuálního questu, nebo se rozhodnout pro minimálně dvojí průchod, přičemž pokaždé dáte dohromady jinou čtveřici. A nebo si to klidně projít osmkrát na solo, ale to už je trochu overkill, kamarádi se v soubojích opravdu hodí.
Osmice se doplňuje z hlediska speciálních schopností, používaných zbraní a magie. Některým nepřátelům nevoní rána mečem, zatímco jiný dostane větší zásah sekerou či kopím, takže se vyplatí kombinovat různé typy zbraní.
Útoky probíhají na kola. Pořadí určuje rychlost postav i nepřátel a je patrné, jak půjdou za sebou v tomto i následujícím kole, takže lze celkem dobře plánovat útoky, léčení a další aktivity, které je možné v průběhu tahu udělat.
Hrdinové v partě se však doplňují také mimo souboje. Jak už jsme řekli, tady jde hlavně o příběh, takže se připravte také na množství rozhovorů s důležitými NPC i náhodnými kolemjdoucími.
A jsou to právě speciální schopnosti našich hrdinů, které určují, jak se k dané informaci dostanete. Castti se umí vyptávat, Osvald posuzovat, Temenos je dobrý na výslechy a Hikari ví, jak podplácet.
Na získávání věcí se budou hodit zase jiní členové, třeba taková Agnea si umí vyprosit dýško za své taneční vystoupení, Partitio jakožto obchodník samozřejmě nakupuje a zlodějka Throné… no, asi víte.
Pokud na svých cestách po krajině známé jako Solistia posbíráte více než čtyři z protagonistů, můžete partu prostřídat při návštěvě hostince. Tam se také dostanete k osobním příběhům, pokud se je na začátku rozhodnete přeskočit. Jediný člen party, kterého nemůžete vyměnit, je ten úplně první, se kterým hru začínáte.
Po osobních zkušenostech můžu pro začátečníka doporučit lékárnici Castti, klerika Temenose, nebo válečníka Hikariho, protože jsou jejich specifické herní mechaniky snadno pochopitelné a postavy relativně schopné fungovat samostatně, než se podaří partu rozšířit.
Naopak za oříšek bych označila Ochette, která vlastně ani není člověk a její lovecké schopnosti jsou oproti ostatním dost specifické. Její první boss, kterého musí zvládnout úplně sama, je navíc skutečný trn v patě.
Hodně zajímavý je pak začátek za Osvalda, který utíká z vězení. Je to asi nejdelší úvodní kapitola, ale když se ji podaří projít, získáte opravdu silného mága, který ovládá více živlů naráz.
Jen malý posun od prvního dílu
První Octopath Traveler vyšel v roce 2018, o dva roky později se v Japonsku objevil také prequel pro mobilní platformy. Ten byl západnímu trhu představen v létě 2022. Herní čas prvního Travelera se odhaduje na nějakých 60 hodin a není důvod předpokládat, že by tomu u druhého dílu bylo jinak. Ten svět je prostě rozsáhlý a příběhy jednotlivých postav spletité.
Dvojka se odehrává v jiném světě s novými postavami, oproti středověkému zasazení se najednou ocitáme na počátku průmyslové revoluce. A pak tu máme jednu novinku v soubojovém systému – latentní síly, které lze použít až po delší době v bitvě. Jenže to je, co se týče změn a zlepšováků, více méně všechno.
Design hry stojí na pixelartové grafice, která si sice hraje s hloubkou ostrosti, ale pořád je to „jen“ HD-2D. A tak se nemůžu ubránit pocitu, že spouštět tuhle záležitost na PlayStationu 5 nebo PC, který zvládne soudobé 3D hry ve vysokém rozlišení, je trochu jako jít s kanonem na vrabce.
Provedení se však jeví jako ideální pro Nintendo Switch, protože když už víte, že v tomhle světě strávíte desítky hodin, proč si Octopath Travelera nevzít s sebou na cesty?
Co je však třeba vypíchnout, je atmosférický soundtrack, který rozhodně nepřipomíná éru 16bitových her, a také dabing. Zejména pokud se považujete za fanoušky všeho japonského, doporučuji přepnout zvuk do japonštiny, protože teprve v ní odhalíte pravou náturu klerika Temenose. V anglické zvukové stopě zní spíš jako fanatik, zatímco japonský hlas svědčí o jistém stupni „coolovosti“ a notné dávce sarkasmu.
Fanouškovská záležitost
Troufám si tvrdit, že Octopath Traveler je hra pro velmi specifickou skupinu hráčů, nebo spíš fanoušků. Dvojka oproti jedničce nepřináší navíc téměř nic kromě dalšího příběhu, ale pokud vás podobný styl baví, není důvod se jí vyhýbat. A i pokud by to byl váš první vstup do série, bude vše perfektně srozumitelné – tedy perfektně v intencích složitosti japonského RPG.
Octopath Traveler II se bude líbit hráčům titulů jako Bravely Default nebo Live a Live. Osobně nevyhledávám přiznanou pixelovou grafiku, takže v tomto ohledu bych uvítala větší upgrade proti prvnímu dílu. Čím si však můžeme být jistí, je fakt, že nás hra do úplného dohrání všech osmi dějových linek zabaví na pořádně dlouhou dobu.
Octopath Traveler II
Vývojář: Square Enix, ACQUIRE Corp.
Vydavatel: Square Enix
Platformy: Nintendo Switch, PlayStation 4, PlayStation 5, PC
